Hlavní brána Kirigakure

First topic message reminder :


Kirigakure je zahalená mlze, tudíž ani brána není vidět. Najít Kirigakure je celkem těžké a většina lidí, kteří zde zatím nebyli, bloudí. V blízkém okolí jsou však shinobi, kteří cestu do vesnice hlídají, takže Vám můžou pomoct.
U brány je několik ANBU, kteří hlídají všechny, kdo přichází i odchází. Po několika hodinách se stráž vystřídá. Dále se tu střídají dva Jounini, kteří zapíší každého, kdo z vesnice odchází a právě přichází dovnitř. Samotřejmě jsou tu i dva medici, kteří jsou připraveni na vše.
Ti, kteří přicházejí do vesnice potřebují nějaké povolení či prohlášení od svého Kage, proč do vesnice přicházejí. Nemají-li ho, pobýt ve vesnici můžou až na základě rozhodnutí Mizukage.
Ti, kteří z vesnice odcházejí, musí mít povolení od Mizukage, že můžou opustit vesnici. Povolení předloží u brány.
Brána vesnice se uzavírá přesně ve 21:00. Poté už nikdo neodejde z vesnice ani se nedostane dovnitř. Výjimky pouze v případě nouze (napadení, válka, na příkaz Kage/Kageho)

Prišiel som k bráne, kde som poprosil o materiál k mojej misii. Netrvalo dlho a po tom, čo som ho dostal som sa vybral tam, kde boli počuť tie zaznamenané výbuchy.
(presun)

Ihned po tom, co jsem opustil budovy akademie, kterou mě nechali splnit po pár týdnech (vzhledem k tomu, že nechtěli aby se dospělý člověk motal mezi dětmi a vzhledem k tomu že jsem se velice rychle naučil všechny potřebné dovednosti ke splnění zkoušky), jsem vyrazil ke kanceláři Mizukageho-sama.
Když jsem došel k budově kde sídlil, na recepci jsem ohlásil mou vyjímečnou situaci a zdělil jsem, že bych chtěl Mizukageho-sama požádat o přidělení do nějakého geninského týmu, nebo k některému z učitelů.
Poté jsem počkal, až z recepce Mizukagemu ohlásí, že nějakej otrapa zase něco chce a počkám, až mě pošlou dovnitř(přeci jen tam teď zrovna Mizukage nemusí být, nebo na mě zrovna nemá čas).

Stráž před branou poslala Keiga k budově Mizukageho a oznámila mu, jak to tu chodí. Přijít, zaklepat, počkat na vyzvání a vejít dovnitř s požadavkem.
Když branou procházel, bylo mu ještě trpkou poznámkou doporučeno navštívit blázinec.

(Já jsem tou recepcí myslel spíš nějakou recepci jako na úřadě, jako jsme mohli párkrát vidět v anime v Konoze. Ale nechme to tak )
Na poznámku o blázinci jsem nijak nereagoval, i když mi to samozřejmě příjemné nebylo, dovolovat si na stráže před bránou by nemusel být zrovna dvakrát dobrý nápad. Vyrazil jsem ke kanceláři.

/Přesun

EDIT: Kuli nedorozumění které jsem způsobil, jsem polovinu komentáře přesunul do kanceláře Mizukageho.

//očividně jsi špatně pochopil systém hraní. Pokud chceš mluvit s MIzukagem, sem napiš "přesun" a napiš do místnosti "Kancelář MIzukage"
https://nsgo.forumczech.com/t76p940-kancelar-mizukage
Už tvůj první post neměl být k bárně ale ke kanceláři. Nic se neděje, jen si na to dej příště pozor a ještě jednou si přečti pravidla

Konečně jsme došli až k bráně Kirigakure. Byla to dlouhá cesta a konečně byla taky i za námi. Nezbývalo nic jiného než jen dojít k Mizukagemu a podat mu informace. Kashike šel se mnou a Gatse jsem měl stále u pasu. Nejspíš se přemění až v kanclu. (přesun)

Projdu branou do vesnice a mávnutím se rozloučím s Katarem. Zamířím rovnou do sídla, jelikož to co jsem měl na sobě mi kapitálně nevonělo. (přesun)

Doufala jsem po cestě, že Kirigakure nebude překvapená ani zaskočená mou náhlou inspekcí. Se svou výpravou jsme kolem oběda dorazili k branám Kirigakure, naposledy zde vládla Hitomi Yamada. Teď se budu seznamovat s novým Mizukagem. Ukázala jsem u brány svůj znak Daimiyo a poručila , aby mě nahlásili Mizukagemu, avšak jenom jemu. Nepotřebovala jsem, aby o mé návštěvě věděla celá Kirigakure a nemocnice a medikové měli tak čas se na mě připravit.

