Země Vln

pro **Hebi** Thu Aug 29, 2013 8:14 pm

First topic message reminder :

Nami no Kuni je země nedaleko Hi no Kuni. Je to země bez Shinobi. Země je spojena s pevninou slavným Narutovým mostem!

pro **Kuro & Shiro** Fri Aug 15, 2014 10:01 pm

V momentě, kdy dorazily Gunjiho posily, měla děvčata natolik duchapřítomnosti, že jedna čapla druhou a obě se propadly do země.
"Pojď po nás ještě jednou a uřežeme ti všechny končetiny, padavko!" Stihla ještě křiknout Shirotsuchi a obě nadobro zmizely.

//přesun

pro **Civil** Fri Aug 15, 2014 10:27 pm

Ústup nepřítele byl pro teď dobrou zprávou. To co se ale nyní nezvládlo, se jen tak nevypaří. Tato práce zde pořád bude až do okamžiku, kdy je někdo opět nenajde a nezabije. Dokáže Gunji s něčím takovým žít? Pokud ne, tak jeho záchrana nestála za to. Pokud nad tím přemýšlí, tak ať příště uchopí pevně své zbraně a dodělá to, co začal. Hachidaime Mizukage v tomto ohledu je laskavý. Je si vědom toho, jak neúspěch je schopen někoho poškodit na psychickém zdraví, ale i tohle zahrnuje práce shinobi. Kdyby jsme se do boje pouštěli pouze, když máme pouze vyhrát, tak pak nemá smysl bojovat. My však bojujeme o bezpečí Našich dětí, kterou Nám nabízí vesnice. A dokud tím pádem bude vesnice v ohrožení, budeme bojovat, a to bez ohledu na vítězství nebo úspěch. Jednou upadnu... pozvednu se. Po šedesáté upadnu... opět se pozvednu... tohle znamená být shinobi!

Jednotky oinínů neváhaly, a okamžitě využili příležitosti, která se naskytla při odchodu nepřítele. Bylo to v plánu již dřív, ale tedy se to muselo důkladně promyslet. Nyní, když byl nejspíš nepřítel již pryč, následovala pouze blesková akce dostaní se ke Gunjimu, a zahájení lékařské techniky, na které byli potřeba dva členové z této jednotky. Jednalo se o náročnější věc, ale ve množství je síla. Sám oinin jeden by to nezvládl, ale byli zde dva! "Vydržte Gunji-san... záleží to jen na Vás, jak budete silný." Ve chvíli, kdy by byla zlomena Gunjiho vůle k životu všechna snaha mediků by přišla na zmar. Ono nejde zachraňovat život někoho, kdo už se ho zřekl. Byla provedena nutná opatření a ošetření pro transport. Poté se Gunjiho náležitě přemístilo na nosítka, berouc ohled na jeho zranění a uhánělo se s nim do Kirigakure no sato, kde mu bude poskytnuta kvalitnější pomoc. Tato postačila k tomu, aby Gunji nyní nezemřel. Co se odehraje v budoucnosti, to záleží pouze na tom, jak rychle se jednotka dokáže dostat zpátky do Kiri.

"Nepřítel skutečně unikl pane." Řekl jeden z oinínů, který neměl na starosti Gunjiho, ale okolí. Byl zde kvůli toho, aby jednotku při práci nic nepřekvapilo. Další zde byli jako pomocná síla. Kapitán na toto pouze přikývl, a pak se společně se dalšími sedmi členy jednotky a Gunjim na nosítkách vydal pryč. Nosítka byla speciální určená pro Gunjiho případy, a přivolala se skrze svitek.

Přesun

pro **Akuma Saito** Sat Nov 01, 2014 11:33 pm

Akuma Saito

Šel jsem sem, do Země Vln jen s jediným účelem, vypátrat toho zrádce naší vesnice a odvést ho zpátky, kde by ho čekal trest. Inu pravdou bylo, že něco v hlavě, ten hlásek, jenž mi měl pomáhat, mě naváděl k tomu, abych ho na místě zabil. Nechtěl jsem to udělat, avšak hlas jenž ve mě vevnitř křičel mě doháněl k šílenství, nepřestával, jeho intenzita se zvětšovala a bylo čím dál tím těžší mu vzdorovat. Cestou jsem se snažil také přečíst něco, co o něm bylo nám známé, jelikož byl Kirigakure, bylo toho velmi mnoho.

