Hlavní brána Kirigakure
+64
Mikasa Aomine
Killunia
Michie Ai
Akemi Kagayaki
Atsuka
Sarada
Kisuke Uchiha
Tatsuya Kaguya
Tetsuya Kaguya
Mizuki Netsu
Natsuki Uzumaki
Airis Shiroyaki
Rokuro
Misha Haybushi
Seito Senju
Faito Dansaku
Tobias Ohara
Goku
Hakuei
Hana Ichiro
Takao Hanare
Hisa Kaguya
Kenji Uesugi
Reina Kana
Takeru Kana
Kuroashi Sanji
Rin Saito
Nizashi Shiroi
Hine Kureta
Kangae Mizutsuchi
Akuma Saito
Crystal Takaishi
Keigo Nakagami
Kiseki Mirakuru
Hyuuga Mikomi
Shiranui Heiwa
Kirin Yakushi
Civil
Kairi Utsushi
Sora no Sen
Yoko Terumi
Anbu
Rei Casius
Gats Terumi
Ruko Terumī
Takeshi Kenpachi
Naoki Utsushi
Kataro Terumi
Sadao
Junka
Totsuki
Kioshi Hoshigaki
Akio
Hirin
Akira Hitsumi
Shin
Hoozuki Meizu
Daisuke Utsushi
Bijuu
Shinobi
Yogi
Kashike
Yuuki Botan
Hitomi Yamada
68 posters
Naruto Stories: Go on - Revival :: RPG hra :: NS - Revival :: Herní místnosti :: Mizu Renmei :: Kirigakure
Strana 24 z 33
Strana 24 z 33 • 1 ... 13 ... 23, 24, 25 ... 28 ... 33
Hlavní brána Kirigakure
First topic message reminder :
Kirigakure je zahalená mlze, tudíž ani brána není vidět. Najít Kirigakure je celkem těžké a většina lidí, kteří zde zatím nebyli, bloudí. V blízkém okolí jsou však shinobi, kteří cestu do vesnice hlídají, takže Vám můžou pomoct.
U brány je několik ANBU, kteří hlídají všechny, kdo přichází i odchází. Po několika hodinách se stráž vystřídá. Dále se tu střídají dva Jounini, kteří zapíší každého, kdo z vesnice odchází a právě přichází dovnitř. Samotřejmě jsou tu i dva medici, kteří jsou připraveni na vše.
Ti, kteří přicházejí do vesnice potřebují nějaké povolení či prohlášení od svého Kage, proč do vesnice přicházejí. Nemají-li ho, pobýt ve vesnici můžou až na základě rozhodnutí Mizukage.
Ti, kteří z vesnice odcházejí, musí mít povolení od Mizukage, že můžou opustit vesnici. Povolení předloží u brány.
Brána vesnice se uzavírá přesně ve 21:00. Poté už nikdo neodejde z vesnice ani se nedostane dovnitř. Výjimky pouze v případě nouze (napadení, válka, na příkaz Kage/Kageho)
Kirigakure je zahalená mlze, tudíž ani brána není vidět. Najít Kirigakure je celkem těžké a většina lidí, kteří zde zatím nebyli, bloudí. V blízkém okolí jsou však shinobi, kteří cestu do vesnice hlídají, takže Vám můžou pomoct.
U brány je několik ANBU, kteří hlídají všechny, kdo přichází i odchází. Po několika hodinách se stráž vystřídá. Dále se tu střídají dva Jounini, kteří zapíší každého, kdo z vesnice odchází a právě přichází dovnitř. Samotřejmě jsou tu i dva medici, kteří jsou připraveni na vše.
Ti, kteří přicházejí do vesnice potřebují nějaké povolení či prohlášení od svého Kage, proč do vesnice přicházejí. Nemají-li ho, pobýt ve vesnici můžou až na základě rozhodnutí Mizukage.
Ti, kteří z vesnice odcházejí, musí mít povolení od Mizukage, že můžou opustit vesnici. Povolení předloží u brány.
Brána vesnice se uzavírá přesně ve 21:00. Poté už nikdo neodejde z vesnice ani se nedostane dovnitř. Výjimky pouze v případě nouze (napadení, válka, na příkaz Kage/Kageho)
Hitomi Yamada- Hachidaime Mizukage
- Počet příspěvků : 849
Registrován : 13. 07. 13
Age : 30
Location : Litvínov
Re: Hlavní brána Kirigakure
Akuma Saito
Ležel jsem si tak v bariéře a uvědomil jsem si, že se mi ani nechce vstávat. Proč vstávat, když se ven stejně dostat nemůžu? Takhle jsem alespoň šetřil kolena. Nebyl jsem nijak zraněný ani jsem nevzdával tento souboj, jen jsem zkrátka ležel a ležel, REGENEROVAL.
Já: " Tak Yine, myslím si, že náš život se teď dost změní, už nebudeš ty ten nadřízený, jsi mi nyní naplno podřízený. Heh"
Yin: "To že si jednou vyhrál neznamená, že jsi nade mnou vyhrál válku! Čeká Tě ještě dlouhá cesta, než se tahle válka dotáhne do konce. Na tom konci budeš buď mojí loutkou a nebo já tou tvojí..."
Já: "Ale já tu válku prohrát nehodlám, Yine. Zbytečně se bráníš...."
Yin: " Ptám se Tě proč?! Proč se mi nechceš podrobit, když by to bylo pro oba jednodušší?! Získal bys tím spoustu schopností, o kterých se ti nikdy ani nesnilo!"
Já: " Mohl by jsi mi dát nejsilnější techniky Světa Yine... ale vzal by sis za to to, co považuji za svůj největší poklad.... To je důvod, proč nemůžu prohrát... Nikdy mi moji lásku nesebereš, nemáš na to..."
Yin: "No, to se uvidí, stejně časem pochopíš, že já jsem tvůj jediný skutečný přítel..."
Tímto naše konverzace skončila, neboť mě vyrušil Tobias. Omlouval se mi za to, že umřu pro svoji vesnici? Nechtěl jsem tu umřít, ale smrti se rozhodně bát nebudu, to bych se nestal členem ANBU! Moje vesnice na mě nebude pamatovat. Pokud zemřu, nikoho nebude zajímat mrtvý ANBU. Pokud jsem však měl umřít, jestli se to nepovede, chtěl jsem umřít ve stoje. Jestli se to skutečně nepovede a mám tu zemřít, chci aby každý viděl, že jsem bojoval až do úplného konce a zemřel jsem při obraně vesnice. Faito neplánoval poslat posily , to jsem pochopil. Ani jsem je však nechtěl. Na co by tu byly?
