NÁMĚSTÍ A ULICE

"Hej chcel som. Vďaka za varovanie ... ale som zvedavý čo budem, keďže tú knihu mám tak na pol hodiny." Posťažoval som sa a potom som sa porozhliadol okolo seba. Nakoniec som sa pozrel naňho a potom som sa opýtal. "Máš niečo teraz na pláne?"

" No chtěl jsem jen nakoupit nějaké věci, ale jinak nic důležité v plánu nemá " odpověděl jsem na jeho dotaz, přičemž jsem přemýšlel nad věcmi, které bych potřeboval na připravení chodu. " Proč se ptáš? Potřebuješ něco? "

"Nie lenže sa nudím tak, že či nezabojujeme alebo nezatrénujeme. Akej si vlastne hodnosti?" Opýtal som sa Sanjiho a premeral som si ho pohľadom. Vyzeral byť starší ako ja preto som predpokladal, že bude možno na rovnakej úrovni ako ja ale asi to tak nebolo, keďže som tak trochu dokázal odhadnúť silu. Ale istý som si nebol tak či tak.

" Jsem genin, ale na hodnosti mi nezáleží. Nejsem jako vy shinobi. " řekl jsem mu svůj názor ohledně hodností. Já původně byl syn rybáře a o velké shinobi vesnice jsem se nezajímal. " Poslední dobou se mnou chce každý bojovat. Jsem nějaká místní atrakce? Nebojuju nesmyslné boje " Nejdřív ten samuraj pak ten chodící hromosvod a teď kuřák? No to si ze mě děláte srandu.

"Nemyslel som to tak, žeby som stebov chcel bojovať nejako navážno. Len viem, že ak niečo nevymyslím tak sa budem nudiť tak ma napadlo, žeby bolo dobré niečo podniknúť." Vysvetlil som mu moje jednanie. Popravde to bol asi jediný človek ktorého som tu poznal a to som ho spoznal práve teraz.

" Takže já jsem tu od toho abych tě zabavil " povzdechl jsem si a upřeně jsem se podíval do země. Říkal jsem si proč tu vlastně ještě zůstávám. " Jak chceš, když se nudíš tak ať je po tvým. Mě je stejně všechno jedno " Neměl jsem co na práci a všechna hezká děvčata byla pryč.

Aj keď som nečul jeho myšlienky s tými dievčatami mal pravdu, akosi som tu nevidel poriadne ani jedno. "Dá sa to tak povedať." Odpovedal som mu popravde, nebavilo ma už hrať sa na milého, keďže sa mi už ani nechcelo. "Pôjdeme na cvičisko alebo tu ľudom urobíme menšiu šou?" Opýtal som sa ho.

" Jak chceš, ale raikage se budeš zodpovídat ty " upozornil jsem ho na jeden z faktů. Jestli se něco rozbije já to platit rozhodně nebudu, už tak je můj rozpočet dost malý. " Jestli seš připraven tak klidně začni, já si počkám "

"Tak budem dávať pozor na to aby sa nič nerozbilo."Povedal som mu. Vytiahol som si knižku a otvoril ju. Začal som si čítať a pri tom som ho jedným okom sledoval."Už som pripravený, takže môžeme začať." Povedal som to skôr výsmešne. Možno ho to malo nahnevať, ale možno ani nie.

" Další co se předvádí " Dodal jsem si takovou svou osobní poznámku. Jeho otevření knihy na začátku boje bylo trapné. Něco takového dělají jen naivní lidé co se baví na ostatních. Aspoň jsem si o něm dělal svůj obrázek. " Nuže.. Začněme " Dořekl jsem a shunshinem jsem se přenesl se svou nohou až k jeho bradě a podrážkou ho do ní kopl. Muselo to být dost bolestivé, možná se přitom i prokousl jazyk. Kdo by čekal shunshin u genina a navíc cizince. Stál jsem tam a podíval se na něj. " Dost těch šaškáren "

Ako som už spomínal aj keď som jedným okom pozeral do knižky, druhým som pozeral naňho. K tomu s mojou rýchlosťou stačilo len pohnúť hlavou dozadu a tak som urobil."Hopla." Popravde ak by som ho vážne nebral vážne a robil si z neho srandu tak by som naňho vôbec nepozeral, ale to som neurobil. Poodstúpil som stranou od neho a musel som uznať, že takto sa zle číta lebo sa to ťažko pamätá a musím to čítať 2x.

