NÁMĚSTÍ A ULICE

Skočil na jednu ze střech, naštěstí na jinou, než na které zrovna stál Fili.
Achjo, měli by si s tou evakuací pohnout.
Jen jsem doufala, že vesnici příliš neponičíme. Nemohla jsem tedy používat příliš destruktivní techniky a tím odpadal můj Černý blesk. Jednodušší techniky ale mohl blokovat černým pískem, stejně tak Taijutsu. Nezbývalo mi nic, než Kenjutsu na dálku. Moje specialita.
"Raiton: Kasaiha!" tasila jsem svou milovanou katanu.
Vytvořila jsem levou rukou rychlou, jednoduchou pečeť a katana v pravé ruce se jemně rozzářila, jak jí proudila chakra. Dokonce se při bližším pohledu zdálo, že ostří vypouští jemné, bleskové výboje. Teď jsem ale plánovanou techniku využít nemohla, ne dokud byl na střeše.
"Dostaňte ho na zem," kývla jsem na své spolubojovníky. "A pak hned ustupte."
Ken tuhle techniku mohl znát, i když jsem si tím nebyla jistá, Katashi ale jistě nevěděl, že proti němu neplánuji bojovat s katanou. Pouze ji využiji jako vodič pro svou oblíbenou techniku spojující dva nebezpečné elementy.

Všiml jsem si, jak Dino zavolal, že mam pomoct s evakuací. Pouze jsem kývl a seskočil dolů. Došel jsem do té druhé ulice a začal na všechny co tam byli volat ať zmizí. Okamžitě jsem se postavil tak, aby když to poletí na obyvatelé tak, aby kdyby zaútočil na obyvatelé tak zasáhl mě. Lidé utíkali pryč a já jsem dával pozor, aby nebyli v nebezpečí.

Síla toho hocha, nebo spíše jeho schopnost zrušit Kenovo Kanashibari mě celkem překvapila. Ta jeho chakra byla vážně úctyhodná, možná že přišel čas to brát vážně a nebrat ho jen jako Chuunina. Když prolomil Kanashibari vyletěl kolem něj černý písek, který se proměnil v kuličky. Bylo mi jasné že teď zaútočí. "Kumo-Ryū Mikazukigiri" chopil jsem svou katanu a rychlým sekem jsem se snažil odrazit ty kuličky.
Povedlo se mi to jen částečně, protože asi 2 nebo 3 mě trefily, ale to jsem teď neřešil, měli jsme další úkol. Sundat toho kluka ze střechy na zem. Sice mi připadalo divné že Raikage vytáhla katanu, protože jsem pochyboval že by na něj fungovala a tak jsem doufal že má nějaké eso v rukávu.
*Kaminari no mai* ve chvíli kdy jsem pomyslel jméno této techniky, moje chodidla se obalily do raitonové chakry a já vyrazil za tím klukem na střechu. Netrvalo mi to moc dlouho a už jsem byl přímo před ním, na jediném místě kde nebyl chráněn. Techniku jsem zrušil a zaútočil na něj rychlým kopem do břicha.

Moc som nevnímal či som niekoho z nich trefil, mojou terajšou úlohou bolo uhýbať sa všetkým útokom a používať protiútoky na tých čo ma chcú zraniť. Sledoval som ako na mňa použili koordinovaný útok. Rýchlosť Katashiho bola veľká, aj s mojim pieskom som ho nestihol chytiť a tak som kolenom vyblokoval jeho kop a to ma odsunulo aspoň meter od neho. Nepočúvate ma! Ukážem vám.. komplici ľadovích lovcov! Ukážem vám prečo ma nemáte podceňovať! Zareval som ako to najviac išlo, vedel som to stopercentne. Toto boli shinobi ktorý ma chceli odovzdať do rúk tým šmejdom, chceli dokončiť to čo nestihli. Ale ja sa tak ľahko nedám. Nevedel som či ho Kenova technika zasiahne i keď som myslel že aspoň jeden lúč by ho mohol trefiť. Rýchlo som si kľakol a nechal okolo seba obaliť celý piesok ktorý som mal. Jiton - Bunshin no jutsu! Mal som šťastie že môj piesok bol kovový. Bleskové vlákna narazili do môjho piesku ktorý s tým mal problém no ustál to. Piesok sa zodvihol pričom z neho trošku iskrila elektrina. Raiton mi nabil piesok elektrinou. Bol som tam teraz dvakrát, ja a môj klon. Nebolo poznať kto je ten pravý. Obaja sme napriahli ruku vpred čo dalo príkaz piesku vyletieť na Katashiho. Klony si vytiahli čiernu masku a nasadili ju. Spravil som to z jediného dôvodu, stále mi totižto tiekla krv z úst čo klonu nie. Musel som maskovať svoje zranenie ktoré ma z vnútra zabíjalo.