Počkej...!!! Zakřičel jsem na Tobiase, aby ještě neudeřil. Moje tělo se začalo probouzet. Nohy se skrčily k hrudi a svalstvo na břichu se svraštělo, takže jsem seděl na zemi a prohlížel si, jak jsem špinavý. Ledabyle jsem se oprášil a vytáhl se přes zabodnutou katanu na nohy. Kolena stále bolela, ale nebylo to nic smrtelného, stále jsem mohl bolest ignorovat. Můj dech byl pomalejší, moje frekvenci mrkání taktéž.
Něco mi slib... jestli tu umřu.. řeknu, přičemž ukážu ukazováčkem na něj. nakopeš mu příště za mě příště pr*del... Dokončím větu s úsměvem pod maskou. Co se má stát, stane se. Nechtěl jsem zemřít, ale jestli to vybral špatně, neměl bych mu to za zlé. Vůli svých rodičů bych vyplnil jen o dekády dříve.
Akuma Saito- Buntaichō
- Počet příspěvků : 390
Registrován : 09. 07. 14
Re: Hlavní brána Kirigakure
Bol snáď naozaj súboju koniec? Predsa len po tom aké mal Takao reči a postoj voči nim, predsa len ho dokázali premohnúť spoločnými silami? Na nebi sa znova zmrákalo a keďže sa púšťal nový dážď, pomohol zmyť paru ktorú vytvorilo ich spojenie techník ohňa a vody. Dážď zmýval rany, ktoré Hakuei uštedril tejto zemi, a v potokoch krvi sa začali tvoriť mláky. Až teraz všetkým trom účastníkom boja mohol padnúť zrak an deštrukciu okolo nich. Mŕtve a zohyzdené telá, či už od Hakuei, tak aj od Kirigakurských jednotiek, masaker na bojisku, úplne popukaná zem a zničená brána, ktorú len tak nepôjde opraviť. Nech už Hakuei aj prehrali, zasadili tomuto miestu obrovské rany. Také rany aké sa budú hojiť dlho, ak sa im to vôbec podarí.
Meizo bol právom opatrný voči Takaovi, bol to predsa len ohromne silný Shinobi a tak náhodný výstrel ho predsa nemohol len tak zabiť. Avšak, zabil. Možno sa mu to nezdalo, pretože nevedel o jeho tajomnej technike, avšak naozaj sa mu ho podarilo zabiť a zničiť mu srdce, ktoré teraz valilo krv cez obe diery, ktoré priestrelom vytvoril. Avšak jeho opatrnosť mohla byť potlačená, keď po hodení kunaia videl, ako sa zabodol do jeho tela a Takaom to ani nepohlo. Naozaj bol mŕtvy. Srdce sa naozaj zastavilo, a bez neho predsa nebolo možné prežiť. Naozaj sa zdalo že Meizo predsa len vyhral. Teraz, keď už bolo po všetkom, mohol sa vydať na pomoc ostatným, ktorý sa zdali mali neustály problém s Raitonovou technikou, ktorá predsa len trvala aj po smrti užívateľa, keďže neporcovala a nebola závislá na jeho životných funkciách. Bola to bariéra, ktorá fungovala aj po smrti súpera.
Bolo naozaj šťastie, keď Akuma zastavil Tobiasa od toho aby zničil roh, ktorý sa mu zdal ako správna voľba na zničenie. Mal jedinečnú a poslednú možnosť, ako pochopiť že sa nejednalo o červy ale práve o nite samotné, ktoré formovali tie monštrá. Takže predsa len, všetky tri tieto podobizne boli súčasťou monštra ktoré túto pascu vytvorilo. Musel príjsť na niečo iné, možno nejakú kombináciu. Pretože kolami sa dalo otáčať. Stačilo asi naozaj len správne určiť poradie. Ale aké bolo poradie? Od hroa dole? Alebo to bolo tým, ako sa tvorí to monštrum? ČO je základom monštra a čo jeho poslednou súčasťou.
Meizo bol právom opatrný voči Takaovi, bol to predsa len ohromne silný Shinobi a tak náhodný výstrel ho predsa nemohol len tak zabiť. Avšak, zabil. Možno sa mu to nezdalo, pretože nevedel o jeho tajomnej technike, avšak naozaj sa mu ho podarilo zabiť a zničiť mu srdce, ktoré teraz valilo krv cez obe diery, ktoré priestrelom vytvoril. Avšak jeho opatrnosť mohla byť potlačená, keď po hodení kunaia videl, ako sa zabodol do jeho tela a Takaom to ani nepohlo. Naozaj bol mŕtvy. Srdce sa naozaj zastavilo, a bez neho predsa nebolo možné prežiť. Naozaj sa zdalo že Meizo predsa len vyhral. Teraz, keď už bolo po všetkom, mohol sa vydať na pomoc ostatným, ktorý sa zdali mali neustály problém s Raitonovou technikou, ktorá predsa len trvala aj po smrti užívateľa, keďže neporcovala a nebola závislá na jeho životných funkciách. Bola to bariéra, ktorá fungovala aj po smrti súpera.
Bolo naozaj šťastie, keď Akuma zastavil Tobiasa od toho aby zničil roh, ktorý sa mu zdal ako správna voľba na zničenie. Mal jedinečnú a poslednú možnosť, ako pochopiť že sa nejednalo o červy ale práve o nite samotné, ktoré formovali tie monštrá. Takže predsa len, všetky tri tieto podobizne boli súčasťou monštra ktoré túto pascu vytvorilo. Musel príjsť na niečo iné, možno nejakú kombináciu. Pretože kolami sa dalo otáčať. Stačilo asi naozaj len správne určiť poradie. Ale aké bolo poradie? Od hroa dole? Alebo to bolo tým, ako sa tvorí to monštrum? ČO je základom monštra a čo jeho poslednou súčasťou.
Takao Hanare- Nukenin (S-rank)
- Počet příspěvků : 98
Registrován : 21. 08. 13
Re: Hlavní brána Kirigakure
Na poslední vteřinky před mím úderem jsem zaslechl říct něco devítku. Na jeho hrozný stav bylo vidět, že chce vyhrát ten nejhlavnější souboj. Sám nad sebou. Když mě zastavil a sbíral poslední své možné síly, které měl něčeho jsem si všiml.