Podle hukotu jsme se dostaly s kolegyní do středu vesnice. Náměstí. Cestou jsme se tiše domlouvaly co budeme dělat. Věděla jsem, že nesmím použít svůj krystal, jinak bych byla prozrazená. Na mé znamení měla žena odstartovat hukot. Obě jsme se ale nejdřív rozešli a potají k domům dávali kunaie s výbušnými lístky. Pak jsem se rozešla do jedné z uliček. Kumogakure jsem znala jako své boty. Kývla jsem na svou kolegyni, která si stoupla doprostřed náměstí a na můj povel uvolnila pečetě. Já v ten samí moment použila Mesaigakure no jutsu a zmizela z dohledu všem. V tu chvíli se celé náměstí kolem dokola stalo terčem bombardování. Každý druhý dům vybuchnul. Žena (Dian) zůstala na náměstí a kryla mě zatímco já chvíli čekala a pak se vydala k věznici.
(Reina přesun)

https://www.youtube.com/watch?v=9NPBpigwqOY

Takeshi

Doběhl jsem na náměstí, kde byl naprostý chaos. Všude se snášely vrstvy prachu a dýmu, domy hořely a obyvatelé panikařili.
Spolu s několika duchapřítomnými vesničany jsme začali organizovat hašení. Díky masce jsem měl značnou výhodu v kouři.
Popadl jsem vědro a  začal jsem skládat řetěz až ke studni.
"Popadni ten rumpál a začni točit!" zařval jsem na jednoho statného muže, řekl bych, že to byl kovář. Vesničané podávali vše, co bylo po ruce a v čem se mohla přenášet voda.
Sám jsem se z řetězu vymanil. Odložil jsem všechny zbraně až na malou katanu, kterou nikdy neodkládám, a vyrazil jsem do sutin. Z několika zbytků domů byly slyšet výkřiky a pláč, nějací lidé odklízeli s pláčem trosky.
Pomohl jsem jim a za chvíli jsem už tahal ven bezvládné tělo asi desetiletého chlapce. Podal jsem ho plačící matce. te´d na city nebyl čas. Teď se muselo zachránit, co bylo.
běhal jsem od budovy k budově a snažil se najít něco, co by nám pomohlo. Postupně se dým vytrácel, domy přestávaly hořet a náves se uklidňovala.

Dian se nelíbilo, jak málo času získala, musela jednat, její šéfka nebude mít dost času na akci. Proto složila pečetě a vypustila techniku ohnivého fireballu na další dva domy, a chystala se to opakovat znovu a to na domy za ní a před ní. Potřebovala chaos a to pořádný i kdyby měla spálit celou vesnici. Vyskočila si na jednu střechu domu, který nezapálila a házela jednu kouli za druhou.

Takeshi

Kolem mě proletěla ohnivá koule a roztříštila výlohu vedlejšího, dosud jen lehce očouzeného domu. Vyrazil jsem po směru oné koule a zahlédl jsem ženu, která se nezapojovala do hašení ani do pomáhání, a spíše se rozhlížela po okolí. 
už už jsem chtěl tasit katanu, když v tom se ozval výbuch a tlaková vlna mě srazila na zem. Cítil jsem, jak mám ve zbroji vražené střípky, jak mi z hlavy teče krev. Zatracenej saké bar. Lihoviny nevydržely ohnivý nápor a posloužily jako trhavina.
Pomalu jsem se zvedl. V ušíchmi hučelo, ale jinak jsem byl celkem v pořádku. Rozešel jsem se komýhaým pohybem k té ženě.
"Haló! Vy! Vy!" ukazoval jsem na ni a lapal po dechu. "Stůjte!"

Dian

TO určitě, pomyslela si. A jednu ohnivou kouli poslala přímo na něj. Potom skočila na další střechu a poslala ještě jednu kouli. Rozhlédla se kolem a natočila se směrem k bráně. Tu pečeť vytvořila ještě jednou a tu ohnivou kouli poslala přímo na bránu. Potřebovala své kolegy dostat dovnitř.

Takeshi

Vyslala proti mě ohnivou kouli. Stihl jsem z tasení vyslat Issen a projektil se rozpůlil. Mezitím jsem se trochu rozkoukal a přidal jsem na tempu. Nesmí utéct!
Navzdory mému sprintu se můj dech ale prodlužoval a klidnil a mé ruce se přestaly třást.
Stihla vyslat techniku, ale dál už nedoběhla. Skočil jsem na ni a srazil ji k zemi. Je jedno, jak byla krásná předtím. Teď měl její obličej blízké setkání s dlažbou.