*Kso... asi jsem si mohl Kaminari no mai nechat trochu dýl... teď bude otrava s ním bojovat... bez chakry....* pomyslel jsem si, ale jako i minule, na to jsem neměl moc času. Znova na mně totiž letěl ten písek. Ačkoliv jsem byl dost rychlý už tak, bál jsem se že jeho písek bude rychlejší a tak jsem saltem vzad uskočil a ve vzduchu jsem vytáhl své červené katany, kterými jsem se snažil zablokovat ten písek. Normálně bych ho zablokoval celý, ale bez chakry mi to bohužel nejde a tak jsem se chtěl ubránit alespoň částečně.

Cítil som sa divne, vnútri vo svojej hlave som skôr bojoval sám zo sebou. Snažil som sa pochopiť čo sa vlastne deje a kto vlastne som. Bolo toho na mňa až príliš. Telo sa hýbalo skôr samé, fungovalo na niečom ako bol inštinkt. Vďaka svojej inteligencii som dokázal aj v takomto stave kde som premýšľal o vonkajšom boji tak na 45% robiť zázraky. Sám sebe som sa čudoval. V jednej sekunde som si všimol Kena ako nohou celou silou kopol do môjho klonu. Kenova noha preletela cez jeho brucho. Piesok sa však v tej rýchlosti usadil na jeho nohu. Konkrétnejšie.. mini ostne ktoré sa mu tam pozabodávali. Nevedel som čo bude robiť, vo veľkej rýchlosti som na jeho rameno prilepil výbušný lístok a pomocou shunshinu preletel za Katashiho ktorému piesok útočil po katanách a snažil sa udržať jeho pozornosť na tom piesku. Výbušný lístok vybuchol. Chcel som Katashiho poraziť čo najrýchlejšie a potom vypadnúť, už mi neostávalo veľa času. Celú svoju chakru čo som mal som sústredil do svojej ľavej ruky v ktorej bol ostávajúci piesok. Ten ju obalil a vytvoril z nej tvrdý kov. URAAAH! Zakričal som a presne mierenou strelou som zaútočil na Katashiho, konkrétnejšie na jeho chrbát, ak by sa otočil tak hrudník. Tento úder bol veľmi rýchly takže tam mohla byť úspešnosť aspoň 75%. Pri úspešnom zasiahnutí po Katashi vletel do budovy a ocitol sa až na jej druhom konci.

Když Ken zaútočil, až tehdy jsem poznal který z těch dvou je pravý, protože Ken jeho klona odrovnal jedním úderem. Teď nám zbývalo už jen dostat toho kluka pryč ze střechy aby se o něj mohla postarat Raikage a bude klid. Doufejme. Ten kluk se pokusil přilepit Kenovi na rameno výbušný lístek, ale při tom byl chycen a znehybněn.
Pro případ že by se to nepovedlo:
Ten kluk přilepil Kenovi na rameno výbušný lístek, ale já doufal, že Raiton no Yoroi ten lístek zneškodní. Teď zbýval ten kluk. Udělal snad jen jedinou chybu. Původně jsem nevěděl že je za mnou, ale jakmile začal shromažďovat svůj písek do ruky, nedalo se to necítit. Tím mi také trochu pomohl, protože jsem mohl odhadnout odkud ten útok přijde. Udělal jsem rychlo otočku zprava doleva a využil jsem jeho vlastní sílu, abych katanami odrazil jeho útok a tím ho vyhodil z rovnováhy.

