NÁMĚSTÍ A ULICE

Takeshi

Došel jsem zpět na náměstí. Bylo tam podstatně víc shinobi, než při boji. S ovázanou polovinou hlavy a několika zaschlými strupy a oděrky jsem došel až k nim. Přeměřil jsem si každého pohledem a pak jsem promluvil k té ženě (Akemi):
"Ohnivé koule, výbušné lístky a spousta zvířat s fialovýma očima. Myslím, že to byly ty legendární, ale jistý si nejsem. Takeshi Kenpachi, samuraj ve službách Kumogakure."
Uklonil jsem se a sykl.

Medzitým, ako som pomáhal sa tu zbehlo naozaj veľa shinobi a s počiatku som tu bol takmer sám. Pár metrov odo mňa sa rozprávali o tom, čo sa stalo pri bráne a to ma zaujalo, preto som pomaly podišiel k nim. "Zdravím." Pozdravil som ich, keďže by bolo neslušné len tak počúvať cudzí rozhovor aj keď som to pred chvíľou robil. "Škoda, že som sa nestihol dostať k tej bráne, aby som to videl na vlastné oči." Prehovoril som k nim. Niečo také by som naozaj rád videl a bojoval pri tomu, predsa len to mohla byť sranda. Možno to bolo zvláštne ale niečo také som bral na ľahkú váhu ale to, že ničili dedinu sa mi už ale zasa vôbec nepáčilo aj keď som akosi nechápal, že prečo vlastne niečo také robili.

Nemal som až taký veľký strach z krvi, ale skôr z tohto všetkého, v hlave sa mi vynorilo niekoľko otázok. Ako dlho bude trvať vojna? Prečo to vlastne všetko je? A kto ešte všetko zomrie? ... Kto vie prečo na mňa prišiel tento stav práve teraz, ale asi to spôsobil ten pohľad na tie telá tych rodičov a tiež asi aj k tomu prispelo to, že mi zomrel otec. Akemi to odhadla správne, pociťoval som strach. Strach že prídem o niekoho ďalšieho alebo o svoj domov, o celú Kumogakure. Potom čo Akemi dorozprávala som pocítil menší vánok na tele aj vo vlasoch. Pozdvihol som hlavu a jej pomoc prijal a chytil som sa jej ruky. Postavil som sa teda a potichu jej šepol "Díky" Bolo to čudné, bola predsa mladšia a k tomu žena. Ale práve na mňa dopadla taká nálada, z ktorej som sa vďaka Akemi hneď vyhrabával.
Prišiel tu ďalší shinobi. "Mňa len mrzí, že som nestíhol prísť, keď sa to tu dialo, možno by sme to dokázali ubrániť." Povedal som už s menším úsmevom. Dával som si to za chybu a práve som sám sebe prisahal, že nabudúce už budem pripravený brániť Kumogakure no Sato.

Takeshi

Slova o strachu jsem od té ženy nečekal. Taková křehká dívka jako Akemi a dokázala mluvit tak moudře a tak nebojácně. Stačilo opravdu málo, aby si vysloužila můj respekt.
"Toho nosorožce jsem viděl asi vteřinu, ale ano, jsem si téměř jist, že měl to oko, které vy považujete za nebezpečné. Nemělo panenku a mělo fialové celé bělmo..." řekl jsem a silně zavřel oči, protože se mi před nimi začaly dělat mžitky.

Takeshi

"Žádná z vesnic by nebyla tak hloupá, aby se pod tohle podepsala a vyhlásila otevřeně válku." řekl jsem a otázku o kuchyiose jsem přešel, jako by ji ani nevyřkla.
Ovšem to, jak se ti dva shinobi obviňovali, mi vařilo krev v žilách. Mají na rukou krev mnoha lidí.
"To, že vám někdo odpustí vaši kritickou chybu, těm lidem život nevrátí..." zavrčel jsem na ty dva a Kenovi jsem ještě dodal:
"Nebo mohli být všichni ze stejné vesnice. Pokud bych najal žoldáky, nesnažil bych se dostat ven s nimi, nechránil bych je, jsou to jen žoldáci..."

