Budova vedení vesnice

First topic message reminder :

V centru vesnice se postavila nová budova, která měla pojmout úřední zaměstnance a archiv. Pracuje zde v jednom kolem personální tým, který zajišťuje posílání lékařské péče do okolních vesnic a na jejich výslovné žádosti a koho poslat kam. Každou žádost musí schválit osobně feudální pán vesnice to jest Crystal Takaishi. Do její kanceláře pouští jen velice důležité osoby, ostatních se ujímá buď její sestra a nebo asistentka.


po vstupu do budovy jím dominuje velké a široké schodiště na jejímž konci jsou dubové dveře. Za nimi se nachází zasedací místnost, zde se konají konference, porady, srazy důležitých osobností třeba kage a další. 

 
Kromě archivu, který se nachází pár metrů pod budovou, je celý objekt nestřežený. Je to riziko, ale tady je útok na budovu možný 1:1 000. Budova je přístupna všem, kdo potřebují nebo chtějí zdělit informace nebo si nechat poradit. O všem se dá mluvit, stačí jen se nebát.

Založil jsem si ruce na hrudi.
"Přiznávám, že je to chyba Konohy, že vůbec k nějakému povstání došlo. Proto jsme nežádali o pomoc žádnou z vesnic. Avšak i já musím s politováním oznámit, že Uchiha Madara se ukázal u nás ve vesnici, hned poté, co byl zavražděn vůdce povstání Tor Vizsla. Podle jeho slov, si přišel pro Kyuubiho, zaútočil na mě, našeho medika a mého syna, poté se však rozhodl stáhnout.."

Poslechla jsem si, co měli na srdci všichni ostatní. Když domluvil i poslední z nich, nejspíš bylo na mě, abych také něco řekla.
„První problém nastal, když do Tsuki dost nevybíravě vnikl maskovaný Shinobi vydávající se za posla z Kumogakure,“ řekla jsem a podívala se na Raikageho. „Ačkoliv si nemyslím, že máte ve svých řadách někoho s Amaterasu,“ dodala jsem s menším úšklebkem. Kdo ví?
„Před nějakou dobou jsem poslala kunoichi z Tsuki jako vyslance do Iwagakure. Když se konečně vrátila, byl v ní zapečetěn Yonbi, který následně zaútočil na naší vesnici,“ sdělila jsem jim svůj druhý problém.
'Madara?' zamračila jsem se, ale nakonec jsem se jen opřela do židle a vyčkávala, kdo se ujme slova.

Poslouchala jsem problémy Kage, zdálo se, že někdo chtěl vesnice poštvat proti sobě a jediný, kdo tu vykazoval známky opravdového překvapení byl snad Raikage a já. 
Vzpomínala jsem i já na svou návštěvu v Iwě. 
"Zeptám se Tsukikage-dono, kunoichi, kterou jste poslala do Iwy, byla Uzumaki?"  zajímalo mě to. Když už nebyla ta chakra z Konohy. Tsuchikage se tvářil nad míru klidně. Což jen potvrdilo moje rozjímání, že v tom má prsty on.

Potěšilo mě, že Raikage si nechal informace, které jsem mu sdělila ohledně dopisu od Hokageho, pro sebe. Usmála jsem se. Dokonce ani Kazekage nereagoval na jeho "klepání" nijak přehnaně.
Vypadá to nadějně.
To ale bylo vše, co se vyvíjelo dobře. Tsuchikage se mi přestával líbit. Zajímalo mě, jestli je někým zmanipulovaný nebo jestli je to on, kdo někým manipuluje. Nic jiného po jeho slovech neexistovalo. Pozorně jsem poslouchala. Ani jsem nevěděla proč, snad ze zvyku, přestože už jsem nebyla ani Kage ani Asistentka Kage, stále jsem si dávala pozor, aby mi neunikla ani hláska.

