HLAVNÍ BRÁNA

pro **Kagayaki Rin** Thu Aug 08, 2013 2:11 pm

First topic message reminder :

Brána do Kumogakure je skrytá na úzké stezce vysoko v horách. To je jediná cesta, kromě další tajné, evakuační, kterou ale znají pouze shinobi z Kumo a která vede na moře k lodím. Ale vraťme se k bráně. Její umístění je důvodem, proč karavany často nedojíždí až do vesnice (některé jejich vozy by se na stezku ani nevešly) a kupci si raději vytvořili často navštěvovanou tržnici před Kumogakure.

Zásoby se samozřejmě nenechávají v tržnici před vesnicí. Uvnitř jsou další obchody a především skladiště pro případ obléhání nebo náhlého uzavření bran? O některých, kde jsou uloženy trvalé potraviny, nikdo nepovolený neví. A dalším zdrojem potravy je rybolov a přímořští ptáci. Ovoce a zeleniny tu naopak nikdy moc nebylo. Přesun potravin do vesnice se odehrává prostřednictvím vnesení kontrolovaných beden bránou nebo vytáhnutím z lodí pod jedním z vysokých skalních převisů na kraji vesnice. Je to složité, ale to je přijatelná cena za bezpečí.

Kromě bariéry kolem vesnice ji hlídá jen ona (a věřte mi, nejde ji obejít!) a to ne prostřednictvím vysokých hradeb, ale prostřednictvím strážních věží (jednoduše vybudované schodiště a okna ve skalách na krajích brány) a stráží, kteří jsou vždy hodnosti Chūninů (2 - každý v jedné strážní věži) a Tokubetsu Jōninů (2 - stráž v bráně). Druhá dvojice má za úkol odzbrojit cizí shinobi. Od našich je rozeznají pomocí jakýchsi "vstupenek," které dostávají do zásoby a které musí ukázat, pokud je stráž nepozná od vidění. Nejsou tu ale proto, aby bránili vesnici, ale aby ji v případě problémů zalarmovali a dali vědět ninjům vyšších hodností.
Informace pro nově příchozí

Brána je zelektrizována po celé délce a šířce vstupu. Je nabitá elektrickým proudem, který vám ublíží když se k ní přiblížíte. Před bránou jsou také shinobi, kteří vybírají lístky a pustí pouze shinobi z Kumogakure...

Brána je v noci otevřená pouze pro vlastní shinobi, cizinci budou vpuštěni jen za světla.

pro **Yotsuki Sorata** Wed Aug 12, 2015 5:09 pm

Cesta bola veľmi dlhá, lebo som sa snažil vyberať vždy tu najmenej frekventovanú cestu, ktorá nebola vždy tá najľahšia a najkratšia. Po pri ceste som vysvetlil Naovi, že nech nerobí príliš rozruchu a nech pri vstupe do dediny nehovorí. Predsa len poviem, že mi robil spoločnosti pri hľadaní Mikasi a bol, ako môj pomocník pri tejto misii. Aj keď som zo sebou bral len jednoho Anbu, tak som po ceste mohol kľudne naverbovať ďalšieho. Našťastie som mal autoritu, ako minulí raikage, preto by mi to malo prejsť aj keď to môže byť podozrivé. Mikasa tomu dodávala také isté čaro, ktoré by ich malo určite obmäkčiť, keďže zo sebou mala tých dvoch krpcov. Nao by sa do vstupu do budovi nemal vôbec, ako dozvedieť, že nie som Raikagem. Keď budeme tam, no bude to zaujímavé ale pred Mikasou by sa mohol ovládnuť tak či tak. Rozmýšľal som nad tým, ako mu to vôbec poviem. Predsa len som nechcel, nech sa to dozvie od Atsuki ale priamo odo mňa. Zaslúžil si to počuť z mojich úst a nie od niekoho úplne iného.
(presun)

