Diamantové skály

First topic message reminder :




 Diamtové skály jsou útočištěm a skladištěm klanu Kana. Jsou zde ale pasti, které chrání vstupy a vchody dovnitř. Diamantové skály jsou známé tím, že je lehké dostat se dovnitř, ale už těší dostat se ven, jakmile se člověk jednou v labyrintu skal ztratí už se z toho sám nedostane....

Je to žena co mě unesla od mých pravých rodičů, zabila mého otce a vychovala mě, takže vlastně moje druhá matka" Nevěděl jsem ani proč bych jí to měl říkat, ale byla nuda a byla by sranda kdyby se tyhle detaili dozvědělo více lidí, třeba by začalo být aji nějaké vzrušení. " A vy s ní máte jaký vztah že jí chcete chránit? "

"No na to existuje jen jedno heslo a to: ženy musí držet při sobě. Konoha není jediná, kdo Reinu studoval." mrkla jsem na něj. To bylo mé malé tajemství. Země Čaje mi poskytla hodně času a klidu na to, abych se dozvěděla pár věcí navíc.
"Takže druhá matka. Skutečně Vás má ráda." ten pohled,který Reina měla, ta prudká změna toku chakry, když na ní promluvil, skutečně ho milovala jako vlastního syna.

Konoha jde zase po Reině? Ach jo ten otravnej Senju si nedá pokoj, neustále musí někoho lovit." Vstal jsem z křesla prohrábl si vlasy a ani se nedotkl kopí nebo nedělal žádné protiopatření kvůli Crystal " Dáte si čaj nebo něco? Nevím co tu je, ale čaj nebo Saké určitě" Přistoupil jsem k baru a uviděl flašku saké, tak jsem si ihned nalil do pohárku. "Nebyl bych si tak jistý, skoro jsem jí zabil, ale asi má když to říkáte."

"Tomu se zase říká rodičovská láska. Jestli Vás vychovala z žádného jiného účelu tak Vás má skutečně za svého syna. Má Vás ráda. Proto je taková netykavá. Zeptal jste se jí někdy na to? Řekl jsem jí někdy, že jste rád za to, jak Vás vychovala?" nic mi do toho nebylo, ale jako žena jsem ji trochu hájit musela. Jediný kdo to kdy udělal byla Tsukiko.

Nechal jsem jí žít, to je dostatečnej důkaž toho že jí mám rád, ale nikdy jí to nedopustím. Asi mě měla ráda po čase, ale jak znám Reinu prvně mě chtěla využít jen jako zbraň, to se asi časem změnilo no." Hned na to jsem vypil další sklenici saké a posadil se opět do křesla, jen jak jsem si vzpomněl na minulost byl jsem naštvaný, až se mi z té zloby rozsvítil sharingan.

Doufala jsem, že je Ruki v pořádku. Ráda jsem se vracela do mého starého sídla ve skalách, byl tu klid. Prošla jsem se lvem vchodem a hledala kam se Ruki ukryl, až potom jsem uslyšela v zasedací místnosti hlasy. Přivedl ještě někoho. Zamračila jsem se a byla připravená bojovat. Nikdy to neudělal. Věděl jak tohle místo je pro mě důležité ledaže....ledaže by si našel přítelkyni a chtěl mi ji představit. Bodlo mě u srdce. Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Stál tam on a nějaká žena. Tu jsem už ale někde viděla. Pak mi došlo, že byla na srazu kage, potom v Kumo a taky.... to není dobré.
"Doufám, že je to vážné, že jste mě vyrušili z mise." vejdu dovnitř a posadím se do křesla naproti ní.