Ghag! Vydal som taký divný zvuk keď ma chytil a začal dusiť. Dočerta! Bol rýchlejší než som čakal! Snažil som sa spraviť čokoľvek no neišlo to. Zvieral mi tak ruku že som ho nemal ako udreť. Pri konci ma ale niečo napadlo. Za jeho chrbátom sa objavil skoro všetko môj piesok. Ten sa zmenil na malé guličky. Poznal túto techniku. Asi zo tridsať guličiek sa mu začalo vrážať dotela. Piesok bol príliš blízko jeho tela. Snažil som sa uvoľniť z jeho zovretia a nejako ho kopnúť alebo aspoň niečo spraviť aby ma pustil. Tak poď.. uvidíme koľko toho znesieš! Povedal som a zavrel oči. Bolo jasné čo spravím, lístok začal svietiť čo znamenalo že ochvíľu vybuchne.

Musím říct, že Kenova výdrž na mně celkem zapůsobila. Dokázal většinu těch kuliček zadržet svým Raiton no yoroi a při tom i zrušit ten výbušný lístek co měl na rameni. Odhodil toho kluka směrem dolů, a pak padl k zemi. Podle toho jak vypadal ten kluk, musel i on už být kompletně vyřízený. Už jen z toho důvodu že na začátku boje při vypouštění té své chakry vypadal že to moc dlouho nevydrží. A tím že využíval svůj písek na plno, buď už je vyřízený kompletně, nebo bude mít obrovské problémy cokoliv dělat dál. Ve chvíli kdy ještě ten kluk letěl, hodil jsem několik kunaiů, tak aby ho po dopadu na zem doslova přišpendlily k zemi. Poté jsem došel ke Kenovi a pomohl mu vstát.

Pousmál jsem se a bežel zpět do své ulice. Lidé už běhali pryč do bezpečí a já byl klidnější, že nejsou žádné problémy. Stoupl jsem si na kraj ulice a kontroloval jsem obyvatele, zda-li jsou všichni v pořádku. Zároveň jsem neustále hlídal, jestli někdo neútočí nebo na obyvatele něco neletí.

Lidé pomalu byli pryč a tak jsem vyskočil zpět na střechu a sledoval to vše. Když jsem sledoval, jakou to vše dělají rychlostí, tak jsem trochu dostal i strach. Kso, tomuhle bych se nevyhnul. pomyslím si a dál to sleduji, ale tentokrát už s kunaiem v ruce kdyby náhodou. Poté jsem zavolal na Raikage. ''Raikage-sama potřebuju svolení dojít si pro své zbraně ! Vím, že je to riziko pro vaší vesnici, ale zkuste mi věřit! '' zakřičel jsem a čekal na odpověď

Môj útok vyšiel, odhodil ma na zem. Počas letu som si všimol že Katashi dobehol ku Kenovy. Obaja boli oslabený tak isto ako aj ja.
Teraz mám šancu, musím využiť všetko čo mám a poraziť ich a potom utiecť. Moc som logicky nepremýšľal ako bolo vidieť. Dopadol som na zem a všimol som si aj kunaie ktoré po mne leteli. Nohami aj rukami som ich pochytal, konkrétnejšie sa mi pozapichovali do končatín.
Ešte stále.. môžem.. Povedal som si pre skôr pre seba ako motiváciu. Nedarilo sa mi postaviť, bol som dosť slabý. V ten moment mi však cez hlavu preletela spomienka, bola to spomienka o nich.. Pri úteku cez les nás napadli a môjho priateľa, chlapca o dva roky staršieho dostali. Bojoval až do úplného konca, tak isto ako aj ja budem.
Okamžite som sa postavil, moc sa to ani ako státie nazvať nedalo. Mal som pokrčené kolená a vydychoval som s ohnutou chrbticou. Všetka moja chakra vyletela z môjho tela. Prúdila a dodávala mi silu, toto mal byť môj posledný útok. Môj motivačný pokrik mi dodával silu skladať pečate ktoré kvôli môjmu stavu boli fakt pomalé. Čierny piesok sa predomnou začal formovať na veľkú gulu do ktorej sa vmiešalo asi desať výbušných lístkov. Jiton..