Dian

O muže, na kterého jsem zaútočila, jsem se pak už nestarala. Viděla jsem jak se do vesnice dostává celá karavana s křikem a začali se bít hlava nehlava. Usmála jsem se, ale najednou do mě někdo vrazil. Nestihla jsem reagoval, padali jsme ze střechy, ale stihla jsem se jednou rukou chytit okapu, nevěděla jsem však jak dlouho se udržím, když on visí na mě.

Muži
Hlavní třídou jsme se dostávali víc do vesnice, každého kdo byl poblíž jsme nějak zranili, či rozbíjeli okna domů. Zkrátka jsme si to všechno užívali, nechtěli nás pustit, teď mají problém. Pár mužů pokračovalo v ohnivých technikách, někteří používali fuuton a jeden dokonce použil i raiton.

Takeshi

Viseli jsme na střeše domu a jediné, co nás dělilo od patrového pádu, byly ruce té ženy. Držel jsem se jí kolem pasu a ignoroval kopance, kterými mě jistě chtěla setřást. Přeci jen několika kilová samurajská zbroj vydrží nějaký ten náraz. Otočil jsem wakizashi čepelí proti nám a řízl ženu přes obě stehenní tepny. Pak jsem se pustil. Tahle už neuteče. Buď ji najdu tady na  zemi, v bezvědomí kvůli nedostatku krve, nebo má komplice a v tom případě se pro ni ten komplic musí nejdřív dostat.

Dopadl jsem bez problémů. První patro snížené o člověka a půl, to by skočilo i děcko. Vyrazil jsem ke studni, kde jsem měl zbytek mečů. Popadl jsem katany, narychlo si je připnul a rozeběhl se za strážnými, kteří začali bojovat se členy karavany.

//přesun

Muži a ženy

Všichni pustošili vesnici uvnitř. Postupně se zvětšovalo místo, kde byly vypálené domy.  I když dostali zaplaceno všichni, ničení je bavilo dál a proto nepřestávali ani po určitém limitu, kterým jim Reina dala.  Pár mužů si povšimlo jak se shinobi  ztratili k bráně, takže se vydali i tam, protože věděli, že šéfka bude potřebovat pomoc.  

(přesun 5 mužů)

Po tom, čo sa to tu začalo spustošiť som sa prestal venovať tomu geninovi. "Radšej sa niekam rýchlo skry alebo choď zavolať posili." Povedal som mu a veľkou rýchlosťou som sa vyrútil na mužov čo ničili túto dedinu. Bol som veľmi rýchli a preto keď som sa u jedného z nich objavil zozadu mal som na pláne mu bodnúť kunai do krku. Hneď potom by som sa vydal k ďalšiemu mužovi. Vôbec som nechápal tento útok ale hodlal som dedinu brániť.

Na Haruha zaútočili další dva muži pěstmi, chtěli pomstít přátele, ale najednou se nad náměstí ozval ostrý křik ptáka, který následně udělal Puf. To bylo znamení pro všechny, že je konec akce a oni se mají stáhnout. Věděli kam mají dojít, aby dostali svou odměnu.
"jistě se vrátíme pro kořist." dodal jeden a pak se všichni rozutekli k bráně

(karavana zmizela z vesnice)

"A kto povedal, že vás nechám odísť." Ako sa rozutekali k bráne a boli mi chrbtom, hodil som čo najviac kunaiov na tých shinobi, ktoré by ich mali zneškodniť. K niektorému som sa dostal sám a zneškodnil som ho. Nemal som dôvod na nich  používať  svoje schopnosti. No vtom som si všimol na zemi plačúce zranené dievčatko.To ma prinútilo zastaviť a skočiť k nej, aby som jej pomohol. Dostal som ju do oblasti, kde už nehorí, keďže  spôsobili pomerne veľký zmätok. Potom sa tam objavil člen z anbu a prevzal si ju. Zobral som sa a začal som pomáhať ľudom pri zbavovaní sa trosiek, keďže som nemal ako hasiť. Pre takéto prípady sa musím naučiť nejakú techniku suitonu,pomyslel som si a pokračoval s pomáhaním dedinčanom a ostatným shinobi, ktorí sa snažili nastoliť kľud v dedine.