Cvičiště 2

Bože, si taký surový. Na malé mača používať Kanashibari, sa nehambíš? Spražila som ho karhavým pohladom, samozrejme že som to videla! Mača by len tak z ničoho nič nestuhlo, že? Vzala som si od neho nežne do pravej ruky to mača a začala ho škriabkať za uškami, na čo začalo priasť. Sadla som si na zem, obe mačiatka položila na zem. Neutiekli, ale znova sa o mňa začali obtierať, aké len boli roztomilé! Dobre, ale buď trochu jemnejší prosím, tie mačiatka budú mať z teba traumu. Na chvílku som sa ešte postavila a priložila svoje ruky obalené vrstvou zelenej chakry na tie jeho, ktoré mal doškriabané. Keď som si už bola istá, že ich má v poriadku,začala som sa znova venovať tým dvom malým chlpatým klbkam. Jedno mača je na strome. Kývla som hlavou smerom k jednému stromu, pričom som škrabkala na bruchu jedno z mačiatok.

Chiyo si jen odfrkla. Tak podřadní tvorové si nezaslouží jemnost. Řekla se znechucením v hlase. Já se poškrábal na hlavě a pokrčil rameny. Já a kočky spolu moc nevycházíme. Zato ony s tebou zjevně ano. Pousmál jsem se a podíval se na strom. Rukou jsem pokynul Chiyo a ta s lehce pomstychtivým pohledem vzlétla ke stromu. Ozvalo se ostré kráknutí a z větví spadlo kotě... přímo mně do náruče. Zkusil jsem ho pohladit, co na tom je, ale drahé kotě se mi odvděčilo zakousnutím do prstu. Hekl jsem bolestí, chytl ho za zátylek a syčící ho odnesl Fuu. Jop, nemají mě rády.

Ani si je nechci získat. Zabručel jsem a s povzdychem se vydal k noře. Dal jsem Chiyo rukou pokyn, ta do nory vlétla a brzy odtamtud vylétlo s řevem kotě, Chiyo a potkan. Instinktivně jsem skočil po kotěti a jemně ho přimáčkl k zemi. Touchdown! Křikl jsem a vzal ho za zátylek. Donesl jsem ho Fuu a s povzdychem pozoroval honičku Chiyo a potkana. Chiyo~, nechci nic říkat, ale máš křídla, že? Hodila po mně vražedný pohled a vzlétla. Potkan na ni párkrát štěknul a vrátil se do nory. Chiyo mi přistála na hlavě a vytrhla mi pár vlasů. A dříve jsi mi to připomenout nemohl? Sykl jsem bolestí a ohnal se proti ní rukou. To Chiyo dostalo z mé hlavy a se zlostným zakrákáním zmizela v obláčku dýmu. Někdy...někdy mám pocit, že bych chtěl raději něco jiného než vrány. Povzdechl jsem si a otočil se k Fuu.

Podíval jsem se na Fuu a pokrčil rameny. Asi to je nejlepší nápad. Sedl jsem si do bezpečné vzdálenosti od ní a od koťat a opětoval jsem jejich vražené pohledy. Já za to nemůžu. Prostě je nemám rád. Přeměřil jsem si je pohledem. Moje zvířata jsou vrány, ne kočky. Dodal jsem další argument a opřel hlavu o strom. Jen jsem se tak díval na oblohu a přemýšlel.

S letmým úsměvem jsem pozoroval ji i koťata. V tom případě by jsi mohla být první ne? Pomalu, kousek po kousku jsem se k ní i koťatům přibližoval a pozoroval jejich reakci.
Ačkoli...silná už jsi dost. S kuchiyose...fuuu, nechtěl bych tě naštvat. Usmál jsem se.

Přikývl jsem na díky. Ale spíše díky svým vránám. Bez nich by to nešlo. Myslel jsem to vážně. Bez vran jsem byl slabý jak student Akademie. Ale jsi silná. Pamatuješ na ten souboj proti těm třem geninům z Iwy? Bez tebe bychom byli v loji. Nechci si hrát na jasnovidce, ale určitě z tebe bude silný shinobi. Pousmál jsem se a opatrně se o další kus přiblížil. Teď jsem byl od nich tak dva metry.

Celou dobu jsem ty dvě hrdličky pozoroval. Nechtělo se mi chytat ty kočky, neměl jsem náladu, tak jsem tam jenom tak seděl a pokukoval kolem. Přece si kvůli těm malým otravům nezašpiním svůj krásný kožíšek. Pousmál jsem se pod chlupy. Najednou jsem ucítil pach posledních tří koťat. Chvíli jsem čmuchal, abych získal bližší informace a pak ohlásil: "Poslední 3 koťata jsou každé na jiným místě. Jedno je na hradě Kikyo, druhé je na monumentech a třetí je v nemocnici."

Poslouchal jsem ji a chápavě přikývl. Během toho boje nám tvůj byakugan neuvěřitelně pomohl. Nebýt tebe, opravdu bychom to nezvládli. A kdyby jsi ho náhodou ztratila... Váhavě jsem jí položil ruku na rameno. Asi můžu mluvit i za Raikiho a senseie, že tě neopustíme. Pousmál jsem se a posadil se vedle ní. Opatrně jsem zkusil jedno kotě pohladit, ale byl jsem připravený ucuknout. Zaregistroval jsem psa. Ale já bych asi mohl. Pousmál jsem se.

