Odlehlé pláně

pro **Seiji** Wed Sep 04, 2013 6:40 pm

First topic message reminder :

Odlehlé pláně - Stránka 7 Images?q=tbn:ANd9GcQ5UjebImvvi0Hh40j5HkrV-VAC6B_mPSbsql82gCloftlgcgN7qw

pro **Kaya** Sun Oct 05, 2014 8:30 pm

Keď sa na mňa pozrel Onmii tak som k nemu pomaly podišla a pohladila som ho. Popravde som mala rada zvieratá a nerada som im robila zle. No za svoj život som ich toľko vy-zabíjala v amoku, žeby sa to spočítať snáď ani nedalo. "Radšej nie..." Vystrela som sa a vybrala som sa v pred. "Ideme do nejakej dediny alebo do toho nukeninského?" Opýtala som sa ešte raz pre istotu. Možno si to nevšimla ale asi ma trocha obmäkčilo to, že hovorila, aby som bola jej kamarátka aj keď som na niečo také osobne nebola. Alebo som sa toho skôr bála ale to som si nepripustila a dokonca som nad tým ani nerozmýšľala aj keď by to tak mohlo byť. Pred nami by mala byť pomerne mne neznáma dedina ktorú by sme tiež mohli navštíviť aj keď som nevedela, aký stav tam je.

pro **Sasuke Tobirama** Sun Oct 05, 2014 8:36 pm

"Okej taaak..." Znova som sa zamyslela a dlhú chvíľku som si vyberala medzi dvoma možnosťami. Každopádne som nechcela ísť do nunkeninskeho niečoho už len z dôvodu, že som nechcela, aby Kaya zbytočne chytila ten svoj amok. Nie že by v ňom nevyzerala úplne na zožranie.. ale bol to predsa len istý hazard.
".. som za dedinu! Bude sranda hehe." Zasmiala som sa, až ma natriaslo a potom som spolu s Kayou vyrazila na cestu. Mohli sme ísť pokojne aj vedľa seba, nemusela viesť páč sme išli predsa len po ceste.
(Presun- -obe)

pro **Hideo Hatake** Thu Jul 30, 2015 5:38 am

Sám ani neviem čo ma zaviedlo na toto opustené miesto, tak ďaleko od všetkého. Možno som chcel byť chvíľku sám a prebrať si všetko v hlave. Hlavné bolo to, ako vážne som sa tváril. Niečo mi tu nesedelo na tomto. Svoju čakru som mal ukrytú na minime, snažil som sa chodiť nepozorovane po pláni, zatiaľ čo moje stopárske psy boli všade v okolí a sledovali ho. Tušil som snáď niečo? Nemal som predsa len ako, nemohol som vedieť že na mňa vydali zatykač. Mohol som len tušiť. Pravdou bolo že som urobil dosť veľkú hlúposť ktorú nikto nebude ignorovať, preto som bol maximálne vždy pozorný. To čo som urobil v bare bola moja osudová chyba za ktorú isto zaplatím, rovnako ako to že som Kisukemu pomáhal. Síce som neurobil nič tak ohromne zlé, tie deti boli právom jeho, nie dediny. Urobil som presne to čo robili aj moji predkovia. Tí čo plnia pravidlá sú možno odpad, tí čo opustia priateľov, sú horší než to. Bol som za odpad, ale bol som na tom oveľa lepšie.
„Ach jáj, čo teraz..“ Povzdychol som si a sadol si na neďaleký kameň, kde som si rozložil jedlo a začal premýšľať nad životom, čo ďalej. Chcel som na chvíľku zmiznúť, vypariť sa a počkať než sa to trochu schladí a nato sa vrátiť do dediny po odpustenie a možnosti sa vrátiť. Chcel som sa vrátiť, život nukenina pre mňa nebol stavaný, bol som proste ten ktorý o dedinu bojoval do posledného dychu, do poslednej kvapky krvi. A teraz sa to všetko posralo.

pro **Rino Hatake** Thu Jul 30, 2015 4:45 pm

Cestou z Konohy jsem došel až na odlehlé pláně, kde kromě šustících křoví nebylo ničehož nic. Co se dalo čekat, jsou to jen pláně. Unaven s cigaretou u pusy jsem procházel touto pustinou. Slunce zapadalo a blížil se čas spánku. Musel jsem si však najít místo, kde bych mohl. Chtělo to úkryt, kde nebudu nikomu moc na očích a kde nebudu muset spát stále s jedním okem otevřeným.
Právě kvůli tomu jsem sešel z jediné cesty, která přes tyto pláně vedla a rozhodl jsem se najít na této rovince úkryt, nějaké sousoší gigantických kamenů, za které se budu moct skrýt.
Měl jsem takový hnusný pocit, že mě někdo sleduje na každém kroku. Ať jsem se však díval, jak jsem se díval, nemohl jsem přijít na to, co může za moje obavy. Asi to byl reflex, ostražitost nade vše. Až po deseti minutách jsem si všiml pacek, které na zemi byly čerstvé. Psy na tomhle místě? Vlk to určitě nebyl, moc malinká nožička. Toto byly šlechtění psy..
Když jsem se přikrčil, aby si osahal onu stopu, z jednoho křoví na mě přiletěl Punťa, ještě štěně. No a jak jsem znal Punťu? Nebyl jsem zoofil, byl jsem strýček. Strýček chlapce, kterýmu tento pes patřil. Byl právě tento drobek, který mi minulé svátky počůral boty a rozkousal mi kalhoty.
"Konečně se Tě zbavili, utekl si v bistru z pánvičky a nebo je tu někde Hideo..?" Řekl jsem si v duchu, když jsem ho držel v rukou a snažil jsem se ho od sebe držet dále, aby mi opět něco neprovedl, už se mi zas chystal na boty. Rozhlédl jsem se po okolí a přemýšlel jsem.
Tak pojď Punťo, kde ten Hide asi bude... Řeknu si a vydám se po stopách psů, od někoho přece odejít museli a od koho jiného než od jejich pánička.