Na těch kůlech byly 3 kola, s kterými se dalo otáčet. A když jsem tak stál, uvědomil jsem si jinou věc. "Co když to není červ... ale znamení těch jeho nití." Řekl jsem si pro sebe a stále dumal. Pokud by ovšem tomu tak bylo, mohli ty kola znamenat stvoření toho monstra. Uvědomil jsem si, že mě právě devítka zachránil od špatného rozhodnutí. Mohl jsem ho zabít.
Zvolnil jsem a došel v klidu k bariéře. "Teď už jen správnou posloupnost." Řekl jsem si v duchu sám sobě a přišel ke kolu, kde bylo znázorněné srdce. "Srdce je hlavní orgán, tudíž i ze bude základem. Jako k dalšímu jsem přišel ke znamení těch nití a naposled jsem došel ke sloupu kde byla divná tvář která znázorňovala již samotné monstrum." Řekl jsem si pro sebe a lehce ustoupil. Koukl jsem na devítku a řekl: "Až ho příště potkám, nenakopu mu pr*el já, uděláš to sám." Dořekl jsem a byl jsem připraven spustit deaktivaci bariéry.
Na těch kůlech byly 3 kola, s kterými se dalo otáčet. A když jsem tak stál, uvědomil jsem si jinou věc. "Co když to není červ... ale znamení těch jeho nití." Řekl jsem si pro sebe a stále dumal. Pokud by ovšem tomu tak bylo, mohli ty kola znamenat stvoření toho monstra. Uvědomil jsem si, že mě právě devítka zachránil od špatného rozhodnutí. Mohl jsem ho zabít.
Zvolnil jsem a došel v klidu k bariéře. "Teď už jen správnou posloupnost." Řekl jsem si v duchu sám sobě a přišel ke kolu, kde bylo znázorněné srdce. "Srdce je hlavní orgán, tudíž i ze bude základem. Jako k dalšímu jsem přišel ke znamení těch nití a naposled jsem došel ke sloupu kde byla divná tvář která znázorňovala již samotné monstrum." Řekl jsem si pro sebe a lehce ustoupil. Koukl jsem na devítku a řekl: "Až ho příště potkám, nenakopu mu pr*el já, uděláš to sám." Dořekl jsem a byl jsem připraven spustit deaktivaci bariéry.
Tobias Ohara- Genin
- Počet příspěvků : 33
Registrován : 21. 12. 14
Re: Hlavní brána Kirigakure
Akuma Saito
Očekával jsem buď bolest a nebo úlevu, ale nakonec jsem se nedočkal ani jednoho. Místo toho přetrvával pocit nejistoty, který jsem v této pasti měl. Stál jsem a upřeně jsem se díval na Tobiase. "Dělej jak uznáš za vhodné Tobiasi, já ti teď určitě pomoct nemohu..." Řeknu si v duchu a na tváři jsem měl stále úsměv. Moc lidí se asi moc před možnou smrtí neusmívalo, ale já ano. Snad je na mě můj klan hrdý, doufám, že jsem jim jméno nepošpinil... Při těchto slovech šeptám jakoby sám pro sebe. Když na něj Tobias promluvil, nad jeho slovy jsem se uchechtl. Bylo to pěkné odlehčení situace. Chechot však skončil stejně brzy, jako začal.
Do toho, je to all in sázka. Řeknu a čekám, jak to skončí.
Akuma Saito- Buntaichō
- Počet příspěvků : 390
Registrován : 09. 07. 14
Re: Hlavní brána Kirigakure
Poté co domluvil devítka, jsem sebral všechno odhodlání. Šel jsem ke sloupům a začal sem otáčet kolečkama. První jsem pootočil kolečkem na sloupu kde bylo vyzobrazené srdce, poté kde byly vyznačeny nitě a naposled kde byla divná tvář. Odstoupil jsem a čekal jsem na výsledek.
Tobias Ohara- Genin
- Počet příspěvků : 33
Registrován : 21. 12. 14
Re: Hlavní brána Kirigakure
Netrvalo dlho a shinobi z Kirigakure, ktorí sa ešte donedávna schovávali pred technikou Hakuei, boli opäť pripravení na ďalší boj. Namiesto toho, aby sa však chopili šance a urobili všetko preto, aby zvyšných členov eliminovali, navrhli prímerie. Nemožno im zazlievať, že im to pripadalo prinajmenšom divné. Naozaj by Kirigakurčania po tom všetkom dokázali zložiť zbrane?
"Robíte si srandu? To nás vari máte za úplných bláznov?! Ako si môžeme byť istí, že to myslíte vážne?! A vôbec... aj keby ste to mysleli vážne, počúvate sa vôbec?!"
"Môžem len súhlasiť. Aj po tom všetkom si ešte stále myslíte, že ste len nevinné obete našej zaslepenosti? Aj po tom všetkom máte tú drzosť, že sami seba nazvete "ľuďmi, ktorí sa nechcú do ničoho miešať"? Vy, obyvatelia dediny, ktorá kedysi mala a do istej miery ešte stále má povesť Chigiri no Sato (dedina v krvavej hmle)? Nie ste nič viac než barbari, ktorí sa oháňajú odťatými hlavami, zatiaľ čo pokrytecky odmietajú prevziať zodpovednosť za rozvrátený stav dnešného sveta," namietali nebojácni shinobi.
"Myslíte si, že po tom všetkom môžete odvrátiť zrak a prehlásiť, že sa vás to netýka? Že sa nechcete do nikoho miešať v nádeji, že sa nikto nebude miešať do vás?! Nechali ste svoju dedinu reprezentovať vrahom s pochybnou minulosťou a pod jeho velením ste si nahrabali čo najviac moci, aby ste sa udržali na čele dnešných ninjovských mocností. Nebolo to ani tak dávno, čo ste sa nie v mene aliancie, ale svojom vlastnom nechali pošpiniť krvou porazených Iwagakurčanov len preto, pretože odmietali pristúpiť na vaše smiešne požiadavky. Takto to podľa vás funguje? Krvavou cestou zabezpečíte samých seba a ako náhle ste spokojní, nehanebne prehlásite, že chcete, aby vám ostatní dali pokoj?! Ak ste naozaj tak otvorení mieru, prečo sa nevzdáte blahobytu, nevyleziete zo svojho opevnenými hradbami chráneného piesočku a nezaplatíte svetu daň za všetko, čo ste spôsobili?!" hlásal maskovaný užívateľ veternej podstaty, kým ho jeho kolega neprerušil.
