Hlavní brána Kirigakure

First topic message reminder :


Kirigakure je zahalená mlze, tudíž ani brána není vidět. Najít Kirigakure je celkem těžké a většina lidí, kteří zde zatím nebyli, bloudí. V blízkém okolí jsou však shinobi, kteří cestu do vesnice hlídají, takže Vám můžou pomoct.
U brány je několik ANBU, kteří hlídají všechny, kdo přichází i odchází. Po několika hodinách se stráž vystřídá. Dále se tu střídají dva Jounini, kteří zapíší každého, kdo z vesnice odchází a právě přichází dovnitř. Samotřejmě jsou tu i dva medici, kteří jsou připraveni na vše.
Ti, kteří přicházejí do vesnice potřebují nějaké povolení či prohlášení od svého Kage, proč do vesnice přicházejí. Nemají-li ho, pobýt ve vesnici můžou až na základě rozhodnutí Mizukage.
Ti, kteří z vesnice odcházejí, musí mít povolení od Mizukage, že můžou opustit vesnici. Povolení předloží u brány.
Brána vesnice se uzavírá přesně ve 21:00. Poté už nikdo neodejde z vesnice ani se nedostane dovnitř. Výjimky pouze v případě nouze (napadení, válka, na příkaz Kage/Kageho)

Když jsem viděla jak odchází i faito šla jsem do restaurace za Shinem

//Přesun

Neměl jsem tu celkem už co dělat tak bylo na čase se vrátit ke svým studentům, kteří už nejspíš nebudou ani na cvičišti, ale přesto to tam omrknu. /přesun

Docourala jsem se k bráně a chvíli tam jen tak postávala.
Přešlapovala jsem sem a tam a znuděně koukala do země.
Pf..to to trvá.
Potichu jsem si povzdechla a kopla do kamínku.
Co když ho nepustí?
Nervózně jsem se kousla do rtu a znova si povzdechla.

Dál jsem tam postávala a přemýšlela o všem možném, nakonec jsem skončila u toho jak se moucha udrží na stropě.
Koukla jsem se na nebe a představovala si mouchu na stropě. Než jsem to mohla ale nějak víc rozebrat a vysvětlit nadskočila jsem a otočila se. Hned jsem mu chtěla vynadat za to, že mě tak vylekal ale mlčela jsem po tom co řekl, že má špatnou zprávu.
"He?"
Vydala jsem ze sebe zklamaně, jenže když to pak objasnil jen jsem se zamračila a zrudla.
Vyděsil mě dvakrát! "Ts..vůbec by nevadilo kdyby tě nepustila."
Utrousila jsem když přišel zpět od strážného abych zakecala ten můj zklamaný pohled a vydala se na cestu do Tsuki.

Došel jsem k velké bráně Kirigakure a zažádal o vstup a schůzku s kagem. Nejspíš jsem byl doprovozen několika ANBu, protože zbraně jsem si prostě nemohl nechat vzít. Šel jsem rovnou do kanceláře Mizukage

//přesun

Došla jsem před bránu,předtím než jsem tu došla jsem se zastavila doma abych si odložila katany."Jestli se vrátím žívá tak ho zabíju" pomyslela jsem si a vydala jsem vstříc svému osudu.

//přesun

Došel jsem ke skladišti,cestou jsem si promyslel jak budu zametat hlavní ulici.Hlavní ulice nebyla zrovna mala."Zdravím vás,přišel jsem si pro věci abych mohl zamést jednu větší ulici" řekl jsem a ukázal sem jim svitek s misi a čekal až mi dají košťata.

Po dlhom roku som sa znova postavil pred svoju rodnú vesnicu. Ten pohľad vo mne vyvolával veľa spomienok. Vykročil som svižným krokom po chodníku...,no v tom ma zastavili dve krátke slová:"Hej ty!". Obzrel som sa, kto to volá. Boli to dvaja jounini, ktorí dozerali na prichádzajúcich a odchádzajúcich ľudí. "Kto, ja?" odpovedal som. "Hej ty, vieš koľko je hodín? Čo tu robíš tak neskoro?". "Čo ja viem, skús si tipnúť. Idem do vesnice.""Ukáž mi vstupenku a môžeš vojsť." "Eeeehm, vstupenku?? Tú ktorú som dostal pred rokom? Hhh..." Začal som sa potichu smiať a pravou rukou som si prehraboval vlasy na hlave. No jounin sa len otočil na svojho kolegu, pokynul hlavou a povedal:"Ber ho." Zrazu sa za mnou objavili obidvaja, na hodinách naskočila deviata hodina a brána sa zatvorila. Jounini ma niesli za ruky po chodníku až do stredu vesnice."Kam ideme?" "Za Mizukage." Super, práve som k nej mal namierené.
/presun