pro **Akemi Kagayaki** Sun Aug 02, 2015 9:21 pm

Raiton:Bunto (B-rank)

Toto...je dokonalé místo pro můj tréning. Vybrala jsem si nějaké pohodlné místečko, blíž k nějaké hoře, kde byly stromy a uvelebila jsem se u jednoho z nich. Vytáhla jsem jeden ze svitků, který jsem sepisovala už na tréningovém prostoru v Kumo. Stoupla jsem si do prostřed pole a svitek vyhodila vysoko na hlavu. Ten se rozložil a opadl zpět na zem a já začala očima číst, co jsem tam vlastně napsala. Jako první jsem sepla ruce do normálního znaku obyčejné pečetě, když se snašíte kontrolovat svou chakru v těle. Chvíli mi to zabralo, než jsem se dokázala plně soustředit na svá chodila. Následný krok byl ten, že jsem musela produkovat ze svého těla elektřinu, což mi nedělalo problém, ani to, když jsem Raiton přesunula do svých choditel. Když jsem to však udělala, půda podemnou se mírně propadla a mě v zemi zahučely nohy. Dala jsem do toho nejspíš moc chakry a ten Raiton to ještě posílil, proto se půda pod mýma nohama propadla. "Ksoo, pojď ven!" Snažila jsem se nohy vyndat. Jenomže to nešlo, proto jsem to samé udělala ještě jednou, aby se půda ještě víc rozletěla a mě to osvobodilo. Byla jsem si jistá, že na kontrolu to bude horší technika, budu se na ní muset soustředit něž při nějaké jiné.
Opět jsem tedy nashromáždila do chodidel chakru, tentokrát o něco méně, než před tím. Nebyl to pro mě ani takový problém, protože toto se učí i genini. Teď jsem přidala ještě Raiton. Do země jsem se nepropadla, díky bohu. Když jsem se však odrazila, aby skočila ke stromu a rozkopla ho, odraz byl příliš velký a místo toho, abych během skoku stihla kopnout do toho stromu, jsem jím proletěla já cela. Byla jsem rychlá, opravdu rychlá, což jsem se divila. Do široka jsem se pousmála a zkusila se zaměřit na další strom. Toto byla ta správná dávka chakry i Raitonu, kterou jsem chtěla. Dala jsem se do přikrčené pozice a znovu jsem se odrazila ke stromu. Avšak, při té rychlosti jsem nedokázala řídit směr svého dopadu a proto, když jsem skočila ke stromu, dokázala jsem ho kopnout! Ale pouze na malou část a ne doprostřed. "Graaaah!" Začínalo mi to vadit. Jedna výhoda byla ta, že jsem dokázala vytvořit tuto technika. Ta horší byla ta, že jsem jí nedokázala ovládat a na naučení to nejspíš bude oříšek. Přivřela jsem oči a podívala se na strom. Místo toho, aby k němu doskošila, jsem k němu doběhla během zlomku vteřiny a pořádně do něj kopla. Ten nejen že se zlomil, ale letěl ještě přes pěknou řadu stromů dál.

Odlehlé pláně - Stránka 7 Latest?cb=20150515004102

Odlehlé pláně - Stránka 7 Tumblr_msxohbTVPd1rbymaio3_250

"Wooow." Zazubila jsme se do široka. Takže běhat jsem s tím uměla, dokonce se při tom aji trefit-no doufala jsem, že jsem neměla jenom štěstí. Teď však úhybný manévry a skok bude horší. Vytvořila jsem si tedy klony. "Raiton Bunshin!" Kolem mě se vytvořily tři klony. "Yosh, tak pojďte." Všechny tři se na mě vrhly, ve chvíli, kdy si mysleli, že po mě chmátnou, jsem vyletěla do vzduchu. Oni se pode mnou srazily a v ten moment, jsem začala padat dolů, přímo na jejich hlavy. Nejen že ihned po doteku s mou nohou zmizely, ale můj dopad vytvořil jeden menší kráter. Začala jsem pomalu zjišťovat, jakou sílu toto má. Opět jsem vyskočila do vzduchu a snažila se přistát na jednom z jehličnatých stromů na skále. Stoupla jsem si na jeho špičku a chvilku tam sebou lemcovala, abych udržela rovnováhu, ale podařilo se mi to. Od něj jsem se odrazila pod skálu na pár listnatých stromů a kopem s otočkou jsem opět kopla přímo do kmenu stromu, který narazil o skálu a z té upadlo pár větších kusů. Avšak, zajímalo mě, jak moc rychlá dokážu při této technice dokážu být. Dala jsme se opět do přikrčené pozice a svůj cíl jsem si zvolila horu naproti mě, která byla nějaké dva kilometry daleko. Pořádně jsem se odrazila, že na místě odrazu mé nohy se spálila tráva. Byla jsem tam během 10 vteřin. Jenomže, moje brzda zkolabovala a proto, abych si nenatloukla čumák, jsem musela doběžet až přímo na skálu směrem vzhůru. Sugoooiii. Do široka jsem se usmála. Prozatím jsem neměla tušení, že v případu, že trefím někoho živého, se technika zruší a budu jí moc použít až za 2 posty, avšak na klony to mělo jiný účinek. Tím že v tom byl Raiton, tak se při pouhém doteku zrušily. Na pravého shinobiho do má spíš silný dopad a Raiton tam není až tak cítit. Chvíli jsem jen stála na skále, od které jsem se opět odrazila a dopadla silným pádem na nohy do prostřed svého pole, kde jsem začala trénovat před nějakou tou dobou. Už zapadalo slunce a to jsem začínala už ráno. Pro dnešek jsem tu toho rozbila a naskákala až až. Proto jsem si vytáhla spacák, uvelebila se u stromu a na nějakou dobu vytuhla.