Já: "Takže, jméno jest Akimaru Nanashibi. Věk okolo dvaceti let, Rank B, živel Suiton. Odešel z vesnice před dvěma lety, důvodem byla několikanásobná vražda civilistů, proč to udělal?"

Yin: "Protože je to špína, odpad, který je třeba zamést, od toho tu jsi ty, abys tu špínu "smetl" z povrchu Zemského. Je to tvoje poslání, Akumo. Pomohu ti s tím, jsi ten, co vyžene špínu z tohoto Světa, musíš ho zabít, ať trpí jako ti lidé!"

Zatímco ke mě mluvil Yin jsem přešel přes Narutův most. Zvláštní, ani jsem nevěděl kdo to je, ale musel to být někdo výjimečný, když si po něm pojmenovali most. Snad vydrží dlouho pevný, přichází temné časy, brzy jistě pro celý Svět.

Když jsem přešel přes most, ocitl jsem se ve vesnici, bylo svým kouzlem až dojemná, bylo smutné, že zrovna takovouto vesnici využíval takový neřád, jako byl vrah. Informace o jeho poloze jsem získal vlastně po cestě, neboť se ukázalo, že při své cestě z Kirigakure se proslavil i na svých cestách. Jednalo se hlavně o krádeže jídla a peněz, nejspíše na cestu, aby se zde mohl uvelebit a dožít svůj mizerný život. No, měl smůlu, byl jsem tu já. Nechtěl jsem moc vyvolávat rozruch, takže jsem vlezl do jedné uličky mezi domy, kde pomocí chakry jsem vylezl na dům s rovnou střechou a porozhlédl jsem se po okolí, tady začínala má mise.

Kousl jsem se do prstu a ruku položil na zem.

Kuchyiose no Jutsu!

Vytvořil se oblak, a najednou zde bylo dvacet netopýrů. Jelikož jsem přišel v noční dobu, pochyboval jsem o tom, že by se někdo v těchto končinách divil, že se tu volně pohybují netopýři. Jedním z netopýrů byl i Balgash, velitel letky, který mi okamžitě přistál na rameni.

Balgash: O co jde, Akumo? Stopujeme?

Já: Ano, tohoto muže, měl by se nacházet v této vesnici, alespoň to zdroje tvrdí, tady, ať se všichni podívají na jeho tvář, hledejme... Řeknu a položím fotku na zem, netopýři na ní nejdřív jen tupě civí, než jim ve své řeči pomocí zvuků Balgash řekne, že ho mají najít. V tu ráno se netopýři rozletí a pátrají po vesnici po člověku, jež vypadá tak, jako ten na fotografii. Hledali všude, cesta do domu nebyla tak těžká k nalezení, okno, komín, dostatečně velká díra...

Každý postup netopýři hlásili zpátky a s Balgashem na rameni jsem se připravoval na konfrontaci, jakmile ho netopýři našli, svými zvuky poslali zprávu zpátky. Netopýři mého klanu byly vyhlášení stopaři po celé Kirigakure. Jejich schopnosti byly věru všestranné. Připraven na útok jsem napjatě čekal, jakmile Balgash řekne "Našli jsme ho." Potom jsem tedy okamžitě vyrazil na místo, kde se měl nacházet. Plánoval jsem jej nejdříve však sledovat z dálky, musel jsem počkat na správnou příležitost.

pro **Nukenin** Sun Nov 02, 2014 8:46 am

Akimaru Nanashibi

Bylo to již dlouho, co jsem se musel schovávat. Za hranice země Vln jsem se dostal velice obtížně, ale pak už mě chránila diplomatická imunita. Mizukage prostě nehodlal kvůli jednomu B-rankovému nukeninovi porušovat dohodyo míru. Mnohem raději sem posílal ANBu. Moc mi nešlo do hlavy, proč jsem tu neviděl jediného Oinina, ale asi jich na mě bylo škoda.
Změnil jsem si účes, změnil jsem oblečení, vmísil jsem se mezi vesničany a začal žít jejich životem.
Až do dneška mě nikdo neobjevil. Ale ty malé bestie jsou prostě všetečné. Objevily mé skrýše, ve kterých jsem měl staré oblečení, takže mi budou na stopě. Díky jinému zjevu mě ale mezi vesničany nenašly.

