Cvičiště 2

To me trochu prekvapilo ze se one technice nevyhla. Uz tak to byl nefer boj 2 na jednoho. Behem chvile jsem se rozhodl pouzit techniku ktera mi moc nesvedcila ale i tak sem chtel vyrovnat silu. "Myslim ze ted to bude spravedlive." Mirne jsem se usklibl a prekrizil ruce na Kagebushin no jutsu a kolem me se obevil jenom jeden klon vice jsem jich delat nechtel. Narozdil od Shisen ja vedel kdo znich je kdo coz oni zdrejme netusily. Predpokladal jsem zi ji tahle technika prekvapila jelikoz Klan Hyuuga mec ninjutsu nepouzival. Spise jsem si vzpomel na jeden komplimetn od nekoho  koho jsme mel moc rad.Hikaru ty vzdy budes mit nejake prekvapeni. Tim myslym neobvyklou techniku na tvuj klan." Tohle se mi dostalo na sekundu na mysl ale hned to odeznelo.

To, že se nepokusil vyhnout našemu útoku, ale místo toho použil kagebunshin mě překvapilo, a proto jsem se zastavila. Ovšem Murasaki v útoku pokračoval, takže pokud nakonec nestihl Hikaru/jeho klon uhnout, silně do něho narazil a bylo velice pravděpodobné, že ho odhodil stranou.
Jakmile byl můj psí společník v bezpečí vedle mě začala jsem skládat pečetě. "Katon: Housenka no Jutsu," vykřikla jsem rychle a z mích úst jsem vypustila roj koulí, mířící na Hikaru.

Muj Klon na ktereho Miril Murasaki se zacal otacet a vypoustet cakru cimz pouzil Hakkeshō Kaiten (vír proroctví) a odrazil Murasakiho teda pokud nestihl zastavit. Tak jej to odrazilo.
Jakmile se dostal zpet ke sve majitelce tak ta na me pouzila Katon. kdyz na me mirili ohnive kulicky tak jsem taktez spolecne s mym klonem pouzily Hakkeshō Kaiten (vír proroctví) . A technika odletela nekam do bezpeci. Bohuzel jedna z kouli se odrazila smerem k Murasakimu a Shisen.

Murasaki se nestihl vyhnout, ovšem i přes odhození vypadal v pořádku. Naštěstí. Když se Hikaru vyhnul i mé další technice a odpálil přitom jednu z koulí na nás jednoduše jsem uskočila stranou, stejně jako Murasaki. Přitom jsem začala skládat i pečetě. "Katon: Goukakyuu no Jutsu," zamumlala jsem rychle. Pořádně jsem se prohnula v zádech a když jsem se opět nadechla vydechla jsem silný proud ohně.

Tohle byl boj na jiste urovni ale verim ze kdyby chtela tak me davno porazila. Ale to na me zase vyvalila dalsi ohnivou techniku. Udelal jsem jednoduchou pecet a za pomoci Shunshin no jutsu jsem se presunul do bezpeci a rozbehl se primo na ni. Muj klon ovsem tolik stest nemel ten to schytal na plno. ozvalo se PUF a klon zmizel a ja si to zatim miril na Shisen a Murasakiho. Problem byl ze jsem mel v planu to ukoncit co nejrychleji s jakymkoliv vysledkem. kdyz jsem byl u nich ma pest primo mirila na Shiseniny volna zebra. Coz nebylo pravdepodobne ze bych ji s mou fyzickou silou mohl nejak vazne ublizit.

