NÁMĚSTÍ A ULICE

Pokojný život vraždícího psychopata...
Bylo by to hodně jiné, kdybychom se my dvě nepotkaly. Naopak naše setkání bylo správné, posílilo Kumoagakure a také (především) posílilo nás obě.
"Takhle už o sobě nikdy nemluv!" ohradila jsem se při jejích posledních slovech. "Jsi krásná. Nevšimla sis, jak se na tebe všichni usmívají, i když se na ně mračíš?"
Byla to pravda. I teď se na nás někdo díval. A na mě to nebylo, byla jsem na ten dětský pohled příliš... stará? V tomto věku bych to říkat neměla, ale rozhodně už tu byl přílišný věkový rozdíl.
"Jsi jako věčná růže. Sotva jsi rozkvetla a zarazila ses na tom nejkrásnějším bodě života. Roztomilá, plná okouzlujících paradoxů a zdánlivě nedosažitelná pro kohokoli, kdo se na tebe podívá..." znovu jsem naklonila hlavu na stranu. "Jako člověk, který strávil ze všech nejvíce času s Kumogakure no Akumou bych to měla vědět jistě, ne?"
Jistě, byl tu menší problém s tím, že časem si s ní někdo bude připadat trochu jako pedofil, ale lepší než být neustále sama. Zvláště po mé smrti. Jako jashinistka tohle musí umět přijmout, svět jí ani nedává jinou možnost, ačkoli je to neskutečně kruté.
"Jediné, v čem jsou mé vztahy lehčí, je věk. Pokud zemřu přirozenou smrtí, pak to bude v podobném věku, jako pravděpodobně můj partner... o to těžší, věrnější ale budou tvoje lásky, má drahá," pousmála jsem se. "Jedině ty budeš moct říct, že miluješ věčně."
A to je romantické a kruté, má drahá Jashinistko.

Představila jsem si ji starší a s většími ňadry, jak sama naznačila.
"Atsu-chan," blesklo mi v očích. "Nejsi náhodou mistr Genjutsu? Větší prsa, dospělý vzhled... to by pro tebe neměl být problém, ne?"
Možná jsem jí vnukla nápad na novou techniku.
A pak bychom jí měli najít nového Jashinistu.
Pokud by se do něj tedy zamilovala tak, že by s ním byla ochotná strávit věčnost.
"Co tak Dango? Nebo bys raději nějakou restauraci?"
Rozhodně jsem ji nehodlala mučit hlady jen s Dangem, ale kdyby na něj měla chuť...

Na chvíli jsem oněměla.
"Jednou to třeba dokážeš," pousmála jsem se.
Viděla v mých očích zvláštní odlesk. Pýcha. Sice to nebyla pravda, ale uvědomila jsem si, jak by vlastně vypadala, když by byla starší. Nutno říct, že nyní by vztah staršího shinobi s ní (a časem by starší určitě byl) vypadal částečně jako pedofilie a to není dobré. Ale pokud by vypadala starší, milovali by ji všichni. Každý by ji padl k nohám.
"Jako dospělá bys byla ještě krásnější. A i kdyby to měla být těžká cesta, vím, že to jednou dokážeš."
Až potká někoho, pro koho bude chtít být dospělejší, budou láska a touha znamenat víc než zdání nemožnosti. A Jashin se s tímhle určitě ještě nesetkal.
I Bůh si zaslouží trochu překvapení, ne?
"Tak tedy Dango," přikývla jsem spokojeně, rychle jsem ještě zaplatila její masku a nechala jsem se odtáhnout ke stánku s Dangem.

//Přesun

Šel jsem lehkym krokem po ulici. Sledoval jsem jak to tam vypadá.
Hm je to tu zajímavé. Zašeptal jsem si a sledoval vše okolo mě. Všiml jsem si lavičky na kterou jsem si ihned sedl přeci jen to byla docela dálka a trochu mě bolely nohy.