Já o nich ale nevěděl. Šel jsem s vesničany ráno k moři, abych jim pomohl nachytat nějaké ryby. Bylo to nedaleko Velkého mostu.

pro **Akuma Saito** Sun Nov 02, 2014 2:02 pm

Akuma Saito

Nedopadlo to přesně tak, jak jsem čekal, netopýři byli dobří stopaři, ale hloupí společníci. Jedno se jim však upřít nedalo, když šlo o prolézání čehokoliv, byli v tom experti. Když jsem se dozvěděl o tom, že našli skrýš, ve které bylo staré oblečení, které na fotografii měl Akimaru. Zamířil jsem tedy nejdříve tam, když seberu to oblečení, můžu se ptát lidí, zda-li neví, kdo toto oblečení nosil. Přesně toto jsem plánoval udělat. Narozdíl od netopýrů jsem já věděl, že pokud není po technikou Henge, rysy v obličeji bude mít stejné. Zamířil jsem tedy do skrýše Akimara a sebral jsem tam jeho oblečení, se kterým jsem pak zamířil do místní hospody. Asi jsem měl opět štěstí, hospodský mi řekl, že toto oblečení, včetně čelenky Kirigakure, přes jejíž znak vedla přímá čára, zde měl jen jediný muž a ten se zde i usídlil, první noc prý přenocovával v tomto hostinici, ale to už je vcelku dlouhá doba, nezapomněl však, jak by taky mohl, byl to první Shinobi, jakého viděl. Řekl mi také, že se tento muž stal místním rybářem, tomu jsem se ani nedivil, jednou se narodíte v Zemi vody a jste s ní navždy spojení, dokonce i já, který neovládá vodu to tak cítí, je to něco, s čím se prostě narodíte.

První věc, co mě napadla byla prozkoumat břehy, kam jsem tedy rovnou zamířil. Yin v mé hlavě mi říkal, ať ho přede všemi zabiji, jako odstrašující případ, ale koho bych tím vyděsil? Rybáře? To je zbytečné, ale nejspíše nevyhnutelné. Když jsem došel na břeh, byl zde více rybářů, než jsem čekal. Jelikož byl poblíž most, který vedl přes moře k pevnině, nemohl jsem nic nechat náhodě. Dva netopýry, jsem nechal hlídat most. Dávali vědět o komkoliv, kdo překročil most, nikdo to však zatím nebyl. S fotkou v ruce jsem se procházel po pobřeží, kde se lovilo.

Oči, nos a pusa, tři věci, podle kterých jsem se musel řídit, tato strategie mi brzy přinesla ovoce, neboť jsem našel člověka, jež odpovídal těmto třem základním rysům na 99,9%. Když jsem si ho všiml já, nepochyboval jsem o tom, že si všiml i on mě. Sebral jsem kunai a postavil se do bojové pozice. Měl výhodu, bojovali jsme u vody, ale to ještě nezaručovalo jeho vítězství.

Akimaru Nanashibi, jménem Mizukageho a také jménem celé Země Vody Tě zatýkám pro několika násobnou vraždu, pokud se podřídíš, nebude třeba, abys zemřel, ale pokud budeš klást odpor, smrt Tě nemine...

Řekl jsem s klidem, i když pravdou bylo, že kvůli Yinovi, který mi říkal, abych ho rovnou podřízl a křičel na mě, jsem tak v klidu úplně nebyl.

pro **Nukenin** Sun Nov 02, 2014 4:25 pm

Akimaru Nanashibi

Když se k nám přiblížil onen muž, vzhlédl jsem k němu překvapivým výrazem. Ano, mé rysy byly neměnné, ale plnovous, husté vlasy a špinavá tvář mohly patřit třeba mému bratrovi nebo také úplně cizímu člověku.

"Promiňte?" podivil jsem se.