Rozhodně jsem neměla v plánu mu nějak extra ublížit, takže když se mé technice vyhnul jistým způsobem jsem byla ráda. Díky téhle technice by měl určitě popáleniny, ale já věřila jeho schopnostem. Klon sice takové štěstí neměl, ale ten mi byl docela dost ukradený.
Když se na mě Hikaru rozeběhl, stála jsem jednoduše na místě čekají co udělá. Teprve když zaútočil pěstí na má žebra, pohnula jsem se a chytla jeho pěst. Dlaně mě přitom začali šíleně pálit od toho jak jsem si je předtím poškrábala. "Výborný boj," prohodím poté a jednoduše ho pustím. Murasaki zavrčí a já se jen usměju. "Chuunnin, že?" Své hodnosti jsme si předtím neřekli, ale tušila jsem, že jounin ještě nebude a na genina toho zas uměl až moc.

Kdyz chytla mou ruku moc me to neprekvapilo. Byla rychlejsi nez ja ale to bylo vedlejsi boj to byl skveli a byla to i dobra vyjimka od tech poslednich pri kterych mi slo o zivot.
"Ano byl to vyborny boj. I skvele odreagovani narozdil od misi pri kterych mi slo o zivot a ze jich nebylo malo." Po te jsem k Murasakimu pomalu natahl ruku aby si ji poradne Ochichal a nemel me za nepritele nebo nekoho nebezpecneho. me pohyby byly opravdu pomale tak jsem doufal ze nemam v umyslu mu ublyzit.
"Ano Jsem Chuunin, a jak je videt z vasi cakry tak jste Jounin. Omlouvam se pokud jsem vas nejak zranil i tebe Murasaki. Nemel jsme to v umyslu." Nakonec jsem Murasakiho pohladil po hlave pokud to povolil.
"Co by jste rekla na pozvani na veceri. Jako dukaz meho vdeku za nas souboj?" Nevedel jsem co rekne ale tak pozvani to bylo na veceri jelikoz mi zacinalo dost hlasite krucet v brise. No moc casu jsem jeste nemel ani na jidlo. Tudis jsem cekal na jeji odpoved a deaktivoval Byakugan. Bohuzel nasledek pretazeni se opet dostavil a ja videl opet hodne spatne. a bolest to byla velka take. Jen jsem si polozil dlan pres oci a vselijak si je zacal lnout aby to alespon trochu povolilo.

Pousmála jsem se na něj a přikývla jsem. Byl to vážně skvělí boj a ještě lepší odreagování od misí, to byla vážně pravda. Když se ruka Hikaru začala přibližovat k Murasakimu, začal vrčet a jeho srst(už byl přeměněn zpět na psa) se naježila. Nelíbilo se mu to, ale stačil jediný mí pohled a on přestal vrčet a ač nerad, nakonec trochu jeho ruku očuchal. Alespoň si mohl zapamatovat pach toho koho chce kousnout.
"Jsem jounin, přesně tak," přikývla jsem s dalším pousmátím a můj pohled sklouzl k dlaním. "Není to tak hrozné. Já se taky omlouvám, jestli jsem tě nějak zranila," vesele jsem na chlapce mrkla.
"Bohužel musím tvou nabídku odmítnout, už něco mám," odvětím a věnuji mu další úsměv. "Třeba příště, zatím se měj Hikaru," dodám a jednoduše se na patě otočím pryč a rozejdu se ze cvičiště. Muri na rozloučenou zavrčí a po mém boku se vydá směr město.
>> Ulice Konohy

"Jsem vporadku." To ze na me mrkla jsem bohuzel ani nevidel. "Jiste chapu. tak zatim Shisen-sama." Nez se otocila tak jsem se mirne uklonil. a pote jsem se rozesel do baru. Stale jsem se nemohl zbavit dojmu ze me ten pejsanek nema rad. nakonec jsem se rozesel smerem do nejake restaurace.
(presun)

