Okolí Ame

First topic message reminder :

Velká rozlehlá krajina kterou tvoří zejména jezera a pusté pozemky

Zabavit vážně? Přišla ke mě byla menší než jsem si myslela musela jsem se usmát a přemáhat se, abych na ní nezačala šišlat.
Tak přeci jenom jsem narazila na tu skupinu , kterou jsme hledali. Nejlíp jak je najít je zabít jejich člena proč ne.
"No ehm takže tohle chcete zpátky?" položila jsem řečnickou otázku podívajíc se na hlavu Ichira ve svých rukách.
Ale bez sebemenších řečí jsem tedy vyrazila k nim. Přece to jsem právě chtěla.

(společný přesun)

Procházel se tedy po okolí a najednou se zastavil a začal přemýšlet. Jestli by mohl ještě sloužit Ame jednou rukou. Ale to bylo prakticky nemožné v Taijutsu byl začátečník a techniky už nemohl dělat. Ale jednu věc si uvědomil a to že podle historie existoval shinobi který uměl, pečetě jednou rukou jeho jméno si nepamatoval a taky se říkalo, že to byl genius. Tak si řekl, že to taky zkusí, ale udělat to bylo něco jínýho a tak to tedy vyzkoušel. Po prvý vůbec neudělal ani jednu pečeť. Po útrobách poskládat pečetě jednou rukou se mu podařilo složit.  "Bushin….".  A nic se nestalo a taky než poskládal, pečetě trvalo to moc dlouho.  "Sakra… co jsem si myslel.  Já nejsem žádný genius." Povzdechl si a šel si sednout ke stromu. A začínal mít depresi. "Myslel jsem, že mohu vykonat víc pro Ame na vlastní pěst. Ale to byla asi chyba. Vykonat práci a žit s následky. Neviděl jsem jinou možnost. Já… Já jen… Viděl jsem, jak se podělalo tolik věcí. Chtěl jsem něco udělat pro Ame… jen jedinkrát… jen….  Je po všem…. můžu odejít."

Po půl hodině…..

Na konec se ještě zvedl. A chtěl to zkusit ještě pár krát. Pokaždé to končilo neúspěch. Na poslední pokus se něco stalo. Poskládal pečetě a pokusil se o klon. "Bushin..." Vyšlo mu to, ani nevěděl, jak se mu to povedlo. Ale byl tu menší problém. Klon nebyl schopen provozu. Ale dalo mu to naději. Z očí mu vytryskli slzy štěstí. Nikdy by si nepomyslel, že by to dokázal. Byl opravdu šťastný, že mu bůh dal ještě jednu šanci. Ještě muže bojovat za Ame. A pokračoval ve tréninku. Nebylo to dokonalé, podařilo se mu to až na po třetí nebo vůbec. Aby toho nebylo, málo poskládat pečetě mu šli velmi pomalu. V boji by to bylo k ničemu. A snažil se to zmírnit, trvalo mu to dlouho, než se to naučil pořádně poskládat a zmírnit časový problém. Pak už mu došla chakra. A hlava se mu začala motat. "Huh..? Asi jsem to přehnal." Ale na to už nebral, ohledy přeci jen zase mohl dělat techniky.  Na místě ztratil vědomí a složil se ke stromu s úsměvem na tváři.

Najednou se probudil. Taky nevěděl, jak dlouho spal. A začal přemýšlet, co se to vlastně stalo. Zatím se přikláněl, že to byl sen. Když to pak vyzkoušel a když se mu to povedlo. Zjistil, že to nebyl sen. A taky mu to konečně dodalo odvahu, aby už konečně šel za Amekagem.

/Přesun

Dorazil na místo, nebylo moc bezpečný ale, jestli měl Anbu za zády. Tak doufal, že se nic nestane. Kouknul se na svitky a říkal jsi, proč jsou zavázaní červenou stuhou. Tak je rozbalil a začal číst. Čtení nebylo zrovna moc zábavní.  Po přečtený se rozhodl to zkusit, ale mělo to menší háček. Nedokázal pořádně ovládat pečetě jednou rukou. Když dočetl svitek, rozhodl se to zkusit. Svitky si zandal za pasek u boku, aby to nenechával jen tak ležet.