"Nechápu o čem mluvíte. Já-já jsem někoho zabil?"
Ruce se mi rozklepaly a v tváři jsem měl vyděšený výraz. Rozhlížel jsem se po místních, kteří nechápali stejně jako já.
"Cože? Tady Ikaku? Co to je za blbost!" křikl jeden z obyvatel a s harpunou na rybaření šel k Akumovi.

pro **Akuma Saito** Sun Nov 02, 2014 9:51 pm

Akuma Saito

Nejdřív by mě měla překvapit jeho reakce a potom bych se mu měl omluvit za to, že jsem si ho spletl. Ale to bych musel být hlupák, nebo také ne...

Yin: "Lže ti, klade odpor, zabij ho, nezdržuj se s ním, je to pakáž, nepleteš se, podívej se na tu jeho nerovozitu, lež z něj přímo sálá. Zabij toho červa, zabij ho!"

Hlas čím dál tím více sílil, už mě z toho pěkně bolela hlava, to tedy ano. Moje instinkty mi říkali, abych zaútočil, tak stejně Yin. Co však bylo nyní horší byl ten civilista, neměl jsem povolení zabíjet nevinné, takže jsem ho nechtěl zabít, dokud by na mě nezaútočil.

Tohle není vaše věc, kliďte se stranou!

Zakřičel jsem na něj. Bylo z mého hlasu jednoduché poznat, že na tyhle zdržovačky nemám čas. Když ke mě rybář šel, nebylo pro mě těžké, jakožto členovi ANBU jej zpacifikovat pomocí Taijutsu, i když jsem v něm nebylo nejlepší, byl jsem lepší než rybář. Když byl dostatečně blízko, jednou rukou jsem mu chytil harpunu a pomocí dvou prstů na druhé ruce jsem zaútočil na solár, kde jsem přitvrdil a prsty doslova dloubal pod jeho hrudní kostí, jakmile jsem s ním skončil, neměl by být chvíli schopen pohybu a pomalým krokem jsem se dále přibližoval k Akimarovi. Moje oko žhnulo šílenstvím a touhou zabíjet.

pro **Nukenin** Mon Nov 03, 2014 8:24 am

Akimaru Nanashibi

Akuma mohl být stokrát v plánu a být si jistý na tisíc procent, že před ním stojí nukenin, ale pořád si neuvědomoval jednu věc:
Onen nukenin tu dva roky pomáhal ostatním.
"Tak hele, ty spratku!" křikl jeden z vesničanů na Akumu a sevřel pevněji hroudu s těstem, která sloužila k lákání ryb.
"Co si o sobě jako myslíš? Že sem nakráčíš, jednoho z nás označíš jako zločince a my to jen tak přejdem?"
Postupně se k němu přidávaly hlasy souhlasu a já jsem jim kývnutím děkoval. Díval jsem se zpříma tomu ANBu do očí v masce pohledem, který říkal "musíš se víc snažit, holomku, tady s tímhle neuspěješ..."

pro **Akuma Saito** Mon Nov 03, 2014 8:36 pm

Akuma Saito

Nešlo to podle mého plánu, čekal jsem, že lidé ze strachy utečou a já budu mít volnou cestu ke svému cíli. No pravdou bylo, že bych ho měl odrovnat bez jiných ztrát. Než jsem stihl zareagovat, něco se ve mě zvrtlo, čas se zpomalil a můj zrak se zužoval, až jsem nic neviděl.

__________________

V mé hlavě

Když jsem oči opět otevřel, stál jsem v nějakém zbořeném chrámu. Byl úplněk a přes rozbitou kupoli, která byla střechou, dovnitř proudilo bílé světlo. Lavičky byly rozházené, okna rozbité a vše vypadalo velice zašpiněně. První věcí, která mě zajímala byla ta, proč jsem tu? Jaký to má smysl? Co se děje? Dřív než jsem však stihl vydedukovat důvodu někdo ze tmy promluvil.

Vítej v našem skromném chrámu, bratře...

