Cvičiště 3

Pozdravil jsem Hikara a mezitím dojedl své dango. Pak jsem se zase podíval na Hiashio a zakroutil hlavou. ,,Ne. Na misi teď s tebou jít nemůžu, ale neboj, najdu ti někoho s kým půjdeš. A zkušenosti postupem času získáš, toho se taky neboj." Poklepal jsem ho na rameno a tím mu dal takový dárek, o kterém však nevěděl a pak udělal pár kroků pryč od něj. ,,Ano, chtěl jsem jít na cvičiště, protože mě zajímalo, jak jsi na tom v boji. Ve cvičném boji."

Mluvit k tomu klukovy bylo jako mluvit do zdi. Ale spise jsem doufal ze prozri v pravy cas a ne pozde. Nakonec jsem se jim Poklonil a pomalu se vydal na jine cviciste. Jelikoz jsem mel v planu si promluvit s mym summonem pekne pd plic akorat jsem nevedel jak to skonci.
(Presun).

Poslouchal jsem Seita a ani se za tím klukem neotočil. ''Třeba se z čista jasna najde nějaký volný Jonin..'' Řekl jsem ironicky A podíval se směrem k nebi. Takže jeden člen mého klanu z vedlejší větve hmm... Promiň ale nejsem jako bývala Hinata... Vím že my jsme víc než vy a dokážu vám to. Pomyslel jsem a pobaveně se usmál. Potom jsem svou pozornost upřel znovu na Seita. ''Takže chcete teď hned začít cvičný boj, bez pravidel a omezení?'' Zeptal jsem se a pozoroval ho.

,,Někdo se najde, uvidíš." Otočil jsem se k němu a pohledem změřil vzdálenost. ,,Proč jinak bysme tu byli?" Pousmál jsem se a díval se na něho. ,,Pravidla nejsou žádná, ale omezení je. Musíš mi slíbit, že se nepokusíš o něco podobného, jako před chvíli." Tím jsem narážel na jeho trénink, při kterém se málem oddělal.

''To bude záležet na vás'', řekl jsem s úsměvem a sledoval každý jeho pohyb. Byl jsem již od dětsví naučen všímat si každých maličkostí a teď se to hodilo jelikož jsem si všimnul že si měří vzdálenost mezi, nebo počítá kroky pomocí kterých by se ke mě nejrychleji dostal. Mírně jsem se pousmál a popošel blíž k němu, abych měl nějakou tu výhodu. ''Takže mohu začít?'' Zkoušel jsem odlákat jeho pozornost aby si nevšiml toho co dělám a napnul svaly abych se mohl rychle vyhnout případnému útoku.

Viděl jsem, jak se přibližuje a musel se lehce pousmát. Šlo vidět, že nějak uvažovat dokáže. Dal jsem tedy ruku do kapsy a vytáhl svůj speciální kunai. ,,Náš souboj ale už od jistého okamžiku dávno běží." Pohlédl jsem mu do očí a čekal, jak pochopí tohle.

Dále jsem sledoval každý jeho krok a čekal na jeho výpad, absolutně jsem se nesnažil pochopit co mi teď říká. Udělal jsem pár pečetí a zavřel oči. V dalším okamžiku se mi žíly 'rozeběhly' ze strany směrem k očím, přičemž jsem je otevřel.

Souboj už začal..? Jo všiml jsem si. Pomyslel jsem trochu lehkomyslně a postavil se do typického postoje klanu Hyuuga, v mém případě byla pravá ruka napnutá vpředu a levá za ní v nižší poloze, nohy rozkročené daleko od sebe, když v tom... Počkat boj už začal? Že by už udělal první tah? Kruci , ať to stihnu! Ve chvíli kdy mi došlo co mi chtěl vlastně sdělit vylétla prudce má pravá ruka směrem na místo, kam před chvílí spočinula Seitova ruka.