Miyabiryu no Yoroi -Aoi ( Brnění Nobl draka- Modra) -Trenink
Dosel jsem na cviciste se svitkem ktery byl tezky jako krava. Sedl jsme si k jednomu ze stromu a zacal svitek procitat. Prosel jsem skrze vsechny techniky ktere v nem byly. Bylo mi jasne zse i zvladnuti te zakladni bude vice nez dost silene. Nasledne nasledky budou asi nejvetsi ze vsech technik ktere snad umim.  Po delsim premysleni jak to udelat a chvilkovem vahani jsem se snazil prijit na zpusob jakym tuhle techniku vubec vytvorit. Ackoliv samo o sobe vytvorit neco takoveho  bylo slozite samo o sobe natoz to jeste udrzet.NAdechl jsme se a smotal svitek. Pote jsem jej oprel o strom a vykrocil dale od stromu aby nedoslo k poskozeni onoho svitku. Aktivoval jsem Byakugan
Pocemz jsem jsem se snazil pouzil Jūho Sōshiken (Jemný krok: Lví pěsti)- Jūho Ryuuken (Jemný krok: Draci pesti) A Pote zacal vypoustet cakru ze vsech Tenketsu a to vse sem se snazil pretvorit do draka. Ale nasledek byl jiny technika se nepovedla a po celem cvicisti se ozval vybuch. Mel jsem par popalenin po celem tele na ruznych mistech ale to me nezastavilo. Nadechl jsem se a rozhodl se pokracovat. Tohle se opakovalo jeste nekolikrat a nakonec jsem padl na kolena a pesti prastil do zeme. "To neni mozny to se neda sakra!"
Nakonec jsem se postavil ale mel jsem trosku jiny napad. Postavil jsem se zpet na nohy a zhluboka se nadechl . Zacal jsem vypouzstet cakru z Tenketsu a pote  pouzil techniku  Jūho Sōshiken (Jemný krok: Lví pěsti)- Jūho Ryuuken (Jemný krok: Draci pesti) Nakonec se to povedlo jen z casti. Cakra se zacala kolem meho tela zacala formovat do tvaru draka nebo teda jsem si to myslel nebylo to zretelne co to bylo. Nakonec jsem to neudrzel a nasledoval dalsi velky vybuch ktery se rozlehl i na ostatni cviciste. Ale vicemene jsem byl vporadku kdyz jsem nepocital popaleniny a Puchyre. Ale  nehodlal jsem to zabalit ne ted kdyz jsem byl tak blyzko. Nehodlal jsem to zabalit  Lezel jsem tam  jako  pribyty a oddechoval a po chvili usnul.

Probraly me az mirne kapky deste kterych moc nebylo ale stacilo aby me probraly. Problem stou technikou nebyl ani tak cakra jako spise unava tela. Nakonec jsem se postavil a rozhodl se dat svemu telu sanci. Podle polohy slunce uplynul minimalne jeden den ale tim sem si nebyl tak jisty. Jelikoz nebylo nic neobvykleho ze jsem po svych trenincich stravil v bezvedomi i nekolik dni. Pomalu jsem se podtavyl do bojoveho postoje. Zhluboka se nadechl a snazil se Techniku aktivovat primo. Miyabiryu no Yoroi -Aoi ( Brnění Nobl draka- Modra) zmeho tela se zacinala vynorovat cakra ktera se temer okamzite zacala formovat do tvaru draka. Ktery vypadal jako by priletel z jine Dimenze. Puda pod myma nohama se zacala trhat, bortit tezko to popsat. Ten pocit byl uzasny az\ zvlastni. Kdyz jsem se rozbehl smerem ke stromu ktery jsem se chtel pokusit sejmout cakrovy drak se zrusil. A dostavila se paliva ostra bolest nikdy me nenapadlo ze to vezme az tolik. Snazil jsem se zhluboka dychat a uklidnit se. Po nejake dobe se to povedlo. Bolest ustoupila a ja si zacal uvedomovat dan techniky nedokazal jsem si predstavit co by se stalo kdybych techniku pouzival az do konce. Necekal jsem dlouho a pokusil se pouzit techniku znova povedlo se ale stejne tak nahle jak se obevila i zmyzela. A ja padl k zemi a vedel jsem ze asi jediny zpusob bude pouzit techniku pri nejakem extremu. tohle vetsinou fungovalo kdyz uz nebyla jina moznost. Potew jsem zase upadl do bezvedomi.

