Hlavní brána Kirigakure

First topic message reminder :


Kirigakure je zahalená mlze, tudíž ani brána není vidět. Najít Kirigakure je celkem těžké a většina lidí, kteří zde zatím nebyli, bloudí. V blízkém okolí jsou však shinobi, kteří cestu do vesnice hlídají, takže Vám můžou pomoct.
U brány je několik ANBU, kteří hlídají všechny, kdo přichází i odchází. Po několika hodinách se stráž vystřídá. Dále se tu střídají dva Jounini, kteří zapíší každého, kdo z vesnice odchází a právě přichází dovnitř. Samotřejmě jsou tu i dva medici, kteří jsou připraveni na vše.
Ti, kteří přicházejí do vesnice potřebují nějaké povolení či prohlášení od svého Kage, proč do vesnice přicházejí. Nemají-li ho, pobýt ve vesnici můžou až na základě rozhodnutí Mizukage.
Ti, kteří z vesnice odcházejí, musí mít povolení od Mizukage, že můžou opustit vesnici. Povolení předloží u brány.
Brána vesnice se uzavírá přesně ve 21:00. Poté už nikdo neodejde z vesnice ani se nedostane dovnitř. Výjimky pouze v případě nouze (napadení, válka, na příkaz Kage/Kageho)

Uskočil jsem před mini verzí bijuudamy a celkem dost mně zaskočil rozkaz Mizukage, která chtěla abych techniku zrušil. Dal jsem si na ní tolik záležet a sebralo mi to dost chakry, ale rozkaz byl rozkat. Zrušil jsem proto techniku a postavil se vedle Mizukage. " Proč jsem ji měl zrušit? Takhle jsme mohli Rokubiho zadržet. " Nevěděl jsem co dělat, protože jsem nechápal takový rozkaz.

Mával jsem ocasy ve vzduchu, ta láva pálila. Najednou ale postupně mizela. Byl jsem zraněný po celém svém velkém těle. Překvapilo mě, proč to nařídila.
,,Mohli jste mě lehce dostat, tak proč jsi to zastavila, Mizukage?" těžce jsem vydechl. Nečekal jsem zrovna lávu, i když. U Mei Terumi jsem přece viděl taky a ta byla taky z Kiri, no ne?

,,Přestaňte všichni útočit!" otočila jsem se, abych mohla křiknout na ty, jež stříleli z kuše. Na ostatní jsem kývla, aby se stáhli. Podívala jsem se na Katara.
,,Chci něco vyzkoušet. Dopadne to dobře." usmála jsem se na něj. ,,Dobrá práce, Kataro." pochválila jsem ho a zase se věnovala Rokubimu.
,,Proč? Protože ti nechci ublížit." odpověděla jsem popravdě. ,,Teď mě jistě všichni budou považovat za blázna, ale já vím, jak ses musel cítit, když jsi byl zapečetěný. Svoboda je krásná věc, ale mít svého hostitele také není špatné, když si rozumíte." pousmála jsem se.
,,Jsem Jinchuuriki, a ačkoliv můžu být odstrašujícím případem pro ostatní, tou nebezpečnou pro okolí, lákadlem pro zloduchy, jsem ráda, že jím jsem. Moje Sedmička, Choumei, se mi stal přítelem, který mi radí, pomáhá a umí rozesmát." sáhla jsem si na břicho.

Udiveně jsem se díval na Mizukage když mluvila tak klidně s Rokbubim. Měl jsem vůči ní respekt, že s nim dokázala takhle mluvit, ale neztrácel jsem na pozornosti. Pořád jsem musel sledovat rokubiho aby si náhodou něco nezkusil. Kdyby chtěl zaútočit na Mizukage tak bych před ní skočila bránil ji.

Hrklo ve mně po tom, co řekla. Ona je jinchuuriki? A zrovna Choumeie? Trochu mi to nesedělo, tak jsem se tomu zasmál.
,,To není možné. Killer Bee a Naruto Uzumaki byli jedinými výjimkami. Killer Bee si Gyuukim rozuměl, byli dokonale sehraní, až mi to přišlo divný. A Naruto byl kapitolou sám o sobě. On byl téměř jediný, kdo nám porozuměl, kdo nás opravdu chtěl zachránit. Od té doby se zde nikdo takový neobjevil, nemám důvod ti věřit, Mizukage!" vysmál jsem se jí. Byla to opovážlivost!
,,Jsi naivní, Choumeii, jestli si myslíš, že z vás budou přátelé. Vyměkl jsi!"

Vyslechla jsem si Rokubiho. Vlastně mě jeho slova překvapila. Věděla jsem, jaký byl Naruto, ale to je spíše historie pro Konohu, ačkoliv byl slavný pro celý Shinobi svět. A o Killer Beem jsem toho také moc nevěděla.
,,Tak já budu tou další výjimkou." zazubila jsem se.
,,Ne, ty jsi jen moc nedůvěřivý." odpověděl mu Choumei.
Pak mě něco napadlo.
,,Jaké je vlastně tvoje jméno?" naklonila jsem hlavu na stranu.