Sledoval jsem jeho reakci a zvědavě naklonil hlavu na stranu. ,,Co tam hledáš?" Dodal jsem s úsměvem na tváři. Teď když byl zaneprázdněný tím, co dělal, hodil jsem po něm kunai, aby se začal soustředit na boj.

Díky svému byakuganu jsem stále sledoval Seita, jelikož jsem měl bezmála 360 stupňů zorného pole a doufal jsem že neví o mém slepém bodě, no bylo to dost nepravděpodobné jelikož to Hyuugové drží v tajnosti aby neměli tak velkou slabinu. Druhou rukou jsem rychle pohnul proti kunai a prosunul prst 'kolečkem', které bylo na konci jeho rukojetě, přičemž jsem jím zatočil kolem onoho prstu. Stále jsem netušil co mám na svých zádech hledat, ale pokračoval jsem v tom, přičemž jsem držel jeho kunai v tento moment špičkou proti němu a sledoval ho. Jaký bude jeho další krok?

Něco takového se dalo od Hyuugy čekat. Samozřejmě jsem ten kunai nehodil moc silně, ale i tak to chytil pěkně. ,,Podívej se na ten kunai pořádně." Byla na něm má značka, takže jsem se k němu mohl rychle přesunout v momentu, kdy ho chytil a byl by s ním konec. To jsem však neudělal a dal mu tak možnost napravit chybu. Zatím jsem však vytáhl další kunai.

V rychlosti jsem přehlédl pohledem jeho kunai a všiml si toho. ''C-cože? To je technika se kterou se proslavil žlutý blesk?'' Pohlédl jsem na tu značku ještě jednou a hned mi to bylo jasné, jelikož jsem se vcelku zajímal o historii Konohy, mockrát jsem jí viděl na obrázcích. Není pochyb. Ihned jsem kunai po Seitovi mrštil zpět a dal ruce k sobě. Takže si mě označil.. Už bych byl mrtvý kdyby to bylo na ostro a on byl můj nepřítel. Skousl jsem si vzteky ret a začal ze svého tělo uvolňovat co největší množství chakry , snad z každého místa co to šlo. Znovu jsem doslova zabral a vypustil chakru ve větším množství, takže jestli na mě použil onu pečeť, zrovna jsem jí na 90 procent prolomil. Používá Hiraishin, tipuji že nebude moc na Taijutsu, ale musí být rychlý aby Hiraishin plně ovládl. Nějakou malou šanci na obranu mám když se budu snažit.Zamračil jsem se a znovu se postavil do předešlého postoje.

,,Jsem rád, že jsi na to přišel. Proto je to cvičný boj a ty už jsi jistým způsobem poznal, co používám. V boji se pak taková analýza bude hodit." Pousmál jsem se a kunai, který po mně hodil se vyhnul. Díval jsem se však, kam dopadl, abych se k němu když tak teleportoval. S úsměvem jsem sledoval, jak se snažil značku odstranit. Hraní bylo dost, těď zkusím i nějaké techniky. Poskládal jsem pečetě a aktivovat jutsu. Mizu no jikuukan. Hned na to následovala další série pečetí. Suiton: Suiryuudan no jutsu. Vodní drak se obejvil vedle mě a zamířil rychle na Hiashio. Pokud se Hiashi tomu vyhne, tak by se mohl zabývat otázkou, kde se vzal vodní drak, když v okolí žádná voda nebyla.

Sledoval jsem každý jeho pohyb a snažil se rychle přemýšlet. Vodní podstata.. Pravděpodobně je v ninjutsu lepší než v taijutsu a teď použil dvě techniky po sobě... On si tu vodu vyvolal? Nějaký upravený druh Kuchiyose? Sledoval jsem draka mířícího směrem na mě. je čas to použít. Chytnul jsem do ruky kunai, což se u této techniky běžně nedělá ale já věděl co chci. ''Kaiten''

Použil jsem zdaleka nedokonalou techniku mé absolutní obrany a srazil se s drakem, přičemž jsem mu 'zničil' alespoň ten prvotní tvrdý náraz. Následná voda mě doslova odplavila směrem od Seita, ale díky kunai, který jsem zabodl do země jsem se moc daleko od něj nedostal, stále jsem nepolevoval na ostražitosti i když jsem teď musel vykašlat trochu vody. Jak ho mám dostat? Nemohu se jen bránit. Pomyslel jsem a vší silou po něm hodil svůj kunai. Zároveň jsem sledoval ten jeho co jsem před tím odhodil, abych se nedostal do jeho blízkosti.