Nejak se mi podarilo se probrat. Spise jako by me neco donutilo se probrat. NAkonec jsem se posbiral a vydal se smerem k brane. Sppise sem se modlil abych nepotkal Fuu jelikoz jsem ocekaval Kazani na to jak vypadam atd. No fakt ze mirne popaleniny byly neprijemne ale dalo se to prezit.
(Presun)

Prechádzal som sa cvičiskom, keďže sa mi ešte nechcelo ísť do kancelárie za Hokagem povedať mu, že som správu bez problému odovzdal. Možno to povie za mňa Tobiru, čo by aj možno bolo dobré, ale teraz som to nechal tak. Mal som chuť si zabojovať alebo si zatrénovať. Už som bol na dosah toho, aby som sa naučil jednu s techník, ktoré chcel otec, aby som sa naučil. Ak nebudem mať s kým trénovať, tak sa to skúsim ešte raz naučiť po svojom a bude. Prebehlo mi hlavou pri tom, ako som si vykračoval po tomto cvičisku.

Nakoniec sa mi nepodarilo nájsť nikoho, s kým by som si mohol zatrénovať. Preto som zastavil na vhodnom mieste, kde som mohol dokončiť tréning jednej z posledných techník, ktoré som sa chcel naučiť. Táto technika bola klonovacia ale na tak trocha inom princípe, ako normálne klony. Začal som tvoriť pečate a  po uvoľnení dostatočného množstva chakry sa vedľa mňa vytvoril klon, ktorý sa okamžite rozplynul a dokonca ani nevyzeral, ako ja sám. Toto bude ešte pekne ťažké. No ja to dám, predsa len som Uchiha! Namotivovaný svojími vlastnými slovami som sa pustil do tvrdhého tréningu tejto techniky. Skúšal som ju vykonať správne až do doby pokiaľ mi nedošla chakra. Po tom, čo mi došla som si dal tak na večer prestávku a dal som si zopár energetických guličiek, ktoré dopĺňajú chakru. Na druhý deň som sa zobudil, keďže som večer zaspal. Po tom, čo som vstal som sa bol hodiť do vody, ktorá ma osviežila a ja som rovno na tej vode skúšal ďalej vytvoriť vraní klon, ktorý nie a nie vytvoriť správne. Možno sa to o čosi zlepšilo oproti minulému dňu. Zvláštne bolo to, že ja som túto techniku už trénoval predtým a aj tak som sa v nej príliš nezlepšil. No vedel som, že som blízko toho, aby som ju vytvoril správne. Pokračoval som v trénovaní aj v priebehu ďalších dní vždy do doby, pokiaľ som mal chakru.

Dni ubiehali a môj klon už vyzeral, ako mal. Dokázal som ho vytvoriť ale nevydržal tak dlho, ako som chcel. Preto som sa ďalšie dni snažil o to, aby bol klon dokonalejší, ako je teraz. Za celú tú dobu, čo som tu bol som už bol "prežraný" tých hnusných energetických guličiek ale iné jedlo som si tu aj tak nevzal. Bol som na dosah toho, aby som ju zvládol a preto som nechcel odtiaľto za žiadnu cenu odísť.

Po konečne dvoch dňoch sa mi tá technika podarila vypilovať. Aj keď nie na maximálnu úroveň a vedel som, že ju budem musieť ešte nejako zlepšiť ale to už teraz až tak neprekážalo. Spokojný a poriadne unavený a hlavne hladný som sa pobral preč z cvičiska, ktorého som mal za týchto pár dni už dosť.