Mizukage si jen tak povídala s Rokubim. Nejradši bych se také ozval, ale nejspíš by mně nikdo neposlouchal. Začal jsem si mluvit pro sebe Kdybych já měl v sobě ocasého démona tak bych mu ukázal, že ne všichni lidé jsou ti špatní Občas mi takové myšlenky prošly hlavou a tak jsem zatím jen dál sledoval co se z toho nakonec vyvrbí.

Zarazila mě ta její jitota, a zvláště ta její otázka mě překvapila. Ten úsměv... Trochu jsem se uklidnil a zkrotl jsem.
,,Saiken." odpověděl jsem jí po rozmýšlení se.
,,Nepřejte si mě, jestli mě chcete oblbnout!" pohrozil jsem jak Mizukage, tak Choumeiovi.
,,A kdo bude moje nová schránka?" zeptal jsem se nedůvěřivě.

Šel jsem před Mizukage-sama a klekl jsem si před Rokubim. ,,Rokubi-san, já bych se chtěl stát vaším Jinchuurikim. Nejde mi o moc, kterou máte, jde mi o to, abste nebyl sám, ani já nechci být sám, a proto chci, abyste byl se mnou, abychom byli dva na všechno, co přijde. Víte, jednou mi máma řekla: 'I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, neboť jsi se mnou.' A já tomu věřím, a proto mi dovolte stát se vaším Jinchuurikim." poklonil jsem se až k zemi, přičemž se mi oči zaleskly slzami.

Podíval jsem se na nově příchozího a poslouchal tu jeho řeč. Nerad jsem někoho srážel k zemi, ale zněl jako slaboch, který útočí na city skrze své vlastní rodiče. Nenapadlo mně že někdo takový se zde najde a obzvlášť, že tu bude brečet a útočit na city. Rokubi je sice taky tvor s city, ale  určitě má i svoji hrdost. Doufám, že Rokubi bude uvnitř něj šťastný jednoho dne. Bude to dlouhá cesta.
Stále jsem je pozoroval a pak jsem dodal " Jste si jistá Mizukage-sama? "

,,Takže Saiken." usmála jsem se, když mi sdělil své jméno. Byla jsem ráda, že to nakonec šlo i bez boje. Co mě ale překvapilo, byl Naoki. Další člověk, který se dobrovolně chce stát Jinchuurikim. No, taky dobře. Alespoň nikoho nebudu muset vybírat sama.
,,Proč ne? Jednou nás Naoki třeba překvapí, Kataro." pousmála jsem se na něj.
,,Tak pokud souhlasíš, Rokubi a jste oba připraveni...." zeptala jsem se.

Nějaký malý kluk se chtěl stát Jinchuurikim. To jsem nečekal ani trochu.
,,Ty si dost troufáš, chlapče." odpověděl jsem mu na jeho proslov. Pak jsem se podíval na Mizukage.
,,Nic jiného mi nezbývá, nikdy jsem si Jinchuurikiho nevybíral, takže do toho." dal jsem jí povolení k zapečetění.

,,Dobře tedy." pokývala jsem hlavou. Klekla jsem si na jedno koleno a položila ruku na zem. Soustředila jsem chakru. Po chvíli se kolem Naokiho utvořil pečetící kruh. Spolu s pečetícím kruhem i svitek. Kousla jsem se do rtu a svou krví jsem svitek zpečetila. Tím jsem podepsala smlouvu. Poté jsem přešla k Rokubimu. Poskládala jsem pečetě.
,,Hakke no Fuuin Shiki." zavřela jsem oči a soustředila jak na Rokubiho, tak na Naokiho. Docela těžká věc soustředit se na dvě věci najednou. Rokubi se začal měnit na čistou energii, na pouhou chakru, která se přesouvala do Naokiho. Jakmile byl v něm, pečeť uvnitř Naokiho se uzamkla a vytvořila se na jeho břiše. Kecla jsem si na zem. Tahle technika mě pokaždé hrozně vyčerpá. Sledovala jsem ale reakci Naokiho, jak to zvládne.
,,Tak takhle to vypadalo, když jsi mě pečetila."
,,Tak takhle to vypadalo, když jsem tě pečetila." Shodli jsme se s Nanabim téměř shodně, až jsem se musela zasmát.
,,Děkuji, Hime-sama." Usmála jsem se na svou lišku. Ta zase jen trhla hlavou a zmizela.

Málem se mi chtělo brečet po proslovu od Mizukage a pak ten chlapec.Prostě jsem se neudržela steklo mi pár kapek slz s takového upřímného rozhovoru pak mě ale zarazil Kataro vůbec se mi nelíbil protože ovládal yoton.Pak začalo velké finále a to zapečetění Rokubiho bylo to velmi zajímavé to pozorovat.Pak jsem se zamyslela jestli to zapečetění bolí."No,všechno dobrý,konec dobrý,aspoň si to myslím" řekla jsem si v hlavě a pousmála jsem se.