"Když už jsme zašli tak daleko, budu mluvit upřímně." následovala menší odmlka a sklopil jsem oči, respektive oko. xD "Konoha měla také menší problém s Otogakure. Můj bratranec zradil vesnici a ukradl svitek Shodai Hokage, domluvil se s Otokagem, že mě zabije a na oplátku se stane Hokagem on. Byl jsem v komatu a mezitím se Mikomi na vlastní pěst vydala do Otogakure. Otogakure ji zajala. Poslal jsem diplomatický tým a problém vyřešily. Nicméně jsem byl také v Amegakure, abych se ujistil v sobě samém. Hanzou Salamandr se sám přeřekl. Spojil se s Otogakure a chystají konečnou válku. Konečnou válku, proti celému světu Shinobi. Chtěl, abych se k němu přidal, odmítl jsem a jen tak tak jsem se živý vrátil domů. Vypadá to na těžké, velmi těžké časy, ve kterých je spolupráce zásadní...My ninjové jsme unaveni z celého toho nekonečného boje a utrpení. Bojovali a bojujeme dál za náš lid a vesnice. Pokud nebudeme respektovat ostatní národy, jsme pouhými zloději! My bereme jim, oni zas berou nám, neustále dokola! Tahle nenávist již způsobila Šest válek! V minulosti jsme všichni zakusili bolest, měli bychom být schopni posoudit, co bude nejlepší pro naši budoucnost." vrhl jsem pohled po Tsuchikagem. "Jsem ochoten odhodit všechny předešlé přečiny, pokud budete bránit svět Shinobi na stejné lodi."

Na otázku Crystal jsem kladně přikývla. „Ano, byla to Uzumaki,“ potvrdila jsem její slova a chvíli přemýšlela, jak to ví.
To už Hokage začal svůj ohnivý proslov. Ame a Oto? No, zdá se, že nudit se nebudeme... Po rtech mi přelétl letmý úšklebek.
S pohledem upřeným na Tsuchikageho jsem vyslechla i zbytek Hokageho slov včetně jeho velkorysé nabídky. Mlčela jsem, ale letmo jsem pohlédla i na ostatní Kage, abych zjistila, jak se tváří.

"Na slovech Hokageho něco bude měli by jste nad tím přemýšlet." podotkla jsem k ostatním a prohlížela si je jestli budou schopni spolupracovat.

Madara, Otogakure, Amegakure, Iwagakure. Co se to tady sakra chystá. Nechci si Sunu zase zničit, už se ji nikdo nedotkne. Zamračil jsem se a poslouchal Hokageho plamenný proslov.
"Hmm, nemoci věřit jeden druhému. Pokud být člověkem znamená tohle, tak nemáme žádnou budoucnost." Já možná ano, jsem loutka. "Porozumění a důvěra, pokud tohle ztratíme, zůstane ve světě jen strach. Jednat bez ohledu na to, co je správné, vzdát se sám sebe, takové praktiky už jsou mi cizí." možná jsem trochu mimo, možná se mi připalují třísky, ale vůbec nemám ponětí, co tady melu.

