Cvičiště 3

Zatímco si hokage dělal svoje věci tak já jsem pokračovala v tréninku. Neru nebavilo se pořád jen dívat, a proto raději odešla do svého světa. Nebránila jsem ji a chtěla jsem aby se radši někde bavila. Já jsem musela trénovat abych se mohla zlepšit a dokázat, že i holka bez unikátních schopností něco dokáže. Nemám žádné hijutsu ani kekkei genkai, dokonce nejsem ani z nějaké významné rodiny. Všechno jsem si musela od počátku vydřít a na tom si stojím. Byla jsem ráda, že si mě někdo takového postavení vůbec všimnul, a ještě k tomu mi dává soukromé lekce jeho vlastních dovedností. Nechtěla jsem zklamat jeho očekávání a tak jsem trénovala do vyčerpání. Když mi došla chakra tak to na mě bylo dost vidět, a proto jsem se rozhodla si odpočinout a prospat se. Další dny jsem trénovala taktéž jako divá a zabranná do tréninku. Nevím proč, ale získávání užitečných znalostí a dovedností mě bavilo. Dokonce i hady, kteří věčně někomu škodí a často i někoho svým jedem zabijí nebo sežerou se mi začali líbit. Proto spolupráce s nimi se zdála lepší a cítila jsem, že čím víc s nimi trávím čas tím lépe jim rozumím. Momentálně jsem si nevšímala lidí okolo, protože jsem se soustředila jen na trénink, který už dospěl celkem do pozoruhodného stádia. Už jsem hady dokázala vyvolat a vystřelit mnohem rychleji, i výdrž se zlepšila, ale stále to nebylo ono. Stále jsem potřebovala cvičit, ale věřím, že se mi to brzy podaří plně ovládnout a pokud ne, tak v životě to budu moct vyzkoušet na vlastní kůži, a proto jsem pokračovala ve svém tréninku dál. Po pár dnech se tu začalo shromažďovat nějak moc lidí, ale jak jsem si říkala nebudu se jim plést do cesty pokud mě něčím nezasáhnou.

Trénovala jsem pomalu do zblbnutí. Pořád jen to samé dokola dokud jsem se pořádně nezlepšila. Naštěstí poslední den se mi podařilo synchronizovat hady a použít techniku tak jak má skutečně vypadat. " Konečně se mi to podařilo, vydíte Hokage-sama? " Radostně jsem vyskakovala do vzduchu s nadšením a úsměvem ve tváři. Konečně se mi to podařilo a já se pohnula zase o krok dál v mé kariéře. " Hokage-sama. Co se bude dít teď když se mi podařilo zvládnout tuto techniku? " Zeptala jsem se se zájmem a leskem v očích.

Rozhodl jsem se po týdnu přijít zpět k Shiranui. Vypadalo to, že už ji to konečně půjde. Bylo skvělé, že pořád neúnavně pokračovala v tréninku.
"Skvělé, teď se musíš naučit složitější verzi," řekl jsem a poskládal pečetě, namířil ruku do vzduchu.
"Senei tajashu!" tentokrát nebylo hadů pět, ale rovnou dvacet pět. "Je to technika B - ranku."

Podívala jsem se na něj a pověděla mu " Složitější? To bude zase pech na celý týdny. Ale bez práce nejsou koláče. Když už jsme u toho nemáte nějaké? " Ani jsem nedopověděla a použil tu techniku, která byla obrovská. Tolik hadů, já uměla jen dva a on mě chce naučit vyvovat dvacet pět hadů. Tak tohle bude záhul. Udiveně jsem se na to dívala a pak doplnila " Tak to je monstrózní technika. Já umím vyvolat jen 2. Tentokrát bych řekla že se budu zlepšovat spíš co se týče počtu. Umíte používat Senjutsu? Slyšela jsem, že nejen žáby, ale i hadi ho mají. Je to pravda? " Zeptám se zvědavě.

Beze slov jsem vylovil ze své kapsičky rezervní zásoby sušenek. Podal jsem je Shiranui.
"Doufám, že budou chutnat,"zakřenil jsem se. "Senjutsu? Ne, to neumím, nikdy jsem nenašel jeskyni Ryuchidou. Zvířecí senjutsu se dá naučit na třech místech, v již zmiňované jeskyni Ryuchidou, na Myoboku - zan a v lese Shikkotsurin," a také Hashiramovo-sama mokuton senjutsu. odpověděl jsem na její otázku.

Popadla jsem sušenky a nějaké jsem si dala a hodila pytlíček se sušenkami zpět hokagemu. " No tak na hoře Myoboku jsou žábi, v jeskyni Ryuchidou zase hadi a v lese slimáci. Nejlepší a nejrozumější by bylo najít jeskyni Ryuchidou kde žijí hadi. Ale určitě to nebude snadné ji nalézt. Ale mohla by mi pomoc posunout se nad své limity co se týče spolupráce s hady. Co si o tom myslíte? " Zatímco jsem povídala, jsem si jen tak do vzduchu zkoušela tu techniku a pomalu mi narůstal počet hadů.

"Já ti nevím, pokoušel jsem se ji najít jeden čas, ale nenašel ji. Navíc tě můžou sežrat hadi nebo potkat hněv Hakuja sennina. Navíc, pokud nemáš dostatečně silné tělo, nedostaneš se dále a na Senjutsu potřebuješ mít enormní zásoby čakry, protože s ní vyvažuješ přírodní čakru, kterou vstřebáváš, ne každý dokáže zvládnout tak náročný trénink." uschoval jsem pytlíček se sušenkami.