"Nechápte nás zle. Netvrdíme, že iba vy musíte byť potrestaní. Nemyslite si, že za všetko obviňujeme len vás. Ostatné dediny nie sú o nič nevinnejšie. Dôvod, prečo sme zahájili frontálny útok práve na vás, je skrátka ten, že ste prví v poradí. Vedeli ste o tom, že znaky pre Hakuei (白影) majú význam Shirokage (biely tieň)? Nie sme žiadna organizácia, ani samostatná mocnosť. Na druhú stranu sa však ani nepovažujeme za niečo viac. Sami sme sa dopustili obrovských hriechov, ktoré nám nikdy nemôžu byť odpustené, preto platíme životom. Sme iba prízrakmi našich zašlých osobností, ktoré vrhajú biely tieň na temnú stránku spoločnosti. V istom zmysle sme už dávno mŕtvi. Neočakávame žiadnu odmenu, nechceme váš špinavý majetok a moc. Čelíte duchom pošpinenej minulosti, ktorých ste svojim nezodpovedným prístupom sami pomohli stvoriť. To je skutočná podstata Hakuei. Nezáleží na tom, koľko nás položíte do večného spánku. Vytvoríte nás ešte omnoho viac a ako náhle sa tak stane, vrátime sa silnejší ako kedykoľvek predtým. Táto pravá vojna neskončí," doplnil muž so zvláštne zafarbenými vlasmi.
Mashima. Odovzdaj ostatným, ktorí ešte majú vôľu bojovať, nasledovné pokyny... odkázal telepaticky. Na to, aby vo svojom biednom počte niečo zmohli, budú musieť bojovať ako jeden. Iná možnosť s najvyššou pravdepodobnosťou nebude. Bol to práve omieľaný muž so zafarbenými vlasmi, ktorý sa však ešte za svojho pôsobenia mimo Hakuei preslávil bravúrnou znalosťou Renkei Ninjutsu. Mračná, ktoré nedávno s pomocou ostatných vyvolal, toho boli jasným príkladom.
"Domnievate sa, že vám už nemáme ako ublížiť? Ste na omyle. Je pravda, že ako hŕstka jedenástich rovnocenných nepriateľov proti vašej početnej prevahe nemáme veľkú šancu, ale čo keby sme namiesto toho vystupovali ako jedna entita prevyšujúca S-rankového ninju? Pripravte sa na odplatu! Shogyō Mujō!" vykríkol názov tajomnej techniky.
Ako náhle tak učinil, chakrou ho podporili ďalší štyria B-rankoví členovia Hakuei, následkom čoho sa ohromne rýchlo na nebi vytvoril neidentifikovateľný objekt neznámeho pôvodu. Ten sa okamžite rozlomil na plno úlomkov, ktoré vystrelili rovno na nepriateľov. Keďže sa jednalo o spoločnú techniku, jej kombinovaná sila bola veľmi vysoká, preto ich nebolo vôbec jednoduché zastaviť alebo nebodaj rozbiť. Dokázali výrazne poškodiť dokonca i samotné hradby a zdalo, sa, že im nie je konca. Zvyšní členovia sa bleskovo rozdelili do troch tímov (pričom v každom bol jeden A-rank a jeden B-rank) a zaútočili svojimi vlastnými technikami na troch rôznych miestach, snažiac sa tak rozdeliť aj nepriateľské sily a spôsobiť čo najväčší chaos. Chakry mali vďaka tomu, že si ju nedávno vzali od ostatných, ešte nepochybne veľa, preto ňou nemienili šetriť. Bojovali rovnako dobre ako na začiatku, žiadnu fyzickú ani psychickú únavu na nich rozhodne nebolo možné poznať. Niet pochýb o tom, že ešte majú čo predviesť.
Hakuei- Non-Player Characters
- Počet příspěvků : 276
Registrován : 29. 08. 13
Re: Hlavní brána Kirigakure
Čakalo ma, poviem to rovno, sklamanie. Prečo? No.. čakal som totiž viac zábavy a hlavne som čakal aj čosi iné, že sám sebe možno dokážem i ukážem, že nie som ani zďaleka právom taký namyslený, ale dotyčný predo mnou, ktorý len ostal ležať aj po hode kunaia, mi absolútne nepomáhal. Skôr moje ego ešte viac stúpalo. Nuž.. s odfrknutím som pomaly prešiel nakoniec až úplne k Takaovmu telu a nohou ho postrčil do boku, čím som ho otočil na chrbát, aspoň nech na neho vidím rovno, nie iba chrbát, pre istotu. Následne, akoby sa vôbec nič nedialo v mojom okolí a akoby vôbec nikto nepotreboval pomoc a zároveň nik nepadol, som sa iba posadil na zem vedľa nehybného tela Takaa a ostal sa dívať vôkol seba. Bez nutkania pomáhať komukoľvek, som tam proste iba tak sedel a pozoroval Kiri, ktorá čelila tomuto útoku. Len krátko sa mi v tvári držal úsmev, než ma zas pochytili spomienky a z úsmevu sa stal neutrálny pohľad, ale nič viac. Stále ma to ani len nedonútilo pohnúť sa a začať pomáhať, pf.. vôbec. Ostal som len a len pri pozorovaní, snáď akoby mi to malo priamo mne stačiť a bol som s tým spokojný..
Hoozuki Meizu- Mrtvý/á
- Počet příspěvků : 457
Registrován : 22. 07. 13
Location : Kirigakure no Sato
Re: Hlavní brána Kirigakure
https://www.youtube.com/watch?v=tbrIJHhJnoI
Faito
Přeci jen jsem nemohl nechat své lidi umírat. Bitva byla ještě dlouhá a na truchlení bylo času dost později. Došel jsem na druhou hradbu a postavil se vedle velitele Oininů. Vyslechl jsem si řeč Hakuei a to, co jsem slyšel, mi vařilo krev v žilách.
Shinobi vytvořili ve vzduchu vodní vlnu, kterou ihned poté zmrazili. Bylo ale vidět, že takových bude třeba ještě několik. Proto nepřestávali s blokováním jehlic těmito technikami. Dvanáct Oininů se mezitím sebralo a polovina jich složila pečetě na henge.
Já se mezitím věnoval těm třem, co si otevřeli hubu na špacír.
"Skutečně! Skutečně vy mi budete říkat, že za mou cestou k moci leží krvavá stopa! Vy, kteří jste právě zabili na tisíc obyčejných vesničanů, kteří se shinobi světem neměli nic společného, jen chtěli žít své životy beze strachu. A jak by to vypadalo třeba v Konoze, kde nemají obranné systémy jako my? Vyvraždili byste celou vesnici jen proto, abyste "potrestali všechny shinobi"?