Raiton:Bunto....(od 2.8.2015....do 16.8.2015)

pro **Seito Senju** Mon Aug 03, 2015 9:06 am

Šel jsem směrem, který mi ukázal muž v baru, a dostal jsem se až zde na odlehlé pláně. Byl to ohromný prostor, takže jestli tu je i někde Hideo, tak mi to zabere nějaký čas, než ho dokážu najít.
Postupoval jsem krajinou a rozhlížel se kolem. Pořád nic. Ani žádné stopy, ani nějaké známky života. Člověk by se tu docela lehce ztratil, ale já chtěl prohledat co možná největší plochu. Možná budu mít štěstí a na Hidea narazím. Měl jsem ale takový divný pocit, takže jsem pro jistotu vytáhl Hiraishin kunai a byl ve střehu. Nadále jsem však pokračoval v hledání.

pro **Hideo Hatake** Mon Aug 03, 2015 4:21 pm

Len som tam tak sedel a užíval si priestor okolo mňa. Vedel som že je neskoro vziať svoje činy späť a musím čeliť následkom, tak som si chcel užiť túto pokojnú chvíľu až do samotného konca. Nakoniec som si proste ľahol do trávy. Napriek tomu že ma psy v okolí upozornili na pár postáv, ktoré podľa všetkého mierili ku mne, nerobil som dopredu nejaké pasce ani som si nič nepripravoval. Tak či tak ma dostanú, prečo teda ničiť si posledné chvíľky na slobode nejakým stresovaním. Ležal som v tráve a sledoval nebo. Tak nádherné nebo, ktoré mi pripomínalo môj starý život. Bol som úspešný a na svoj vek som dosiahol vysokého postu. Ale prišla skúška a ja som ju zvládol, keď som nenechal priateľa napospas osudu.
„Boli by ste hrdý? Dedo? Otče?“ Spýtal som sa sám seba v duchu keď dobehol môj najmenší zo psov vodiac za sebou môjho strýka. Vedel som že je to on, bol som senzibil a tak som už cítil aj Seita. Lenže nevedel som ktorý po mne ide, tak som hádal že vlastne obaja. Ani som hlavou nemykol, ostal ležať na zemi s vytiahnutou páskou a Sharinganom ďalej sledoval nebo.
„Takže nakoniec poslali vás dvoch?“ Spýtal som sa Rina keď sem došiel a hlavou som na zemi otočil smerom k nemu. Dlho som ho nevidel a na jednu stranu som bol rád že ma prišiel zavrieť on. Predsa len je to moja rodina, tej sa do rúk vydám s menšou stratou na hrdosti. Nebol som tak hrdý človek, ale dosť nato aby som sa nenechal zavrieť tak ľahko. Preto ho asi poslali. Aby som nekládol odpor. A ani nebudem.

pro **Seito Senju** Mon Aug 03, 2015 5:01 pm

Po dlouhém hledání jsem v dáli uviděl dvě osoby. Na tu dálku jsem je ještě nemohl rozpoznat, až když jsem byl blíže, tak jsem je poznal. Myslel jsem si, že Hideo bude sám, ale asi jsem se mýlil. Čím víc jsem se přibližoval, tak jsem si všiml, že v okolí je i dost stop od psů. Předpokládal jsem, že stopy budou patřit psům od Hidea. Musel jsem zůstat stále ostražitý.
Když jsem byl skoro už u nich, zaslechl jsem Hidea. Byl jsem si 100% jist, že Konoha poslala jenom mě. Možná však vyslala i Rina, to se brzy dozvíme.
Podíval jsem se na Hidea, jak leží v trávě, a pak se podíval i na Rina. Dnes jsem tu byl však kvůli Hideovi. Oba dva víme, proč tu jsme, takže to nemělo cenu protahovat. ,,Hideo Hatake. Radou Konohy jste byl shledán vinným za své činy. Mám vás přivést zpět do vesnice, kde vás čeká spravedlivý soud." Popravdě jsem nevěděl, co s ním rada zamýšlí, ale něco ho čeká, takže jsem řekl soud. Jakožto velitel jouninů byl pořád mým nadřízeným, takže jsem všechny slova pronesl s patřičnou úctou a čekal na jeho reakci. Nechtěl jsem žádné problémy, ale člověk si nevybírá.