Na jej otázku, či viem privolávaciu techniku som pokrútil hlavou ako Ken, keďže som privolávaciu techniku nevedel. Medzi tým ako sa tam bavili som ich pozorne počúval. Ja som s tými ľudmi aj stretol a tiež som si nemyslel, žeby to boli len žoldáci. Predsa len ako aj hovorili, kto by bránil žoldákov? Ak by ich zopár umrelo, len by ich to menej stálo. "Tak ... ak bol niekto z vás priamo u brány, ten by mohol zistiť koľko tam bolo zvierat. Ja by som keď tak šiel zistiť, že k to to bol v tom väzení ak to nebude vadiť." Navrhol som im, aj keď by mi povedali, že aby som skôr spravil niečo iné, ako zistiť tie škody v dedine.

Takeshi

Jako mluvit do dubu. Zhluboka jsem se nadechl, abych se uklidnil. bojovat v tomhle stavu by bylo hloupé, byť za dobrou věc.
"U Brány byl velký nosorožec. Toho jsem odrazil. Pak se z ničeho vytvořil velký pták, velký buvol a menší nosorožec. Z vězení zmizeli dva naprosto totožní lidé jménem Rei Casius. Jeden z nich špehoval v naší vesnici a byl zavřen. Druhý přišel se zraněnou rukou, byl ošetřen v nemocnici, vyslýchán Raikage a pak odveden do věznice. V nemocnici bude možná ještě doprovod toho druhého Reie, dívka, nevím, jak se jmenuje...Ještě něco?" zeptal jsem se Akemi, i když všichni byli natvrdlí stejně.

Takeshi

"Řekl jsem vše, co vím..."
Nechtěl jsme jít do kanceláře a jen tam papouškovat těch pár vět.
Poprvé v životě jsem zápasil se svou vlastní ctí. Kde je kage? Kde byly stráže z vězení? Jak mohla proklouznout celá karavana povstalců v době, kdy byl vydán zákaz vpouštění do vesnice.
"Možná...možná je zrádce mezi strážemi u brány. Do vesnice nikdo nesměl. Nejprve byla vpuštěna ta dívka z nemocnice a hned potom i karavana? Buď je tu jejich spojka nebo máte velice špatně vychované shinobi."

"Nie som v dedine dlho, ale čo som počul tak vzťahy mali dobré." Prehovoril som ale istý som si tak či tak nebol. Zrazu za mnou prišiel jeden Anbu a dal mi do rúk list. Ja som si ho prečítal a akosi sa mi nezdalo to, čo je na ňom napísané. "Prepáčte, ale ja vás budem musieť opustiť." Prehovoril som k nim a vybral som sa nevedno kam. Dostal som správu kvôli ktorej som sa musel urýchlene dostaviť niekam inam.
(presun)

Takeshi

Hluboce jsem se uklonil. "Ano, madam..." řekl jsem stroze. Na to, jak jsem se rozpovídal předtím, mě výřečná opět přešla. Kor, když jsem byl tak jasně utnut třemi pohledy a jednou větou, které jasně dokazovaly namyšlenost zdejších shinobi. Když jsou všichni tak perfektní, proč je vězeň na svobodě a nikdo nic neví?
Vyrazil jsem směrem k bráně. V téhle vesnici mě už nic nedrží.

//přesun

Všechno se událo tak rychle, že mi nenechali ani jednoho nepřítele. Byla to celkem škoda, ale co se dalo čekat. Nevěděl jsem však co dál dělat, a proto jsem se rozhodl, že zůstávat stát na ulici by bylo otravné. Vydal jsem se proto ulicemi na jiné místo kde bych možná i mohl trochu potrénovat své kopy.
(přesun)

Tohle bude ještě sranda. Pomyslela jsem si.
Stála jsem uprostřed náměstí jako Benjiro Uchiha.
"Na rozkaz Hokageho!"  zakřičela jsem a jednotk ANBU co byla za mnou, poslala ohnivé firebally na budovy na náměstí. zničené trosky já jsem pomocí rinneganu házela na ostatní budovy a lidi.  Začal být ve vesnici chaos a horko.
Vyskočila jsem na střechu jedné budovy a vše sledovala. Shinobi Kumo se začali shromažďovat. Doufám, že za tohle dostanu příplatek. Ještě chvíli je nechám hrátsi, a pak mizíme!