Řekl si, že nejdřív zkusí Suiton: Mizurrepa a pak Mizubushin. Nebylo zrovna příjemné zase poskládat pečetě jednou rukou. Nejdřív to byl, hokus pokus než zvládl složit jeden symbol. Po, útrpným boji se symbolama složil ale, aby udělal vlnu nebo cokoliv jak se ve svitku psalo, že to je univerzální technika. Suiton: Mizurappa…. Spiš to bylo, prskaní než nějaká technika. Ušklíbl se a slovy zakončil první pokus. "Heh.. To je novinka. Můžu sví nepřátele poprskat k smrti." Druhy pokus taky nebyl, zrovna moc dokonali ale, kdyby opravdu chtěl někoho poprskat tak by se mu to povedlo na jedničku. Další pokusy, selhali dokonce hůř, než chtěl. Povzdechl si, a že se na to zatím vykašle a projde se po okolí. Taky se rozhlížel, jestli ho nikdo nesleduje, jak říkala Amekage-sama, ale neměl šanci je zahlídnout. Narazil dokonce na jezírko a u Ame to nebylo zrovna moc vzácný. Na chvíli se u jezírka zastavil, kde taky zkoušel. Moc dobře to nedopadlo. Už byl trochu vyčerpaný z těch pokusů. Rozhodl se tedy, že si na chvíli odpočine. Snad při dalších pokusech se mu bude dařit. Poskládal jednou rukou pečetě a zkoušel nahromadit chakru. Ale pak nevěděl co udělat. Uvědomyl jsi, že by potřeboval radu od Senseie ale takový štěstí nebude mít. Povzdechnul si, holt na to musí přijít sám. Bylo to pokus, neúspěch jinak to asi taky nešlo. Po pár pokusů se mu to povedlo. Byl trochu vyčerpaný ale nakonec, byl z toho výsledku nadšený. Chvilku se ještě potuloval po prostoru a díval se kolem sebe, co uvidí. Než začne zkoušet druhou techniku, chtěl se tu jen tak porozhlídnout a odpočinout.

Vlastně mapoval okolí Ame. Mohl tak zapomenout na všechny starosti co měl. A taky si trochu odpočinout. Už byl čas zkusit další techniku Mizu Bunshin no Jutsu. Ale nějak se mu do toho nechtělo, když věděl, jak dopadla ta první. Znuděně poskládal pečetě jednou rukou. Suiton Mizubushin…… V kage bushin byl, už znalí přeci jen se to učí na akdemii. Tak nějakým zázrakem se mu podařilo vytvořit klon, ale byl tu malý problém. (Přestavte si klon Narutuv v prvním díle Anime při zkoušce). Tak si říkal, kde asi udělal chybu. Bylo to málo chakry nebo hodně nebo co se pokazilo. Začal nad tím přemýšlet. Moc toho nevymyslel přeci jen je genin a moc nechápe techniky. Povzdechnul si a vrátil se ke stylu Hokus pokus. Podruhé začal zase skládat pečetě. Něco zamumlal a tentokrát nevytvořil ani ten klon. Tenhle pokus ho zklamal, nedokázal ani vytvořit ten klon. Povzdechl si a doufal, že bude mít příště vetší štěstí. Než se pokusil o další pokus. Najednou mu něco problesklo hlavou a zcepeněl.  Bylo totiž mnoho otázek a tak málo odpovědí. Když si konečně urovnal myšlenky tak pokračoval v tréninku. Žádná sláva to nebyla. Druhy nebo až čtvrtý pokus se povedly vytvořit klony, ale vypadali divně.  Výsledky se mu samozřejmě nelíbily a taky už to chtěl ukončit tréning aby mohl vrátit svitek.  Tak zintenzivnil trénink. Neuvědomoval si, že se mu to na konci vrátí. Bez přemýšlení se pustil do dalších pokusu.  Po, pochmurným boji s neůspěchama se mu to povedlo, ale jeho klon moc nevydržel, po chvilce byl pryč. Asi to byl následek vyčerpaný, protože jeho svaly už jen boleli a, když se chtěl, hnout cítil jen pichlavou bolest ve svalu.  