Spokojené a s dobrou náladou (alespoň u mě i přes temnější témata převládala) jsme se s Atsukou vrátily do ulic. Chuť užít si ještě zbytek dne bez povinností mi překazila čelenka neznámého shinobi.
Amegakure?
Zastavila jsem se před ním a v hlavě mi probíhalo, co všechno se mohlo stát. Mohla být zničena další vesnice. Mohli nám vyhlásit válku. Mohou Kumogakure z něčeho podezírat!
"Amegakure se rozhodla nás poctít návštěvou?" promluvila jsem na něj konečně a rozhodla jsem se přitom využít chvíle nevědomosti.
Že jsem Kage prozrazoval pouze znak na zádech, který ale Fili vidět nemohl. Zdálo se, že před ním stojí obyčejná shinobi, snad Jounin, věkově někde těsně nad dvacítkou.

- "lehkym" > "lehkým"
- "Sledoval jsem jak..." > "Sledoval jsem, jak..." (vedlejší věta)

- "Hm je to..." > "Hm, je to..." (Citoslovce a částice na začátku věty prakticky vždy odděluješ od jejího zbytku čárkou.)

- "Zašeptal jsem si..." > Přímou řeč bys správně měl psát s uvozovkami a věta "zašeptal jsem si" by měla následovat za čárkou a uvozovkami ("...," zašeptal jsem si).

- "...lavičky na kterou..." > "...lavičky, na kterou..." (vedlejší věta)

- "...sedl přeci..." > Slova by měla oddělovat buď čárka nebo bych slovem "Přeci" v tomto případě začala novou větu.

Všiml jsem si, jak ke mně přišla nějaká žena.
''No, chci se podívat jak tu na tom jste.''
Odpovím a sleduju ji.
Hm kolik ji je let? 19? 20? Pomyslel jsem si a stále ji sledoval


(Já nevim já takhle psal vždy a nikomu to nikdy nevadilo už když jsem tu hrál tak rok zpátky tak to nikomu nevadilo. Tím myslím ještě staré NS
Prostě když to bylo tučným písmem je to mluvení a kurzívou to je když si to pouze pomyslím. Jen to Lehkym já nevim proč, ale i ve škole učitelé na nás tak mluví čímž myslím i učitelky. Nevim jestli je to nářečí nebo něco podobného, ale třeba tady v krkonoších si to vše strašně zkracujeme Se mi aspoň zdá. A ty čárky to vím to uznávám protože čárky nesnáším )

Pozvedla jsem obočí.
"Za tenhle důvod by tě tu mohli zavřít, chlapče," odvětila jsem. "Stačí špatně formulovaná věta a zníš jako špatný špion."
Ale špion by to tak lehce neprozradil, či ano...? 
"Kagayaki Rin," rozhodla jsem se představit. "A ty?"
Bylo nepravděpodobné, že by znal mé jméno, byla jsem Kage s přestávkou jen necelé dva roky a nyní po oné přestávce asi týden. A i kdyby se učili o Kage, která byla na svém místě tak krátce, kdo by si z Akademie pamatoval každé jméno?

//Nikdy jsi nehrál v mé vesnici za mé vlády. Jelikož jsou textové hry převážně o textu, spousta z hráčů psaní zbožňuje. Pokud pak mají hrát s někým, kdo při odpovědi poruší něco, co je pro ně samozřejmé, mohou být frustrovaní, taková hra je nebaví a někdy jí i nechají. Jako obhájce většiny ve své vesnici pak mám za povinnost vyhledat přijatelný kompromis.

A proto opravuji gramatickou stránku tvého psaní. Když se podíváš na to, jak se změní tvé psaní během dvou příspěvků oddělených menšími gramatickými vysvětlivkami, co vidíš? Prakticky jsi během chvíle opravil dvě chyby. Jak bys asi psal, kdyby ti s tím někdo pomohl už na starém Ns? (Ačkoli tam takové projekty byly, jen nemohly pokrýt všechny hráče a byly spíše nárazové.) O co bohatší by byla hra? S kterými dalšími hráči, kteří před horší úrovní gramatiky než mají sami utíkají, bys mohl hrát?