Odfrknul jsem si. "Jestli víš, tak já nemám v popisu práce je chytat." řekl jsem a začal se drbat za ouškem. Ty lidi jsou tak tvrdohlavý. Pak na mě promluvil i ten kluk, tentokrát pozitivní odpovědí. Alespoň někdo je tu normální "Počkáme na to pitomý pako a pak se můžete rozdělit. Tady ta čarodějnice tu počká a pohlídá ty malý smrady. Pak se vystřídáte a někdo půjde pro to třetí. Souhlas?" navrhl jsem a nevyhnul jsem se úmyslných slov. Doufám že to pako příjde brzo.

Pousmál jsem se na Fuu. Nebyla by jsi zbytečná. Jsi můj přítel, tedy aspoň doufám. A přátelé nejsou nikdy zbyteční. Pokračoval jsem v hlazení kotěte. Ono to je i docela roztomilé... Zamručel jsem a podíval se směr pes. Mno...to nezní jako špatný nápad. Ačkoli...koho myslíš tím slovem čarodějnice? Můj hlas dosáhl chladu a podíval jsem se na něj dost vražedným pohledem. aby zabil kobylku. Do očí jsem nahodil pohled, který jsem pochytil od vran. Takový ten. ňami, jídlo.

Ale mňa by taký život nebavil, proste... Sklopila som oči. Už by som to nebola ja. Povzdychla som si. Ale to sa nikdy nesmie stať, musím svoje oči šetriť. Ak nakoniec o ne nechcem prísť. Ale ďakujem, som rada, že mám takého úžasného kamaráta ako si ty. Usmiala som sa a bokom sa oňho oprela. Jop, konečne si si to všimol. Uškrnula som sa, pričom som škrabkala jedno čierne mača za uškami. Čarodejnica? Nadvihla som obočie a otočila sa na to psisko.

Trochu vylekaně jsem se podíval na toho doposud normálního kluka. Přece nemůže být psojed. Ale normální už asi taky nebude. Otočil jsem se k těm dvou k zády. "Jo, vypadáš tak. Máš černé rozcuchané vlasy a děsivý pohled." vysvětlil jsem. A taky se tak chováš.
Přiběhl jsem na cviciště s Pinchim v patách. Jedno kotě jsem měl v náručí a už naštěstí spalo. Pinchi měl druhé v tlamě. To jeho spokojeně předlo "Ohay..." nedořekl jsem protože mě Kestai praštil do kebule jeho mečíkem (naštěstí ho měl v pouzdře) a odtáhl mě dál. "Nesmíš ty dvě hrdličky rušit, chtěj být sami." vysvětlil mi Kestai znechuceně a já pochopil. Zadíval jsem se na ně a pak se pousmál. Já to věděl.
Já a Pinchi jsme přinesli dvě koťata se svým sourozencům. Vypadalo to, že oni už mají taky dosbíráno. Otočil jsem se na Kestaie. Ten mi vysvětlil kde se nachází ostatní koťata. Nebyli to nic moc místa, dokud nedořekl to poslední. "V nemocnici?! Tak to si zamlouvám já!" vykřikl jsem nadšeně a rozeběhl se tam. Ještě jsem na ty dva zakřičel: "Tak se zatím mějte. Chápu že chcete mít chvilku pro sebe, ale opovažte se mě nechat hledat samotnýho!" a zmizel jsem. Pinchi se vražedně díval na Katashiho. Malinko vycenil zuby a pak se uraženě otočil zády k nim. Kestai přišel k němu. "Myslím, že tady naše práce končí. Nevím jak ty, ale já už jdu. A kvůli tý ježibabě nebuď nafoukaný, vždyť má malý..." odmlčel se, protože mu došlo že ho může slyšet. "Ty-víš-co."  dodal a rychle se rozplynul. Pinchi tam ještě chvíli byl a nakonec se otočil na Katashiho. "Starej se o ní dobře, nebo ti dám přes zadek že jsi to tak jakživ neviděl." řekl výhrůžně a taky zmizel. Katashi a Fuu tam zůstali sami.
/Přesun

S povytaženým obočím jsem sledoval celou scénku s Raikim. Když odešel, jen jsem potřásl hlavou. On je takovej...hyperaktivní je to správný slovo. Pousmál jsem se a podrbal jedno kotě pod bradou, načež jsem se opřel o ruce a zaklonil hlavu, pozorujíc oblohu. Ale čarodějnice...zajímavý popis.

Chvíli jsem se na ni díval. Mno...trochu jako čarodějnice vypadáš. Uznal jsem nakonec a zastrčil jí pramen vlasů za ucho. Ale kawai čarodějnice. Zazubil jsem se a rozcuchal jí vlasy. Poté jsem jí sjel očima na hrudník. A "ty-víš-co taky nemáš zrovna malý. Usmál jsem se. Takže v něčem souhlasím a v něčem ne.

Pousmál jsem se a zvedl oči k jejímu obličeji. To nedělej. Jak znám tvou trpělivost, první drzé dítě by strávilo dva týdny v nemocnici. Pousmál jsem se, přestal se opírat o ruce a podrbal kotě, které se zatím vydávalo na dobrodružnou výpravu po její noze. Jsou docela odvážné, mršky.

S úsměvem jsem ji pozoroval a podrbal kotě spadlé na zem na bříšku. A o mně říkáš, že jsem na ně krutý, zatímco ty tu shazuješ nevinné kotě na zem. Zvedl jsem ho a posadil si ho na rameno. Tak chlapče, odtud budeš mít větší výhled než z ní. Zakřenil jsem se.