Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Ve skutečnosti se tu za stolem střídali minimálně čtyři lidé, pokud jsem měla správné informace. Hokage-sama a jeho bratr byli první, ale když oba byli na důležitých misích, zastupoval je Kentaro-sama, který si ale s administrací nevěděl moc rady a tak mě přijal jako asistentku. Pak se na takové dva nebo tři dny vrátil Hokage-sama, ale jelikož musel zase odejít, přišla na řadu v zastupování má maličkost a tentokrát jsem to měla na starosti celé. Kdyby tohle Mizukage-sama věděl, asi by rychle zrušil všechny smlouvy s Konohou, napochodoval sem se svým vojskem a nebo by s námi alespoň nechtěl nic mít. Tohle bylo opravdu příliš. A musela jsem přiznat, že i kdybych mu chtěla odpovědět, nemohla bych. O Crystal-san jsem nic nevěděla. Nikdy předtím jsem ani neslyšela její jméno, což jen dokazovalo, jak skvělé to bude, až se Hokage-sama ujme svého postu.
"Nashledanou, Mizukage-sama," zvolila jsem jednoduché rozloučení, mírný úklon a jemný úsměv.
Věřila jsem, že toto ho nemá čím urazit.

Pak jsem se definitivně otočila k těm třem.
"Nuže, pojďme," dodala jsem vesele.
Cítila jsem se dobře, že už to tu opouštíme. Bylo to lepší než se bát o každé slovo. Navíc jsem potřebné papíry měla s sebou. Chtěla jsem je vzít rovnou k bráně, kde jim vše vysvětlím. Samozřejmě ne přímo na veřejnosti, ale daleko od této budovy. V duchu jsem zatleskala Kisukemu, protože svým slušným vychováním a omluvou zřejmě zachránil situaci.

//Přesun

Faito

Na Kisukeho omluvu jsem jen lehce kývnul, a když odcházeli, už jsem si rovnal v hlavě myšlenky k Hokagemu.
"Nashledanou..." řekl jsem skoro nepřítomně. Pořád jsem nemohl přestat myslet na onu ženu, která mi s brekem vyčítala smrt jejího syna a manžela. Nemuselo se to stát, kdyby...

Přikývl jsem na Yaeko a vydal se za nimi. (přesun)

Přišel jsem před dveře kanceláře celý unavený. Kolísal jsem se na lavičku a sedl si. Protáhl jsem se a zhluboka zívl. Vůbec jsem netušil, co se poslední půlrok stalo. Spal jsem? Nebo jsem někde byl. Můj mozek ještě nepracoval na 100%, takže jsem si zatím vzpomenout nemohl.
První věc, která mě po "probuzení" napadla, bylo zajít za strejdou-senseiem a zeptat se ho.
Po krátkém odpočinku na lavičce se zvednu a zaklepu na dveře. Čekám na výzvu k vstupu.

Faito

"Co kdyby ses zařadil do fronty?" zeptal jsem se toho mladíka, co si tam nakráčel, a nepřestával ho probodávat pohledem.

Prudce jsem se otočil za hlasem, co na mne promluvil. Vůbec jsem si ho tu nevšiml. Chvíli se na něj zmateně dívám a když se vzpamatuji, pravím:
"Gomenasai. Vůbec jsem si vás nevšiml." omluvím se, rychle se omluvně párkrát pokloním a popojdu trochu stranou.

Faito

Neříkal jsem nic. Kdybych řekl, že se nic neděje, lhal bych. Na druhou stranu jsem ho nechtěl stresovat nějakým domlouváním.
Znovu jsem si tedy založil ruce na prsou a čekal, až se hokage uráčí otevřít dveře.

Konečně jsem dorazila na toto místo, byla jsem zvědavá zda Assassin-sama zase tvrdě pracuje někde jinde nebo si dává šlofíka, ale nejspíš to první vzhledem k tomu, že se tu začala tvořit fronta. Doufala jsem, že přijdu brzy na řadu abych mu ukázala mé nové schopnosti. Nemohla jsem si však nevšimnout jednoho člověka. " Mizukage-sama? " Řekla jsem překvapeně. Kágové jen zřídka opouštějí vesnici aby řešili velmi závažné problémy. Nejspíš se něco muselo stát když jsem trénovala sennin mod v Ryuchido. Přišla jsem blíže k mizukagemu, avšak i jsem se zařadila do fronty aby si nemyslel, že neznám své místo.

Faito

Hmm, zajímavé, tak nejsem neviditelný. Lehce jsem kývl hlavou na jouninku, která sem přišla. Vypadala dost udiveně. Já nevím, posílat posly, když je tu riziko vyvolání války, mi přišlo trochu...nezodpovědné.

EDIT: Po chvíli ke mně přiběhl shinobi, že si mě kdosi žádá u brány. No, Assasin to má ještě asi na dlouho, takže jsem se sebral a šel jsem za tím podivným žadatelem.
//přesun

EDIT č2: Po několika minutách jsem se vrátil zpět do kanceláře. Vypadal jsem...prostě jinak. Už jsem nebyl tak nas... vypadalo to spíš, že přemýšlím. Že se u brány stalo něco velice vážného.

Během několika minut se toho stalo tolik, že jsem to všechno absorboval a horečně o tom přemýšlel. Kývl jsem na znamení souhlasu Benjirovi, věřil jsem v jeho sílu.
Yaeko odešla a vypadalo to, že mě čeká další a další práce. Musel jsem zařídit určitou politickou věc v hlavním městě Ohnivé země. Bylo to neodkladné...Vzal jsem si do ruky deník, který popsala Yaeko a začal si jej prohlížet. Překvapilo mě hodně věcí, no, hodlal jsem se jimi zabývat jindy.
Pohlédl jsem na dveře.
"Další!"

Faito

Konečně Hokage dohovořil a vyzval dalšího. Nasadil jsem si tedy ten nepraktický klobouk kageho a vešel jsem dovnitř.
"Nanadaime Hokage Senju Assasin... Přes půl roku jsem ve své funkci, třikrát jsem navštívil tuhle vesnici, leč přesto te´d se poprvé vidíme tváří v tvář. A ne ve zrovna přívětivých podmínkách..." řekl jsem. Upřímně, nesnášel jsem ho. Za to vše, co provedl a provádí, měl jsem za to, že svou lhostejností už zabil mnohem víc lidí, než já za celou svou nukeninskou kariéru...

Dveře se otevřely a vstoupil někdo nečekaný.
"Mizukage Faito Dansaku?" pozvedl jsem překvapeně obočí a vstal, čistě ze slušnosti. V mé životní ideologii jsem se držel toho, že každý si zaslouží další šanci na nový život, ale to neznamenalo, že jsem každému okamžitě důvěřoval. Právě naopak, byl jsem ještě víc podezřívavý. 
"Jako Hokage se mohu vždy spolehnout na své shinobi, že dokáží ochránit vesnici v mé nepřítomnosti.." řekl jsem.
"Čemu vděčím za Vaši návštěvu?" dodal jsem stroze a ukázal na židli přede mnou a sám jsem se postavil.

-------

https://nsgo.forumczech.com/viewtopic.forum?t=893