(presun)

Technika náležící mému klanu mi trvala dlouho. Bylo to i proto, že jsem značné množství času věnovala studiu. Svitek jsem získala v sídle svého klanu, kam ho uložila moje babička. Prý pro něj tenkrát byla až v ruinách naší staré vesnice. Objevila malou, soukromou knihovnu tehdejšího vůdce klanu. Některé svitky byly velice poškozené, text nešel přečíst. A jen málo lidí si od té doby trouflo právě na naši vrcholnou techniku. Svitek byl jedním z těch, které měly některé pasáže rozmočené a trénink se tak stával nebezpečným. To jsem neměla ráda, chtěla jsem jistotu. Metoda "pokus-omyl" mi zkrátka byla cizí. Zároveň pro mě ale byla má rodina skutečně důležitá. Moje babička to dokázala. A já byla na řadě, abych pokračovala v tradici, když nežil nikdo jiný, kdo by techniku ovládal. Navíc to byla má povinnost Jounina. Koneckonců naše vesnice byla jen "nepatrným" rozšířením rodiny, se kterou jsme pokrevně spříznění.

Trénink jsem začala jednoduchou rozcvičkou. Někteří na to zapomínali a byli pak zbytečně unavení. K tomu patřilo i správné rozdýchání se. Pak procvičení prstů na jednoduchých i složitějších pečetích. V tomhle jsem byla dobrá. Měla jsem dobrou paměť na gesta a čísla, lepší než na jména nebo třeba názvy technik. Vizualizace pro mě byla důležitější a například ona gesta/pečetě jsem si dokázala představit velice dobře. Když jsem skončila s procvičováním, byl čas na samotný trénink.

V duchu jsem si stejně jako posledních pár dní prošla všechny teoretické kroky. Dva z nich už jsem musela upravit. Byla jsem rozhodnutá, že zároveň s tím sepíšu nový, nepoškozený svitek. Babička byla roztržitá, i když jsem se i přesto divila, že to neudělala. Určitě jí to napadlo. Jen se jí nechtělo. Ta myšlenka mi na tváři vykouzlila úsměv. Vlastně jsem si přála, abych byla stejně energická jako moje babička. Já ale měla raději klid. Většinou. V tréninku jsem se vyžívala, pokud byl pro správnou věc. Byl to jediný sport, který jsem vlastně měla ráda.

Následně jsem všechny kroky prošla i v reálu. Chtěla jsem vytvořit množství řetězů kolem kmenů několika stromů. Síla techniky mě srazila na kolena, ale řetězy skončily tam, kde jsem je chtěla. Vypadalo to, že už to nebude dlouho trvat a techniku ovládnu zcela. Měla jsem za to, že řetězy vytvářím bezchybně. Potřebovala jsem jen ještě zvládnout její sílu. Pořádně se zapřít před jejich vytvořením, abych neklesla k zemi a ještě se zlepšit v pečetích, zrychlit vytváření již důvěrně známé sady znaků pro tuto techniku. Pak to bude dokonalé tak, jak jsem si přála. Škoda, že babička už to neuvidí.

Uvědomila jsem si, že zároveň bude čas začít studovat nové techniky. Bylo toho ještě mnoho, co jsem neuměla a umět jsem měla. Nastal tedy čas zase se jednou podívat do kanceláře Hokageho. Kromě toho jsem pokukovala po přeřazení do aktivní služby. Žádost už byla doma vyplněná, zbývalo ji jen donést na správná místa. A není nic jednoduššího než spojit příjemné s užitečným.

//Přesun

Yuna se spokojeně protáhla, když jí pohladil. Měla to ráda. Kdyby mohla, určitě by i zabrněla. Pokud by se tedy nerozhodla udržet si povinnost přísné učitelky.
"Lžeš," oznámila mu prostě, když začal mluvit. "Používáš prsty k regulaci chakry často, pouze není tak přímá a nepokračuje. K čemu myslíš, že jsou ruční pečetě?"
Pouze z konců prstů nevysílal chakru, ale ovládat by ji z dalších technik měl. Stačilo se naučit tuhle drobnost. Bohužel jsem mu s tím nemohla příliš pomoct, na to musel každý přijít sám.
"Máš nějakou stužku, gumičku nebo obojek?" překvapila ho pak nečekanou otázkou.
Brzy měl ale přijít na to, že věc, kterou žádala, bude při jejich tréninku důležitá. A pokud ji nemají, budou ji muset sehnat.