Pomalým krokem jsem šla po cestě, která vedla do Kiri.Můj klon mně ještě nedohnal což značilo jen dvě věci a to ,že bud cestu nepřežil a nebo v kanceláři je dlouhá fronta.Byla jsem tak blízko vesnice, jsem už viděla naší bránu v celé její krase.U brány jsem prokázala svou totožnost a pustili mně za bránu. Za bránou jsem se zastavila a zhluboka nadechla a pak vydechla "Konečně doma" řekla jsem si v duchu a pokračovala v cestě.

//přesun

Správce skladu


Z dřevěné budky kousek od brány vylezl postarší muž celkem vysokého vzrůstu. Chvíli se rozhlížel než si všiml že před ním stojí malý Ruko a pak se na něj přívětivě usmál. Vyslechl si ho a prohlédl si, co to drží v ruce. Ale jen nad tím mávl rukou.„Tady mladej bude potřebovat koště!“ křikl na někoho ve skladišti a po chvíli vyběhl nějaký chuunin a koště vrazil Rukovi do rukou. Správce skladu si mezitím zapisoval nějaké administrativní záležitosti a dál si Ruka nevšímal. „Nezapomeň to koště vrátit“ utrousil a zabouchl za sebou dveře.

*Příště až ti nebude na takový primitivní misi nikdo odpovídat, tak používej NPC. To je jen rada.

Chunin mi to škole dal tak rychle. že jsem nestačil ani poděkovat a na je připomínku o tom že mám vrátit koště jsem jen přikývl. Svitek jsem schoval do kapsy a přesunul se na kraj a rozhlédl jsem se po ní. Když jsem viděl jak je dlouhá pomyslel jsem si "Tohle mi dal snad za trest nebo co". Samotnému by mi to trvalo docela dlouho a proto jsem za pomocí Mizu bunshin no jutsu, vytvořil pět klonu i s košťaty Rozmístili jsme se tak nějak aby každý měl plus,mínus stejný kus na zametaní.Zdálo se, že to bude lehký úkol aspoň tak zněl i když ulice byla dlouhá ale opak byl pravdou. Zametaní bylo horší, kvůli místním, návštěvníku, obchodníku a dalších co,zde ,kráčeli. Ale bohudík pro Ruka byla válka a to znamenalo, že tu nebylo tolik lidí jako obvykle.
Po několika hodinové a usilované práci byl konečně hotovy. Klonové se zpět přeměnily na vodu. Rukovi to zametaní dalo docela zabrat i přesto, že měl na pomoc své klony. Ruko došel zpět ke skladištní, kde zaklepal na dřevěnou budku. Muž co vyleze uvidí ušpiněného malého, blondateho chlapce s koštětem v ruce.

Správce skladu


Muž vyšel z dřevěné budky a když spatřil špinavého Rukoa pousmál se. "A vidím, že jdeš vrátit koště" řekl postraší muž a silně pískl směrem ke skladišti. Po chvílí zase vyběhl nějaký chuunin a Rukovi koště vytrhl z ruky a běžel zpátky."Pokud už nic nepotřebuješ vrátím se zpět k práci. Jestli chceš můžeš si to zopakovat ale se sněhem až bude" tohle byla poslední věta, kterou řekl a šel zpět ke své práci.

"Ano,jdu" řekl jsem opět ke mně přiběhl chuunin a koště mi vzal."Ne už nic nepotřebují, já se ještě rozmyslím o tom házeni sněhem" odpověděl jsem a pousmál jsem. Byl jsem špinavý a trochu unavený ale musel jsem podat hlášení o své misi a proto jsem se vydal zpět do kanclu.
//přesun

Dorazil k hranicím Kirigakure a pak začal hledat vstup do vesnice. Ale přestu mlhu nic skoro nic neviděl a začal bloudit několik hodin a doufal, že potká shinobi z Kiri. "Ježiši blbá… mlha. Kdo to má pak hledat." Povzdechl a už ho to přestalo bavit tak se na chvilku zastavil a začal přemýšlet jak se dostat dovnitř. Nejspíš budou chtít nějaký důvod. Znovu povzdechl a po chvilce se zvedl a vydal se zase na cestu. Pak si ještě uvědomil, že by se měl hlásit. Ale to radši někde v bezpečí. Tady potkat někoho. A aby ho viděl, mluvit s divnou postavou to by byl problém. Při hledání doufal, že někoho potká, aby mu ukázal cestu k vesnici.