" Možná to bude znít sobecky. Ale já věřím, že bych to dokázala. Pokud ne aspoň bych ho pěkně nakopala " Trochu jsem se nad tím zasmála, protože to znělo absurdně. " Ale dělám si srandu, ale ženy se podceňují jenom proto, že jsou ženy. Každá žena vypadá křehce, ale každý se bojí se s nějakou střetnout. Když budu pořádně trénovat jsem si jistá že mé tělo bude odolnější a zásoba chakry naroste. Pokud by jste souhlasil tak bych se jednou mohla vydat na cestu za jeskyní Ryuchidou. Teď však potřebuji váš trénink, který mě zocelí. " Řekl jsem s respektem a věnovala se dál tréninku a čekala na odpověď.

"Když má člověk velkou dávku sebevědomí, nemůže vidět své chyby a v boji podceňuje svého nepřítele, což se mu pokaždé vymstí a prohraje. Tělo odolnější být může, ale se zásobou čakry se člověk rodí." zatvářil jsem se smutně. "Navíc nesouhlasím s tím, že každá žena vypadá křehce, ani ve snu by mě nenapadlo ženu podceňovat," vzpomněl jsem si na Tsunade-sama. "Každopádně ti pomůžu," zaměřil jsem svůj pohled na její trénink.

" Dobře, dobře, rozumím. Přílišné sebevědomí škodí, tak já se tedy budu krotit no. A děkuji, že mi pomáháte sensei. " Poprvé jsem nazvala hokageho senseiem. Nevím zdali to je oficiální, ale s hady mě učí on tak proč mu neříkat sensei. Pokračovala jsem dál s tímto tréninkem a snažila se krůček po krůčku zlepšovat. Tohle však vypadalo, že to potrvá mnohem déle než obvykle, a proto jsem neztrácela čas a trénovala.

Chvíli jsem na ni zíral, bylo to zvláštní, že mi řekla Sensei. Navíc se mi tak trochu i zastesklo po svých starých roztomilých studentech.
"Není zač Shiranui," mile jsem se usmál. "Já musím jít, tak hodně štěstí!" zamával jsem ji a zmizel.

Už to je pěkných pár dní co jsem začala trénovat tu pokročilou techniku B ranku s hady. Dny byly vyčerpávající a nynější počasí tomu moc nepomáhalo. Z nějakého důvodu začaly být dny chladnější, a proto jsem si jednoho dne skočila domů pro bundu abych nenastydla. Nezapoměla jsem na pravidelné rozcvičky a stravování abych nepřišla o formu. Každým dnem jsem se zlepšovala a dokonce po troškách se více zbližovala s mými hadími partnery. Bylo to trochu zvláštní, každý by chtěl radši něco roztomilejšího což se k ženám hodí. Já chtěla někoho kdo by mi byl skvělým parťákem pro všechny situace a dostal se k dekoliv. Had sice nemá ruce, ale je rychlý a mrštný. Navíc se dostane do malých míst. Počet hadů se znásoboval každý den. Čtvrtý den jsem už uměla vyvolat patnáct hadů což mě celkem překvapilo. Poslední den jsem však konečně dokázala vyvolat plný počet hadů, který určil sensei. Byla jsem však vyčerpaná po těch dnech, ale i tak jsem se podívala kolem sebe zdali už sensei dorazil zpět.

Uběhl týden od doby, kdy jsem Shiranui naučil něco nového. Možná přišlo na to, aby se naučila další techniku..Techniku, která je složitá a vyžaduje modifikaci těla.
Našel jsem svou studentku, unavenou. V ruce jsem držel podivnou krabičku. Pousmál jsem se. "Dobrý večer."

Seděla jsem ještě trochu unavená, ale po tom leháru a čekání na hokageho jsem se dala už z většiny do pořádku. Když jsem uslyšela senseie tak jsem se kolem sebe poohlédla a uviděla ho. Taktéž jsem mu odpověděla. " Dobrý den taky přeju " Nejspíš bylo slušností se postavit a tak jsem i učinila. Zaujala mě podivná krabička svírajíc hokageho ruce. " Co to je za krabičku? " Zeptala jsem se zvídavě. Že by sušenky? Docela bych si i dala nějakou sušenku s mlékem.

Takže už se dala do pořádku. To je fajn. Usmál jsem se, když se zeptala na krabičku. "Ne, je to součást další techniky. Naučím tě další techniku, která je dost náročná, jen nevím, jestli chceš podstoupit takovou techniku. Pokud ne, tak tě naučím něco jiného..No, abys věděla, o co jde.." Natáhl jsem krk, který se neustále prodlužoval, měl jsem metr dlouhý krk. "Takhle můžeš libovolně natahovat své tělo, jmenuje se to Nan no Kaizou."

Dívala jsem se na čím dál víc jeho prodlužující se krk. Bylo to fascinující jak dokáže pouhá technika změnit DNA člověka a měnit lidskou stavbu. " Sugoi. To chci, to chci. Má to spousty výhod. I když mám obavy aby mě někdo nepovažoval za hydru a neusekl mi krk. Mě nová hlava nenaroste. " Nakonec mi to nedalo a musela jsem se zasmát. " Ale co, beru to. Určitě se to bude hodit a vypadá to velmi zajímavě. Hodí se i do výškových prostor. " Usmála jsem se a čekala až mi vše vysvětlí.