Byl zřejmě na konci svých sil. Útočil a ani nevnímal, na koho a jak. Pokud si teď vyčerpá všechnu chakru, tak přes veškerou naši snahu zemře. Chytit někoho je mnohem těžší, než ho zabít, právě jsme to dokázali. Ale byl na zemi. Chlapci odvedli skvělou práci, přišla moje chvíle.
Připravenou techniku jsem mohla použít jen o pár vteřin poté, co ho k zemi připoutali kunaie. Už o sobě zřejmě nevěděl. Zabodla jsem katanu do země, až z ní vyšlehly blesky smíšené s ohněm. Koneckonců bouřka a oheň chodívají ruku v ruce. Jiskřící pruh ohně se rozběhl od mé katany až k němu, zatímco jsem ji pevně držela oběma rukama, zcela soustředěná, oči zavřené. Pokud jsem ho nechtěla zabít, musela jsem to provést na minutu přesně. Mé elementy kolem něj vytvořily kruh, načež plameny vyšlehly do jakési vysoké kopule nad ním. "Bariéra," která ho nyní držela na místě, mu rychle ubírala kyslík. Nic jsem neviděla, kdokoli jiný by si ale všiml, že vstal a formoval techniku. I když jsem to neviděla, mohla jsem to předpokládat. Věřila jsem ale svému odhadu. Žár kolem něj sílil a sílil. Jak napřahoval ruku vpřed, dech se mu zadrhl v hrdle a brzy už nemohl dýchat vůbec. Držela jsem ho v tom stavu, kdy sotva mohl dokončit techniku, dokud v nedostatku kyslíku neomdlel.
Jen doufám, že ho tím nezabiju!
Opodál už se naštěstí objevilo několik mediků, které přivolal někdo z kolemjdoucích a kteří se za chvíli postarají i o mé spolubojovníky, i o našeho protivníka. Ten ale bude střežen jako oko v hlavě v nemocnice.
Oh, možná tam ještě bude Yuna. Pokud ano, bude tohle její další úkol.
Na ni jsem se mohla spolehnout. Hlášení mi může podat i tam. Ucítila jsem ale, jak se mi zamotala hlava.
Ne, ještě nemohu odpadnout! Ještě jednu techniku...
"Kage Bunshin no Jutsu!"
Můj klon, který se objevil vedle mě, se měl vydat s nimi do nemocnice. Nic se nestane, když nevydrží. Já měla jiný problém. Cítila jsem nepříjemně známou chakru. Nebyl to pocit senzibila, tím jsem nebyla, spíš jako kdyby od mé kanceláře sálala čirá zloba. A já se začala bát, že jsem neměla nechávat Atsuku samotnou. Zatímco můj klon zamířil zkontrolovat bezvědomí Nataa Hyuuraie a potom zranění mých shinobi, já jsem se vydala ke kanceláři.
"Můj klon se tu o to postará," dodala jsem ještě před odchodem jako osvětlení čehosi samozřejmého.

//Přesun

Ačkoli jsem nebojovala sama, použila jsem jako jediná S-rankovou techniku a navíc jsem ji držela vcelku dlouho aktivovanou. Tomu chlapci se podařilo vzdorovat dvěma mým Jouninům pořádně dlouho. Pokud se dostane z psychických problémů, bude vítanou posilou.
Tedy za předpokladu, že není cizím špehem.
Když jsem zkontrolovala, že dýchá, přenechala jsem ho na starost zdravotníkům. Potřeboval to. Pořád totiž nad slečnou smrtkou úplně nevyhrál. Měl několik ošklivých zranění. Co mě ale zajímalo víc byli mí blízcí a tak jsem zamířila k nim.
Ken vypadal, že brzy vypustí duši. Nedivila jsem se, vystavila jsem ho dvěma náročným "misím" za něco lehce přes dvacet čtyři hodin.
"Jak jste na tom?" ozvala jsem se se starostí v hlase, která již dávala poznat, že ani jednomu prohlídku v nemocnici neodpustím.
Jistota je jistota.
Několik zdravotníků se přemístilo i sem a tak jsem je po vyslechnutí odpovědi nechala být a zamířila k dvěma chlapcům, kteří pomáhali. Věnovala jsem jim úsměv.
"Můžete se, prosím, postarat, aby se civilisté dostali v pořádku zpátky domů?" pousmála jsem se. "Budu to brát jako D-rankovou misi, stavte se později pro odměnu. A než se zeptáš, Fili, tak ano, platí to i pro cizince."
Nebýt jich, mohli jsme ohrozit obyvatele Oblačné vesnice. Byli jsme jim tedy zavázáni stejně jako bojujícím.