Jakým právem rozhodujete o životě jiných? Kdo vám dal tahle privilegia? Kdo vám řekl, že tahle hrstka lidí spáchala hřích a musí být ztrestána? Nejste o nic lepší než my. Podvolujete se někomu, kdo vás používá jako kusy hadru, jako pěšáky a přitom vraždí nevinné. To Sora no Sen zasypal Sunu! Skutečně byli všichni v Suně tak zkažení, že si zasloužili utopit se v písku? Teď stojíte před armádou Kirigakure no sato...Ale jediné, co vidíte, je zrcadlo vašich činů. Možná, že až na světě nebudou lidé jako vy, nebude potřeba shinobi. Krví ale plodíte jen další krev a tak to zůstane, do skonání věků!"
To, že Sora no Sen zasypal Sunu bylo nejisté. Zkusil jsem ale vsadit na svůj úsudek.
"Jste pošetilí. A právě proto zemřete..."
Hrstka Oininů vyskočila zpoza hradeb a hodila šest kunaiů směrem ke členům Hakuei. Počítám s tím, že Hakuei sami sebe bodci netrefují, takže je u nich "zóna klidu".
Každý kunai před každým členem Hakuei se v poslední chvíli změnil na Oinina, který se okamžitě vrhl na svůj cíl, ať už kunaiem, či wakizashim.
Faito
Přeci jen jsem nemohl nechat své lidi umírat. Bitva byla ještě dlouhá a na truchlení bylo času dost později. Došel jsem na druhou hradbu a postavil se vedle velitele Oininů. Vyslechl jsem si řeč Hakuei a to, co jsem slyšel, mi vařilo krev v žilách.
Shinobi vytvořili ve vzduchu vodní vlnu, kterou ihned poté zmrazili. Bylo ale vidět, že takových bude třeba ještě několik. Proto nepřestávali s blokováním jehlic těmito technikami. Dvanáct Oininů se mezitím sebralo a polovina jich složila pečetě na henge.
Já se mezitím věnoval těm třem, co si otevřeli hubu na špacír.
"Skutečně! Skutečně vy mi budete říkat, že za mou cestou k moci leží krvavá stopa! Vy, kteří jste právě zabili na tisíc obyčejných vesničanů, kteří se shinobi světem neměli nic společného, jen chtěli žít své životy beze strachu. A jak by to vypadalo třeba v Konoze, kde nemají obranné systémy jako my? Vyvraždili byste celou vesnici jen proto, abyste "potrestali všechny shinobi"?
Jakým právem rozhodujete o životě jiných? Kdo vám dal tahle privilegia? Kdo vám řekl, že tahle hrstka lidí spáchala hřích a musí být ztrestána? Nejste o nic lepší než my. Podvolujete se někomu, kdo vás používá jako kusy hadru, jako pěšáky a přitom vraždí nevinné. To Sora no Sen zasypal Sunu! Skutečně byli všichni v Suně tak zkažení, že si zasloužili utopit se v písku? Teď stojíte před armádou Kirigakure no sato...Ale jediné, co vidíte, je zrcadlo vašich činů. Možná, že až na světě nebudou lidé jako vy, nebude potřeba shinobi. Krví ale plodíte jen další krev a tak to zůstane, do skonání věků!"
To, že Sora no Sen zasypal Sunu bylo nejisté. Zkusil jsem ale vsadit na svůj úsudek.
"Jste pošetilí. A právě proto zemřete..."
Hrstka Oininů vyskočila zpoza hradeb a hodila šest kunaiů směrem ke členům Hakuei. Počítám s tím, že Hakuei sami sebe bodci netrefují, takže je u nich "zóna klidu".
Každý kunai před každým členem Hakuei se v poslední chvíli změnil na Oinina, který se okamžitě vrhl na svůj cíl, ať už kunaiem, či wakizashim.
Faito Dansaku- Kyuudaime Mizukage
- Počet příspěvků : 1130
Registrován : 14. 07. 13
Re: Hlavní brána Kirigakure
Nebola som si istá, kam presne máme so Seitom ísť. Každopádne, zaregistrovala som, že pri bráne sa odohráva boj. Ťažko povedať, či sa tam nachádzal ten Sora no Sen, z diaľky cez tú hmlu bolo doslova nemožné niekoho rozoznať.
Najlepšie bude sa dostať k hradbám Kiri, kde by sme sa mohli informovať. Snáď, a neskôr sa zapojiť do boja. Vážne nemám prehľad o tom, čo sa tu deje. Prehovorila som smerom k Seitovi a vytvorila z papiera veľkého vtáka, na ktorého sme nasadli obaja a prudko vzlietli do vzduchu. Bolo to nevyhnutné, ak sa chceme dostať k hradbám bez toho, aby sme potom po nich liezli ako horolezci a ešte by si nás splietli s nepriateľom. To by bolo...Nepríjemné. Po nejakej chvíli sme pristali vedľa Faita, teda, aspoň som usudzovala že je to on podľa toho jeho prehovoru. Jemne som sa predtým, než som mu oznámila, že tu som, uklonila na znak úcty.
Dúfam, že sme nedorazili neskoro, Mizukage-dono. Pravdupovediac som si myslela, že už nikto okrem Sena nie je z nepriateľov nažive. To bol i dôvod, prečo som so sebou nebrala armádu a vlastne som tu prišla len so Seitom. Každopádne, armáda Kiri to snáď zvládne, aspoň to tak vyzeralo. Môj pohľad bol neutrálny.
Kde bol ale Sen, to mi bolo záhadou. Nie som žiaden senzibil, aby som ho snáď vystopovala, avšak zatiaľ som ho nespomínala. Kto vie, či nás pri ňom bude ešte treba, vážne to záležalo len na Mizukagem, kde presne budeme bojovať.
Najlepšie bude sa dostať k hradbám Kiri, kde by sme sa mohli informovať. Snáď, a neskôr sa zapojiť do boja. Vážne nemám prehľad o tom, čo sa tu deje. Prehovorila som smerom k Seitovi a vytvorila z papiera veľkého vtáka, na ktorého sme nasadli obaja a prudko vzlietli do vzduchu. Bolo to nevyhnutné, ak sa chceme dostať k hradbám bez toho, aby sme potom po nich liezli ako horolezci a ešte by si nás splietli s nepriateľom. To by bolo...Nepríjemné. Po nejakej chvíli sme pristali vedľa Faita, teda, aspoň som usudzovala že je to on podľa toho jeho prehovoru. Jemne som sa predtým, než som mu oznámila, že tu som, uklonila na znak úcty.