pro **Nao Okumura** Wed Aug 12, 2015 6:24 pm

Cesta do Kumo bola dosť nezáživná, dalo sa povedať že až otravná. Po celú tú dobu som bol ticho a len premýšľal, nad takmer všetkým, od toho čo sa to vlastne stalo že vlastním deti a hrajem sa na chodenie s Mik, až po to ako sakra sa nedržím vlastného pravidla byť zmrdom. Vôbec som nikdy, ani v tom najúžasnejšom sne nečakal, že práve ja budem človek ktorý dáva pozor na ostatných. Kedysi som taký bol, bol som ešte malé dieťa ktoré nič nevedelo o svete, aký je tvrdý a hrozný. A teraz? Teraz som držal Mik za ruku a cítil som sa príjemne. Mal som príjemný pocit v tele že sa mám o koho starať a že konečne dáva môj život zmysel. Nemohol som tomu ani len uveriť že práve ona bude tá osoba, ktorá ma takto zmení. Dala mi nový život to áno, keď som sa o ňu začal starať, ale že ma takto zmení? Ako vážne?
„Vidíš to vôbec Mik? Že to nehrám?“ Spýtal som sa sám seba v duchu či vidí tú starosť o ňu naozaj, alebo sa takto o ňu starám len pre zábavu. Nikdy som nebol ten typ človeka ktorý by na ňu bol strašne milý, býval som na ňu hnusný, nepekný a nikdy som ju nenechal myslieť si že mám city. A teraz, to čo sa udialo tam v bare, bolo až neuveriteľné že niečo také som bol ja. Neveril som že je to pravda, hral som to. Teda aspoň som si to myslel, kým som popri ceste nemal dosť času na premýšľanie. Predsa len cesta trvala pár dní, kým sme sa zastavili pred bránou v Kumo a ja som sa dostal do stavu neistoty ako to beriem. Teraz ma však trápili iné veci, keď som pohliadol do tvári stráži. Spoznali ma, a to nemohol zariadiť ani Raikáge aby ma nespoznali. Síce nič neurobili ale ich ostré pohľady som cítil po celú cestu prechádzaním brány. Ani netušili čo som pre nich robil a hneď ma odsúdili. Môj pohľad šiel k zemi, akoby ma naozaj trápila vina. Už dávno by som od tejto bolesti utiekol ako vždy, nepriznal si ju a hral sa na zmrda, ale teraz tu bola ona.

~presun~

pro **Mikasa Aomine** Wed Aug 12, 2015 7:23 pm

Cesta probíhala téměř výhradně v tichu, což mi obvykle vyhovovalo, no nicméně právě teď na mě ta tíživá, napjatá atmosféra padala jako sto kilové závaží. Dávalo mi to celé moc prostoru pro myšlenky. Nechtěla jsem přemýšlet. Jen to ve mě vyvolávalo další a další pochybnosti. Snažila jsem se soustředit na děti, hrála jsem si s nimi a celkově jim věnovala spoustu pozornosti, protože mě to odvádělo od skutečné reality.
Ve chvíli, kdy jsem v dálce viděla budovy vesnice, ve mě zatrnulo. Okamžik pravdy! Zbělela jsem jako stěna a dívala se na Naa, který mě ještě pořád držel za ruku. Prošli jsme branou a já si všímala všech těch pohledů, které mu okolní lidé věnovali. Chtělo se mi na ně křičet, že ho vůbec neznají, nějak ho bránit, ale zatnula jsem zuby a následovala muže do vesnice. Nevyvolala ve mě žádnou reakci - nadšení nebo strach, prostě mi to bylo fuk. Nejdůležitější byl teď Nao a jeho osud.

-Přesun-

pro **Hokori Mai** Wed Aug 12, 2015 8:04 pm

Došel jsem s doprovodem k bráně. Tu jsem se hezky rozloučil, Popřál strážím, ať se jim na směně daří, a odešel pryč, zpátky do vesnice. Už se setmělo, což bylo fajn. Cestovat v noci bude lepší než přes den. To horko bylo nesnesitelné, už když jsem seděl pod tím deštníkem v provizorní kanceláři Raikage... nedovedu si představit, že bych v něm měl šlapat takový kus cesty do Tsuki. Teď v noci se aspoň trochu ochladilo, i když to není znatelný rozdíl.

Přesun

pro **Kuroashi Sanji** Wed Aug 12, 2015 10:00 pm

Tak a bylo to, byl jsem právě u bran Kumogakure no Sato a chystal jsem se na menší výpravu. Opravdu jsem doufal, že to Atsuce nebude fakt vadit. Rozloučil jsem se se strážema a vydal a se na svou cestu. Kam to vlastně nevím, ale brzy se určitě vrátím. Přeci jen musím pak pokračovat v práci tady v Kumo. Atsuka by mě zabila.
/přesun

Po nějaké době jsem se vrátil do vesnice stejně jak jsem odešel. Nebyl jsem pryč zas tak dlouho, tak kdo ví jestli si toho vůbec někdo všimnul. Měl jsem nyní namířeno ke kanceláři Atsuky.¨

