Cvičiště 3

Kývl jsem a poděkoval: "Arigatou." a rozeběhl se zpátky k tomu klukovi. "Už můžem jít." řekl jsem a začali se mi sbíhat sliny.

Kývl jsem a pomalu jsem se vydal za ním. To jsem teda zvědavej, kde ten ramen najdem. Když jsem ho hledal já, nikde jsem ho nenašel.
/Přesun

Je načase odejít.Všichni tvrdě trénují a já už tady zbytečně ztrácel čas. Sám se nikam nedostanu. Potřebuju Myoboku-zan. Na Ryuchidou jsem si netroufal, hadi jsou nepřátelští a jak mě uvidí Mabui bez sharinganu, tak mě asi zabije. Navíc mi za 7 dní bude 33. Už jsem starý. podíval jsem se na svůj obličej v odrazu jezera. Viděl jsem se nějak takhle.
Zlekl jsem se. Málem jsem do toho jezera sám spadl.
"Budu ve své kanceláři, přijď tam za mnou" odpověděl jsem Killunii sklopil jsem hlavu a pomalu šel.

Přišel jsem na cvičiště a uviděl jsem nějaké zvláštní stvoření podobné drakovi. Přišel jsem k němu blíž, sklonil se k tomu a chvíli si to prohlížel. "Co to je za obludu?" zeptal jsem se nahlas sám sebe.

Trochu jsem se lekl jak na mě vystartoval. Spíše mě vyděsilo to, že umí mluvit. "Ty jsi drak jo? To ti tak budu věřit. Vždyť si hrozně malej, nemáš křídla a jsi chlupatej! Takový draci nejsou. Ty jsi leda nějaký obludný mimino, co se chce zviditelnit tím že se vydává za draka!" začal jsem se s ním hádat. Přece tahle příšera nemůže být velký silný drak.

To co říkal o rozlišnostech byla pravda. Lidé se taky od sebe liší. Přemýšlel jsem jestli mám přijmout tu nabídku a kouknout se tam, ale zase se měl trochu strach, aby mě tam něco nesežralo. "Dobrá, věřím ti." řekl jsem a pak chvíli mlčel. "A omlouvám se za ty nadávky." omluvil jsem se trochu nevrle a ještě se ho na něco zeptal: "A kde ses tady vůbec vzal? Tady snad draci nežijí." Pravda je, že jsem ještě žádného neviděl a bylo mi divné že ho vidím zrovna na cvičišti mezi lidmi. Navíc jak říkal, existuje nějaký svět draků a tam by měli asi správně být.

Přivolávání draků může zabíjet? Ty bych nechtěl přivolávat. "No uhm..." řekl jsem a podrbal se s úsměvem za hlavou. "Mám podepsanou smlouvu se psema, ale zatím se mi nepovedlo je přivolat." Uvědomil jsem si že si tu povídám s malým drakem. Měl jsem chuť odejít, ale třeba by mi ta jeho Killu-chan mohla pomoc s Kuchiyose no Jutsu.

"Já se žádných draků nebojim!" bránil jsem se. Pravda, trochu jsem se bál, ale nechtěl jsem to dát najevo. "Teď když mě omluvíš, půjdu trénovat. Nechápu proč se vybavuju s nějakým malým drakem." řekl jsem a kousl se do prstu. Nikam daleko se mi chodit nechtělo, tak jsem se rozhodl zůstat zde a taky tu trénovat. Udělal jsem potřebně pečetě a soustředil chakru. "Kuchiyose no Jutsu!" zařval jsem a dotkl se země. Zase nic. "Kso! Proč mi to pořád nejde. Dělám snad něco špatně!" začal jsem se rozčilovat.

Vyslechl jsem si jeho radu. Přemýšlel jsem jestli ho mám zase nějak odseknout, nebo jestli mu mám dát za pravdu. Raději jsem neříkal nic. Pak se ten dráček vydal k odchodu. Musím uznat že mi možná bude trochu chybět, i když se s ním znám jen chvíli. Byl to snad první tvor který byl menší než já a na kterému jsem mohl říct co jsi myslím klidně do očí. "Měj se." odsekl jsem, aby nebylo vidět že ho mám trošičku rád. Dal mi celkem užitečnou radu.
Zkusil jsem Kuchiyose znova. Kousl jsem se do prstu, udělal pečetě, soustředil chakru, zakřičel techniku a dotkl se země. Cítil jsem že už jsem spotřeboval trochu víc chakry a to bylo dobře. Bohužel se zase nic nedělo a já se rozhodl že si chvíli odpočinu.