Stráže se zadívali na znak, podivili se, že někdo tak důležitý cestuje po svých a nalehko a následně doprovodili Daimyo přímo ke kanceláři Mizukageho.
Ochranku tvořili 4 ANBu a jeden Oinin a po cestě se nic špatného nestalo.

Spolu se svou výpravou jsem se vydala s doprovodem. Byla jsem tentokrát já překvapená, jak se o mě postarali hned ze začátku.
(přesun)

U brány jsem se ještě na okamžik zastavila, abych napsala slíbený dopis. Poslala jsem s ním svého člověka do hlavního města, aby předal dopis Feudálnímu pánovi. A my se vydali zase do Kumo, jestli bude nový Raikage stejně tak arogantní jako tenhle, tak přestanu Konoze kývat na takové mise.

(přesun)

Moc jsem se tu už nezdržoval, jelikož mise měla prioritu číslo jedna, obzvlášť když jdu na ni já. Doufal jsem, že se mi zadaří a rychle se to vyřeší, ale  něco ve mě mi říkalo, že se stane úplnej opak a toho jsem se zrovna obával. (přesun)

Přišel jsem s Hinem k naší bráně, která však byla už zavřená. Zavolal jsem proto na stráže. " Hej, otevřete. To jsem já. Kataro Terumi. Vracím se z mise a vedu sebou návštěvu. " Ukázal jsem na Hineho za mnou a čekal než stráže konečně otevřou tu bránu. Stráže nakonec bránu otevřeli a my mohli vejít do vesnice. " Tak jdem. Nechceme tu prostát mládí ne? " Moji poznámce se však určitě nezasmál. Proto jsem pokračoval na poslední známé místo kde jsem se setkal s Mizukagem. Možná tam ještě bude. (přesun)

Prošla jsem s Kitsu snad celou vesnici, ale Faita jsme nenašly. ,,Děkuji, Kitsu, můžeš se vrátit." usmála jsem se, lištičku pohladila a dívala se, jak mizí. Bylo to zvláštní, procházet vesnicí, aniž by mě někdo poznal. Za Hitomi mě poznávali všichni.
Strážím u v(ý)chodu Kiri jsem řekla své falešné jméno a důvod, proč odtud odcházím. Bez problému mě nakonec pustili. Ostrahu ale Faito udělal pořádnou.
(Přesun)

Proběhla jsem branou zpátky. Tentokrát mě už stráže poznali, tak jsem se nemusela hlásit. Proběhla jsem s mečem v ruce kolem nějakého hnědovláska. Jen jsem si ho zběžně prohlédla a dál jsem upalovala vesnicí domů. (Přesun)

Prošel jsem branou Kirigakure, tentokrát už bez doprovodu svých pavouků. Nechal jsem je strážit svou jeskyni. Stráže se mnou už dávno neměly problém. Jak rád říkávám, člověk si zvykne i na smrt.

Napadlo mne, že by nebylo špatné omrknout, jak to chodí ve zdejší nemocnici. Hádám zraněných nebude málo a má pomoc by se mohla hodit. S trochou štěstí se najdou i nějaké ehm... zbytky pro Amandu. Povzdechl jsem si. Pozůstalí nejspíš budou trvat na řádném pohřbu.

přesun

Faito

Armáda Kirigakure prošla branou a vojáci se rozešli do svých domovů. I já jsem zamířil nejprve domů, kde jsem si vzal lahev vína, a až následně do kanceláře, kde se mi jistě nahromadily papíry.

//přesun

Sotva jsem pletl nohama, už se mi hýbali skoro sami. Víčka jsem držel jen stěží otevřená a chtělo se mi hrozně spát. Únava už mě pomalu ale jistě přemáhala, když v tom...
Konečně jsem za mlhou rozeznal brány Kirigakure no Sato, sláva! Vytoužený odpočinek se již blížil.
Naposledy jsem si pečlivě prohlédl tváře svých spolubojovníků, kteří se mnou prolévali krev, kryli mi záda a se společným cílem odhodlaně a vytrvale usilovali o úspěch mise. Byli to všechno výjimeční lidé s výjimečným duchem a díky tomu jsme dnes přežili.
Nyní jsem konečně prošel branou a zamířil jsem si to rovnou do svého skromného příbytku.

/Přesun