Cvičiště 3

Sledoval jsem pozorně, vše co zatím udělala. Zvědavě jsem očekával, co se v kouři objeví...Nebyla to žádná krvelačná zrůda.
"Působivé, opravdu krásný had s nezvyklou barvou, o něčem to svědčí,"usmál jsem se a pohlédl na Shiranui.
"Tak teda jsi to zvládla, beru tě za svou studentku. Jen prosím, nikomu o tom zatím neříkej. Už mám své studenty a chci, abys byla mou tajnou zbraní, jestli mi rozumíš," nechtěl jsem, aby to blbě pochopila, nevěděl jak to mám vyjádřit jinak.

Podívali jsme se s Neru na sebe trochu zmateně a pak se znovu otočili na Hokageho. Pochopili jsme však, že s námi hokage něco zamýšlí. Proto jsme se rozhodli ho poslechnout a nikomu nic neříct. Ozvala jsem se abych se na něco zeptala " Děkuji. Chápu, jistě máte nějaký svůj plán. Chtěla bych se proto zeptat co se tedy se mnou teď bude dít. Jakožto zda budu podrobena nějakému složitějšímu tréninku a tak. Samozřejmě to nikomu jinému než vám nebudu ukazovat. Bude to takové naše malé tajemství. " Usmála jsem se a Neru zasyčela.

Chvíli jsem mlčel, přemítal, co bych mohl odpovědět.
"Přemýšlel jsem, co bych tě tak mohl naučit, rozhodl jsem se, že tě vycvičím na zabijáka, tokubetsu Jounina, pokud souhlasíš. Budeš-li souhlasit, není cesty zpět. Naučím tě postupně některé hadí techniky, poté dostaneš lekci ohledně jedů a pokusím se, aby sis vypěstovala imunitu, jako já." teď jsem mluvil naprosto vážně, což bylo znát i z mého výrazu.

Podívala jsem se trochu ustaraně na Neru, že se z nás stanou zabijáci. Podívala jsem se na ní tak aby rozuměla, že se jí ptám zdali souhlasí. Kývla mi hlavou, že pokud si to přeji já tak do toho semnou půjde. Poté jsem se otočila zpátky k Hokagemu a dala jsem mu naši odpověď. " Obě souhlasíme. Jsem si jista, že každý kdo cvičí s hady má jít touto cestou, a pokud mi tahle cesta dá sílu pomoc, ochrany a prospěchu vesnice tak po ní ráda půjdu. Doufám, že se mi podaří jít po této cestě dlouho a budu jednoho dne tak zkušená jako vy. " Mluvila jsem s úctou a respektem k Hokagemu.

Přikývl jsem na znamení souhlasu. Pak jsem se zasmál.
"Až moc vážná, no nic, začnu s první technikou, také C-rank," předvedl jsem dvě ruční pečetě. "Hebi, tora..později žádné pečetě nebudeš používat.." natáhl jsem ruku a namířil ji ke stromu. "Senei jashu!" z mého rukávu vylezli dva zelení hadi a zahákli se za nejvyšší větev. Zhoupl jsem se jako Spiderman a přistál na nejnižší větvi. "Je to užitečná technika, nehodí se jenom na boj. Je to stejně jako Kuchiyose, druh časoprostorové techniky, patří ke druhu základních technik, která musíš zvládnout."

" Hm, zajímavá technika. Budu jak pravý assassin. Po budovách a v lese se tahle technika bude náramně hodit. To abych začla ihned. Já to tedy zkusím. " Začala jsem skládat pečetě hebi a tora a natáhla ruce aby se mohli hadi zjevit. "Senei jashu!" Zvolala jsem a hadi se mi vytvořili v rukávech. Dala jsem jim povel a nasměrovala jsem je na jednu větev. Hadi se přichytili na větvi a já vyskočila a zhoupla se. Jenže když jsem byla dostatečně vysoko ve vzduchu najednou hadi zmizeli. Jako by se to schválně povedlo naschvál abych spadla. Když jsem letěla vzduchem po zmizené hadů, spadla jsem na zadek, který mě bolel. " Au, to bolí. " Naříkala jsem chvilku a zkoušela jsem hady s trucem vyvolat aby mě vytáhli na nohy. "Senei jashu!" Ale nic se nestalo. "Senei jashu!" zase nic a tak jsem zkusila ještě jednou. "Senei jashu!" Nefungovalo to ani tentokrát. Nejspíš to měl být ten první pokus asi ukázka failu. Zvedla jsem se a oprášila jsem si svůj zadek a podívala se na Hokageho. " Nějak mi to nefunguje "

Chvíli jsem si takto trénovala a chvíli také trvalo než se mi povedlo ten klon trefit a tím jej zničit.Na protažení mích svalů to stačilo.Nebyl důvod se tu moc zdržovat i když jakmile jsem se podívala na ty dva trochu mě přepadla zvědavost.Avšak bylo by nejspíš hloupé za nimi jen tak přijít a sledovat co se to vlastně děje.Katanu jsem dala zpátky do pouzdra na zádech a poupravila si černý,dlouhý plášť na kterém se v místě zad tyčil znak našeho klanu. Jen s povzdychnutím a rukama v kapsách jsem se vydala mimo tohle místo.Musela jsem vymyslet co budu dělat protože tohle chození sem a tam mě začalo skutečně nudit.