Ležel jsem na zemi a pozoroval oblohu. Nevěděl jsem co mám dělat. Podíval jsem se na dvě osoby co trénovali nedaleko ode mě. Jednoho jsem znal. Byl to ten kluk co jsem už dvakrát potkal a druhou dívku jsem neznal. Měl jsem dojem že ten kluk je také ze strejdova týmu, tak jsem se rozhodl se ho na něco zeptat.
Vstal jsem a přišel k němu. "Čau, ty jsi z Hokageho týmu?" zeptal jsem se ho a pozoroval co dělá.

Začínal jsem na to přicházet, ale...netušil jsem jak dál. Chiyo! Pojď sem. Houkl jsem na Chiyo, načež ona tak s patřičně otráveným výrazem udělala. Znova jsem to zkusil, jen abych zahlédl lehkou projekci, která vzdáleně připomínala lidské tělo. Chiyo to chvíli pozorovala než odpověděla. Ty se jim snažíš svoji čakru vnutit. Jsou to vrány, ne dřevo. Nelíbí se jim to a tak to odmítají. Nejsi ani zdaleka tak silný, aby jsi silou vůle přemohl vůli tuctu vran. Zkus to jinak. Podlézavě. Spoj svou čakru s jejími. Nevnucuj se. Když se jim to přestane líbit, chvíli počkej, a pak teprve pokračuj. Teď to zkus. Přikývl jsem, rychlý soubor pečetí a jde se na to. Tentokrát jsem začínal polehoučku. Kousíček po kousíčku se moje čakra stávala stejnou, jakou mají ony. Když jedna začala vypadat nespokojeně, okamžitě jsem přestal a čekal dokud se neuklidnila. Poté jsem pokračoval. Po chvíli jsem začal vidět obrys, který už mě i docela připomínal. Raději jsem nepropadal přílišné naději a pokračoval. Po pár minutách se objevila naprosto přesná projekce mého těla. Mrkli jsme na sebe. Yatta! A příště by to mělo jít ještě snáze. Vrány už jsou na moji čakru zvyklé a já na jejich. To nemluvím o Sanzengarasu, kde by to dokonce mělo jít i bez podlézání.
Sedl jsem si pod strom a rozpustil karasu bunshina a poté propustil Wakanu i s jejím hejnem. Chce to chvíli odpočinku.
Obrátil jsem se na kluka, kterého jsem zahlédl na večeři. No...ano...co potřebuješ? Usmál jsem se.

Chvíli jsem se díval na ty vrány a pak jsem se zareagoval na jeho otázku: "No...uhm...víš chtěl jsem se tě zeptat jak často tak plníte mise. Víš, jsem ve vašem týmu nový, tak jsem se jenom chtěl zeptat jak to chodí. Jo a promiň za to jak jsem se k tobě předtím choval, měl jsem špatnou náladu."řekl jsem a taky se usmál. "Mimochodem, já jsem Raiki Senju a ty jsi..." Strejda jeho jméno říkal u večeře, ale já jsem to nějak zapomněl.

Zvedl jsem se a oprášil si kalhoty. Poté jsem mu podal ruku k potřesení. Katashi Souta. Představil jsem se s úsměvem. No...mise plníme poměrně často. A když zrovna neplníme tak trénujeme. Nudit se asi nebudeš. A v pohodě, špatná nálada někdy potká každého. A vítej v týmu. Pousmál jsem se. Další Senju...je jich jak králíků. Ale jsou silní, tak co.

Potřásl jsem si s ním rukou."Jo, arigato. Tak já už půjdu, abych tě nějak nerušil." řekl jsem. Viděl jsem že trénuje. Já taky nemám rád když mě někdo otravuje při tréninku.
Odešel jsem na své místečko a přemýšlel nad svým chováním. Choval jsem se výjmečně přátelsky, protože základ je první moment. Přece jenom s tim týmem budu celý svůj geninský a možná i celý shinobijský život.
Po chvíli přemýšlení jsem si zase lehl a odpočinul si.

