Cvičiště 3

Po odchodu strejdy-senseie a toho divnýho chlápka jsem se rozhodl přijít blíž k skupince která na cvičišti zůstala (což byla většina). Rozhlédl jsem se, kdo tu vlastně je. Nějaká holka, která se nás snažila odsud vyhnat, můj praštěný bratránek Maro, náš tým a nejspíš nějaký Hyuuga. Všichni se tam začali nějak dohadovat, dokonce i Fuu se přidala. Rozhodně jsem odsud odejít nechtěl, přišel jsem sem trénovat a na žádné jiné cvičiště se mi chodit nechce.
"No jo, ale žádné nebezpečí už tu snad není? Ten chlápek se strejdou-senseiem zmizel, takže už tady můžem normálně trénovat ne?" řekl jsem svůj názor a koutkem oka se podíval na Mara. "Čau baka" pozdravil jsem ho a potom se zase podíval do skupinky dohadujících. Sice se s Marem moc nevídám, ale občas mi leze pěkně na nervy, protože je mi hrozně podobný a to se mi vůbec nelíbí. Nakonec jsem se protáhl a čekal na jejich reakce.

Zamračeně jsem pozoroval, jak ten zvláštní týpek mizí spolu s naším senseiem a jistá slečna se rozhodla, že nám bude rozkazovat. Se stále zamračeným výrazem jsem vyšel zpoza stromu. Nevzpomínám si, že by vám sensei dal takovéto pokyny. Zabručel jsem, ale neměl jsem náladu na vyvolávání konfliktů, a tak jsem se jen usmál. Ale dobře. Stejně jsme přišli hlavně kvůli tréninku. Podíval jsem se na místo, kde byl ještě před chvíli sensei. I když mám o senseie trochu starost. Zamručel jsem a podíval se zpět na to děvče. Právo trénovat nám upřít nemůžete. Zářivě jsem se usmál a začal si nepřítomně pohazovat s kunaiem.

Přišla jsem nakonec blíž ke Katashimu a Fuu. " To neříkám, že nemůžete trénovat. Jen mám předejít zbytečným otázkám a starostem. Hokage má určitě teď plno starostí a jsem si jista, že nechce pak na takové otázky odpovídat. Kdo by taky chtěl když se bude ptát každej. Jinak vám v ničem nebráním. Já tu nikoho stejně nemám takže si tu najdu někde samotné místečko a budu trochu trénovat. " Měla jsem to tu rozehnat, ale nakonec se nikomu nechce. Tak doufám, že pak nebudou zbytečné otázky. Nejspíš jsem byla teď já ta nejhorší, a kvůli takovým případům si těžko najdu přátele. Tomu skrčkovi jsem už ale neodpovídala, vlastně jsem byla už dál od něj zatímco jsem ho ignorovala.

Pomalym krokem jsem dosel Az k tomu spolku co se tu sesel. A musel sem si rypnout.
"No tak si to tu pekne uzijte. A Fuu Ne aby jsi si nechala nakopoat zadni cast tela. Co se tyce me ja mizim Musim se naucit jednu techniku Navic cim min lidi o ni bude vedet tim lepe." Spise jsem pobavene cekal na jeji reakci.Fuu mohlo dojit ze to nebude asi nic bezneho nebo teda urcite ne pro klan Hyuuga. Coz mohlo byt jasne i podle toha extra maleho svitku na mych zadech.

Pozoroval jsem tu debatu ohledně tréninku a cvičišti a prostě o všem možném. Fuuninu poznámku a Katashiho hrudi jsem radši ignoroval, Maro byl nějakej moc zticha a ani se nehnul. Nad ním jsem jenom protočil oči. Pak přišel ten poslední chlapík, což se ukázalo že nejspíš opravdu Hyuuga je, když zná Fuu. A pak přišla věc, nad kterou jsem se rozzářil. Tréninkový souboj! Sice to bylo jenom Fuu vs. ta holka, ale i tak mě něco napadlo. I když, je to od Fuu hodně odvážné, vyzvat Chuuninku.
Otočil jsem se na Mara. "Poslyš, nechceš si taky dát takový tréninkový souboj?" nabídl jsem mu. S ním jsem si chtěl dát souboj už hodně dlouho a navíc, pořádný trénink před druhou částí zkoušek se hodí. A Maro snad není žádný slabý protivník.