pro **Hideo Hatake** Mon Aug 03, 2015 6:01 pm

Na scénu dorazila nová postava, Seito Senju. Pár krát som s ním pracoval, a sám som o ňom počul veľa. Assassínov brat, ovládajúci techniky druhého. No, poslali na mňa úctyhodných súperov. Súperov proti ktorým som bez šance, či už putami ktoré voči nim mám, alebo ich jednoznačne prevyšujúcou silou.
„Spravodlivý súd? Vážne v to veríš..?“ Spýtal som sa ho, pozerajúc mu do očí. Nemusel sa báť že ho chytím do nejakého bláznivého Genjutsu alebo čo, zdalo sa že napriek tomu ako ďalej ležím v tráve a nevstávam napriek tomu že ma prišiel zatknúť, nemienim klásť nejaký odpor. Preto som si chvíľku len vylihoval až som sa pod maskou usmial a pomaly sa postavil. Falošný úsmev? Nie, pravý.
„No nič, prepáč mi to Seito, som nevyspatý tak som nervózny. Keď to musí byť..“ Po celý čas som bol pokojný a zdalo sa že pod maskou sa usmievam. Fakt som nemienil klásť nejaký odpor, síce najradšej by som si zabojoval s niekým jeho kalibru a dokázal si že viesť Jouninov, že nato ešte mám, nechcel som mu kaziť jeho misiu a rovnako ako to, nechcel som mu nejako ublížiť alebo aby ublížil on mne. Predsa len, aj napriek tomu čo som urobil, sme boli jedna dedina. A tí vždy stáli pri sebe. A tak stojac proti nemu som ho len Sharinganom sledoval, každý jeho pohyb.
„Radou Konohy? Nevynáša takéto rozsudky obvykle Hokáge?“ Spýtal som sa, predsa len som bol vysokého postavenia, rada by na mňa nemala mať dosah, ibaže ..

pro **Seito Senju** Mon Aug 03, 2015 6:22 pm

Vypadalo to, že Hideo nechce klást žádný odpor, což bylo dobře. Přeci jen jsme ze stejné vesnice. ,,Věřím. Věřím tomu, že by člověk měl dostat možnost hájit své činy." Byla to však jen moje víra. Věci v tomhle světe chodí jinak. Opravdu jsem zatím nedokázal odhadnout to, co ho ve vesnici čeká. Neměl jsem tušení, jak se Satsuki rozhodne.
Pak začal pomalu vstávat ze země. Dokonce se snad i pod maskou usmíval, ale to jsem nedokázal s jistotou určit. Celou dobu působil klidně, ale trochu mě znervózňoval ten jeho Sharinagan. Nedával jsem to na sobě ale znát a udělal další krok k němu.
,,Ano, rozhodla rada Konohy. Hokage je momentálně nepřítomna." Kdo ví, jak to s Hanou celé dopadlo. Možná, že jak se vrátíme, tak už bude nový Hokage. To však zatím nebyla moje starost.
Měl jsem v plánu se s ním teleportovat rovnou do vesnice, protože jít celou cestu pěšky je zbytečné. Zatím jsem však k němu ruku nevztahoval. Byl to přeci jen náš velitel, takže si zasloužil ještě pár minut, řekněme na čerstvém vzduchu, než bude vystaven všem těm událostem, které přijdou.

pro **Hideo Hatake** Mon Aug 03, 2015 6:53 pm

Začalo to vo mne divne cukať. Pomaly som k nemu šiel a spokojne som sa chcel nechať odviesť do dediny, než prehovoril. Nebol som hlupák a vďaka Sharinganu som videl každú jeho mimiku tváre a to ako sa pri vyjadrovaní tváril mi dalo jasne najavo že tu niečo nehrá.
„Neprítomná Hokáge?“ Spýtal som sa udivene a len sa otočil smerom kde mala byť Konoha. Svoj pohľad som upol tam, tam kde by mala byť zem ohňa spoločne zo svojou dedinou. Prečo by bola Hokáge neprítomná keď ju moje psy ešte nedávno v Konohe videli. Ani nie pár dní dozadu. Čo to má znamenať že zrazu rada zatýka ostatných. A prečo. Prečo mám pocit že mi Seito klame?
„Čo sa s ňou stalo?“ Tento krát som po ňom hodil ostrý pohľad a zatvoril svoje oko. Ostal svietiť iba Sharingan ktorým som sledoval jeho oči. Môj kľudný výraz v tvári sa zmenil a len som sledoval Seita.
„Čo sa to v Konohe deje?“ Spýtal som sa posledný krát a očakávajúc odpoveď som sa už nepohol. Ani k nemu ani od neho. Stuhol som a všetky svoje zmysli som zameral na neho. Sharingan neoklame. Nemôže ho oklamať, musí povedať pravdu.

pro **Seito Senju** Mon Aug 03, 2015 7:12 pm

Měl to být klidný večer, ale atmosféra se začala trochu měnit. Bohužel tím horším směrem. Hideo měl pořád tolik otázek, že už mě to pomalu začalo vytáčet. Jak jsem se však už zmínil, byl to můj nadřízený. To byla momentálně ale i Satsuki, která mi dala jasně najevo, ať tyhle informace nešířím dále.
Znal jsem částečné odpovědi na všechny jeho otázky. Bohužel pro mě měl pořád aktivovaný Sharingan. Co mu mám teď jako říct? To je mi zase jednou situace. ,,Ano, Hokage je nepřítomná." Bylo mi jasné, že tohle Hideovi stačit nebude. ,,Vzala na sebe velice těžké břemeno." A to byla vlastně pravda. Byla totiž ovlivněna organizací Hakuei, takže to je těžké břemeno.
Teď už mi zbývalo odpovědět jen na jeho poslední otázku. ,,Co se děje v Konoze?" Rozhlédl jsem se kolem sebe a trochu rozpažil ruce. ,,Jelikož jsme hodně vzdálení od vesnice a stojíme teď na nějakém odlehlém místě, tak nedokážu s jistotou říct, co se děje v Konoze." Myslel jsem to upřímně. Srandu jsem si z něj nedělal, to bych si ani nedovolil, ani situace nenahrávala na nějaké srandičky. Ale vím já, co se v Konoze děje? Když už jsem tam pár dní nebyl.