Zamračila jsem se, nelíbilo se mi, kam tohle směřovalo. Povzdychla jsem si a ruce jen tak volně položila na stůl.
,,Drahý Tsuchikage-dono." usmála jsem se. ,,Hokage-dono není jediný, kdo tvrdí, že Vás viděl v Tsukigakure. Jeden z mých Chuuninů byl u toho a řekl mi totéž. Doslova řekl, že Tsukikage s Hokagem bojovli proti Tsuchikagemu. A já nemám důvod svému Chuuninovi nevěřit." usmála jsem se znovu.
,,Kazekage-sama byl kdysi S-rankovým nukeninem, nikdo netvrdí, že ne. Všichni známe, jaká byla éra Akatsuki. Já však byla u toho, kdy Sasori-dono řekl, že nám s válkou pomůže. Od té doby jsem neměla důvod mu nevěřit, a nemám ho ani teď." pohled jsem stočila na Sasoriho. ,,Jeho "vyslanec" mi řekl, že se k nám dostal později, protože ho napadli bandité a on ztratil cestu." ušklíbla jsem se. ,,Není to divné, když to byl Jounin a navíc vyslanec?" zamrkala jsem. ,,Nevěřím, že byl ze Suny a že by nás Suna napadla. Mí shinobi tou dobou byli v Suně a nestěžovali si vůbec na nic." pousmála jsem se.
,,Od své Jouninky, která byla v Kumo jsem se taky nedozvěděla nic závažného. Kromě toho, že sem dostala od Raikageho-sama nečekaný dárek, se nic jiného nestalo. Taktéž v Konoze jsem měla své lidi." znovu jsem se rozhlédla po všech.
,,Abych pravdu řekla...Nevěřím, že nastane trvalý mír. To je Utopie každého zločince, a dokonce i "klaďasů", ale nebudu přihlížet na ničení nevinných životů. To opravdu ne, a jelikož se to dotklo samotné Kirigakure, nemám důvod nespolupracovat s jinými vesnicemi." pousmála jsem se.
,,Nemám proti Vám žádné důkazy, že jste napadl Kiri. Mohla to být klidně Otogakure, která způsobila problémy, nebo Amegakure, která se zpřáhla s Otogakure. Přesto Vám nevěřím. A nevěřím ani tomu, že byste chtěl spolupracovat." zakroutila jsem hlavou. ,,Iwagakure je prostě neposlušná, stejně jako kdysi." zašklebila jsem se a tím skončila.

Ušklíbl jsem se, když dokončila svou řeč Hitomi. Tsuchikage, ten starej lišák.
"Když už se tady navážíte do každého, jak jste se dostal k moci vy? Dnešní kagové jsou trochu odlišní, proč tady není Ryotenbin no Midotsuchi? Zdá se, že Vás jako kolega nepoučil o oblastech náležité etikety," odmlčel jsem se a pak se usmíval. Byl jsem klidný, protože Tsuchikageho slova nemají žádnou váhu.
"Důvod povstání bylo to, že Hokage Danzou v době kdy jsem byl téměř mrtvý, získal vládu nad Ohnivou zemí. Což by ale všichni měli vědět. V současné době probíhají v Hi no Kuni svobodné volby nového Feudálního pána a já jsem se toho titulu vzdal. Další věc...Pořád hovoříte o důkazech, jenže zapomínáte na jednu podstatnou věc Tsuchikage-sama. Dá se to pochopit, už jste ve věku kdy Vaše síly od pohledu ubývají." mluvil jsem pobaveně. "Ve světě Shinobi je to naprosto nepodstatné. Existuje několik desítek možností, jak zjistit pravdu. V Konoze i v Kiri se nacházejí spousta ninjů, kteří umí číst myšlenky, dokonce tak dobře, že vidí i to, co ta postava zažila, i když je mrtvá. Existují genjutsu, séra pravdy, mučící metody Ibiki Moriniho..Zapomněl jsem na další věc, vaši ninjové, konkrétně váš student také zaútočil na mého Jounina Uchihu a jeho tým geninů. Je to snad snaha jak získat Sharingan pro Iwu?" Tenhle sraz je fakt něco..Lepší jsem ještě nezažil.