Byl sice vyčerpaný, ale neztratil vědomí. Snažil se dobelhat někam, kde by si mohl sednout. Ale svaly mu nedávali jinou možnost, než si prostě sednou. Sednul si a už jen vyčkával, než zase bude moct chodit. A tak jen už se koukal na nebe a pozoroval mraky a taky občas uslyšel zpívání ptáčku. Taky doufal, že to nebude na dlouho.  


Nevím komu napsat tak budu čekat na PM a jelokož jsem neměl motivaci to psat snad to nebude tak hrozný.

Po delší době se rozhodl, že zase půjde něco dělat. Ale svaly ho ještě trochu boleli a tak nemohl pořádně se zvednout. A pomalu se vydal do kanceláře.

/Přesun

Přišla jsem kousek po ní, jako by s námi vůbec nechtěla mluvit. Pak se najednou rozpovídala. Nechala jsem to na nich sama jsem se musela spojit s informátorem. Jen jsem poslouchala co si dohodnout a mlčela. Bylo to v jejich režii.

Odpověděl jsem ji hned jak domluvila. " Proč bych měl skrývat chakru? Všichni mě dobře znaj. Nejsem známej jen v Otogakure. Prostě řeknem, že si moje manažerka, která mi domlouvá koncerty a stará se mi o účetnictví ne? Klidně jim povím krátký příběh proč mám tak velkou chakru. Třeba je to i dojme. " Pousměju se a počkám co mi na to řekne. Potlačovat chakru obzvlášť v senzibilské Ame mi nepřišel jako dobrý nápad.

Podíval jsem se na Mizuki. " Ale jo. Já mám dokonce fanynky v Kirigakure. Posledně mě tam představovali s jásotem strážím když mě nechtěli pustit. "Pousměji se nad tou vzpomínku. Byla to celkem sranda co se stalo, když člověk trochu vyjde na světlo. Obrazně řečeno. Každopádně jsem s Mizuki se vydal k branám kde jsme počkali jestli nás pustí dovnitř.
/přesun

Chtěl se vydat do konohy, ale potřeboval něco zařídit. Měl se podávat zprávy po měsíci. Kdyby neměl krystaly v sobě tak nehne ani prstem. Když dorazil, do okolí přemýšlel, co bude s tím dělat, ale uviděl Reinu což bylo trochu divné. Zatím jen pozoroval Reinu z povzdálí a pomalu se přibližoval. Čekal, co bude dělat Reina. Zdali ho osloví nebo ne.

Potom co mí kolegové odešli do vesnice jsem jen čekala. Nepochybovala jsem o tom, že odvedou dobrou práci. Já čekala na svého informátora. Přibližoval se poněkud nejistě. Vyrazila jsem k němu nechtěla jsem se zdržovat.
"Reii. Ráda tě opět vidím a přivedl sis kamaráda." dívala jsem se nelibě na malého draka.
"Mám na tebe otázky celkem jednoduché." řekla jsem prostě

Povzdechl si. "Já Vás taky rád vidím." Reina v jeho odpovědi mohla slyšet trochu nepřátelství. Ale moc to nedával najevo. Kouknul se na dráčka, když se o tom zmínila. Ale nic neřekl zdali se bude chtit představit to bylo jen na drakovi. A pokračoval.   "Otázky? ......  Ohledně čeho?....." Zeptal se a čekal na ty otázky.