pro **Hideo Hatake** Mon Aug 03, 2015 7:34 pm

Stál som tam a len v pozore pozoroval Seita. Počúval som každú jeho odpoveď na moje otázky a vďaka Sharinganu mi neuniklo nič na jeho mimike. Odpovede ma samozrejme že neuspokojili, vyhýbal sa kompletným odpovediam a aj to na mne šlo poznať, ako ma to štve. Mohol som využiť Genjutsu: Sharingan aby som ho donútil na všetko odpovedať, ale.
„No nič sa nedá robiť, budem musieť teda ísť do Konohy zistiť pravdu..“ Zatvoril som obe oči a usmial sa. To ale. Bol môj podriadený a môj súdruh z dediny. Nikdy by som si nedovolil niečoho takého, ako je využívať tak nečestné techniky voči podriadenému, aj keď v tomto stave. Bol oveľa silnejší on a úprimne, som ho bral postom ako seberovného. Preto moja reakcia.
„Ale..“ Prišlo znova ale avšak môj postoj ani úsmev sa nezmenili. Ruky sa mi spojili a zložil som veľký počet pečatí v takej rýchlosti, že ich ani on nemohol postrehnúť. To by nepostrehol ani Sharingan. Už vtedy mohol pochopiť že sa niečo deje, avšak môj úsmev neustával.
„Ešte pred tým.. by som rád skúsil naposledy jednu techniku..“ Môj úsmev prezrádzal jedno. Tento súboj mal byť priateľský.

pro **Seito Senju** Mon Aug 03, 2015 7:49 pm

Dalo se to čekat, že ho nic neuspokojí. Nejdříve má tolik otázek a pak není spokojený s žádnou odpovědí. A to jsem se snažil odpověď nejlépe, jak mi to jen situace dovolovala. Poznal jsem však změnu v jeho chování. Na to nepotřebuji ani Sharingan, stačí mít jen pár zkušeností. Když pak začal mluvit, snažil jsem se vyhýbat očnímu kontaktu. Nebyl to sice Uchiha, ale i tak s tím okem dokázal dělat věci. Tomu jsem se chtěl vyhnout.
Pak se jen pousmál a zavřel oči. Následovalo to slovíčko "ale" a já věděl, že už je to špatně. Sledoval jsem jeho skládání pečetí, nebo alespoň to, co jsem stihl postřehnout. Měl jsem v ruce připravený Hiraishin kunai. Ruku se zbraní jsem natáhl směrem k němu a promluvil. ,,Teď si dobře rozmysli, co chceš udělat. Už tak je tvoje situace dost komplikovaná." Mohl si všimnout, že už mu nevykám. Jestli má totiž dojít k boji, tak na formality nebude čas. Mezitím jsem druhou rukou vytahoval druhý kunai, připraven ho vyhodit pryč.

pro **Hideo Hatake** Mon Aug 03, 2015 8:16 pm

Bolo zvláštne že som vyzval na súboj niekoho ako je Seito, ktorý bol predsa len mimo moju ligu. Ak by sme bojovali na život a na smrť, ten boj by bol iný, pretože väčšina mojich techník je smrtiaca. Ale tie som využiť predsa len nemohol, nemohol som ho zraniť. Preto po doskladaní pečatí som si čupol na zem a len sa pousmial.
„Viem že som v komplikovanej situácii.. ale povedz mi..“ Prehovoril som keď sa za Seitom objavila obrovská kamenná stena, priamo za ním so psími výčnelkami v jej strede. Nebola to silná technika ani nijako. No nevyužil som ju na nič, vlastne nespôsobovala na nič a zdala sa z jednej strany neužitočná. Ale to sa prejavilo až neskôr. Keď sa pred Seitom ozvalo.
„Kto by nechcel si zabojovať s legendárnym Seitom Senju?“ Moja ruka mierila k jeho tvári a až teraz si sám mohol uvedomiť aký som rýchly. Na jeho rýchlosť som však nemal ani zďaleka, preto tá stena. Tá stena slúžila na odlákanie jeho pozornosti za neho, zatiaľ čo moje pravé telo zaútočilo spredu. Bol to zvláštny ťah, vždy som bol ten ktorý útočil z tieňa, skrytý vyčkával na vhodnú príležitosť. Vždy som používal mozog, stratégie, vždy som mal pripravené tri ťahy pred súperom. Ale tento krát som nemal pripravené nič. Celý čas som pozoroval jeho oči. S mojím. Bol chytrý že mi tam nehľadel ale to znížilo rovnako aj jeho dohľad a tak som mal ďalšiu výhodu. Nestačila však.

pro **Seito Senju** Mon Aug 03, 2015 8:34 pm

Rozhodl se sám. Když už se má bojovat, tak se bude bojovat. Najednou si však sedl na zem a za mnou začala vyrůstat ta zeď. Nemusel jsem se ani moc otáčet, ale i tak jsem poznal, co to je za techniku. Dostal jsem totiž spisy o Hideovi a věděl jsem tak o všech technikách, které umí. Jenom mi nešlo do hlavy, proč ji použil.
S legendárním? Nestihl jsem nad tím však ani uvažovat, ani mu na to odpovědět, protože se na mě už řítil. Byl dost rychlý, ale Hiraishin je pořád o něco rychlejší.
Už před tím jsem vytahoval druhou rukou kunai, který jsem hned odhodil a objevil se u něj. Nemusel jsem ho ani odhazovat takovou silou, protože Hideo šel na mě rovně, takže mi stačilo pár metrů.
Když jsem byl tedy v bezpečí, tak jsem na něho hodil kunai, který jsem držel v druhé ruce a byl znovu u něho. Stál jsem kousek od jeho boku a zaútočil na něho levou rukou. Rána mířila na bok, když se mi ho nepodaří tvrdě zasáhnout, tak se ho chci alespoň dotknout. Všechno to proběhlo taky v rychlosti, ale Sharinganem by to měl stihnout zachytit.