Dúfam, že sme nedorazili neskoro, Mizukage-dono. Pravdupovediac som si myslela, že už nikto okrem Sena nie je z nepriateľov nažive. To bol i dôvod, prečo som so sebou nebrala armádu a vlastne som tu prišla len so Seitom. Každopádne, armáda Kiri to snáď zvládne, aspoň to tak vyzeralo. Môj pohľad bol neutrálny.
Kde bol ale Sen, to mi bolo záhadou. Nie som žiaden senzibil, aby som ho snáď vystopovala, avšak zatiaľ som ho nespomínala. Kto vie, či nás pri ňom bude ešte treba, vážne to záležalo len na Mizukagem, kde presne budeme bojovať.
Hana Ichiro- Kyuudaime Hokage
- Počet příspěvků : 475
Registrován : 31. 07. 13
Re: Hlavní brána Kirigakure
Faito
Hokage dorazila ve šťastnou chvilku - většina živých byla zaměstnána, takže její zjevení se vedle mě zaregistrovala jen hrstka.
"Ne!" křikl jsem, když se bleskurychle zaměřili na "nepřítele", který byl nejblíž.
Vteřina a Hana Ichiro by měla jeden nůž v krku a druhý v zádech.
"Je to jen poslední hrstka..." řekl jsem, ale na úklonu jsem si čas nenašel.
"Gratuluji Vám k postu Kyuudaime Hokage. Jestli chcete začít svou hvězdnou kariéru poražením Sora no Sena, máte možnost. Je támhle..." ukázal jsem na les v okolí Kirigakure.
"Já zůstávám tady, musím ještě dořešit tuhle hrstku přeživších, kteří jsou natolik hloupí, než aby se vzdali. Musím ale vzdát hold jejich odhodlání..."
Hokage dorazila ve šťastnou chvilku - většina živých byla zaměstnána, takže její zjevení se vedle mě zaregistrovala jen hrstka.
"Ne!" křikl jsem, když se bleskurychle zaměřili na "nepřítele", který byl nejblíž.
Vteřina a Hana Ichiro by měla jeden nůž v krku a druhý v zádech.
"Je to jen poslední hrstka..." řekl jsem, ale na úklonu jsem si čas nenašel.
"Gratuluji Vám k postu Kyuudaime Hokage. Jestli chcete začít svou hvězdnou kariéru poražením Sora no Sena, máte možnost. Je támhle..." ukázal jsem na les v okolí Kirigakure.
"Já zůstávám tady, musím ještě dořešit tuhle hrstku přeživších, kteří jsou natolik hloupí, než aby se vzdali. Musím ale vzdát hold jejich odhodlání..."
Faito Dansaku- Kyuudaime Mizukage
- Počet příspěvků : 1130
Registrován : 14. 07. 13
Re: Hlavní brána Kirigakure
Dorazil jsem s Hanou na bojiště, ale moc toho vidět nešlo. Proto nás vynesla na hradby a objevili jsme se vedle Faita. Málem jsme to schytali od těch, co nás zaregistrovali, ale taková reakce se dala čekat. Přeci jen, když se někdo najednou objeví na hradbách...
Každopádně jsem se stihl lehce uklonit na pozdrav a pak poslouchal jejich rozhovor. Když se Faito zmínil o tom, kde se Sora no Sen nachází, byl jsem připraven vyrazit a jen čekal na Hanu, až bude připravená taky.
Každopádně jsem se stihl lehce uklonit na pozdrav a pak poslouchal jejich rozhovor. Když se Faito zmínil o tom, kde se Sora no Sen nachází, byl jsem připraven vyrazit a jen čekal na Hanu, až bude připravená taky.
Seito Senju- Jounin
- Počet příspěvků : 770
Registrován : 14. 07. 13
Re: Hlavní brána Kirigakure
Možno som tým svojim príchodom trochu riskovala, ale čo iné som mala robiť že, či som mala už z diaľky mávať vlajkou vo vzduchu alebo čo. Každopádne, dopadlo to dobre. No, o to, aby som započala hviezdnu kariéru, mi vážne nejde, Mizukage-dono. Skôr tu ide o to, že tam mám svojich ľudí, o ktorých nechcem prísť. Opravila som ho. Ďakujem. Napriek tomu, že môj tón hlasu bol pomerne milý, i naďalej som sa tvárila neutrálne, možno to niekomu mohlo pripadať až chladne. Mimo Konohy a pri cudzích ľuďoch som sa tvárila tak vždy.
Veľa šťastia. Popriala som a rýchlym krokom vyrazila smerom ku Senovi. (presun)
Veľa šťastia. Popriala som a rýchlym krokom vyrazila smerom ku Senovi. (presun)
Hana Ichiro- Kyuudaime Hokage
- Počet příspěvků : 475
Registrován : 31. 07. 13
Re: Hlavní brána Kirigakure
Zatiaľčo muž s neobyčajne zafarbenými vlasmi spoločne so svojimi štyrmi ďalšími spolubojovníkmi musel čeliť dômyselnému návalu oininov v podobe kunaiov, zvyšné tímy si rozdelili role a tak isto začali vo veľkom konať. Dvojica s osobou tmavej pleti nešla do priameho útoku. Prispievali predovšetkým z bezpečnej vzdialenosti, pričom sa bezpochyby z neznámych dôvodov neustále odďaľovali. Netrvalo dlho a úplne sa vytratili z oblasti hradieb. Pokúšali sa vari o únik, alebo šlo nebodaj o nejakú pascu? Nech už to bolo akokoľvek, zaručene mali plán.
Niet pochýb, že je s nami amen. O prežitie sa už nemá zmysel starať, preto urobím maximum. Keďže na konci dňa tak či tak umriem, nemusím mať obavy z vedľajších účinkov...
Duo s maskovaným členom a jeho B-rankovým spoločníkom, ktorí obaja oplývali veternou podstatou, naproti tomu prešlo do absolútnej ofenzívy. V momente, ako výstrely bodcov ustáli, spoločne aplikovali techniku Fūton Kamikaze. Využívajúc svoju výhodu v porovnaní s ostatnými, ktorá spočívala v tom, že boli schopní útočiť zo vzduchu, sa vznášali nad priekopou a posielali smerom k ďalšej hradbe tornáda, ktoré mali primárne poslúžiť k jej zneškodneniu a zhodeniu Kirigakurčanov.