Podíval jsem se na Fuu. Když pomyslím, že jsi při tom minulém dostala, doslova, na zadek... Zamumlal jsem a ušklíbl se. Jak rád říkám, trocha popíchnutí nikoho nezabije. Nicméně když mi stále koukala na hrudník, a nakonec i kvůli její škádlivé poznámce jsem si povzdechl. Já chci taky Byakugan. Zamračil jsem se a podíval se tentokrát na její hrudník. Ať jsem šilhal, jak jsem šilhal: Nic. To není fér, tohle to. Pozoroval jsem, jak se naše skupinka nakonec rozpadla. Super, takže si zabírám pozici rozhodčího. Úplatky na prostřední sloup. Zamnul jsem si ruce a opřel se o zmíněný sloup.

Se zájmem jsem se podívala na tu Hyuugu. " Hm, tak to už si druhá tenhle týden kdo mě vyzívá. " Měla jsem namysli toho chlápka předtím. ( Ken Uchiha ) " Chceš začít první ty nebo já? S Hyuugou jsem ještě nikdy nebojovala. I když jsi genin tak jsi dobrá v taijutsu. Radši tě nebudu podceňovat. " Ušklíbla jsem se a trochu poodstoupila abychom měli prostor. Rozhodně jsem nechtěla dostat na zadek, a proto jsem se musela snažit. Hady jsem však bohužel nemohla použít, ale něco mě napadlo. Ta technika neprokazuje mou spojitost s hady když je nevyvolává.

Otočil jsem se na Katashiho. Když už byla řeč o úplatcích, tak se přátelství také počítá, ne? Ale ne, já jsem férový. Otočil jsem se tedy zpět na Mara. Jakmile však vyslovil tu větu, že mezi mnou a Fuu něco je, změnil jsem svůj výraz na vysoce rozzlobený.

"TAK TO TEDA NEEEEEEEEEE!" zařval jsem na něj, asi nějak takto: (Raiki jako Iruka)
O to ostatní už se naštěstí postarala Fuu a zároveň mi trochu ulehčila zápas. Já, plný vzteku a hněvu, jsem si mezitím připravil techniku Doton:Gansetsukon. Kámen, který byl nedaleko odsud se proměnil v kamennou hůl a já ji sebral. "Tak aby bylo jasno. Fuu je JENOM kámoška a já navíc na starší nejsem. A ohledně toho šetření, měl bych to říkat spíš já." vyjasnil jsem mu. Ani jsem netušil, co jsem to řekl za blbost. Vždyť Sakura z nemocnice je nejmíň o 3 generace starší, ale v tom momentě jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. To co řekl ale nebyla jediná věc, která mě štvala. Já jsem řekl to samé Katashimu a Fuu (za dob, kdy spolu ještě nechodili) a on to teď řekl taky. Vypadá to, že jsme si ještě víc podobní, než jsem myslel.
Nastavil jsem hůl proti Marovi a čekal až zaútočí. "Začni." pobídl jsem ho.

Věděla jsem že je hyuuga a nesmím si ji nechat přiblížit k tělu, a proto na ní budu radši útočit jen z dálky což ale bude hodně vyčerpávat chakru zatímco ona bude v pohodě, takže budu muset něco vymyslet. Proto jsem zaujala bojový postoj, ale prozatím jsem nic nedělala, kdyby na mě nějakou rychlostí zaútočila  byla jsem schopná uhnout a zasadit ji silný úder.

"Ach Jo. Co takhle vy dva proti me? Jelikoz to vypada ze se spise navzajem zabijete. Mate vyhodu."
Rekl jsem spise to vypadalo jako kdyby se meli navzajem pozabijet nez aby jen pratelsky bojovaly.