/přesun

pro **Akemi Kagayaki** Sun Sep 27, 2015 8:57 pm

Po celou cestu až sem, jsem myslela nad jednou jedinou věcí, která mě držela při vědomí. Pokud teď padnu, už jí to nikdy nebudu moct předvést. Nejsem slaboch, nejsem...slaboch, já...nejsem...slaboch! Tuto větu a několik dalších jsem si říkala při cestě z Odlehlých plání až sem. Můj stav a můj vzhled? Kdyby se na mě podívalo nějaké dítě, bylo by dost možné, že začne věřit na zombie. Můj plášť už ani neexistoval. Moje kalhoty byly na kolenách absolutně roztrhané a propálené. Moje horní část oblečení se jen tak tak držela, byla vidět moje síťkovaná zbroj pod bílo-červeným přehozem, který jsem nosívala. Moje pravá ruka se ani nepodobala ruce. Byla šíleně popálená. Kdyby mi teď odpadl prst, ani bych to nepostřehla, stále jsem v tom ale city měla a to bylo nejhorší, že tu bolest jsem cítila po celou dobu cesty až sem. Moje celé tělo se naklánělo ze strany na stranu. Vlasy mi padaly do pbličeje, nohy a kolena se mi chvěly. Občas jsem se podívala před sebe, jaký kus to ještě je. Čím častěji jsem se k před sebe dívala, tím víc jsem měla pocit, že je ode mě všechno dál. Můj sluch a vlastně většina mých smyslů byly hodně otupělé. Viděla jsem jenom rozmlžené okolí a snažila se poznávat věci kolem sebe, abych do něčeho náhodou nenarazila. Pravá ruka, která byla totálně out mě začala táhnout k zemi a moje nohy šli s ní, moje vůle se ale držela. Cítila jsem se jako panáček, který nemá nad svým tělem nejmenší kontrolu. cítila jsem se...slabá. Víc než kdykoliv před tím. Skloubit dvě smrtící S-rankové techniky do sebe v jednu chvíli, kdy se tu druhou učíte byl špatný nápad, tím jsem si byla jistá. Ve chvíli, kdy jsem došla až k bráně a překročila práh hlíněné cestičky na kachličky, které vedly do středu města, jsem se zhroutila na zem. Už jsem dál nemohla jít, nemohla jsem udělat ani krok, nemohla jsem ani křičet, všechno se mi před očima motalo, po chvilce jsem cítila, jak se moje oči zavírají. Nemohla jsem to ale dovolit. Ležela jsem tam jak mrtvola, doufajíc, že jí někdo dovede buď to na pohřebiště, nebo do nemocnice. Toto zranění, které jsem měla bylo téměř smrtelné.

pro **Natao Hyuurai** Wed Mar 23, 2016 3:30 pm

Pomalými, ale istými krokmi som sa blížil k miesto, ktoré som nevidel už viac ako tri roky. Vracal som sa.. domov? Kto vie, ako ma tam ešte brali. Mal by som byť na zozname hľadaných, alebo aspoň stratených ninjov, takže by mali vedieť, kto som. Celú túto cestu som premýšľal, ako príjsť do Kumo, či v noci sa vlámať, alebo nejako oklamať stráže, no nemal som nato chuť. Chcel som sa po dlhej dobe príjsť niekam.. ako domov. Čím som bol bližšie, tým som bol viac nekľudnejší a viac som premýšľal.
Dorazil som k bráne a a sňal si masku, ktorú som mal doteraz na tvári a pozrel sa na jedného z strážcov, chcel som totižto vedieť, či ma zastaví, alebo nie. Ak si ma pamätal, alebo ma mal v zozname, určite to išiel nahlásiť nejakému vedúcemu a ten Raikagemu. Tak či tak, mi to bolo jedno, keďže som to mal aj tak namierené k Raikage osobne.
Som.. doma. Povedal som si, keď som prešiel prvým krokom do Kumogakure no sato. Nachvíľu som len zastavil a sledoval okolie, ľudí a všetko, čo sa dialo okolo mňa. V mysli sa mi objavili súboje s Rin, Kenom a ešte ďalším Jouninom, ktorého meno si nepamätám. S úsmevom, ktorý mi zdobila tvár, som sa vybral priamo za Raikage do jej budovy. (presun)

pro Sponsored content

HLAVNÍ BRÁNA

HLAVNÍ BRÁNA

Re: HLAVNÍ BRÁNA

Re: HLAVNÍ BRÁNA

Re: HLAVNÍ BRÁNA

Re: HLAVNÍ BRÁNA

Re: HLAVNÍ BRÁNA

Re: HLAVNÍ BRÁNA

Re: HLAVNÍ BRÁNA

Re: HLAVNÍ BRÁNA