pro **Hideo Hatake** Mon Aug 03, 2015 8:47 pm

Ako som predpokladal, bol oveľa rýchlejší ako ja a Hiraishin mu k tomu dovoľoval sa portovať kde sa mu zachcelo. Teda presnejšie, skôr tam kde mal označenú svoju pečať, alebo čoho sa dotkla jeho čakra. Našťastie tak ako on vedel o mojich technikách, ja som vedel tiež dosť o ňom, ako jeho vlastný veliteľ. Tento boj teda nebol o tom kto má viac informácii ale o tom, kedy Seito zistí o čo mi ide. Spoliehal som sa totiž teraz až príliš na jeho silu.
„Keby som nemal Sharingan.. neviem či by som ho stíhal..“ Prehodnotil som sám túto nepríjemnú situáciu a na poslednú chvíľu, ale naozaj poslednú, som vyblokoval jeho ruku tak, aby mi netrafil bok.

Síce to so mnou dosť nepekne skrútilo, nechcel som aby sa ma dotkol a označil. Teda, aspoň to tak vyzeralo. Presne v ten moment ako sa to stalo, som využil jeho blízkosti a čupol som si, snažiac sa ho podkopnúť. Pritom som rukou nabral za hrsť zeme a vrhol som mu ju do očí v tej rýchlosti. Avšak neočakával som že sa mi to podarí, preto som zase využil odlákavanie pozornosti a vystrelil som hore, snažiac sa ho pravačkou trafiť do brady.

pro **Seito Senju** Mon Aug 03, 2015 9:01 pm

Byla to přehlídka rychlosti. Kdyby neměl Sharingan, tak by se neubránil a musel by začít používat techniky. To by bylo taky vyrovnané. Avšak díky jeho Sharinganu a mému Hiraishinu jsou i tak síly v rychlosti dost vyrovnané.
Můj útok stihl zablokovat. Bylo to sice jenom o kousek, ale i tak se mu to podařilo. Nepoužil však k tomu žádný předmět, ale své vlastní tělo, což mi stačilo. Nastal totiž kratičký okamžik, kdy se mi otřel o prsty a to mi stačilo, abych na něho umístil značku. Bylo to skoro nepostřehnutelné, tedy jak pro koho.
Pak se dostal k zemi a snažil se mě podkopnout. Když šel k zemi, na nic jsem nečekal, odrazil se a uskočil dále od něj, takže jeho noha proletěla jen vzduchem a nic nezasáhla.
Když jsem byl teď od něj vzdálen, tvářil jsem se, jako by se nic nedělo. Nechtěl jsem, aby získal podezření, že jsem na něho umístil značku. I tak se ale choval nějak divně. Spíše bych čekal, že použije Raikiri, nebo něco podobného, ale to zatím nepoužil.

pro **Rino Hatake** Mon Aug 03, 2015 9:56 pm

Bylo to úžasné, ani jeden z nich nevěděl, na čí straně vlastně jsem. Mohl jsem být na Hideově straně, tak stejně jako na Seitově. Něco mě však více táhlo ke straně Seita. Všechno, čemu jsem v životě zasvětil život byla vesnice. Pro nic jiného jsem nebojoval, pro nic jiného jsem nežil. Byl jsem odhodlán za vesnici položit život. Proto když jsem slyšel Seitův rozkaz, rozum mi říkal: "Musíš pomoct zatknou Hidea.".
To jsem však udělat nemohl. Nešlo tu ani tak o to, že bych nevěřil v jeho nevinnu, bylo v tom něco víc. Viděl jsem v něm svého bratra. Byl by jistě pyšný, kdyby nyní viděl svého syna, jak bojuje proti silnému protivníkovi. Nikdy jsem mu nemohl nahradit otce, nyní jsem však mohl udělat to, co by na mém místě udělal každý otec, postav se za rodinu.
Měl jsem tu čest poznat, jak ta jeho technika s přemisťováním funguje. Vlastně to nebylo ani tak moc těžké. Mohl se přemisťovat tam, kde měl zbraň, alespoň to se mi za tu chvíli podařilo zjistit. I když jsem o této technice slyšel, nikdy jsem proti ní nebojoval. Nevýhodou Seita bylo to, že jsem se rychle učil a přizpůsoboval. Možná jsem neměl Sharingan, měl jsem však něco, co neuměl nikdo jiný než já.
Asi je čas i pro mě, abych se zapojil.. Pronesl jsem a bylo vidět i slyšet, že můj hlas nezněl už tak optimisticky, jako předtím. V životě jsem ztratil už moc lidí a dalšího přijít nehodlám, dnes určitě ne. Natáhl jsem dlaň a v mé ruce se začalo tvořit něco, co jistě oba velmi dobře znali, koule z rotující chakry, ze které doslova sršela energie, která se chtěla uvolnit na nějaké oběti. Rasengan... já si ho však okořenil. Blesky šlehaly a doslova pode mnou spalovaly zem. Bylo jasné, že schytat něco takového by mohl být smrtelné.
V životě jsem jednal vždy jen pro vesnici, myslím si, že čas měnit postavení a stavět se za rodinu nastal právě teď... Řeknu a postavím se čelem k Seitovi asi šest metrů vzdálený od Hidea. Bylo jasné, na čí straně budu bojovat...

