HLAVNÍ BRÁNA

Objabvil sa pred bránou. už ubehli 3 mesiace od kedy ju videl naposledy, no stále vyzerala rovnako. Pre neho ako obyčajne nič zaujímavé. Po okolí sa pohybovala stráž a brána bola otvorené pre širokú verejnosť. Prechádzalo ňou čim ďalej tým viac ľudí a húf bol taký hustý, že by sa nim nepredrala ani myš. Kým sa však dostal cez bránu stráže si ho všimli a on im len prikývol na znamenie príchodu. Našťastie od neho nič nechceli a ani sa nepýtali. Nikdy nemal rád, keď musel strácať čas takýmito nepodstatnými vecami. Prešiel bránou a ako bolo zvyku mal to namierené práve ku kagemu, aj keď vlastne toto všeobecné pravidlo vždy nenávidel.

Naše cesta vedla až k bráně Kumo, navštívit v úřadu nového Raikageho. Nahlásila jsem se strážným a čekala, až vyřídí mou návštěvu

"Děkuji." usmála jsem se na ně a se svým dvoučlenným doprovodem jsem prošla a směřovala dále do vesnice k budově Raikageho.
(přesun)

"Vrátíme se za pár dní." informovala jsem stráže a když se k nám dostal poslední člen mé ochranky vyrazili jsme směr Země čaje.

(přesun)

Strážne si ho nedôverčivo prezreli ale nevyzeral nijak podozrivo, preto si od neho jeden zobral jablko keď ponúkal. Potom mu poďakoval a vpustil ho bez ďalších okolkou do dediny.Pri tom ho ale celú dobu sledovali, ako keby niečo zlé tušili, no to sa mu im mohlo len zdať.

Projít přes stráže bylo kupodivu jednodušší než jsem předpokládal. Ovšem opatrnosti nikdy není nazbyt a stále jsem byl v roli dokud jsem se hlídce neztratil z dohledu. Poté jsem zpod kápě vytáhl nový pytlík a přesypal do něj jablka, které jsem držel v náruči. Dál jsem si to vykračoval rovnou k budově raikageho.

/přesun

Rukiův lev mě doprovodil k bráně, kde udělal puf a já opět vešla do vesnice. Hned u brány se na mě sesypala jak moje ochranka tak ochranka Kumo. Všichni mi připomínaly pravidla bezpečnosti a opuštění místa bez jakéhokoli varování v mém postavení. Jen jsem se jim omluvila, že už se to víckrát nestane a že jsem unavená a šla bych si lehnout. Strážní u brány souhlasili s tím, že uvědomí Raikageho o mém návratu.

(přesun)

Ke Kumogakurské bráně se blížilo cosi velkého. Ohromná, dlouhá karavana, jejíž konec byl v nedohlednu, se přesouvala k hradbám vesnice a vezla vše možné - od základních věcí, jako bylo kamení, jíl nebo třeba obilí, až po ty vzácné kusy, jako hedvábí, papír, zbraně. Jako by někdo vyraboval polovinu zásob vesnice...
Ozbrojený doprovod čítal asi stovku mužů, jejichž velitel přistoupil ke strážím a předal jim vzkaz.

Po několika minutách (snad i hodinách) nakládání se konečně karavany vyprázdnily. Část z nich zde zůstala, část se vrátila do Iwy a část do Kiri. Ozbrojený doprovod zmizel ve tmě tak rychle, jak se objevil...

Celou cestu z mise jsem působil fakt jako stín, který se schovává za karavanou a vážně jsem spíš hledal vlastní chyby a tak nějak jsem asi věděl co bylo špatně. Ale zůstal jsem tedy klidný a nějak jsem se rozhodl to přejít a zapomenout, stejně jako vždycky všechno nechávám za sebou a nevracím se k tomu. Už jsem se měl pomalu k odchodu, ale pak mě Yuna zastavila,.. což jsem nečekal. Trošku překvapeně jsem na ní zíral, což snad nebylo vidět po očku, jež mi vykukuje z masky a jen jsem přikyvoval. Upřímně jsem nečekal že by se mi omlouvala, přece jenom nebylo zase tolik důvodů, jedinej kdo dělal chyby jsem byl já a očekával bych spíš aroganci, nebo snad výsměch. Ovšem i tak jsem to byl já kdo ze sebe dělal chudáka a nechal jí beze slova odejít. Na ANBU je ta holka fakt zvláštní. Vlastně mi ani nedošlo že jsou Vánoce,.. už. Rozhlédl jsem se okolo, když odcházela a možná ve mne na chvíli něco pookřálo aspoň o těch svátcích. Sice to ve vesnici zrovna vánoční není, protože je velká přestavba, ale i tak. Pomalejším krokem jsem se vydal také do baru,..

//přesun

U brány dostali hliadky rozkaz od Raikageho, ktorý im prikázal, aby doprevadili návštev do kancelárie. Aj keď nevydal príkaz, aby ich odzbrojili už zo zvyku im povedali, aby tu odovzdali svoje zbrane, inak nebudú môcť pokračovať. Všetky ostré, výbušné a inak nebezpečné predmety a taktiež ich čakal ešte ne príliš príjemná prehliadka. Kumogakure už bola celá zrekonštruovaná a preto nechceli zanedbať na nič podstatné. Mohli si všimnúť, že aj ochrana na hradbách je zosílená a to nie len u zemi ale taktiež sme už nepodceňovali vzduch.Až po kompletnom odzbrojení ich Anbu odprevadí až priamo za mnou. Ak by tak neurobili značilo by to len konflikt a kvôli tomu snáď neprišli.

Sraz byl pro vyčerpávající stejně jako pro ostatní, hlavně proto když Raikage najednou zmizel a nikdo si to neuměl vysvětlit celkem jsem se bála. Proto moje cesta jako první mířila přímo sem. Strážní mě pustili bez okolků. Byla jsem ráda, dohadovat se s nimi bylo to poslední co jsem chtěla. Mířila jsem si to přímo za Yotsukim

(přesun)

Konečne som sa vrátil na miesto, ktoré je pre mňa "domov".
Misia, vďaka ktorej som mal spoznať ďalších ninjov zo Suny bola fiasko.. Našťastie sa mi podarilo ukoristiť niečo ešte lepšie. Stále som bol oblečený ako nejaký Anbu, preto som si kvôli bezpečnosti vytiahol čelenku Kumo a držal ju v rukách pri prechádzaní cez bránu. Hneď ako som ju prešiel som si ju hodil späť do baťohu. Popravde som ani nevedel kam pôjdem a čo budem robiť.. (presun)