Snažím se otočit za hlasem, ale ten jde slyšet ze všech stran stejně. Vyděšen stojím s rukou na své kataně, jež tasím jen v případech, že nemám jinak na výběr. Hlas byl navíc o to děsivější, když jsem si uvědomil, že je to ten stejný hlas, jako ten můj. Nevím proč, ale něco mě nutilo odpovědět, odpověď byla stručná a čišel z ní chlad.

Ukaž se!

Můj hlas se nesel chrámem a mojí odpovědí mi byla moje ozvěna. Stále jsem se rozhlížel okolo, zda někdo neodpoví, ale neměl jsem to štěstí, že bych se hned k odpovědi dostal. Ticho bylo hrozné, ale nakonec jej přerušily něčí nohy, něčí chůze. Okamžitě jsem se otočil za zvukem, ale opět jsem zjistil, že se ozývá ze všech stran a chvíli trvalo, než jsem si té temné osoby všiml.

Osoba na sobě měla ANBU masku i výzbroj, ruku měla položenou na kataně, tak jako já. Jediný rozdíl mezi námi byl ten, že on měl obě oči, ledově šedé, jež svítili ve stříbrném světle ještě více.

Když jsem to viděl, musel jsem udělat pár kroků zpět, prostě mě svým příchodem nutil o kus ustoupit.

Až když jsem zastavil, zastavil se i on.

Těší mě, že Tě poznávám, bratře, vítej v našem chrámě. Ano, nebudeš tomu věřit, ale toto já tvá mysl, tvůj "chrám", kde musím již dvanáct let přežívat a co víc! Dávám ti svoji sílu, abys jí mohl využít proti svým nepřátelům.

Jsem Yin, tvůj bratr, tvoje druhá polovička. Každý člen tvého klanu jednu takovou má... Ty jsi však jiný než ostatní, což se mi líbí.

Řekl Yin a začal kolem mě kroužit, jako sup kolem umírajícího živočicha. Nemohl jsem se hýbat, musel jsem ho jen poslouchat, ani mluvit jsem nemohl, cítil jsem se jako paralyzovaný. On však pokračoval.

Za doby tvých předků byl každý z "chrámů" krásný, nezničený, úchvatný! Byly jste špičky! Ale jak se vaše krev začala mísit, ztratili jste to, co vás tak odlišovalo od ostatních. Zaprodali jste svůj dar za "domov". A co více... jste na svůj DOMOV hrdí! Nyní je z vás špína, jež nemá ani tušení, jakou sílu v sobě každý z členů nosí! Využíváte maximálně polovinu možné síly! Proto se provádí tyto rituály, pokud se mnou totiž splyneš dokonale, dokážeš ovládat své Kekkei Genkai na sto procent. Dokážeš se dostat z většiny iluzí a to jen díky mě!

Jeho slova jsou chladná jako led a jeho kroužení je čím dál tím více hrůzostrašnější. Pořád paralyzován poslouchám, co říká. Věděl jsem, o čem to vlastně mluví, byl to příběh o našem klanu, který se říkal již dětem, o naší pouti do Kiri. Nebyl moc pěkný, ale děti v klanu Saito se nešetřili, každá krvavá povídka jim byla do detailů vysvětlována.

Je čas, abychom splynuli, nyní je ten čas, splyňme! Ukažme jim, čeho je náš klan schopný, dodám ti to, co ti chybí, protože Akumo..!

Yin ke mě došel a chytil mě pod krkem, ten pevně sevřel a já se konečně mohl hýbat, byl jsem však sláb, velmi sláb. Díval jsem se na Yina, můj "dar", a čekal jsem, co řekne. V hlavě mi šeptal již dlouho a pravdou bylo, že již jsem z toho šílel.

Já jsem tvoje druhá polovina, tvá odvrácená strana Měsíce. Až se mnou jsi doopravdy celistvý. Nehleď na slitování! Neber mě jako nepřítele! Až Tě všichni zradí, budu to já, kdo bude při tobě stát... Pochop to Akumo, já jsem ty a ty jsi já, jeden bez druhého jsme nic, ale společně... jsme něco. Nechť zaplatí krví všichni, jež se protiví naší vůli, neměj slitování pro vinné... Krutý Měsíc přináší konec... Úsvit již nikdy nenastane...