"Zdravím Vás Reino." pousmála jsem se na ní. Chopila jsme se řeči jako první.
"Ano je to důležité a pro Vás možná i zajímavé. Chtěla bych s Vámi uzavřít jistou dohodu. Jistě víte na kolika seznamech a bingo knihách jste. Nevím co Vám nabízí nynější Otokage, ale já Vám chci nabídnou mou ochranu. Takovou pojistku pro obě. Jistě víte kdo já jsem. Pokud by se aliance dohodla Vás zničit, zařídím, aby se tak nestalo. Už dost dlouhou dobu jste zde a kolují o Vás jen pomluvy a lži. Osud Vám dal novou šanci na život tak proč se toho nechopit, nabízím Vám mou pomocnou ruku na oplátku, Vy budete pracovat nezávisle pro mě. Pokud budu potřebovat, budete mi k dispozici." řekla jsem skálopevně. Doufala jsem, že mě v tom Ruki nenechá a Reina nevybouchne. Je to nová šance pro ni. A já chtěla mít svou záruku hlavně proti Konoze. Nelíbilo se mi jakým směrem se vydává stejně tak i Kiri.

Neboj se nikdo nechce mrhat tvým časem "Jen jsem si dal další pohárek a pousmál se " Né všechno co se povídá je lež, vlastně většina je pravda že Reino? " Jen jsem se pousmál, jelikož ona mě prvního nepozdravila, tak proč bych se tím obtěžoval já.

Vyslechla jsem si její nabídku. Moc se mi nelíbila. ALe byla za poslední dobu první, která mi vykala. To bylo pěkné. Pak se ozval Ruki. Musela jsem sním jen souhlasit bohužel. Počet lidí, kteří mě nechtěli zabít by se dal spočítat na prstech jedné ruky.
"Dobře a co tu dělá on? Mohla jste mě přeci kontaktovat sama, mou chakru znáte." věděla jsem, že je senzibil a sakra dobrý senzibil.

Kvůli tvé pověsti ráda zabíjíš lidi na potkání, ber to tak že jsem její ochranka" Ton jejího hlasu a jak ke mě mluvila se mi vůbec nelíbil, nevypadala jako starostlivá matka, ale spíš jako žena, která se dívala na stroj, který se jí nepodařilo ovládnout. " Proč se neposadíš? Dlouho jsme si neměli šanci popovídat a navíc tohle je tvůj dům ne?

"Nechci Vás do toho nutit Reino, ale svým způsobem mi to dlužíte. Nikomu jsem neprozradila co se tehdy stalo. A Vy by jste nechtěla zažít ten obdiv, co jste měla když jste byla seriózní Tsukikage?" teď jsem zřejmě uhodila hřebíček na hlavičku, Respekt jejího syna jsem zatím vytahovat nechtěla. Moc tomu totiž nepomáhal.

"Už sis mohl všimnout Ruki, že ženy nezabíjím. Většinou po mě jdou spíš muži." dodala jsem tiše a sedla jsem si.
"Ano vím, co jste pro mě udělala a jsem Vám za to neskonale vděčná. Jenže si nejsem jistá, jestli je to pro Vás bezpečné jste... až moc slušná na to, aby jste se paktovala s někým jako jsem já." dala jsem si nohu přes nohu a zavadila pohledem o Rukiho a flašku saké.
"A mohl bys laskavě přestat pít, když si tady semnou a v přítomnosti hosta, prosím? Ještě nejsi ani plnoletý." obořila jsem se na něj poměrně s klidem. Zdivočel. Promnula jsem si spánky a podívala se opět na ní.

Mám pár jmen žen, které si zabila na seznamu tvých obětí, ale to je jedno." Poté jsem se podíval na Crystal " Omlouvám se za tyhle menší problémy viděli jsme se chvíli po 2 rocích a hned jsem musel žehlit její problémy víte? Je smutné, když vidíte jedinou svou rodinu po 2 rocích jak se snaží vyhladit celou vesnici." Poté jsem si opět nalil trošku saké " Neboj tvoje zásoby ti nevypiji a nechám ti něco pro tvé milence " Arogantsky jsem se usmál a napil se.

Tak tohle bylo příliš i na mě. Tohle opravdu přehnal. Záchvat zuřivosti tak se to dalo nazvat, protože jsem se v okamžiku dostala k němu a vrazila mu pořádnou facku.
"Po dvou letech ses nic nenaučil. Jsi jen rozmazlený děcko co si myslí, že když má scharingan může všechno." otočila jsem na podpatku a odcházela. Neměla jsem už co říct. Zklamal mě. Tohle mě bolelo co řekl. Tak jsem ho nevychovávala. Stýskalo se mi po tom malém klučinovi, který se na všechno ptal a byl vděčný za pozornost ode mě. Kdybych mohla brečet tak to udělám. Ale nešlo to, neměla jsem z čeho. Vyšla jsem z místnosti a mířila si to rovnou do své ložnice.