Jeho kunai jsem smetl mým vlastním a udělal pár kroků k němu. Bylo vidět, že techniku, kterou použil na obranu ještě zcela neovládá, ale jinak se tomu vyhnul docela pěkně. Teď jsem však nic nedělal a čekal, co mi ještě předvede.

Netušil jsem jak silná je jeho obrana ale musel jsem to risknout. Navíc jsem si byl jistý že nebude v taijutsu o nic lepší než já, nasvědčoval tomu i jeho plášť který by mu bránil v dokonalém boji z blízka. Ninja na ninjutsu s vodním elementem a Hiraishinem... Můžu doufat že nebude tak moc rychlý abych se mu nestihl alespoň trochu ubránit. Znovu jsem si skousl ret a poskládal v rychlosti pečetě, přičemž jsem vyrazil k němu a vzal to kolem našich kunaiů, které se před pár sekundami srazili. Ohnul jsem se k nim, jelikož byly v těsné blízkosti u sebe a vypadalo to jako bych tam, na svém kunai něco zanechal. V ten moment jsem hodil svůj kunai s výbušným lístkem k tomu jeho původnímu, který jsem po něm hodil hned jako první. Ihned jsem zrychlil a zaútočil na Seita holou dlaní, čímž bych mu mohl způsobit vážné problémy, zasáhnout ho do oblasti srdce nebo důležitých orgánů.

Měl jsem dost času na to promyslet svůj další krok. Mohl jsem se sice teleportovat na jíné místo a tím se tomu vyhnout, ale spíše mě zajímala jeho reakce. Jakmile se ke mně kunai s výbušným lístkem blížili, složil jsem pečetě a kolem se začala objevovat voda. Suiton: Suijinheki. Výbuch voda pohltila a teď se valila na něj. Já jsem byl pod dobrou ochranou, takže se ke mně nemohl dostat.

Kruci. problesklo mi hlavou když jsem viděl lavinu vody , mířící přímo na mě. Takže tohle nevyšlo. Ušklíbl jsem se a v ten moment kdy se mě dotkla voda, se mé tělo změnilo na bahno, se kterým jsem se zaměnil hned z počátku mého výpadu když jsem použil pečetě. Plánoval jsem že se k němu dostanu blíž a v ten moment kdy mě jen trochu zasáhne bych se změnil v bahno které by ho na pár sekund oslepilo a já mohl zaútočit, no nevyšlo to. Ihned se za Seitem zašustilo a v ten moment vylétly z listnatých větví tři shurikeny, mířící přímo na něj , tedy na jeho záda. Zatím jsem vytvořil další pečetě a pode mnou se objevil Bunshin, který využil toho že se Seito musel zaměřit na shurikeny, aby trochu popošel mezi stromy a vyrazil z druhé strany. V ten moment jsem se i já pohnul a vyrazil taktéž na Seita, tudíž na něj z jedné strany letěly shurikeny, z druhé já a ze zadu můj klon vytvořený z iluze. Tak jak teď poznáš koho zasáhnout? Problesklo m ihlavou když jsem se k němu co nejrychleji blížil a přitom sledoval mé kunaie, které jsem hodil k těm jeho, tah před tím.