Jsi chytrej kluk, tak co ti brání nevyužít příležitosti? Když tě někdo opraví v textovce, tak je to lepší, než když tě musí opravovat učitel ve škole nebo nezávislý pozorovatel v internetové diskuzi. Nikdo tu nemluví o bezchybném psaní, ale o základech gramatiky, které jsou na střední škole nutností a které zajišťují, že každému ve vesnici bude příjemné, jak píše ten druhý. Jde jen o to, jestli chceš využít možnosti, že tě sem tam opravím já (časem si to zafixuješ a nakonec to budeš dělat automaticky) nebo jestli se tím chceš trápit nad učebnicemi.


Řeč zvýrazněná tučně není špatně, ale nenaučí tě psát přímou řeč, kterou používáš všude mimo textové hry. Navíc při ní nemůžeš uplatnit pravidlo, že když začínáš za přímou řečí slovy jako "mluvil jsem" nebo "odhadl" atd., zkrátka popisuješ, jak jsi něco řekl (nevím přesně, jak teď toto správně vyjádřit), tak začínáš malým písmenem. ("To není moje vina!" ohradil jsem se.)

A neměl bys nakonec čárky docela rád, kdyby ti šlo je správně umístit ve větě? ... Dokud budeš v mé vesnici, mohu ti pomáhat se to naučit.

Omlouvám se, já to nemyslel zle a kdybych byl špion, tak bych se prozradil dříve a hlavně moje přezdívka ve vesnici je Chishi . [Chishi v překladu Nesmrtící]
postavil jsem se.
'' Mé jméno je Fili RyoGui. ''
představím se a uklonim se.
''Rád vás poznávám.  ''
pousmál jsem se.
''Ještě jsem zapomněl k tomu špionovi, kdybych vskutku byl špion, tak bych si asi vymyslel něco lepší ne?''
Sakra Fili tu umíš teda vymyslet hovadinu
pomyslel jsem si a praštil jsem se rukou do hlavy jako náznak, že jsem řekl úplnou hovadinu.



(hele rád se něco přiučím já jsem na gramatiku strašně blbej )

Chishi nebo Fili?
Měla jsem dvě vcelku roztomilá jména na výběr.
Tak takového člověka nepotkáš každý den...
Za mými zády se před cizím člověkem schovávala Atsuka.
"To je Atsuka, má schovanka," představila jsem ji.
Do seznamování s cizími lidmi jsem ji ale nutit nechtěla, zvlášť když jsem je sama neznala a tak jsem ji nechala schovávat se za mnou a předstírala jsem, že se nedělej nic zvláštního.
"Zajímavé..." zareagovala jsem pak na jeho slova. "Takže co bys chtěl zjistit o naší vesnici, co už se nepíše v učebnicích a atlasech světa?"
Přišel mi trochu naivní, trochu blázen, ale já měla takové lidi vždy ráda a navíc se často prokázalo, že právě oni tvoří budoucnost. Chtěla jsem si ještě chvíli hrát na obyčejnou kunoichi.
Heh, jsem zvědavá, co mi řekne, až se dozví, že mluví s Raikage!


- Tentokrát prvně chválím nápad s hranatými závorkami, super! Pokud bych to nějak upravila, tak jen detailně jako: [Chishi - v překladu "Nesmrtící"]

- Chválím i malá písmenka za přímou řečí, ale nemusíš onu další větu dávat na nový řádek. Opticky to prodlouží post, což je pěkné, ale nemá to žádný logický důvod. Stačí normálně za sebou. ("Rád vás poznávám," pousmál jsem se.)

- "...něco lepší ne?" > "...něco lepšího, ne?"
- "Sakra Fili tu umíš..." > "Sakra, Fili, ty umíš..."