No tohle Ruki vážně přehnal. Tohle by zranilo každou ženu. Nedivila jsem se, že Reina reagovala tak jak reagovala. Jestli s ní takhle jednali i její protivníci, tak už mi to všechno do sebe hezky zapadá. Pak ale odcházela.
"Tohle jste vážně přehnal, Ruki." podívala jsem se na něj. "Může být jakkoli špatná, ale pořád je to Vaše druhá matka." dodala jsem a pak se zvedla.
"Počkejte, Reino!" zvedla jsem a chtěla jít za ní.

Velkou rychlostí než stačila odejít jsem se objevil za ní a držel jsem jí v objetí " Promiň čas trávený na cestách a se lvi mi trošku zničil způsoby. " Lehce jsem jí smutným hlasem řekl a držel jí, nedokázal jsem se na ní zlobit nešlo to " A tohohle rozmazleného spratka s Sharinganem si vytvořila ty, takže pokuď nadáváš mě, nadáváš aji sobě.Proč jsou naše přivítání vždycky taková? " Lehce jsem se pousmál a z oka mi tekla slza. V tento moment jsem naprosto zapomněl že tu byla Crystal, možná jsem jen souhlasil s pomocí, abych mohl vidět Reinu, nějakou záminku.

Zastavil mě.
"Jestli si už dost starý na to, aby si pil saké, tak si i dost starý na to, aby si o sobě rozhodoval sám a choval se podle svého. Rozhodně jsem tě nevychovala jako někoho, kdo je drzý na rodinu. Výchova je jedna věc, ale to jak ji dítě přijme a naloží s ní je věc druhá. Nikdy si takový nebýval. Ne předemnou." opáčila jsem dost chladně.
"Nezeptal ses mě proč jsem tu vesnici ničila, jak jsem se měla nebo co se za ty dva roky událo. Nikdo si nezjistí fakta. Věří jen tomu co vidí a slyší." dodám. Mrzelo mě to a mrzet mě to bude. To co řekl předtím myslel vážně. To už si jen tak neodpáře ať je sebevíc milejší. Otočila jsem se na něj.
"Každý dělá chyby a poučuje se z nich. Já jsem zabila ve své životě jen čtyři ženy. Svou matku, která si to nezasloužila, své sestry, které si mě dobíraly a svého mistra, abych se posunula dopředu ve svém vývoji. A jen tak mimochodem, ona mě o to v poslední chvíli požádala. A teď na to rozhodně pyšná nejsem." zadívala jsem se na Crystal. Bylo na ní vidět, že mě chápe a brání.

Ve všem co řekla měla pravdu, avšak i já měl své důvody proč jsem tohle všechno řekl. " Máš pravdu, ale jak mi má být? Poslední vzpomínky co mám na tebe je jak jsme spolu bojovali a poté jak jsem ti s Tatsuem zachránil život, co vlastně chceš? A potom se vrátím a vidím jak útočíš a jak si vyvolaná technikou Edo-tensei, avšak podle toku tvé chakry vidím že vše děláš dobrovolně. Já nevím co ti mám na tohle říct, nevážila sis daru života. Hodně si se změnila po jeho smrti, možná to byl jedinej muž, kterého si kdy milovala, ale byla si schopna se posunout? Neustále toužíš po boji, i když si to nedokážeš přiznat." Lehce jsem se od ní odsunul" Jsi jak upír lačnící po krvi " Šel jsem směrem ke svému kopí a uchopil ho " Nezlob se na mě a vyslechni její nápad já počkám před sídlem. Crystal svou odměny si vyberu jindy, tak hlavně neumírejte"Pousmál jsem se na ní a odešel z místnosti směrem na střechu, kde jsem se uvelebil. Lehl si na ní a nasával sluneční svit.

