ONSEN

S uterákom som si vysušila vlasy a telo, aby som sa potom mohla prezliecť. Náhrdelník som si zavesila na krk a pri jeho otázke som mu venovala krátky pohľad. "Poskytuje mi hviezdnu chakru." Odpovedala som vecne. "Dostala som ho od mamky, keď som bola veľmi malá. Nikto sa ma nepýtal, či ho chcem. Musela som ho prijať a učiť sa ovládať tú chakru." Povzdychla som si. Nerada som na to spomínala, čo bolo aj vidno na mojom prudkom poklese nálady. "Čo chceš. Môžeme sa ísť najesť alebo neviem. Hneď sa vrátim." Zamierila som do kabínky, kde som sa prezliekla, vyčesala vlasy a zbalila veci do tašky. Vrátila som sa k nemu. "Tak?" Opýtala som sa ho, či si už náhodou nerozmyslel, kam pôjdeme.

Všimol som si že aj Yuna mala nejaké veci ktoré ju zraňovali. To je dobre, pretože aspoň viem že aj ona je stále človek.
Hmm.. tak mohli by sme sa ísť ešte niekam najesť. Ale najprv sa aj ja prezlečiem. Usmial som sa a išiel do kabínky. Uvedomil som si že máme stále tú privolávaciu pečať tak prečo toho nevyužiť. Došiel som do kabínky a zamkol sa. Sadol som si a spravil pečate. Predo mnou sa objavilo oblečenie a ja som sa pousmial. Nemal som šajnu ako sa tu zjavilo ale nevadí. Vyzliekol som sa a pozrel do zrkadla. Rukou som si prešiel po škrabancoch a ranách ktoré mi ostali po tej severnej vojne. Otočil som sa tak aby som si ešte obzrel moje "veľkolepé" tetovanie. Letmo som sa pousmial a prehodil cez seba gate a polo roztvorenú košeľu. Rukavicu ktorú som si strčil do kapsy som nahradil bielym bandážom. Doupravoval som sa a vyšiel von. Tak.. som pripravený. Dopovedal som a usmial sa.

"Hm to není dobrý nápad. Mě to bude trvat déle." ušklíbla jsem se přeci jenom jsem byla ženská. V šatně jsme se rozdělili a já se převlékla a hodila na sebe jen ručník. Vlasy jsem si spletla do copu a pak šla chodbičkou přímo k bazénku. Rozhlédla jsem se kolem a pár lehátek tu také bylo.

"Nejdřív ti ukážu na tobě jak se začíná. Ty zkusíš vnímat ty pohyby a potom je napodobit u mě. Budou to jednoduché pohyby rukama jako bys měl v ruce modelínu a mačkal ji." dala jsem mu příklad.
"Posaď se." pokynula jsem mu, aby se posadil na kraj bazénku, nohy si dal do vody a já že začnu.

"Ne ještě ne, jsi první pokus." stoupla jsem si za něj, v mé výšce to bylo akorát a rozehřála jsem si ruce a uchopila jej za ramena a krouživými pohyby směrem dovnitř jsem mu začala  promačkávat ztuhlé svaly. Prováděla jsem to hodně pomalu, aby si stačil zafixovat ty pohyby.

"To by ti aliance nebyla moc vděčná." odvětila jsem a plynulým pohybem jsem začala dělat ty samé pohyby ale palce na jeho šíji a trochu víc přitlačila. Měl hodně ztuhlé svaly a sám to musel cítit. Po chvíli jsem přestala.
"Tak a teď ty a ne že mi zlomíš krk." dobírala jsem si ho a šla si sednout také na kraj bazénu.

"Nebola ale zober si to tak ... ja by som sa o teba pečilivo staral. Povedal som s úsmevom na perách ale to ona vidieť nemohla. Možno by to pre ňu bolo aj výhodné. "Nebodaj sa bojíš. Ale to nije treba budem sa snažiť byť jemný. " Ubezpečil som ju a vstal som a zamieril za ňu. Radšej som si kľaknul na kolená, lebo bola menšia a musel by som byť aj tak zahnutý. Nahrial som si ruky. Opatrne som priložil svoje ruky na ňu v miestach na ktorých ma ona predtým masìrovala a začal som. Snažil som sa byť jemný a tlačil som len palcom, ako ona. Chcel som na ňu tak trocha zapôsobiť preto som sa snažil.

"To pevně věřím. Ale jsou tu taková nepsaná pravidla." druhou větu jsem spíše zašeptala. I s Hokagem to bylo na hraně. Ačkoli jsem se snažila uvolnit, myšlenky mi ubíhali směrem, který mě navedl. Kdybych měla vztah s jedním z kagů ostatní by to viděli jinak. Mysleli by si, že bych byla loajální vůči té dané vesnici a už ne k nim. Můžu je nenávidět nebo milovat, ale nikdy to veřejně nedat najevo. To byly ty daně, které jsem musela obětovat vůči své pozici.
"Vedeš si dobře." řekla jsem po chvíli. Bylo to velmi příjemný naposledy mi tohle dělala sestra.

Opřela jsem si ruce o kraj a čvachtala nohama.
"Stačí přece říct, vsadím se že místní ženy by se div nepřetrhly, aby ti dělali figurantky." usmála jsem se na něj

"A teď nekolují?" musela jsem si rýpnout. Docela mě bavilo se s ním takhle bavit, věděla jsem že se oba zdržujeme od našich povinností. Já s ním zapomínala na to, proč jsem vlastně přišla. Doufala jsem, že můj stopař na tom bude lépe.
"JE tu vážně příjemně jak často sem chodíš?"

"To je pravda kde jsou ty časy, kdy jsme jako ANBU chodili na mise a báli se jestli se někdy vrátíme zpátky." Protáhla jsem se a pomalu se nořila do vody. Bylo to příjemné.
"Teď si nemůžete stěžovat, můžete spát doma v měkké posteli a v teple."

"To je dobře." usměju se na něj a mířila jsem do středu bazénku a pak zase zpátky. Cop už jsem měla beztak mokrý.
!Promiň já nejsem zvyklá někomu tykat. Vždycky vykám." řeknu rychle
"Co hodláš dělat až odejdu?"

"Takže jsem přišla vhod." doplavala jsem zase k němu.
"Jak chceš aby ta přestavba vypadala? Větší hradby? Pečetě? Víc hlídek?" optala jsem se ho a opřela se o kraj bazénku

"Co máte připraveno, kdyby byl útok ze vzduchu?" zeptala jsem se ho namísto odpovědi na jeho otázku. Já jsem potřebovala čas na to si vymyslet co budu dělat. Zatím jsem nepřemýšlela musela jsem najít Rukiho