Cvičiště 2

Pote co se to nejak uklidnilo jsem dosel k Mikomi Uklonil jsem se a nakonec ze sebe vysoukal.
"Rad bych si svami promluvil Mikomi-sama, Pokud je to mozne. Pokud ano prosim nasleduj te me."
Rekl jsem a vydal se dale na vzdalenou stranu cviciste kde temer nikdo netrenoval. Tedy krome me, duvod byl jasny nebylo to nejvhodnejsi misto. Same skaly kameny a cas od casu i mensi sesyv kamenu ale ten adrenalin. Pokud mikomi sla zamnou mohla si vsimnout zpustosene krajiny mensich krateu a podobne. Asi si mohla domyslet co zde vznikalo. Pouze jsem vyckaval zdali pujde za mnou nebo ne, nic jineho totiz nezbyvalo.

Soshi

Stál jsem stále uprostřed tohoto podivného setkání. Kisuke mě překvapil. Co jsem slyšel, můj otec by použil stejnou taktiku. Dát zapravdu hlupákům a pak si to vyřešit v tichosti a po svém. I přes jeho veškerou nabubřelost, ten člověk věděl, jak svět chodí.
Airis mě očividně neposlouchala. Čekal jsem nějakou odpověď, a jediné, co z ní neustále padalo, bylo, že děti nikdo neunesl.
Jenže výhružky a únosy dvou lidí jsou také trestné, víte to, Shiroyaki-dono? pomyslel jsem si.
A všichni se skutečně spokojili se střídavou péčí? No, alespoň máme jistotu, že z těch dětí nevyrostou nejmocnější ninjové světa. Nevyroste z nich totiž nic, jen stíny mihotající se v chaosu.
Otočil jsem se na Mikomi-sama, abych jí poděkoval, ale její pozornost si získal ten druhý Hyuuga. Uklonil jsem se alespoň a naznačil tak díky za pomoc. Konec konců, jestil Airis mění svá rozhodnutí tak, jako mění své nálady a postoje, jsem v bezpečí.
Opět jsem byl sám. Jako vždy. Svěsil jsem ramena a vyrazil jsem za Hokage.

//přesun

Upřímně, nevěděl jsem o co Hideov šlo. Co jsem však věděl že já neustoupím a to co jsem řekl jsem myslel vážně, zabiju ji. Jakmile Mikomi zrušila svou síť a Hideo mě chytl za rameno aby mě donutil jít pryč já nic nenamítal. Tuhle bitvu zdá se Airis vyhrála, byla však na omylu, Hideo mě donutil jen k prozatimnímu příměří. (jestli Mikomi nic nenamítá-přesun)

Pousmála jsem se na Soshiho, když se rozhodl odejít. Sotva jsem toho chlapce znala, ale mým očím nemohlo uniknout, že má dobré srdce. Sejmula jsem z očí svou čelenku a zrušila síť.
"Z dosahu našich očí neunikne ani jeden z vás. Pamatujte na to." pravila jsem, lehce naznačila úklonu a vydala se k Hikarovi. Bylo mi celkem jedno kdo komu ukradne buchty a jakými urážkami si navzájem ti dva zalichotí. Nevinných dětských duší mi však bylo upřímně líto. Vždy bude v našem klanu někdo, kdo je bude strážit.