Sledoval jsem situaci a lehce se pousmál. Na genina to má slušně vymyšlené. Něco by z něho mohlo být. V momentě, kdy už se zdálo, že mě shurikeny zasáhnou, složil jsem pečeť a na malý okamžik mu zmizel z očí. Pak jsem se objevil v rychlosti za ním, chytl ho v běhu za rameno a tím jsem ho zastavil. ,,Ta značka nejde jen tak odstranit." Pousmál jsem se a pak ho pustil. Cítil jsem, že mě klon v kanceláři potřebuje a tak jsem musel odejít. ,,Bojoval jsi dobře. Ještě pár tréninků a příště mě porazíš. Teď ale musím odejít, tak zatím naber další sílu." Složil jsem další pečeť a zmizel.(přesun)

Ve chvíli kdy se objevil za mnou tak mé shurikeny zmizely z dohledu a klon se vypařil. V zápalu boje jsem si chvilku myslel že bych ho mohl možná mohl i porazit, ovšem tímhle mě z toho naprosto vyvedl. Co jsem si myslel. Ušklíbl jsem se a deaktivoval byakugan. ''Hai'', bylo jediná co jsem stihl říct než zase zmizel. Zajímalo by mě jestli ta jeho značka na mě stále je, nebo jak dlouho na mě zůstane. Pomyslel jsem a sehnul se pro můj a Seita kunai, které leželi vedle sebe. Z toho mého jsem stáhl výbušný lístek a schoval ho k sobě, měla to být past, kdybych ho dokázal donutit k úniku pomocí Hiraishin , objevil by se přímo u toho výbuchu. Stejně to nemělo smysl. Ušklíbl jsem se a vzal si i Seitův kunai k sobě, který na sobě měl určitě jeho značku. Věřím že se mi bude někdy hodit. Problesklo mi hlavou když jsem si vzal na záda batoh a vydal se směrem k centru Konohy. Stejně už nemám moc chakry, trénovat budu příště je čas na jídlo. S těmito myšlenkami jsem zmizel z cvičiště. (přesun)

Trénovala jsem tu poměrně dlouho obě techniky. Nejtěžší byla ta S ranková, která byla ještě nebezpečnější. Nedařilo se mi ji ovládnout a ani správně vyvolat. Nevěděla jsem co celou dobu dělám správně. Cítila jsem se tu však trochu opuštěně. Hokage nejspíš si dopřává zaslouženého odpočinku, ostatní jsou na nějaký super cool misích a já tu přebývám. Soustředila jsem chakru a řídila se návodem, doufala jsem, že to tentokrát něco udělá. Co se ale stalo jsem si však nedokázala představit.

Dorazil jsem na cvičiště, oblečený, umytý a odpočatý. Došel jsem k Shiranui a viděl něco, co už dlouho ne. Ze Shiranui se linuli hadi, ohromní bílí hadi, kteří vypadali nekontrolovatelně. Vypadalo to, jako kdyby ji roztrhali tělo a živili se z její krve. Hadi se proplétali a zdálo se, že se chystají dokončit svůj úkol a přitom zabít Shiranui. Ještě nebyla zcela připravená..Jakmile jsem to viděl objevil jsem se u ní. Jazykem jsem ji pevně uchopil a zvedl jí tričko. Napadla mě jen jediná věc, jak tohle ukončit...
"Gogyo fuuin!" Vtiskl jsem ji pečeť a hadi okamžitě zalezli zpět do jejího těla. Shiranui se svalila a já jsem stáhl svůj jazyk. Má ruka zazářila smaragdovou barvou a začal ji léčit.
"Klid Shiranui.."

Nějak mi to tentokrát nevyšlo a já se začala měnit na ty hady. Mám víc štěstí než rozumu když mě přišel hokage zachránit osobně. Ucítila jsem jaksi slizký stisk a popohrnutí trička. Tentokrát jsem neměla ani sílu vyvádět. Avšak ta pečeť silně zabolela, nebylo to nic příjemného a já se svalila na zem. Hokage mě léčil, bylo to sice lepší, ale pořád jsem to cítila. " Omlouvám se " řekl jsem tichým hláskem dívající se do země. " Zklamala jsem vás "

Zakroutil jsem hlavou a léčil dál. Nebylo co léčit, spíše šlo o její psychiku a o bolest, kterou cítila. "Nezklamala," zašeptal jsem. "Byla jsi skvělá, skoro jsi to zvládla. Jen se musíš víc soustředit a nebát se, alespoň vidíš, že tato síla není pro každého...Nesmíš se vzdát, ale pokud chceš, necháme toho a nebudu tě do ničeho nutit a přejdeš na jiný styl výuky.." mluvil jsem tiše, kdyby se jí cokoliv stalo, vyčítal bych si to celý život.