Po posledních slovech mě Yin pustil a já se skácel na zem. Rukou jsem si chytil krk. Přes masku se těžce dýchalo, takže druhou rukou jsem si jí sundal, Yin si ji sundal také. Podíval jsem se ze země na něj. Vypadal jako já, než jsem přišel o oko, akorát barvu očí měl o trochu jinou. Usmíval se na mě, celou tu dobu.

"Je-li to tak, pak to otec nejspíše plánoval, nejspíše chtěl, abych s ním splynul. Věří, že to dokážu a pravdou je, že si myslím, že to zvládnu. Jsem jen poloviční, musím přijmout svoji druhou část, abych byl celistvý... Pro dobro vesnice, pro dobro klanu, pro mé dobro..."

Pomyslel jsem si, když jsem se na něho díval. Splynout se svým Kekkei Genkai možná znělo divně, ale pravdou bylo, že v dávných dobách, v dobách, ještě před spojením klanů Shikanamiro a Uchiha, tuto tradici "splývání" provozovali jako zkoušku dospělosti, bylo to prý poslední a nejvyšší fáze ovládání (Klan Shikanamiro) . Někdo tvrdí, že klan Shikanamiro dostal sílu ovládat temnou podstatou jako dar od Boha Smrti, ale co je na tom pravdy, žijeme snad v pohádce?

Pomalu vstanu, stále si držíc krk, snažil jsem se soustředit na Yina a zároveň zhluboka dýchat.

Yin se stále usmíval a nic neříkal, to bylo děsivé, zrovna na něm, vždyť byl zhmotněné zlo..

Je čas splynout v jedno, ukážeme jim tu besti, co se v nás skrývá.

Až veselým hlasem řekl Yin a natáhl mi pěst na "ťuknutí". Střílel jsem očima mezi pěstí a Yinovým úsměvem, nevěděl jsem, co bych neviděl radši. Nakonec jsem však povolil ruku ze svého krku, kterou jsem se snažil něco udělat se svým krkem a "ťukl" jsem si s Yinem. V tu chvíli jsem ucítil něco strašného. Ucítil jsem emoce, jež jsem předtím nikdy necítil, ale zároveň jsem také ucítil sebejistou, jež ze mě doslova musela sršet. Yin se začal pomalu rozpadat, od pat k hlavě. Začalo z něj vyzařovat světlo, jež mělo také stříbrné paprsky, podobně jako Měsíc.

Yinův chechot se nesl celým chrámem a nevěstilo to nic dobrého, spojili jsme se, nyní jsme Yin i já skutečně jedno tělo, dvě duše, žijící v symbióze.

Bude to dobré Akumo, nyní máš dalšího brášku u sebe....

Po Yinových slovech začalo opět všechno blednout a já se vracel do lidského Světa.

Pro mě to byla hodina, ale pro ně pět vteřin... Úžasné, jak čas je pomíjíví.

__________________

Opět jsem začal vidět okolní Svět, nic se v něm nezměnilo, až na mě. Když jsem se na každého podíval, viděl jsem zlo, viděl jsem jejich zločiny, každého z nich. Nevěděl jsem, že to Yin vyburcoval v mé hlavě, toto zlo. Když jsem se tak díval, nikdo z nich zde nebyl nevinný, přesně to Yin chtěl, abych je viděl jako zlo... taky tomu dost pomohl, vlastně za všechno to mohl on. Cítil jsem vztek, ke všem, chtěl jsem je všechny potrestat, aby trpěli.

Já: "Dva, tři, čtyři... hm, osm + jeden Nukenin.... Rybáři nebudou problém, ten by mohl dělat ten Nukenin, ale i toho vyřídím. Potrestám celé toto hříšné město, je to tak Yine?"

Yin: "Přesně jak říkáš, Akumo, jen do nich, iluze nech na mě, pokud nějaké vůbec ta splodina má..."

Jelikož jsem měl masku, nikdo neviděl můj široký úsměv. Nevím proč, ale najednou jsem se na krveprolití těšil, předtím jsem chtěl býti spíše pasivním, mým jediným cílem byl Nukenin, nyní však už ne.