"Tak si sa predsa len ukázal, mizukage! Nehádž na nás smrť prostých dedinčanov. Nie nadarmo sme vás vopred informovali o útoku. Ak ste za celý ten čas neboli schopní evakuovať civilistov, je to vaša zodpovednosť, nie naša! Nemáme záujem o eliminovanie slabých. Ak ste ich dobre schovali, nič im nehrozí. Za predpokladu, že ale pripustíte, aby sa účinky techník dostali až k nim, nie je v našich silách starať sa o ich životy," vysvetlil stručne spomínaný A-rankový muž s veternou podstatou, pričom i naďalej pokračoval v zosielaní hurikánov. Očividne chakrou nešetril. Dával do toho všetko, ako keby už i on sám pripustil, že sa nemá zmysel snažiť o opatrnosť. To však nič nemení na tom, že bude bojovať do posledného dychu.
Oinini, ktorí sa dostali k skupinke na čele s ofarbeným členom Hakuei, medzitým práve aj vďaka momentu prekvapenia a svojej premene úspešne vzali život dvom ďalším B-rankom. Sami sa však stali obeťou zvyšných preživších, ktorí ich za podpory ninjutsu zo Shimogakure pomstili.
"Mám dojem, že si ma nepočúval, mizukage! Sám som povedal, že sa nepovažujeme za nič viac. Sme tak isto len obyčajní hriešnici. Každý z nás bol kedysi buď v rovnakej pozícii, ako ste teraz vy, alebo neprávom zatiahnutý do vašej nechutnej hry o to, kto má v rukách najväčšiu moc. Sme súčasťou tohoto skazeného sveta, všetci sme poškvrnení. Nemá zmysel riešiť, kto to začal, alebo kto je vinovatejší. Najväčší rozdiel medzi nami ale spočíva v tom, že zatiaľčo vy bojujete len sami za seba a váš piesoček, my umierame za lepšiu budúcnosť pre celý svet!" namietal i naďalej, pripravujúc sa na ďalšiu techniku.
"Sora no Sen-sama je sám sebe pánom, nie je v našej kompetencii spochybňovať jeho rozhodnutia, nech už sú akékoľvek. S osudom Sunagakure nemá Hakuei nič spoločné. Spájajú nás predovšetkým jeho ideály, ale každý z nás má vlastný prístup k veci. To však nič nemení na tom, že už viac nemienime čakať a dúfať, že raz príde deň, kedy si shinobi navzájom porozumejú a ich úloha vo svete skončí. Ak už máme hrešiť, tak jedine pre dobrú vec. Aj keby si nás vaša generácia mala pamätať ako to najväčšie zlo, bude nám potešením zhostiť sa tejto role. V našom ponímaní sme vonkoncom iba zlí duchovia, očistení od svetských túžob a sebeckých záujmov, korí povstali z obetí tohoto špinavého sveta, aby nastolili poriadok a rovnosť pre budúce generácie. Žiadne nadpozemské práva a privilégiá nám teda neprináležia. Ak je to v súlade so Sora no Senovou ideológiou, sami však môžeme rozhodovať o tom, za čo položíme životy." objasnil konečne na záver.
A ako na tom bola posledná dvojica? Kto bol vlastne tým štvrtým A-rankovým shinobim, ktorý doposiaľ zdanlivo neurobil nič významné? Pravda konečne vysvitla na povrch vo chvíli, kedy muž so zafarbenými vlasmi prestal rozprávať. Ona tajomná členka konečne vyliezla zo svojej kukly, a to doslova. Pravdou je, že ešte donedávna nechávala bojovať za oboch svojho spoločníka, ale odteraz sa mienila zapájať naplno. Z okrajovej časti prvej pokorenej hradby začal vyžarovať prúd ohromne mocnej chakry, ktorá zaručene vzbudila pozornosť všetkých Kirigakurčanov. Vzniknuté svetlo ale oslepovalo každého, kto sa pokúšal zistiť, čo sa to vlastne deje.
"Hádam ste si nemysleli, že sme sa rozhodli ostať len na to, aby sme sa nechali pozabíjať. Máme ešte nejaké triky v rukáve. Teraz, keď je Kohana-chan konečne pripravená do akcie... druhá hradba zakrátko zaľahne popolom. Ubezpečujem ťa, že za svoju aroganciu draho zaplatíš, mizukage!" zvolal a spoločne so zvyšnými dvomi B-rankovými spoločníkmi, ktorí boli v jeho blízkosti, sa pripravil na to, čo malo nasledovať.
Odpusť mi to, Kohana-chan. Dúfal som, že vykvitneš za iných okolností, na inom, víťaznom bojisku. Môžeš si však byť istá, že tvoja obeť nebude zbytočná. Aj keď to nebudeme my, kto podľa všetkého zasadí posledný úder... po tom všetkom Kirigakure nezostane rovnaká.
Hakuei- Non-Player Characters
- Počet příspěvků : 276
Registrován : 29. 08. 13
Re: Hlavní brána Kirigakure
Najskôr to vyzeralo, že odídem. Ale neodišla som, pretože som zaregistrovala žiaru a celý prehovor jedného z nepriateľov. V tomto som Faita nemienila nechať sama. Vedela som, že ostatní Sena zvládnu, nepotrebovali našu pomoc. Myslím.
Seito-kun, myslím, že by bolo lepšie, ak by sme pomohli obrániť Kiri. Zrejme to s ňou vyzerá horšie, než to Mizukage predpokladal. Kto vie, či to zvládne sám. S obavami v očiach som sa pozrela na spomínaného Seita a zamračila sa. Opäť na mňa začal doliehať ten stres, navyše som bola nehorázne vyčerpaná, nie len z tej cesty sem, ale i z toho, že už pekne dlho nespala. Bolo to na mne vidno, ale dnes sa budem musieť premôcť.
Prudko som sa otočila a zamierila späť. Tentoraz som ale nevrátila späť na hradbu, ostala som pod ňou. Môj zámer bol jasný - postavím sa zoči voči zvláštnej dievčine. Nevedela som, čo je zač, vyzerala tak nesmierne mlado, ak však bola nebezpečím, musela som ju zastaviť. Spoločne so Seitom. Pokiaľ ho teda nezamestná náhodou niekto iný. Pripravila som si dostatočné množstvo papiera a neutrálnym, nič nehovoriacim výrazom v tvári som toho motýlika, alebo ako som tú dievčinu mohla inak nazvať, pozorovala, rovnako ako aj ďalších, ktorí sa tu nachádzali. Bola som pripravená zastaviť čokoľvek, ak to bude teda v mojich silách.