Trochu jsem se teď přemáhala ale zničehonic  jsem začala vstávat. " Ne " řekla jsem jasně. " Já se nevzdám. Ne po tom všem " řekla jsem odhodlaně a začala se kolem mě vířit chakra. Hodlala jsem to zkusit ještě jednou i kdyby mě to mělo zabít. Věděla jsem že je ještě brzy na dokončení, ale nevzdávala jsem se naděje. Musela jsem se posunout dál. Moje chakra však ale byla nestabilní a začali se dít podivné věci.

Shiranui byla tvrdohlavá. Bylo však dobře, že to chtěla zkusit znovu. Postavila se a já přišel k ní. "Ještě počkej!" zahalekal jsem a na mých prstech pravé ruky se objevily znaky.
"Gokyou kaiin!" pečeť, kterou jsem použil před chvíli zmizela.
"Teď to zkoušej sama Shiranui, potřebuji si vyzkoušet svou techniku. Jen ti poradím, nikam nespěchej a jdi na to pomalu a soustřeď se.." pár metrů jsem se oddálil.
Vytáhl jsem kunai a sedl si do tureckého sedu. Kunai jsem si zabodl do břicha, ne hluboko, abych se dokázal z toho dostat snadno a neomezovalo mě to v boji. Zavřel jsem oči a spojil ruce dohromady.
Hromadil jsem spoustu čakry a snažil se o postup, který jsem vyčetl ze svitku. Za prvé..čakru nasměřovat na místo, které je potřeba vyléčit. Ohromné množství vydávané čakry se přesunulo na řeznou ránu. Nedařilo se mi shromáždit čakru do buněk na přesné místo. Jako kdybych narážel na neviditelnou bariéru. Tohle si vyžadovalo mnohem pokročilejší kontrolu a ovládání čakry než při normálních technikách a léčení. Shromáždil jsem tedy čakru na místo vzdáleno několik milimetrů od rány. Krok dva, udržení čakry a přinucení buněk se dále dělit a zacelovat řeznou ranku. Tohle nebylo obyčejné hojení Shosen jutsu, tohle bylo léčení na buněčné úrovni. Přinutit tělo, aby vytvářelo nové buňky a dokázalo podpořit staré, aby se dál dělily a množily. To byla ta pravá schopnost, kterou jsem si musel vybudovat.
Krok tři spojit oba kroky do jednoho kroku a zahájit léčení. Pot mi stékal po spánku a cítil jsem se dost malátně. Vydával jsem tolik čakry na malé zranění, které bych si zahojil rychleji klasickým způsobem. Pokoušel jsem se spojit všechny kroky dohromady, ale moc mi to nešlo. Tohle byla technika na jiné úrovni než jsem čekal. Hojení šlo pomalu. Z rány se začalo kouřit a když jsem cítil, že už bolest ustála otevřel jsem oči a přestal hromadit čakru. Ranka byla růžová, nezahojená dokonale a vypadalo to na zanícení. Zkoumavě jsem si ji prohlížel a ohmatával. Hmm...Musím zkusit jiný postup..Možná, když se přepnu do Sennin módu tak by mi to mohlo jít lépe? Spíše ne, sennin mód je dost složitý a ještě v něm provádět tuto techniku. Kdybych měl sharingan, mohl bych se podívat jak to vypadá a co dělám špatně, ale takto..Hmmm..Sakura nebo Allii by mi určitě pomohli, nebo by to chtělo spíše Benjira či Hikarua?