pro **Hideo Hatake** Tue Aug 04, 2015 11:17 am

Len čo Seito využil moje čupnutie, odskočil. Dosť ďalej odo mňa, aby si udržiaval odstup. Neviem prečo, asi sa po celý čas bál že využijem svoju techniku Raikiri, ale tej sa báť nemusel. Veď kto by z nás používal smrtiace techniky na členov vlastnej dediny? Len čo odskočil, ja som sa vyštveral na nohy a pohľadom som si prešiel po Seitovy, ktorý si udržiaval chladnú a vážnu tvár.
„Je naozaj rýchly, nebyť Sharinganu tak som dávno na lopatkách. Ako som čakal, jeho rýchlosť je legendárna..“ Uznal som mu, vedel som do čoho idem ak s ním budem bojovať ale potreboval som to. Potreboval som aby si ma označil svojou pečaťou. Niečo tu nehralo, síce som nevedel presne čo, ale niečo isto nie. Práve preto mi prišlo vhod aby si ma označil, vedel som že sa to neskôr bude určite hodiť. V ten moment ale ako som chcel na neho vyletieť, a bo možno sa aj vzdať, nikto ešte nevie lebo som zdvíhal ruky, ozval sa Rino. V ten moment by ste sa mi do krvi nedorezali, keď sa objavil vedľa mňa s Rasenganom ruke a týmto príhovorom. Na malý okamih som prestal dýchať a áno zdesil som sa.
„Rino nie..“ Zašepkal som mu, keď sa pri mne objavil. Nebol som si istý ale ak boli jeho slová úprimne, chcel sa stať dobrovoľne hľadaným Nukeninom len na základe toho že mi chcel, ako jeho rodine pomôcť. Samozrejme by som urobil to isté, a tak isto ako ja by reagoval aj on. Pokrútil som hlavou ale jeho odhodlanie po našom spoločnom predkovi Kakashim v ňom vrelo až príliš. Tá blbá ohnivá vôľa, bola úžasná ale pri nás, tvrdohlavých idiotoch ako bol Rino, ja a takmer celá dedina, to niekedy bolo zlé.
„Chceš ma chrániť len že som tvoj synovec a je ti jedno že napadneš člena svojej vlastnej dediny, ktorého vyslala rada aby ma podľa práva zatkla? Si naozaj rovnaký.. ako môj otec..“ Na jednu stranu to bolo fajn, na druhú stranu som to nesmel dovoliť a v okamihu kedy sa zdalo že sa na Seita vrhne som zložil jednoduchú pečať. Mienil som chrániť Rina aby nemusel čeliť týmto následkom, a tak sa zdvihla hmla. A tá sa zhusťovala. Tak silno, že si nikto z nás nevidel ani len na nos. Ja som bol však senzibil. A cítil som ich, vedel som kde presne sú.

pro **Seito Senju** Tue Aug 04, 2015 12:11 pm

Do boje vstoupil nyní i Rino. Vypadalo to, že se celou dobu rozmýšlí, na čí stranu se vlastně postavit, ale teď už si vybral. Když na mě namířil Rasengan, tak bylo jasné, že bude bojovat s Hideem.
Hideo však vypadal na to, že už je se situací smířený. Dokonce chtěl i Rina zastavit. Co mě však trápilo, bylo to, že Hideo se celou dobu choval tak, jakoby se chtěl ode mě nechat zasáhnout. To se mu už ale splnilo a měl na sobě i moji značku. Možná si to ještě neuvědomoval, ale bylo to tak.
Vyslechl jsem si to, co říkal Rino a byl připraven čelit jeho technice. K tomu zatím ale nedocházelo. Hideo totiž v dalším momentě složil pečetě a kolem se začala tvořit hustá mlha. Podíval jsem se kolem sebe a zůstal opět klidný. Vytáhl jsem několik kunaiů a hodil je všemi různými směry. Jeden dokonce přistál i před jejíma nohama a jeden jsem zabodl do země, kde jsem zrovna stál. Následně jsem složil pečeť a objevil se u kunaie, který už skoro dorazil na okraj mlhy, nebo to alespoň jako okraj vypadalo.
Teď jsem byl daleko od nich. Dal jsem jim tím prostor na to, aby se rozumně domluvili, protože jeden už se chtěl skoro vzdát a druhý ho chtěl začít bránit. Tak ať si hodí třeba mincí a rozhodnou se.

pro **Akemi Kagayaki** Tue Aug 04, 2015 4:42 pm

Když jsem konečně ráno vstala, podívala jsem se okolo. Byla jsem dostatečně vyspaná a technika byla kompletní. Jen jsem se pousmála, složila si svitek zpět a mohla se vydat na svou cestu. Potřebovala jsem toho zjistit ještě spoustu a svírat informace pro mě bylo velmi důležité. Na chvíli jsem pomyslela na Atsuku, jak se jí asi daří, na novém postě Raikage. No, byla jsem si jistá, že skvěle. Byla to skvělá shinobi. Hodila jsem na sebe jen batoh, plášť a byla připravena znovu vyrazit, jenže v tom jsem uslyšela nějaký rachot pár kilometrů ode mě. Chvíli jsem si říkala, jestli to má cenu, se tam podívat. Ale třeba byl někdo v nesnázích. Takže jsem rychlejším krokem běžela k tomu místo. byla jsem několik metrů od místě bojiště. Viděla jsem je z velké dálky. Konoha? Pomyslela jsem si, když jsem viděla jejich oblečení. Vyběhla jsem na hustý listnatý strom, na kterém jsem se pokrčila a sledovala je. Mohl to být ještě fascinující souboj. Svou chakru jsem nijak nezakrývala, pochybovala jsem, že by chtěli bojovat zrovna semnou, byla jsem jen zvědavá a vidět shinobi bojovat takto...mírně? Jen jsem se nad tím pousmála.