Cítil jsem, jak do mě vstupuje Rokubiho chakra, ta nesmírně velká chakra. Citil jsem žár, jako by moje břicho hořelo, bylo to bolestivé, ale vydržel jsem to, zatnul zuby. Když bylo po všem, zvednul jsem se a podíval se na Hitomi. Sáhl jsem si na břicho, kde je ta pečeť. ,,Děkuji Hitomi-sama." řekl jsem a ještě něco dodal, ale pro sebe. ,,Asi si na chvilku lehnu, jsem nějak divně unavený, a to jsem skoro nic neudělal. To je divné, ale co, teď už nikdy nebudeme sami Rokubi." zašeptal jsem.

Usmála jsem se na Naokiho. Teď to ale budeš mít těžký...Staneš se stejným živým terčem, jako jsem teď já...Zaklonila jsem hlavu, abych viděla na Hirin.
,,O co jde?" naklonila jsem hlavu na stranu. Nakonec jsem se zvedla.
,,Odneste všechna těla do márnice, pozítří se těla spálí a pochovají." nařídila jsem svým shinobi. Pouze přikývli. Nebylo k tomu co dodat. Podívala jsem se na pobodané tělo bývalé jinchuuriki. Ať už se stalo cokoliv, tvůj život nazmar nepřijde..

"Rada bych šla do Konohy za Hokage-sama jestli by mě nechtěl naučit přivolávat hadi ale pochopím když mě nepustíte" řekla jsem neutrálním hlasem.

Faito

Balisty byly očividně dobré rozptýlení a Rokubi byl po chvíli "umírněn". Hitomi má kuřáž, to se musí nechat. Mohl chytit druhý dech a rovnat vesnici se zemí. Když se ale připlazil ten...Naoki...bylo mi do breku. To nemůžou myslet vážně. Přemluvit Rokubiho, aby se zapečetil do chuunina uprostřed války? pomyslel jsem si a připal na seznam lidí, které nebudu mít rád, další jméno.

,,No...Netuším, jestli na tohle bude mít Hokage čas. Brzy bude opouštět Konohu, stejně jako já Kiri na nějakou dobu." pousmála jsem se.
,,Můžu se mu ale zmínit a uvidí se, zda ti vyhoví nebo ne." navrhla jsem jí a rozhlédla se kolem. Nějak jsem neměla dobrý pocit a ani žádnou náladu. Pouze jsem sledovala, jak medici léčí a odnášejí zraněné do nemocnice, zatímco zbytek přikrývají a také odnášejí.

Faito

Došel jsem pomalu k Hitomi. "Lady, zatímco jste trénovala, přišla k nám jakási shinobi z Tsukigakure. Nenahlásila se jménem, byla pěkně drzá a než jsem to vyřešil, práskla dveřmi a teď se nám toulá po vesnici s mladým Meizu. Nechal jsem ji sledovat, zatykač jsem nevydával. Ale měla pro vás dopis, který mi, pochopitelně, odmítla předat. Jen pro informaci...a teď: Mám ji najít, najdete ji sama nebo počkáte, až najde ona vás?"

Přikývla jsem na znamení souhlasu."A kam půjde té to mi asi neřeknete že?" pousmála jsem se podívala jsem se na Naokiho."Ještě jedna otázka." řekla jsem a polkla "Kdybych se chtěla přidat do jednotek ANBU co bych musela udělat?Vím že mám studenti ale Manu jsem nenašla a nemám tušení kde je a o Shnovi už sme začali řešit se Faitem-sama

Pobaveně jsem se usmála. ,,Tak když byla drzá a odmítla Vám předat dopis, tak si mě najde ona sama. Však on by mi Meizu měl říci, zda se mnou půjde nebo ne. Pokud je s ním, ukáže se i ona. Pokud ne, pak to se mnou vyřídí sama Tsukikage, se kterou se taktéž brzy uvidím." odpověděla jsem mu s menším úsměvem.
,,Zítra Vám předložím některé dokumenty a pak řízení Kiri nechám ve Vašich rukou. Spoléhám na Vás." to jsem myslela upřímně. Pak jsem se otočila na Hirin.
,,Odcházím trénovat na Želví ostrov. Společně s Hokagem a Tsukikage. Z toho důvodu je Faito můj zástupce." pak jsem se zamyslela.
,,Až se vrátím, můžeme si o tom promluvit znovu. Můžeš ppodat přihlášku k ANBU. Ostatně, s tím ti může pomoci i Faito, který k ANBU a Oininům patřil také." usmála jsem sem.
,,Já se s Vámi pro dnešek loučím. Zatím se mějte." mávla jsem. Daisuke podal pomocnou ruku Naokimu, totiž přidržel ho, kdyby se mu náhodou chtělo omdlít a odešli jsme společně do sídla. Kluci v hovoru, já v zamyšlení. (Přesun)

Faito

"Ano, taky už tu nemám, co dělat..." odvětil jsem a na Hitomi jsem se jen usmál. Moc dobře věděla, že kdybych měl tu drzou chytat já, tak to nejspíš nepřežije.

//přesun