''Odměnu nechci. '' řekl jsem a šel uklidnit civilisty, poté jim říct, že už se můžou vrátit. Pomalu se vraceli zpátky a já vyskočil na budovu, odkud jsem na ně dával pozor. Poté jsem se podíval na Dina a zavolal jsem na něj.'' Ještě dnes odejdu zpět do Amegakure.'' domluvím a zmiznu (přesun)

Jakmile byli všichni obyvatelé mimo nebezpečí, všechno rázem skončilo a k nám přišla ta žena, která nám předtím zadala tuto práci. "Hai" přikývl jsem a pokynul jsem obyvatelům, že se mohou vrátit zpět do svých domovů a všechno je v pořádku. U toho jsem na ně neustále dával pozor, nikdo nikdy neví a jakmile bylo všechno jak má být, otočil jsem se na Chishiho. "Díky za pomoc. Zatím se měj a zase někdy jindy." rozloučil jsem se s ním a vydal se ulicemi pryč. Ještě jsem nevěděl, kam půjdu, ale někdy někam dojít musím.
/Přesun

Upřímně řečeno mě urazilo, že Fili odmítl odměnu Kumogakure za pomoc při evakuaci. Jako cizí shinobi zde reprezentoval svou vesnici a tohle nebyl reprezentativní postoj.
Neměla jsem ale čas se mu věnovat. Postarala jsem se spolu s mediky o převoz zraněných, zorganizovala bezpečný návrat civilistů a odklizení veškerého nepořádku, který se nám podařilo udělat. Jediné, v co jsem poté doufala bylo, že Ken nezahlédl můj provinilý úsměv ve chvíli, kdy mluvil o dvou útocích. Brzy mi došlo, že ten první musel patřit na Yunino konto - nebo lépe řečeno na konto mé zkoušky. Ale Ken bude nadšený. Ať již uspěl, či ne, byla jsem rozhodnutá ho povýšit.
Když bylo vše hotovo nebo to již nepotřebovalo můj dohled, zamířila jsem k nemocnici.

//Přesun

Přišel jsem na náměstí jak mi Raikage řekla. Rozhlédl jsem se kolem. Bylo taky skutečně spoustu obchodů, takže najít stánek s tím, co potřebuji asi nebude lehké. Většinou tady lidé prodávali jídlo nebo všelijaké serepetičky, ale nikde něco, co by smylo barvu. Procházel jsem všude kolem a nakonec jsem se rozhodl zeptat kolemjdoucích. První dva nic nevěděli, teprve třetí mi poradil. Poděkoval jsem mu a vydal se směrem, kde by údajně obchod měl být. Naštěstí tam skutečně byl a já si vyzvedl Smývač barev 2000. Vzal jsem ho do rukou a vydal se k hřbitovu.
/Přesun

Pomalým krokem dojdu až doprostřed ulice. Byla jako obvykle plná lidí, ale nějak mi nebylo do řeči. Rozhlédl jsem se kolem. Ulice mě zklamala, nic k zahnání nudy tady nebylo. Zakručelo mi v břiše, již dlouho jsem nic nejedl.
Měl bych se jít někam najíst.. pomyslím si.
Schoval jsem jehlici, jež jsem stále svíral v ruce a namířil si to k Mitarashi Dango.

Šel jsem společně s Reiem po ulici, já už to tu znal, ale Rei asi ne. Na obličeji jsem měl opět masku, aby mě nikdo nepoznal. Hledal jsem Raikage přesně na tom místě kde jsem ji potkal minule.