pro **Rino Hatake** Tue Aug 04, 2015 5:45 pm

Očividně jsem se nehodlal vzdát, ačkoliv Hideo možná chtěl. Nemohl jsem to však dopustit. Nikdy se nevzdávat a bojovat za svoji nevinnu, když jí věříš, tím jsem se řídil já. Kdyby to nebyla moje rodina, uvažoval bych o kompromisu, ale nemohl jsem dopustit, aby syn mého bratra vzdal svůj boj, to bych na sebe nemohl být hrdý.
Bylo mi jasné, že i já mohu prohrát a skončit ve vězení... půjdu tam však s pocitem, že jsem svůj boj nevzdal a bil jsem se za svoji rodinu jak jen to šlo. Sledoval jsem Seita probodávajícím pohledem. Tráva pode mnou dýmala, když blesky z mého Rasenganu dopadaly na zem. Jedna rána a může zemřít, o to mi však tak úplně nešlo. Nebudu zabíjet člena své vesnice, když se nepokusí on o to samé.
Když jsem udělal jeden krok vpřed, začala se kolem objevovat mlha. Určitě ji dělal Hideo, Seito nesložil žádné pečetě. Bylo mi nyní tedy jasné, že útočit na Seita by v téhle mlze byla jasné smrt. Díky mlze se však blesky, které kolem mého Rasenganu kolovaly dosáhly do delších dálek a tím ohoržoval bohužel jak Seita, tak Hidea, nemohl jsem korigovat, kam blesky zrovna poletí. Právě proto jsem se přikrčil a Rasenganem jsem před sebou narazil do země. Bylo to podobné, jako když jste ve vodě a chcete někoho nahodit vodou. Díky Raitonu se navíc zvedlo mnohem více zeminy, která letěla směrem na Seita, který mezitím házel své kunaie, ty však byly nabrány zeminou a většina z nich, které letěli mým směrem skončili tam, kde stál předtím Seito, dokonce i dále.
Seito neviděl, co se v mlze děje, tak stejně jako Hideo. Čeho si však mohl všimnout senzibil bylo to, že moje chakra nyní byla hůře vycítitelná. Kdyby nebyla všude okolo mlha, jistě by poznali, co za techniku jsem použil...

pro **Hideo Hatake** Sun Aug 09, 2015 7:00 am

Chvíľu som nechápal ako tak jednoduchá situácia ako moje zatknutie, sa mohla zmeniť v niečo takéto. Naozaj, v tú chvíľu keby mi niekto pohliadol do tváre, zahliadol by iba divý úžas nad tým ako sa môže niečo jednoduché posrať na takúto úroveň. Chcel som len jedno, jeho jednoduchú Hiraishin pečať, o nič inšie mi nešlo. Chcel som pečať a vzdať sa, nepreťahovať niečo čo ma tak či tak čaká. No namiesto toho sa to strhlo v bitku.
„Ako vážne...“ Pomyslel som si v duchu no nechať Rina bojovať samotného som nemohol. Nechcel som aby sa mu niečo stalo, mimo to som cítil Akeminu čakru, ktorá sa tiež objavila v okolí a ja som nevedel určiť či je to priateľ alebo nepriateľ. Vedel som len to že to tu musím zastaviť skôr ako sa niečo niekomu prihodí, čo sa takmer stalo keď mi popri uchu šľahol blesk z Rinovho útoku. Síce som ho ťažšie cítil, stále som vedel kde presne je, rovnako ako som vedel kde je Seito. To mi dávalo výhodu, že som bol jediný sa schopný pohybovať v tejto hmle. Vtedy niečo zapískalo. Pískalo to divo, hrozne kvílilo a každý kto tú techniku poznal, vedel o čo sa jedná. Aktivoval som Raikiri. V hmle Seito ako Rino videli záblesky rôznych bleskov od mojej a jeho techniky, ale všimli si ešte niečo. Krvavo červenú bodku ktorá sa mihom oka vyšvihla dopredu a ohromnou rýchlosťou sa dostávala k Seitovi. Vedel som o jeho kunaioch ale taktiež som vedel čo mám urobiť.
„Teraz!“ Zreval som na Seita keď som ho schválne minul mojou technikou a pozrel mu do očí. Priložil som totiž hruď k jeho ruke, k hocijakej časti tela a čakal. Dúfal som že pochopí môj útok. Že pochopí prečo som minul a nechal h dotknúť sa môjho tela. Hiraishin! Dostať sa do dediny bola moja jediná šanca zistiť čo sa deje. A zachrániť Rina, bola moja jediná možnosť ako sa vykúpiť.

pro **Seito Senju** Sun Aug 09, 2015 3:28 pm

Bylo dost těžké orientovat se v mlze, ale zatím jsem to zvládal. Nebylo to poprvé, co jsem se ocitl lapen v této technice. Sám jsem byl ale zvědavý, kdo se u mě objeví dříve. Hideo měl výhodu v tom, že byl zároveň i senzibil.
Uběhla jen krátká chvíle a já uviděl kousek od sebe záblesky. Bylo mi jasné, o co se jedná a začal se připravovat na obranu.
Najednou byl přede mnou Hideo a já se chystal uskočit. Svůj útok však vedl úplně mimo. Místo toho přitiskl svoji hruď na moji ruku a čekal. Poznal jsem, o co mu jde. Proto jsem ho jen lehce rukou přichytl a druhou složil pečeť. Použil jsem Hiraishin a teleportoval nás oba zpět do vesnice.(přesun)

pro Sponsored content

Odlehlé pláně

Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně

Re: Odlehlé pláně