Zdravím Atsuko. mávl jsem na pozdrav.
'' No, po pravdě bych chtěl vědět, nějaké vaše tradice a podobně. Hlavně se chci zeptat na vašeho Raikage. Jaký je? Je to tu ve stylu krutovlády nebo naopak?'' zeptal jsem se s úsměvem.
Už zase, Fili ty jsi blbec ! pomyslím si a zase se praštím do hlavy.

Skryla jsem úsměv ve zvonovém rukávu kimona.
"Takže chceš vlastně objevovat svět?" nadhodila jsem.
Kdyby to řekl na začátku, bylo by vše jednodušší...
Zcela jsem mu nevěřila, jako Kage jsem ani nemohla věřit každému bez letitého prověření. Mohla bych tím totiž ohrozit svou vesnici více než kdokoli jiný, kdybych se spletla.
"Naše Raikage je žena," opravila jsem mírně jeho úsudek. "Neměl by to někdo, kdo se vydá na cesty, vědět?"
V očích mi hrály pobavené jiskřičky.

- "Zdravím Atsuko. mávl jsem na pozdrav." > "Zdravím, Atsuko," mávl jsem na pozdrav." (Stále stejný princip. Vždy si to uvědomíš až potom, co napíšeš první větu, pak to dodržuješ a na konci zase zrychlíš a děláš chyby. Ale to se časem poddá, slibuji.)

- "Vědět tradice." > "Znát tradice." (Slovní zásoba, pozor na to. Čeština je krásná i zrádná v tom, že je třeba hledat vhodná slova, abys zachoval křišťálově čistý smysl.)

''Ano, chci objevovat svět.''
''No, já nemít mapu, tak ani nevím, kde Kumogakure leží. Jsem tu poprvé.'' skloním hlavu. Poté jsem zaslechl jak říká, že Raikage je žena. '' Žena?'' zeptám se nadšeně. Konečně někdo, kdo by mohl být alespoň trochu normální. pomyslel jsem si.  '' Raikage je žena? T...t..to jsem nevěděl.'' zakoktal jsem. ''Nemohla by jste mě za ní dovést? Rád bych ji oznámil, že jsem tu, aby nedošlo k nějakému nedorozumění.''

Klubal se z něj vcelku zajímavý člověk.
"Nevím, jestli mě tvá neznalost nemá urážet," rozesmála jsem se. "Ale dobrá, můžeme tě dovést ke kanceláři Kage, chceš-li."
Projevil i trochu slušnosti... Asi bych měla přestat dávat na první dojem.
Byla jsem nadšená, že se chce jít představit Kage. To by špeh pravděpodobně neudělal, pokud na mě tedy při cestě do kanceláře nezaútočí a i to by bylo dobrodružství.
"Změnilo se tím mnoho, že je Raikage žena? Nezvládla by žena krutovládu?" reagovala jsem na jeho další slova.
Nakonec jsem ale nechala otázku jen viset ve vzduchu bez odpovědi a ukázala do jedné z uliček: "Budova Raikage je tudy."

- Skvěle, stonásobně lepší než tvůj první a druhý post v Kumoagakure! Pro dnešek už tě (za odměnu ) nechám vstřebat "nové" gramatické dojmy a příště pokračujeme.

'' Byl bych nerad, kdybych vás urazil. Hned si dělat nepřátelé fůů ani náhodou. No jsem rád, že mě tam dovedete, přeci jen budu mít nějakou milou společnost.'' pousmál jsem se. ''A neříkám, že by žena nezvládla krutovládu spíš mě překvapilo, že tu je Raikage zrovna žena. '' když jsem domluvil, tak jsem je pouze následoval.
''Hm je to tu takové klidnější a mírumilovnější než v Amegakure.'' zašeptám si docela smutně a stále je následuju.