Ten starej paprika. "Co si to!?" vydechl jsem a zamračeně ho sledoval. "Neposílal jsem žádného Shinobi nikam jinam než do Konohy. Tsuchikage-sama, lidé se mění jen před smrtí nebo po ní. Já jsem se změnil po ní. Mě uznává celá Suna. Mé umění je věčné, i malé děti v Akademii mají miniatury mých loutek. Předávají se z generace na generaci, minulá Kazekage toho byla příkladem. Nijak jsem nenaložil s takovými lidmi, protože nikdo takový ve vesnici není. Suna je, ano, musím to přiznat. Nejslabší vesnicí, zatím. Vesničané v Suně jsou vděčným národem. Zdá se mi, že začínáte trochu senilnět Tsuchikage-sama. Sandaime Tsuchikage Onoki byl opravdu tvrdohlavý, ale vždy si dal říct a nebyl tak zfanatizovaný jako Vy. Ale je to přesně jak řekl Hokage, pokud nerespektujeme ostatní, jsme jen zloději." pohrdal jsem Tsuchikagem, stejně tak jako on pohrdal mnou. Nejraději bych na něj vytáhl všechny své loutky a zabil ho. Nehodí se ani na to, stát se loutkou.

"Trochu se do vašeho sporu vložím, Tsuchikage-dono, mám být sice ta neutrální, ale na návštěvě u Vás jsem cítila chakru Uzumakiho a ti pokud vím, žijí převážně v KOnoze, Hokage mi ale řekl, že u nich žádného Uzumakiho nepostrádají, a teď se mi potvrdilo, že chyběl Tsuki. O pokusu o útoku na mou osobnost a doprovod tu ani vykládat nemusím, to jsme si vyřešili sami. Říkala jsem Vám, že mě nemáte podceňovat." položila jsem si lokty na stůl.
"Jsem ráda, že konečně začínáte řešit, co se děje." V té chvíli se otevřeli dveře a vešli dvě ženy s tácy a před každého kage položili sklenici vody a horký čaj a zase odešli.

Stal jsem za Crystal a poslouchal co se tady rika. Nakonec jsem tam stal a poslouchal. Tsuchikagemu jen prasilo od huby. Neveril jsem mu ani nos mezi ocima. Mel jsem dojem ze se to tady jeste protahne. Nemel jsem v umyslu neco rikat proste jsem si myslel svoje. Jelikoz vypovedi ostatnich kage se v mistek spojovaly a doplnovaly pouze Tsuchikage mel vzdy jinou verzi tak se mi to nezdalo. Nakonec jsem prejel kage pohledem a nakonec jsem se zastavil na Tsuchikagem a tam muj pohled zustal.

"Údajně viděli? Vy se ze mě snad děláte srandu Tsuchikage. Snažíte se Nás proti sobě poštvat a tím vyvolat co? Další válku?" zamračil jsem se. Ztrácel jsem s ním trpělivost.
"Tak prohledáme mysl těm, kteří Vás tam viděli. Nebo mám snad vyjmenovávat techniky, které používáte a které jste proti mne použil? Mám sem zavolat svého ANBU, který tak tak unikl z Iwagakure no sato, když sledoval Hebiho? A co teprve Vaše neustále zbrojení? Nedělejte z nás blázny Tsuchikage-sama." vrhl jsem po něm nepříjemný pohled. "A ani jste mi neodpověděl na otázku, jak jste se dostal k moci a kam se poděl Ryotenbin no Midotsuchi a proč Váš student útočil na mého Uchihu."

"To nejsou jen pouhá slova, přijďte se klidně do Sunagakure no sato podívat Tsuchikage." pak mě ještě něco napadlo.
"Kdy jste se vzdal sám sebe?"

Ohlédl jsem se po té ženě, co mi přinesla pití, ale pohled mi zamrznul na Rin a tak jsem se zase pokorně otočil. Stále poslouchající co ostatní říkali. Stále se zmiňoval útok Kumogakure na ostatní. Měl jsem tendenci se tomu smát a taky že jsem se zasmál jako pravý šílenec, utřel jsem si slzy smíchu a ještě se smál.
"Fakt jste mě pobavil Tsuchikage-dono. Tak snad mě vidíte, já jsem mírumilovný člověk, třeba poslal jsem MIzukage dárek a co jste udělal Vy hm? Což mi připomíná..." naklonil jsem se přes stůl, abych viděl na MIzukage.
"Jak se má Paleček, Mizukage-dono?" usmál jsem se jako andílek.