"Ohledně Amegakure. Potřebuji základní informace, kolik obyvatel má, jaké jsou jejich zásoby, kdo je Amekage, jaká je vojenská síla , popřípadě hlídky a slabiny. Zodpověz mi je a já tě nechám jít a ještě dostaneš peníze na cestu." mrknu na něj. Bylo vidět jak moc mě tahle mise otravovala.

Povzdechl. "Ah…. tak a můžu se jít rovnou oběsit. Já mám smůlu." Kouknul se na Reinu a nabídl jí proti navrh. "Peníze si můžete nechat. Když vyndáte ze mě ty krystaly tak Vám to řeknu." Draček to nejspíš slyšel a tajnosti už mohly jít stranou. A tak přemýšlel, co bude dělat dál teda, jestli tohle setkání přežije.

Povytáhla jsem obočí. Ale už jednou jsem ho pustila.
"Dobře, vytáhnu je z tebe, když mi řekneš naprosto všechno a pokud něco bude chybět zjistíš mi to." souhlasila jsem téměř rychle. Až se mohl divit.

Tohle opravdu nečekal. Čekal mučení, mlácení a různý věci. Zamyslel se co říct a začal mluvit.  "Takže…. Obyvatele nemá moc. Je na tom vlastně mnohem hůř než ostatní vesnice. Hm… struktura zásob vydržela by obléhání na pár dní.  Amekage je momentálně no vlastně neznám její jméno ale je podobná Konan.  Vojenská síla je velmi malá.  Hlídky jsou v pozoru po incidentu zabití bývalého Amekageho.  Hm… Co se tyče slabin těžko říct sama už asi víte, že vesnice má detekční techniku. Takže teoreticky se dostat do vesnice nebo ven je prakticky nemožné z mýho hlediska. A ke všemu je tady okolo voda to asi taky výhoda. Ale je tu Staré a opuštěné údolí kam nedosahuje detekční technika, kdyby někdo zaůtočil skrze údolí a zneškodnil stráže. Pak by stačilo rozmístit jednotky a zaůtočit na jednou pak by vesnice měla problém. Ale tohle je jen orientační. Taky zavítali poslední dobou do vesnice dva lidi. Ehm.. Jeden vypadal jako muzikant a žena.  Něco se mi na nich nelíbilo. A to je vše co vím." Vzhledem co se mu stalo, začal lidem nevěřit. Ještě zapřemýšlel, jestli něco nevynechal, ale to bylo asi vše. Taky už čekal, že mu někdo podřízne hrdlo zezadu. Byl v okolí vesnice tak by se nedivil, kdyby ano přeci ho měli sledovat Anbu z vesnice. Taky tu byla možnost, že se mu draček co má na rameni zahryzne do krku. Kouknul se ještě na Reinu a promluvil.  "Se vší úctou K Vám. Co jsem Vám řekl je jen můj názor může to být úplně jinak a pochybuji, že jako Genin něco ještě zjistím." Opravdu už neměl žádnou motivaci to zkoušet. A už jen čekal co se bude dít.

"Nevadí hodně si mi pomohl." řeknu sladce usměju se na něj. Pak jsem se k němu sklonila a podrbala dráčka pod bradou.
"jestli jenom cekneš o našem rozhovoru, tak možná i vaše země uvidí nálety pár draků." Pak jsem se narovnala a položila mu ruku na paži a začala odříkávat zpáteční jutsu. Pak jsem ruku stáhla a pevně ji Reiovi podržela, krystal začal putovat znovu ven a to mu působilo značnou bolest a nepříjemný pocit. Kůže se na tom místě protrhla. Vypadalo to jako ošklivé škrábnutí, ale krystal vyplaval v kapce krve, která se též vydrala na povrch.
"Tím to jsem s tebou skončila. A važ si toho. Ale stále tě váže varování. Cekneš o mě jen jedním slovem, a věř že se to dozvím, tak tě najdu a ukončím tvůj život na zemi. Rozumíme si?" stáhla jsem z něj ruku. Nemohl vědět jestli náhodou nemám někde špehy nebo jestli ho nedám sledovat. Koneckonců kontakty jako Tetsuya a Zetsu byli nevypočitatelní.