Po dlouhý době bloudění nakonec uviděl bránu.  A šel k bráně. Tam uviděl dva lidi s knížkou. Přistoupil a řekl. "Dobrý den, Jdu navštívit strýčka." A pak se v duchu válel smíchy po zemi. Z toho co řekl. A na jeho obličeji byl vidět jen úsměv. Snažil se udržet, aby nenabrali podezření. Kdyby zjistily, něco o něm byl by to problém. A čekal, co mu na to řeknou.

Stráže brány

Zahlédli jsme někoho přicházet k bráně. Zpozorněli jsme. Všimli jsme si pouze jedné siluety, přesto jsme se měli na pozoru. Nakonec před nás předstoupil muž s kápí na hlavě. Necítili jsme z něj žádnou velkou sílu, přesto jsme ho nechtěli podceňovat.
Hledali jsme na jeho oblečení znak vesnice, ke které patří.

,,Kdo jste? Odkud jste? A proč tu jste?" zeptal se ho jeden z ANBU. Že jdou někoho navštívit, když venku hrozí vypuknutí války, to se nám opravdu nezdálo.

"Ah…. Promiňte, neuvědomil jsem si, že mám kapucu." Sundal kapucu a bylo vidět čelenka Amegakure. "Jsem z Ame a jak už jsem říkal. Hledám svého strýčka." Chvilku se na ně díval a pak ještě dodal. "A mimochodem jmenuji se Jin Hamatora." Jeho pravý jméno nikomu nechce říkat. Ono na tom vlastně už ani nezáleží, jak se jmenuje. Už se vzdal svého jmená.  "Strýček cestuje a poslení dopis se zmiňuje že je nebo byl v kiri. On není zrovna společenský typ co se stára o rodinu. Je to můj poslední žijící příbuzný. Alespoň jednou ho chci vidět. A poslední dopis byl z Kiri teda alespoň to tak psal." Chvilku se nad tím zamyslel, co řekl za hovadinu a v duchu byl vysmátý, co to řekl za hovadinu. Prostě mu to nedalo říct. Docela se tím bavil, když jim říkal hovadiny. "Takže když mám čas tak hledám." A čekal, co mu na to řeknou.

Zakoukal se na ně.  A pak začal to brát vážně.  Jinak by to asi nedopadlo pro něj dobře. Povzdechl si a řekl. "Ah….  Tak jo, dostali jste mě, hledám práci. Víte, jaká to je potupa žádat jinou vesnici o práci? A než se zeptáte. Proč nejsem ve svojí vesnici. Tak vám řeknu, že se tam děje něco divnýho.  Víc neřeknu, jedině to řeknu Mizukage-sama.  Ale něco za to budu chtít." To byly jeho podmínky. A čekal co mu na to odpoví a i doufal že je to uspokojí.

Kouknul se na ně a usmál se. "No konečně jsme se rozhýbali. Tak co kam jdeme?  Hodíte mě do vězení?  Nebo rovnou do mučírny? Chcete si mučit genina? Nebo mě rovnou popravíte? Jo a mimochodem. Bude lepší mi svázat ruce nemyslíte? Přece to musíme mít se vší parádou." Dal ruce k sobě.  A čekal jak se rozhodnou. Potom si začal broukat, protože se nudil.

Vycházel jsem z bran Kirigakure a všiml si toho mladíka, co naléhal na stráže, že by ho měli zatknout. Podezíravě jsem přimhouřil oči, otočil jsem se a uklonil před celou vesnicí a pak jsem došel až k tomu mldíkovi, ruce v přátelském gestu, abych stráže nevylekal.
"Obávám se, pane, že byl právě vydán dekret na uzavření vesnice. Jestli sem nejdete s ničím opravdu důležitým, nedostanete se sem."
Nechtěl jsem jednat za stráže, ale přišlo mi, že mu věc nevysvětlili jasně. Navíc proč by mě jinak zástupce Mizukage vyhazoval...