(No, já jsem jen rád, když se to tady takhle naučím děkuji moc )

Zaslechla jsem jeho poslední tichá slova a považovala jsem za nutnost reagovat především na ně.
"Všude jsou lidé hodní a lidé zlí," řekla jsem. "Záleží na vůdčích osobnostech vesnice, kteří budou víc vidět a kteří naopak zůstanou ve stínu."
Tohle jsem znala moc dobře. Historie s Everestem, který spolupracoval s "temnými silami světa," společná historie s Reinou Kanou, měsíce v kómatu a probuzení do vesnice, která pro mě byla najednou téměř cizí.
Nejtěžší je uvědomit si, že ani vůdčí osobnost za dobré skutky nesmí nic chtít.
Dávala jsem si pozor, abych při cestě nikdy nešla za ním a aby neviděl znak na mých zádech. Naštěstí i kdyby se mi to nepodařilo, stále by mě kryla Atsuka, která se pořád držela za mnou a zůstávala podivně tiše.

//Přesun

Ještě ten večer
Šel jsem k hotelu, kde jsem si zaplatil pokoj a následně tam usl.

Dnes
Vzbudím se a vezmu si svoje oblečení, poté se obléknu a opláchnu. Po několika minutách, jsem vyšel z hotelu a šel na ulici, kde jsem se jen tak procházel. Stál jsem přemýšlel nad tou otázkou, co mi Raikage-sama řekla. pomyslel jsem si a procházel se dále po ulici

S pohledem shlížejícím do země jsem pomalu kráčel ulicemi Kumo. S ledovým pohledem jsem si v hlavě přehrával různé myšlenky a zcela jsem ignoroval okolní svět. V ruce jsem svíral jeden kunai a točil si s ním kolem prstu. Moje nepozornost zničehonic zavinila, že jsem omylem najednou těžce vrazil do jakéhosi muže přede mnou...

Jak jsem šel po ulici tak do mě nějaký kluk vrazil. ''Pardon.'' omluvil jsem se. Přeci jen, kdybych dával větší pozor, tak do mě nevrazí. Takže je to vina obou. pomyslím si a sleduji ho.

Ihned po nárazu jsem se vzpamatoval z mého snění a zmateně se rozhlédl kolem sebe. Přede mnou stál chlapík a omlouval se mi. Bylo mi to divné. Vždyť jsem do něj vrazil já.
Ještě trochu jsem se zotavil a pak pravil: "Ehm, to nic. To já bych se měl omluvit. Nedával jsem pozor. Gomenasai." omluvil jsem se a mírně uklonil.

''Řekl bych, že to byla vina obou.'' pousmál jsem se''Kdybych, já uhnul a ty dával pozor, tak by se to asi nestalo. Jinak není bezpečné hrát si s kunaiem a přitom být zamyšlený.'' díval jsem se na něj. ''I když musím se přiznat, že jsem to dříve také dělal.'' po chvíli jsem se praštil rukou do hlavy. ''Zapomněl jsem se představit. Fili RyoGui a v mé vesnici jsem známí pod přezdívkou Chishi''
[Chishi - v překladu ''Nesmrtící'']

Jeho úvaha měla něco do sebe. V podstatě to byla pravda, ale mně stejně připadalo, že větší podíl na tom mám já. Při zmínce o kunaii jsem se na nástroj podíval a trochu se začervenal. Rychle jsem ho radši strčil zpátky do pouzdra.
"Dino" představil jsem se i já. Když vyslovil i svoji přezdívku, došlo mi, že asi nemůže být zdejší. Také je pravda, že jsem ho tu ještě neviděl. "Vy nejste odtud?"

''Nejsem. Jsem z Amegakure no sato. '' ukázal jsem na čelenku na rameni. '' Pouze jsem se přišel podívat, jak to tu vypadá.'' pousměji se. '' Máte to tu klidnější a člověk se tu méně bojí o svůj život.'' dodám a sleduju ho.