Pozoroval Reinu jak mu vyndavá krystal z ruky. Ale pak to bylo trochu silné. Bolest, nepříjemný pocit dohromady, se ještě dalo vydržet, ale to protrhnutí kůže už bylo moc. Už mu jen vytryskli slzy z očí a tekly. "Ano rozumíme si.  Nebojte, nemám v úmyslu Vás údat. Tak či tak už jsem nejspíš chodící mrtvola." Další blbý vtip od něho. Usmál se a ještě se kouknul na dráčka, jestli bude mít proslov jaký je parchant a zajmou ho. Šel si mezitím sednout. Taky mu zesmutnil vyráz když čekal.

"Nejlepší by bylo se sebrat a začít znova." poradila jsem mu. Vytvořila jsem zde klona, aby čekal na ostatní.
"Máš k tomu jedinečnou příležitost. A hlavně odsud odejít ať si měl namířeno kamkoli." dořekla jsem a pomalu odcházela. Ještě jsem se musela stavit pro kytici.

Reina přesun, klon zůstává

Po celý čas som bol pri ňom, sem tam som mu čosi povedal, ale keď sa pred nami objavila istá osoba, o ktorej som si bol istý, že som ju niekde videl, zamračil som sa a vyceril tesáky. Chcela nás snáď napadnúť? Zabiť? Nič z toho som nemohol dovoliť.
Na moje počudovanie to bola ale nejaká Reiova známa. Nebol by som to riešil, keby sa ale ich debata nezvrtla zvláštnym smerom. Čo to robíš? Zavrčal som na Reia, práve tej blondíne poskytol všetky možné informácie o Ame. Zapredal svoju vlastnú dedinu.
Odlepil som sa od neho, keď tá blondína odišla a s pomocou veterného elementu som levitoval asi meter nad zemou. Prečo si to urobil? Prečo si zapredal svoju vlastnú dedinu tej...Tej...Nevedel som, ako sa volá, preto som radšej zmĺkol a povzdychol si. Kto to bol? Opýtal som sa vážnym tónom, nestávalo sa to často, aby som sa takto správal, ale teraz nastala taká situácia, ktorá si to vyžadovala. Predpokladám, že tá ženská má niečo v pláne. Zaútočiť na Ame? Zničiť ju? Obsadiť zabitím Hany? Pristál som v mäkkej tráve a zamyslel sa.

Klon

"Nemám v úmyslu Ame zničit, co bych z toho měla? Jen další nepřátele." promluvil klon stojíc kousek od nich.

Opravdu nevěděl co říct. Taky se mu to nelíbilo, ale víc se mu nelíbilo, že nějaký krystal má v sobě. Vstal a připravil se, jestli bude boj tak bude bojovat, ale nebude se moc bránit jen, aby to vypadalo. "Je mi líto ale měl jsem vlastní důvody." Jeho život se už nejspíš rozpadl na prach, když odešel po prví z vesnice.  "Její úmysl opravdu nevím." Povzdechl si a přemýšlel o Morálce. Nic o moc o tom nevěděl a taky jak když skoro všechny emoce z něho vytloukly v akademii. Potlačovat emoce to není pro něj těžké. "Ale řeknu jedno. Sice jsem jí dal informace, a kdyby chtěla opravdu zautočit na vesnici. Bránil bych vesnici mým životem. I kdyby to bylo proti Vaší vůli." Když by to moc asi nepomohlo ale co. Kouknul se ještě na draka vážným pohledem. "A co teť Fírnene chceš mě zabít? Nebo to řekneš Amekage-sama." Ikdyž zradil vesnici pořád měl úctu k nim. Pak ještě se přidala Reina. A čekal na Firnovou odpověď.