Po chvíli odpočinku jsem si povzdechl a vytáhl druhý svitek. Technika velké ohnivé koule...existuje snad lepší jméno? Ušklíbl jsem se a začal pročítat svitek. Používá poměrně dost ručních pečetí...hmm...to nemám rád. Nakonec jsem ho rozložil na zem, abych na něj stále viděl a složil všechny ruční pečetě. V naději, že vyplivnu oheň jsem plivl. Slina dopadla těsně vedle svitku. Povzdechl jsem si. Tak takhle vypadá moje čakra? To jsem slušně žalostnej. Zkusil jsem to znova a tentokrát zkusil zaměnit pečeť tygra za pečeť hada a věnovat víc pozornosti konverzi čakry na oheň. Doplivl jsem dál a mám pocit, že ta slina možná i hořela.
Znova, konverze čakry potřebuje víc pozornosti. Tentokrát se mi podařilo to, že z mé pusy se vypustil malý plamínek, ale téměř okamžitě zhasl. To nic...alespoň nějaké zlepšení.
Teď jsem se rozhodl tu čakru v sobě chvíli "dusit" než jsem ji vypustil a to všechno najednou. Plamen už dostal konečně nějakou délku a i chvíli vydržel.
Už to skoro mám...vydrž Katashi, vydrž... Znova sled pečetí a prudké vydechnutí čakry. Vytvořila se předemnou ohnivá koule velikosti golfového míčku. Tak...ještě to "velká" a máme to. Ušklíbl jsem se. Tahle technika vyžadovala více čakry, než kterákoli z předešlých. Téměř všechnu zbývající čakru jsem dal do tohoto posledního pokusu. Výsledek? Ohnivá koule, o které se vskutku dalo říci, že je velká. Kráter v zemi mluví za vše.
S pocitem vítězství jsem si sedl pod strom a opřel se. Tak to by pro dnešek stačilo.

Po tom ako som bol doma a povedal som im že som celé dni trénoval som až takého hučáka dome nedostal. Len som si hodil sprchu a zamieril som na cvičisko kde som mal na pláne trénovať. Vytiahl som si preto zo pár shurikenou a drôty ktoré som potreboval. Mal som na pláne sa tu naučiť techniku Sōshuriken no Jutsu ktorá nevyzerala veľmi ťažko preto som hodil s tými shurinekmi a potom som potiahol drôtmi hneď na to som sa musel skrčiť lebo som sa skoro trafil! Sakra to bude potreba sharingan však takto sa zabijem ... Ako som si to pomyslel tak sa aj stalo a zapol som pre istotu aj sharingan a pokračoval som v tréningu.

Došel jsem na cvičiště a rozhlédl se kolem sebe. Nikoho jsem v blízkosti neviděl, takže na to budu mít aspoň klid. Zamyslel jsem se a vybavil si, co jsem zvládl už minule. Už jsem se teleportoval do kruhu, vytvořeného z mých značek a pak jsem zvládl už i teleportaci k objektu, ale jen na malou vzdálenost.
Přešel jsem tedy ke stromu, soustředil se, aby se mi na ruce vytvořila značka a tu jsem na strom umístil. Tohle už mi šlo celkem dobře. Šel jsem do vzdálenosti asi 5 metrů. Byla to vzdálenost na které jsem minule skončil. Soustředil se a přemístil se ke stromu. Teď to šlo všechno hladce a ani jsem nenaboural do stromu. Zkusil jsem tedy větší vzdálenost a znovu se teleportoval. Takhle jsem to zkoušel pořád a pořád dokola, než jsem se dostal skoro až na okraj cvičiště a strom jsem ani pořádně neviděl. Soustředil jsem se a najednou jsem u něho zase stál. Pousmál jsem se a chystal se ještě na jeden cvik.
Na ruce jsem vytvořil značku a označil další strom, který byl kousek dál od toho původního. Tohle jsem opakoval a označil asi tak dvacet stromů. Pak jsem se postavil dále od stromů a soustředil se na každou značku. Začal jsem se teleportovat od stromu ke stromu a postupně zvyšoval rychlost. Bylo to něco neuvěřitelného. Něco tak rychlého, že normální oko by mě ani nezastihlo. Každopádně mi i každou teleportací ubývala chakra, takže jsem toho nechal a trochu se vydýchal. Pak jsem zrušil značky, ale jednu jsem nechal. Kdybych se někdy v budoucnu potřeboval přesunout na cvičiště. Když už to bylo všechno hotové pousmál jsem a pomalu se vydal pryč, hledat Assasina.(přesun)