-Přesun-

Chvíli jsem se snažil udržet vážnou tvář, nedařilo se, tak jsem vybuchl smíchy.
"Promiň, není to moc profesionální, aby se tvůj mistr smál. Vypadá to komicky," pak jsem zaujal jiný postoj, postoj instruktora.
"Takže, podle všeho, do techniky dáváš málo čakry, měla bys použít víc, stejně jako když ses učila chodit po stromech nebo po vodě."

" Tak já to tedy znovu zkusím. " Složila jsem pečetě s trochu vážnějším výrazem a když jsem měla aktivovat techniku tak jsem švihla pažemi vpřed a objevili se hadi. Jenže z neznámého důvodu vystartovali po mě a já dostala takovej šokující výraz do tváře až to šlo slyšet. Upadla jsem na zem a hadi zmizeli. Začala jsem trochu vyvádět " Co to má být za fóry tohleto? Děje se tohle běžně při tréninku? " Zkusila jsem to proto znovu, ale tentokrát se mi je podařilo vyvolat. Byli v klidu, ale vypadalo to, že i s větší zásobou chakry je v tuto chvíli dlouho neudržím.

Ehm, vypadalo to zajímavě. "Už ti víc neřeknu, musíš na to přijít sama. Ve tvých krocích nemáš sílu, hadi jsou tví spojenci, teď to zřejmě nepochopili. Ta technika se jmenuje skrytá stínová ruka hada, musíš je brát jako tvou prodlouženou ruku,"

" Chápu, takže je mám brát jako spojence a prodloužené ruce. Avšak nejlepší bude asi začít pomalu abych si na ně zvykla a postupně zvyšovat rychlost. Samozřejmě výdrž hadi musí mít také aby mě unesli při letu. Zkusím to tedy ještě jednou, cítím, že se mi to podaří. Senei jashu!" Po pečetích a vyřknutí techniky se mi kolem paží objevili hadi, kteří už byli zaručeně klidnější. Pomalu jsem je nesměrovala na větev stromu nedaleko a snažila jsem se je správně navigovat  a trochu i ovládat. Po nějaké chvilce se hadi konečně dostali k větvi kde se pevně zakousli. " Myslím si, že se mi to podařilo. Jen musím vydržet a jít postupně a zvyšovat rychlost. "

"No výborně, teď na to jdeš dobře," posadil jsem se na zem a zahlédl se na nebe. Už tak brzy začíná být tma. Přitáhl jsem si plášť blíž k tělu, začíná už i zima.
"Pokračuj dál, jen nespěchej."

Když byli přichycení tak jsem se zkusila zhoupnout a naštěstí se mi to podařilo, a proto jsem pokračovala v tréninku dál. Stále však pomalu abych moc hady neunavila a získala si i tímto gestem jejich přízeň. Jenže jsem viděla, že pomalý a dlouhý pohyb byl pro ně horší, a proto jsem zkusila zrychlit tempo. Zkoušela jsem to takto několik minut a na závěr jsem si hady přivolala k sobě a něco jim pověděla. " Hlavně se moc neunavte. Až tenhle trénink skončí, budeme určitě parádně sehraní. "

Otočil jsem se, když promluvila. Chtěl jsem odpovědět, ale pak mi došlo, že mluví s hady. Ušklíbl jsem se.
To vypadá zajímavě. Možná, má opravdu talent..
"Jde ti to dobře Shiranui, jen tak dál."

Trénovala jsem tedy dál abych se to mohla naučit co nejdřív, avšak jsem věděla, že tohle taky nějakou dobu zabere. " Myslíte, že tohle bude trvat se naučit stejnou dobu jako to přivolání předtím " Zeptala jsem se zvídavě zatímco jsem se věnovala svému tréninku a postupně se snažila hady udržet v tomto světě a zrychlovat jejich tempo při vystřelování.

"No, myslím, že ano, je to stejného ranku, jako Kuchiyose," vyškrábal jsem se na nohy, nebavilo mě už sedět.
"Jen tak dál, pokud dovolíš, vzdálím se." pousmál jsem se a ještě chvíli sledoval její snažení. "Možná bychom mohli na misi,"

" Aha. Přitom bych řekla, že tuto techniku zvládnu dřív. Nepomohl by třeba Kage Bunshin? Ten přeci předává i zkušenosti a i když se bude dělit chakra tak pořád se to vyplatí. Co myslíte? " Ptala jsem se ho zatímco jsem pokračovala v tréninku, který se zlepšoval jen pomalým tempem. Myslela jsem na to jak to zařídit abych nemusela tak dlouho trénovat. " A na misi bych ráda zašla. "

Zastrčil jsem si ruce do kapsy a udělal krok směrem k "východu". "Všechno má svůj čas a své místo, nespěchej, nebo jediné co na své cestě nalezneš bude smrt." otočil jsem se a pousmál se. Kývl jsem na rozloučení a vydal se po svých.

" Dobře, tak já tedy budu pokračovat v tréninku. Ale pomalu mi dochází chakra. " Jakmile jsem domluvila pokračovala jsem v tréninku i se zbytkem chakry co mi ještě zbýval. Začala jsem z toho být však už unavená.