Yuna přelétla na nižší větev stromu kousek od něj.
"Trénuješ techniku přivolání tisíce vran," osvětlila mu problém s důrazem na poslední dvě slova. "Jak mě bez něčeho výrazného mezi nimi poznáš, i kdys povolal jen jednu jinou?"
Napodobila Yaečino oblíbené gesto a naklonila hlavu na stranu. Narozdíl od své přítelkyně to ale vypadalo, že se za chvíli její pohled na něj od původního znění bude vertikálně lišit. Vlastně to znělo i roztomile. Zkoumala přitom gumičku na jeho ruce. Jestli se jí vejde na krk a jestli bude dostatečně barevně výrazná. Černou gumičku by na jejím krku mezi stovkou vran rozpoznal jen těžko.

To, čo som sa chcel opýtať som tentoraz nechal tak. Predsa len sme rieišli niečo dôležitejšie, čo treba doriešiť. Hold niekedy mi skáču myšlienky samé, ako sa im zachce. "Nó, ak by si mi ostala na ramene, tak by to až taký problém nebol ale teraz už je." Tá moja gumička bola svetlo modrá, takže by sa určite použiť dala. "Ak by si ešte medzi nimi prehovorila a prišla bližšie, tak by sa to tiež určte dalo." Zo začiatku bolo pomerne zvláštne sa baviť s hovoriacim zvieraťom ale teraz som si bol istý, že aj ja budem chcieť takéto zviera.

Yuna se zarazila.
"Tím chceš říct, že jsem udělala něco špatně?" nadhodila nebezpečně krákoravý tón a každý, kdo by stál poblíž, by mohl přísahat, že jí nebezpečně blesklo v pravém korálkovém očku.
Nastavila jsem krk, aby mi mohl gumičku nasadit a doufala jsem, že nebude škrtit. Jako pomocník shinobi ale na chvíli snesu i takové mučení.
"Nerada bych se připletla do hejna vran, které neumíš ovládat," odůvodnila jsem klidně svůj přesun do relativně bezpečné vzdálenosti.
Když jsem měla svůj "obojek," rozhodla jsem se ho nechat začít cvičit.
"Yosh!" zakrákala jsem. "Připraven?"
Zněla jsem trochu přiškrceně, ale jinak jsem se cítila skvěle. Připomínalo mi to chvíle, kdy jsem tuto techniku trénovala s Yaeko. Ken má skoro stejně dlouhé vlasy jako měla tenkrát ona. Zajímalo mě, jestli se mu pár vran zaplete do vlasů stejně jako předtím při prvním pokusu jí.

Yuna zakrákorala. Jako kdyby se trochu smála. Kdyby nebyla vrána, znělo by to i dobrosrdečně. Přesně takhle totiž kdysi trénovala Yaeko. Ona ale měla už jako Genin obrovské zásoby chakry díky tomu, že je Uzumaki. Přivolala tolik vran, že přes ně neviděla, měla je zapletené ve vlasech a když zmateně trhla rukama blíž k sobě, aby se pokusila si je z nich vyplést, všechny ostatní to samozřejmě braly jako povel zaútočit na ni samotnou. Naštěstí přišla na to, jak je odvolat. A na to samé musel přijít i Ken. Všude kolem bylo ale tolik vran, že jsem mu nebyla schopná poradit. Kroužila jsem kolem nich, ale ani můj "obojek" mi nezajistil viditelnost. Když mě jedna málem uhodila křídlem, vrátila jsem se na svůj strom a čekala jsem, až mu dojde, že bez chakry Ninjutsu neexistuje.