Pozoroval jsem Mara ještě stále s naštvaným pohledem. Chvíli nezačínal a já se pomalu chystal k útoku, když najednou vyslovil nějakou techniku a následně se všude kolem objevil kouř. Nebylo vidět ani na krok a já si dával velký pozor, aby na mě nezaútočil zezadu nebo odněkud, odkud bych to nečekal. Naštěstí se nic takového nestalo a kouř se normálně rozplynul. Zaslechl jsem, že v tom názvu té techniky bylo slovo Kuchiyose, takže musel něco přivolat. Čekal jsem nějaké zvíře, ale nebylo to ani to, ani nic živého. Byl to pórek. Byl to úplně normální pórek. Vykulil jsem na to oči. "Co to je? Ty přivoláváš pórek?!" řekl jsem zděšeně. To se mi snad jenom zdá. V životě jsem neviděl nikoho přivolávat zeleninu.
Rychle jsem ale zbystřil, když jsem zaslechl Marův hlas. A opět to bylo na to téma, co jsme probírali před chvílí. "Hele, neprovokuj mě s tím. O Fuu vůbec žádný zájem nemá a navíc už má Katashiho. A vůbec nechápu, proč bychom se jako k sobě měli hodit!" bránil jsem se a opět se po trocha uklidnění rozzlobil. Asi jsem udělal chybu že jsem ho vyzval, protože takhle za chvíli puknu vzteky.
"No nic, když ty Kuchiyose, tak já taky." rozmyslel jsem si to nakonec, protože je lepší dva na "dva" než sám. Hůl jsem radši stále držel u sebe, ještě jsem měl v plánu ji použít. "Kuchiyose no Jutsu!" zvolal jsem a objevil se podobný kouř, jako předtím u pórku. Tentokrát tam ale nestál žádný pórek, ale zcela normální a můj oblíbený pes, Kestai.

Když nad tím tam přemýšlím, ještě jsem nesplatil všechny dluhy, co Kestaivi dlužím. Snad na to už zapomněl.
Kestai se otráveně rozhlédl kolem sebe a potom se překvapeně podíval na pórek. "Co to je?" zeptal se mě a otočil se na mě. "No...to teď neřeš a pomoz mi zneškodnit jednoho otravu." odpověděl jsem mu. Kestai nadzvedl obočí. "Myslíš tebe?" řekl a já zakroutil hlavou "Ne!". Moje otravnost už trochu klesla, nevím proč, ale asi trochu stárnu XD. I když pro Kestaie musím být otravný, když ho pořád povolávám. Ukázal jsem na Mara a Kestai se na něj celá znuděný podíval. "Haaai." zívl a vyndal si svůj samurajský meč ze zad. Potom se rozeběhl proti Marovi. Těsně před ním nadskočil a pořádně se ho pokusil koncem meče, kterým měl meč držet, praštit do hlavy. Nejspíš mu nechtěl rozseknout hlavu. Já se mezitím připravil k dalšímu kroku.
K tomu všemu ještě myslim na nás promluvil ten Hyuuga, tak aniž bych se na něj podíval, jsem mu navrhl: "Poslyš, ty by sis mohl dát zápas s Katashim, to je ten poslední nezápasník. Alespoň bychom se všichni nějak zabavili a zatrénovali. A neboj, nikomu určitě vadit nebude, když tady Maro nebude!" řekl jsem ke konci rozzlobeně.

"No uprime receno zabavit by me to mohle problem je v tom ze by ten souboj skoncil asi drive nez bych se vybec zahral. No a co tak vy tri proti me. No nechci aby ten souboj nebyl nefer." I kdyz jsem si v myslenklach projizdel sve souboje ty byly celkem nefer taky ale to uz bylo jedno. Cekal jsem na jejich reakci spise tohl e uz bylo pro moji zabavu nez pro neco jineho/

Nakonec jsem musela začít já a tak abych se nepřiblížila jsem chtěla použít něco na dálku a zrovna znám něco čemu neuhne, ale nedá ji žádné poškození. " Dobře, já tedy začnu " Začla skládat pečetě a po dokončení jsem jen řekla " Suiton: Kokuu no jutsu " Nad Fuu začal padat déšť oleje, který je dost hořlavý. I kdyby se snažila nějakou technikou odklonit tak by na ní ten olej padal stále. Dokud já ho neodvolám tak ni na bude padat. Jen jsem se potom usmála když jsem viděla jak je od toho celá mokrá. Snadno se to vsákne do oblečení a na kůži to bude mít také. Jenže já jsem neuměla katon, což ona nevěděla. Jednu ruku jsem měla v kapse.