Mikomi me nasledovala coz me i potesilo. Ale na druhou stranu zvisilo muj tep a srdce mi bylo jako o zavod. "Mikomi toto misto ma pro me no sentimentalni hodnotu. Zde jsem se naucil temer vse co umim to zustane zapsano dokud nebude zniceno." Mikomi mohla postrehnout zmenu z vykani k tykani. Ale to mi mohlo byt ukradene jelikoz sama mi to drive navrhla ale to co jsem chtel ric by vyznelo dost hloupe kdybych ji vykal.
"Co se tycy Kisukeho Uchihy a meho rozhodnuti te nasledovat. To ze Jsem ANBU nemeni nic na tom ze jsem stale clen vesnice a Kisuke predstavuje potencionalni Hrozbu. Kterou mam castecne hlidat."
Mozna jsem rekl vice nez jsem mel ale nebylo to nic tajneho vzhledem k tomu ze jsem Anbu a mikomi o tom vedela.
"Taktez to neznamena ze zalezitosti vesnice mi sou ukradene stejne tak zalezitosti Hyuuga policie nebo dokonce klanu. I kdyz uz nespadam pod tvou autoritu nebo Naoto-sama neznamena to ze jsem se vykaslal na klan. Me oci i ma proklata pecet me vzdy budou spojovat s klanem Hyuuga at uz se to nekomu libi nebo ne." Rikal jsem pritom co jsem si sroloval obvaz a pote namotal pres celo. "Pecet neni to co me tizi, spise to ze me vetsina klanu odsoudila jen kvuli puvodu aniz by mi dali sanci se prokazat nebo se me pokusily poznat. Ano rebeloval jsem proti pravidlum a delal vse mozne aby si me alespon vsimly. Ale po nejake dobe jsem to vzdal. Take si myslim ze dokud bude existovat proklata pecet a deleni klanu na hlavni a vedlejsi vetev vzdy se najde nekdo kdo bude zasevat nenavist. Ale ja se rozhodl jinak. Mozna proto jsem se vzdal klanu a pridal se k ANBu abych mel moznost zasahnout nebo zabranit vecem ktere by tento problem mohl prohloubit." Mikomi mozna chapalo co chci rict. nekdo na mem miste by mohl touzit po pomste. po tom zesmesnovani pomlouvani a podobne veci. Ale me srdce to neprimalo. Pouze bolelo z toho co jsem zazil a prozil. Ale ted jsem se blizil k veci ktera mi lezela na srdci nejvice.
"Mikomi take jsem ti vdecny za tvou pomoc ohledne veci me rodiny a jejich zmizeni. Nikdy ti to nemuzu oplatit. A Ani si neodpustim to ze jsem te zatahl do nebezpeci. Tva pomoc me potesila ale tve zraneni zarmoutilo. Jsi Jeden z mala clenu klanu jenz mi kdy pomohl a to ti nedokazu nikdy splatit. I kdyz Zjisteni pravdy mi na klidu nepridalo ale vim proc to udelali. i kdyz vim proc nechapu to a mozna nikdy nepochopim. Nebo prave naopak. " Kdyby se tehdy neobevil muj otac i s jeho byvalou zackou tak bych zde dnes ani nestal. Ale ted prisla nejdulezitejsi cast a taky asi nejvetsi adrenalin jelikoz po tom co zazni to muze byt bolestive. "Mikomi poslednich par mesicu mi ukazalo to ze zivot je prilis kratky na to abych zil minulosti. Nezapomenu na ni ale nebudu se ji nechat ovladat ale je cas jit kupredu a na tomto zaklade ti reknny nasledujici. Vzdy jsem te obdivoval uz jako malou a tajne te miloval. A stale miluji. Necekam odpoved nebo neco takoveho. Pouze jsem chtel rict co jsem mel na srdci uz dlouho ale nikdy to neudelal. Jednou jsem nerekl nekomu co jsem citil a uz nebyla prilezitost a nechci opakovat stejnou chybu. Ma nynejsi pozice znamena pouze to ze se nemusim vratit. Ale neni to tak ze bych mel strach ze smrti, Smrt je pouze osud vsech zivych bytosti. A ti co touzi po nesmrtelnosti jsou ti kteri se ji nejvice boji. Nesmrtelnost je v tom ze jste ve vzpominkach druhych, v detech. ALe ne ze hledate zpusob jak smrt obejit." Rekl jsem co jsem chtel. Ale nasledky posledni casti pro me mohly byt bolestive. Necekal jsem od Mikomi nic proste jsem nechtel zemrit s vycitkami ze jsem ji to nerekl. Rekl a bez ohledu na vysledek. Posledni dobou jsem byl tak blizko smrti ze jsem si svou smrtelnost velice dobre uvedomoval. Toto bylo nejtezsi rozhodnuti a vec co jsem udelal. rict co jsem citil. Tedy nejtezsi pro me.