Pousmála jsem se. ,,Začínáte se pouze vymlouvat, Tsuchikage-dono. Opíráte se do každého z nás, čímž ze sebe děláte téměř svatouška. Máme důkazy, máme situace, které k sobě pasují. Zatímco vy je vymlouváte." opřela jsem si loket o stůl a hlavu rukou podepřela. ,,Jestli tohle má být divadlo, mělo by se skončit. Říct jednoduše, co chcete, když nás osočujete." povzdychla jsem si. Začínalo mě to nudit, protože se tu omílalo jedno a to samé. Přitom jsme věděli, že...To dopadne zle a znovu se blíží něco velkého. V tu chvíli si mě začal všímat Raikage. Doširoka jsem se na něj usmála.
,,Byla jsem trochu překvapená, protože mi po domě pobíhají lišky, ale děkuji Vám. Je opravdu rozkošný." pokývala jsem hlavou. ,,Jenom jsem ho přejmenovala z PAlečka na Šmudlíka." zakřenila jsem se na Raikageho.

"Š-Š-Š-Š-Š- Šmudlík?!.....ŠMUDLÍK?!!!" vstal jsem prudce a ukazoval na Mizukage.
"To je barbarství, vychovával jsem ho od štěněte a ona ho přejmenuje, to snad není možný, svatá Devlin!!! Ona mu říká Šmudlík, mě snad trefí, ženská jedna..... ne to je moc to je moc...." prokřupával jsem si prsty, chakra ze mě doslova sršela.
"Ona mu říká Šmudlík, mému Palečkovi říká Šmudlík!!!" už jsem se připravoval do akce.

"Raikage-sama!"
Vzpomněla jsem si, že ho uklidní zpět. Ale já přece nebudu zpívat! Takhle bych si nezničila pověst. V několika vteřinách jsem se probleskla mezi Mizukage a Raikageho.
Neměla bych náhodou chránit spíš jeho?
"To jméno se vašemu mazlíčku určitě líbí. Co kdybyste se po tomto srazu na něj s laskavým svolením Mizukage-dono šel podívat a zkusil, co na to bude říkat sám?"
Co na to bude říkat pes? Za co mě to trestáte?!
Vytáhla jsem zpod pláště hrací skříňku a otevřela ji. Uklidňující, pěkná melodie. Prý ji měl rád. Alespoň mi to říkali, když mi ji pro tento případ dali.
Zachraňte mě někdo!
"Určitě je to stejně pěkné jméno jako tato melodie, že, Raikage-sama?"

Hrklo ve mně, když tak prudce vstal. Myslím, že z toho nemá radost, polkla jsem.
,,Když já...Šmudlík si zapamatuji snáz." zkusila jsem a postavila se taky. Kousla jsem se do rtu. Daisuke, Meizu, pomoc! Bojím se! T-T Okolo mě ale začalo být chladno. Pro jistotu, že ho ta rusovláska neudrží v klidu jsem se připravila na útok. Jestli se mě jen dotkne, bude z nej ledová socha do mé zahrady!
,,Tak to bys zabila, teda." zasmál se Nanabi.
,,Ale já se fakt bojím." odpověděla jsem mu se vzlykem.
,,Klid. Takový krásce jako ty by přece neublížil." s tím Nanabi zmlknul. Mimoděk jsem zčervenala, což v týhle situaci nebylo zrovna vhodné.
,,Dejte ho ode mě pryč!" křikla jsem a ukázala jsem na Raikageho. Holt mi povolily nervy.

"Uklidněte se Raikage-sama, jedná se jen o psa." protočil jsem mechanicky oči. "Šmudlík nebo Paleček je to fuk, jednáme tady o budoucnost světa a pokud to takhle bude dál vybouchne stejně jako vy teď."