Sledoval jsem jak Kestai běží proti Marovi, ale těsně před tím, než ho Kestai zasáhl, se stalo něco co jsem nečekal. Ten pórek se zničehonic začal hrozně rychle zvětšovat a namířil si to proti Kestaovi. Ten něco zaslechl a než zasáhl Mara, tak se otočil. Jakmile tak udělal, mega pórek ho zasáhl a on, radši než by se mu něco stalo, tak se rozplynul. Pak si to ten pórek namířil proti mě a já jsem ho nehybně pozoroval. Těsně přede mnou, jsem se vzpamatoval a svou holi do něj vrazil. Bohužel, pórek byl hodně silný, takže jsem ho neudržel a spadl jsem na zem. Hůl zůstala svým ostrým koncem trčet v pórku, ale alespoň jsem zmírnil náraz. Měl jsem toho pórka zničit ještě když byl v normálním stavu. Alespoň si na to dám příště pozor.
Rychle jsem se zvedl a podíval se nechápajíc na Mara. "Kekkei Genkai klanu Senju? Ale to je přece Mokuton a to měli či mají jenom dva členové. Odkud si vzal element zeleniny?" zeptal jsem se ho zmateně. Možná to je nějaká odrůda Mokutonu, je to v podstatě skoro to samé. Kdo ví, třeba se ve mě skrývá element ovoce XD.
Dál už mě nenapadlo, čím bych na něj zaútočil, tak jsem radši zatím nic nedělal.

S nechápavým pohledem jsem poslouchal Marovo vysvětlení. Už jsem trochu pochopil, ale pořád nechápu, kde k němu přišel. To mi nadále už nevrtalo hlavou. Pórek se stáhnul a to bylo v tom momentu to hlavní. Pak Maro použil tu další techniku a já čekal, co tam bude stát dál.
Nebylo tam nic. Skutečně jsem čekal nějakou další zeleninu, ale nic. Rozhlédl jsem se kolem, kam Maro zmizel, ale nikde jsem ho. Bohužel, jsem se zapomněl podívat dozadu a to byla moje osudová chyba. Skutečně tam byl, což jsem poznal z hlasu a mě došlo, že použil Shunshin no Jutsu. Kso, proč jsem se ho nenaučil taky. Když pomyslím, kolikrát by se mi hodilo. A ještě k tomu použil MOJI hůl jako zbraň proti mě. Skoro bych mohl říct, že se všechny mé výhody obrátili proti mě.
Už se vše zdálo být ztracené, ale já jsem rozhodně nechtěl prohrát. Mysli Raiki, mysli. Vím že ti to mnohdy nepřemýšlí, ale teď to nutně potřebuju.
Najednou mě něco napadlo. Tak moc je někdy člověk závislý na silnějších technikách, až někdy zapomene na ty úplně základní. "Myslim že ještě ne." pootočil jsem se na Mara a zvolal: "Kawarimi no Jutsu!" Rozplynul jsem se a místo mě se tam objevilo kousek dřeva. Byl to kousek z nedalekého stromu, kam jsem se také hned poté ukryl. Budu muset strejdu-senseie požádat o novou techniku, s těmihle už to pomalu nezvládám. pomyslel jsem si a vyndal si z poudra nějaké shurikeny. Pak jsem tři hodil proti Marovi. Ihned poté jsem vyskočil a hodil po něm další tři. Jakmile jsem dopadl na zem ze stromu, rozeběhl jsem se proti němu a u toho si z kapsy vyndal na kunaie. Vím, sice to nebylo nic extra, ale nic jiného mě prozatím nenapadlo.