Počkala jsem až odešel a pak vstala.
"Podle toku chakry nemůže poznat jestli jste ovlivněná nebo ne. Nebo jestli to neděláte, aby jste někoho chránila." dodávala jsem ji trochu sebevědomí.
"Trávit čas s muži je pro ženu jako Vy špatné. Podepsalo se to na Vás. Proto Vám pro změnu nabízím sebe. Nemusím Vám nutně být šéfovou, ale i přítelkyní." přistoupila jsem k ní a natáhla ruku.
"Jsem Crystal." nabídla jsem jí tím tykání. Bylo to víc než jsem pro ni mohla udělat.

Chtěla jsem ještě něco dodat, vždyť s Tatsuem nemuseli odcházet. Povzdychla jsem si a opět se zaměřila na Crystal. Byla jsem ráda, že mou slabost sdílí jen ona. Znovu jsem si ji vyslechla. Nabízené tykání a přátelství. Kdy mi tohle naposledy někdo nabídl? Tsukiko. Tohle umí jen ženy. Měla pravdu. Už dlouho dobu jsem manipulovatelná jen muži. Neměla jsem kromě Tsukiko nikdy opravdovou přítelkyni. Nikoho s kým bych si mohla promluvit.
"Reina." podala jsem jí ruku. Špatná nabídka to nebyla. Věřila jsem ji, je moje doktorka.
"Čistý štít mi zřejmě nezařídíš, ale já musím zabít ještě minimálně dva lidi. Pak budu sekat dobrotu." slíbila jsem jí. Madara byl na mém seznamu jako první.

"Stačí mi jen tenhle slib. Jsi bez vlivu kohokoli. Rozhoduj sama o sobě jsi nesmrtelná. Děti si sice pořídit nemůžeš, ale za to tu máš jedno, které zřejmě potřebuje ještě tvou péči, i když si to sám nepřiznává. Já děti zatím nemám, ale rozhodně bych je chtěla také. Je to relax, který ti pomůže dostat se z nejhoršího. Pořád si ještě pamatuji, jaká si byla po tom incidentu. Byla jsi jiná. Milující." vřele jsem se na ní usmívala. Povzbuzovala ji.
"Na pár dní se ještě zdržím v Kumogakure. Dej mi svůj spojovací krystal. Kdyby sis rozmyslela nabídku a chtěla se spojit. Slibuji ti, že ho nepoužiji proti tobě." bude to první test důvěry mezi námi dvěma.

Měla pravdu. Nelibě jsem ji dala svůj krystal. Ale pevně ji uchopila za ruku.
"Ale varuji tě, zrada se u mě trestá smrtí." varovala jsem jí chladně. Nechci si na konto připsat další ženu. Dost z toho, že jen o její nabídce uvažuji.
"Ten lev tě vyprovodí ze sídla." řeknu jí a požádám aby si opět zavázala oči.

Když mě uchopila za ruku tak jsem překvapení sebou trhla. Těšila jsem se z toho jak to vychází a tohle jsem trochu nečekala. Pak jsem jen kývla a zavázala si opět oči a nasedla na lva.
"Odveď mě do Kumogakure." promluvila jsem tiše ke lvovi a podívala se směrem, kde jsem cítila Reininu chakru.
"Budu čekat na odpověď. Ráda jsem tě opět viděla." usmála jsem se na ní a se lvem jsem odjížděla ze sídla a pak i ze skal

(přesun)

Ještě chvíli jsem stála v místnosti sama a uvažovala zda je to dobrý nápad či ne. Nechtělo se mi jít za Rukim po tom všem bych byla raději sama, ale dlouho jsem s nikým normálně nemluvila. Tak jsem překonala svou bariéru zášti a šla za ním. Dostala jsem se až na střechu a tam se posadila vedle něj mlčky.

Cítil jsem jak se lev vzdálil, takže bylo jasné že už jsme v sídle jen 2." Pamatuješ, když začínala válka a mě si tady povýšila na Chuunina? Sho celkem protestoval, že jsem nezkušený. Myslíš že to byla chyba? "Stále jsem měl zavřené oči a užíval si té přírody, tušil jsem že brzy klidné dny opět skončí.