Kunai, jež jsem držel díky kroužku na malíčku, když jsem se vrýval pod hrudní koš jednoho z rybářů jsem přendal do ruky a rychlým švihem na krční tepnu způsobil masivní krvácení zpacifikovaného rybáře. Postavili se mi, to dělat neměli, ne s tím, co jsem měl v sobě. Krev stříkala všude a ohodila i mě, má maska získala novou barvu, rudou.

Kdo se postaví do cesty mě, postaví se do cesty celé Kirigakure, vy hříšní šmejdi, pochcípáte do jednoho.

Po svých slovech jsem sáhl po kataně, jež jsem měl připnutou na zádech. (Sasan) A podíval se na své cíle, zbývalo jich sedm a jeden Nukenin.

Netopýr, jež mi seděl na rameni se jen zděšeně díval na to, co jsem právě rybáři provedl, pochopil však, že vzdorovat nemá smysl.

Zavolej zbytek netopýrů, budou jatka!

Když jsem vydal rozkaz, netopýr vylétl poměrně rychle do vzduchu a začal svolávat netopýry nad bojové pole, dost vysoko, aby sem nezkušení lukostřelci jen těžko dostřelili, natož zaměřili.

Nepatřil jsem k těm pomalejším, takže jsem se rovnou dal do díla. Rozhodl jsem se se nejdříve odklidit bordel a pak až krále, to znamenalo, že jsem se zaměřil na rybáře, jeden z netopýrů, jež již přiletěli si vzal na starosti hlídání Akimara, musel přiletět trochů níže, stále byl však malým terčem.

Díky své rychlosti jsem se k prvnímu rybáři dostal poměrně rychle, nebyl ani moc daleko ode mě. Byl to zrovna ten, jež na mě zakřičel, že jsem spratek.

Jeden přímý se, vedl jsem na jeho břicho takřka naskrz, chtěl jsem jej rozpůlit ve dví. Pokud se mi útok povedl, pokračuji na dalšího z rybářů. Můj záchvat vzteku je tak velký, že mě nejspíš již ani od tohoto hrůzného činu nejde zastavit.

pro **Nukenin** Tue Nov 04, 2014 7:37 pm

Všichni byli překvapeni brutalitou mladého chlapce. To, s jakou vervou likvidoval nevinné lidi jednoho po druhém, bez ohledu na jejich rodiny či sny. Jakou měl vlastně jistotu, že onen muž, kterého tak podezíral, byl vůbec nukenin?
Oči nadřízeného ANBu, který jej z dálky pozoroval tohle všechno viděly. A budou si to pamatovat, až bude podávat hlášení z mise, ve které mladý hoch riskoval spojenectví dvou zemí nepodloženým krveprolitím...

//mise splněna

pro **Akuma Saito** Thu Nov 06, 2014 7:49 pm

Akuma Saito

Mise byla splněna. Nepřežil nikdo, kdo zde byl, ani onen Nukenin. Jakžto důkaz jsem s sebou bral jak oblečení toho vraha, tak také jeho tělo, přes rameno jako pytel brambor. Byl kruci vypasený. Moře kolem pobřeží, kde jsem bojoval zrudlo pod litry krve, kterou jsem zde prolil. Necítil jsem žádné výčitky, necítil jsem nic takového, jen pocit vnitřního uspokojení.

Yin: "Výborná práce, dneska si zabil možná jen jednoho Nukenina, ale za to tolik hříšníků navíc, že bys na sebe mohl být hrdý, Akumo. Děláš mi radost..."

Já: "Díky, Yine, díky žes mi ukázal jejich hříchy, díky za vše. Asi měli pravdu, opravdu se s tebou cítím silnější, o hodně..."

Odvětím v mysli Yinovi a poté přes Narutův most pokračuji do Kirigakure. Netopýři již zmizeli hned poté, co jatka skončila, Balgash však nevypadal moc nadšeně...

Nyní mě čeká úžasná cesta do mé vlastni, kam jdu s radostí.

pro Sponsored content

Země Vln

Země Vln

Re: Země Vln

Re: Země Vln

Re: Země Vln

Re: Země Vln

Re: Země Vln

Re: Země Vln

Re: Země Vln

Re: Země Vln

Re: Země Vln

Re: Země Vln

Re: Země Vln

Re: Země Vln