Tiše jsem naslouchala jeho slovům, která se mé osobě neposlouchala lehce. Nevím jakou odpověď očekával, věděla jsem, že tu kterou mu poskytnu nejspíš neuslyší rád.
"Jestli mě něco můj otec naučil, pak to, že hodnota a urozenost klanu není otázkou jeho bohatství či dodržování pravidel. Naše síla tkví v tom, že chápeme jeden druhého jako individualitu. Kdykoliv člen naší rodiny druhého odsoudí, nebo odmítá pochopit jeho pocity, je to špatně. Původ je druhořadý. Jestli budeme donekonečna někoho obětovat pro vyšší dobro, brzy zůstaneme jen záznamem z historie." pravila jsem, čímž jsem stručně shrnula své pocity ohledně napětí mezi hlavní a vedlejší větví. Jestli jsem něčemu věřila, pak tomu, že naše generace tyto konflikty napraví jednou pro vždy.
"Nebude to dlouho trvat a žádost o pomoc vyslyší každý člen z naší rodiny. Nehledej v tom nic výjimečného. Šla jsem do toho dobrovolně a každé zranění co jsem si odnesla byl jen důsledek mé hlouposti, případně nedostatek potřebné síly. Nermuť se proto, pokaždé když mám za sebou těžký souboj, je to pro mne motivace a inspirace v sebezdokonalování. Přej mi to. Takový je osud shinobi. Není ostuda prohrávat ale zpohodlnět." pousmála jsem se.
"Děkuju za rozhovor a omlouvám se... " pokynula jsem na rozloučenou a zmizela kdesi v konožských uličkách.

Přesun

Po te co Mikomi odesla jsem zde na tom to miste diky Byakuganu jsem videl co Benjiro provadel. No osobne jsme se neznaly tedy alespon zatim. Nebylo to zde ze by jsem zde jen tak stal a nic nedelal proste jsem byl zaneprazdnen premyslenim ohledne techniky. Po premysleni a naslednemu  prekonani bazne jsem se rozhodl. Ze to zkusim  uz jsem si ovsem nemohldovolit trenovani svym zpusobem az do bezvedomi. Zhluboka jsem se nadechl a rozhodl se ze je cas se posunout kupredu.

Trenink  Miyabiryu no Yoroi -Murasaki ( Brnění Nobl draka- fialova)

Postavil jsem se dale od skal a prvne aktivoval   Miyabiryu no Yoroi -Aoi ( Brnění Nobl draka- Modra) Techniku kterou jsem ovladal. zmeho tela vysrcila cakra jenz se zmenila do tvaru draka  jenz byl modry. Puda kolem mych noho zacala litat vsude kolem. Ale ted prisla ta tezsi cast.  pridat k tomu  jeste elementarni cakru. Brneni bylo zdrejmne bych mohl rici mozna i vrcholem technik v nasem klanu. Ale to byl jen muj nazor opet jsem zavrel oci a zacinal pozvolna michat se svou cakrou i raiton jenz newbyl zrovna stabilni po nekolika  okamzicich brneni zacinalo  menit barvu.Na fialovou ale zacinal jsem citit nestabilitu kterou to vse zacinalo vyvolavat. i preze vsechno jsem se ji snazil drzet zuby nehty ale zacinal jsem citit zapach palici se kuze. Pri tom jsem vsak do koncentrace pridal raitonu az moc. da se rict ze ma cakra kolem me explodovala. A ja letel Smerem k Benjirovi Okem sveho tela jsem po explozi vsak vytvoril slaby cakrovy stit ktery me ochranil pred zranenimy ktere bych utrpel pri prorazeni stromu zastavil jsem se az o strom nedaleko Benjira. Vybuch musel byt slyset pres cele cviciste. Jenine co jsem utrpel byly popaleniny a par pohmozdenin diky cakroveho stitu. Pri narazu o ten pposledni strom jsem sklouzl do pozice v sede a vydechoval. a nasledne dodal."Nepredstavoval jsem si neco takoveho. To nepujde jen tak jak jsem si predstavoval." A Zacal jsem si premitat cely postup kde jsem udelal chyby. Prehraval jsem si kazdy okamzik stale dokola ale stejne jsem Chybu nenasel. Ale bylo to tak jak jsem si myslel. Zdrejme budu muset trenovat nekde kde nejsou lide.Pak jsme jen oddechoval. ta bolest tbyla dost silna ale nebylo to v nicem jinem proste se to dalo snes.

No prezil jsem toho hodne takze to nebylo tak zle.
"Sem vporadku. V ramci moznosti. I kdyz to tak nevypada popaleniny jsou celkem mirne, tedy oproti normalu. A Par odrenin a narazenin me nezabije. Me Jmeno je Hikaru. A jak jse jmenujes ty?" Byakugan jsem uz deaktivoval a nakonec se postavyl sice me bolelo asi cele telo al to bylo vporadku. Pak jsem videl Benjira ale ten v poradku nevypadal. Nakonec jsem knemu dosel. Predpokladam ze Natsuki me bude nasledovat. "Jste vporadku?" Zeptal jsem se Benjiro vapadal jako by jej chytl slepak.

Vsiml jsem si jak se Natsuki podivala a pak jsem ji rekl. "No me nejdulezitejsi partie co by mohly pohorsiovat jsou zakryte. Navic by me asi obleceni vyslo hodne drahoi pri zpusobech meho treninku."
A Co se tykalo Benjira nevim co byylo zajimaveho na tom ze jsem Hyuuga. "Me Jmeno je Hikaru smim znat to vase?" Pak jsem cekal na odpoved Od Obou.Byl jsem to ja proste obleceni v mem pripade by Miyabiryu no Yoroi asi nevydrzelo nebo spise z dalsi fazi.

Kdyz Benjiro zminil o cerne ovci tak me to ani neprekvapilo. JA se tim netajil a ani jsem nemel v to nekdy delat. i kdyz mi z pristupu castecne rodiny bylo nekdy tezko u srdce ale ja se stim naucil zit.
"Ano to jsem ja. No uprimne co si mysli me uz netrapi. Jednou poznaji ze zalezi na necem jinem nez na pravidlech. Jednoduse me odepsali aniz by mi dali sanci a pokusiliy se me poznat jako cloveka. Stupidni pristup. Jako bych mohl za to ze muj otec nebyl clenem klanu. Pffffff...." Odfrkl jsem si ale muj hlas byl nezmeneny a klidny. UNecitil jsem nenavist ale smutek k situaci jakoa panovala ale mozna se diky Mikomi neco zmeni. "Jsem Hyuuga at se jim to libi nebo ne. I kdybych se zrekl jmena tak stejne vzdy budu prirazen ke klanu. Toto jsou veci ktere jsou tak. A viceme nemam problem o tom mluvit a ani me to neboli nebo se nestydim. Nikdy jsem to netajil a nebudu. Mozna me povazuji za odpad ale taky mozna jednoho dne prekonam i cistokrevne hyuugy, jenom za pomoci tohoto." Rekl jsem a Benjiro si mohl vsimnout ze se kolem konecku mich prstu obevila fialova praskajici Raitonova cakra. Hold v elementu jsem byl vimecny. "Mozna ze v budoucnu misenci jako jsem ja budou mit pravoplatne mist v klanu, verim ze mozna ja budu ukazatel noveho smeru." Benjiro si mohl uvedomit co by se mohlo stat pri spojeni Raitonu a technik Hyuugu ktere jsou samy o sobe nebezpecne aniz by musely mit element a co takhle pri spojeni s tak nebezpecnym zivlem jako je Raiton.