Hana Ichiro- Kyuudaime Hokage
- Počet příspěvků : 475
Registrován : 31. 07. 13
Re: Hlavní brána Kirigakure
Vo svete sú informácie naozaj silnou zbraňou. Dokázali nám to už mnohí informátori z minulosti, ktorí za svoje vedomosti mnoho krát zaplatili životom. Jedným z najväčších bol tiež Jishaku, rovnako ako Tetsuya, obaja boli slávni a informovaní. Jeden z nich zaplatil životom, na druhého je vypísaná vysoká odmena. Prečo? Pretože mať informácie vo svete Shinobi, zväčšujú vaše šance na výhru a prežitie v súbojoch na život a na smrť. Takao po celý ten čas vedel o tajných schopnostiach klanu Hoozuki, proti ktorému bojoval, to mu dávalo obrovské spektrum možností ako postupovať. Predsa tu však ležal na zemi, vedľa sediaceho, v khúl póze, Meiza, nevládny pohybu. Meizo však nevedel jednu vec, a to práve schopnosti svojho oponenta, ktorý dopredu vedel niečo naplánovať, útok ktorý však Meizo podnikol bol tak prekvapivý a napriek úplnej hlúposti Meiza, ktorý vystrelil len tak z rozmaru na slepé miesto v pare, podarilo sa mu niečo, s čím ani Takao nerátal. Streliť ho. Prestreliť mu jeho „pravé“ srdce, ktoré patrilo rovnakému elementu, aký mal aj Meizo. Možno to bola práve náhoda, možno osud. To nikto nevedel. Pravdou bolo že Takao bol naozaj mŕtvy.
„Dnes si nevyhral..“ Započul tieto slová Meizo, keď si len tak sedel nečinný v sede, pozorujúc okolie a bez nejakej ostražitosti. Až teraz si niečo všimol, že Takao drží svoju ruku potiahnutú dotonom v hrudi svojho súpera. Dostať sa cez hruď, mu samozrejme pomohol kunai, ktorý vlastne bol úplne nanič, keďže Meiza predsa len chránila jeho schopnosť Hoozuki. To však nebol Takaov plán, využívajúc tento naozaj ohromný moment prekvapenia, vypálil dávku Raitonu priamo do tela. Meizo si mohol vlastne vybrať, či sa nechá prepichnúť, alebo sa zmení na vodu a nechá sa úplne prepáliť. Teraz to však už mohol pochopiť, ten tieň ktorý si všimol na chvíľu, bola letiaca príšera, monštrum ktoré ovládalo Raiton a bola najľahšia priepustka k životu Hoozukiho Meiza. Telo bolo zabité, avšak to monštrum priletelo takmer okamžite ako na zavolanie k pánovi, a vlialo sa do pravého tela, čím sa Takao opäť priviedol k životu. Bol naozaj mŕtvy, možno preto stratil Meizo záujem o ostražitosť, čo bola jeho kolosálna hlúposť, pretože ho to teraz stálo život. Využívajúc silnú techniku Raitonu, okamžite po zrušení, Takao odskočil od miesta kde ostal Meizo stáť a len sledoval, ako zvrchu na neho letí znova tá istá technika spojeného vetru a ohňa. Tentoraz však už Meizo nemohol odporovať. Takao to urobil ako poistku, vedel že stojí proti naozaj úchvatnému nepriateľovi, s akým sa stretol. To že ho dokázal tak dlho zadržiavať a ešte ho stihol obrať o jedno zo srdcí, aj keď trochu náhodne, svedčilo len o tom že dneska Kirigakure prišla o naozaj výnimočného Shinobiho, ktorý by jedného dňa mohol povstať ešte viac silnejší ako ktokoľvek v tejto dedine. Avšak, bolo neskoro. Kiri si neuvedomila, akú cenu by pre nich mál práve Meizov život. V tom momente začalo pršať.
Ako si len chlapci mohli myslieť, ež tento „vynález“ ktorý použilo monštrum, má takúto poistku ktorá ničí seba samú a umožňuje tak väzňovi sa dostať von. Podľa všetkého mal Tobias pokračovať vo svojom, mal jednoducho odpáliť jednu z tyčí, a nie sa s nimi hrať. Očakávať že súper len tak nechá oslobodiť svojho väzňa, bola rovnaká hlúposť ako sa dopustil Meizo. Okamžite po zakrútení správneho poriadia, všetko stíchlo. Raiton ktorý pokrýval celé okolie techniky sa stiahol, bol tam ale len ako slabá vrstva, akoby sa stenšila, ale nezmizla. To už mohlo byť zlé znamenie pre oboch mladých chlapcov. Pretože to bolo ako ticho pred búrkou, väčšina Raitonu sa stiahla späť do tyčí a zaútočila na väzňa. Ten mal chvíľku nato, aby niečo vymyslel, ale aj keby sa uhol väčšine útoku, bol stále zatvorený a útok by mu spôsobil naozaj vážne popáleniny, a prinajmenšom bezvedomie na pár týždňov v nemocnici, teda ak sa uhol alebo nejako dokázal vynegovať vyslaný blesk proti nemu. Predsa len, bola to naozaj extrémna sila, ktorá by po priamom zásahu užívateľa doslova spiekla. Bola to pasca pre všetkých, ktorý na malú chvíľku veria, že sa dokážu tak ľahko dostať von. A obaja sa poučia, že si majú stáť za svojím a ísť aj to nebezpečnejšou cestou.
„Dnes si nevyhral..“ Započul tieto slová Meizo, keď si len tak sedel nečinný v sede, pozorujúc okolie a bez nejakej ostražitosti. Až teraz si niečo všimol, že Takao drží svoju ruku potiahnutú dotonom v hrudi svojho súpera. Dostať sa cez hruď, mu samozrejme pomohol kunai, ktorý vlastne bol úplne nanič, keďže Meiza predsa len chránila jeho schopnosť Hoozuki. To však nebol Takaov plán, využívajúc tento naozaj ohromný moment prekvapenia, vypálil dávku Raitonu priamo do tela. Meizo si mohol vlastne vybrať, či sa nechá prepichnúť, alebo sa zmení na vodu a nechá sa úplne prepáliť. Teraz to však už mohol pochopiť, ten tieň ktorý si všimol na chvíľu, bola letiaca príšera, monštrum ktoré ovládalo Raiton a bola najľahšia priepustka k životu Hoozukiho Meiza. Telo bolo zabité, avšak to monštrum priletelo takmer okamžite ako na zavolanie k pánovi, a vlialo sa do pravého tela, čím sa Takao opäť priviedol k životu. Bol naozaj mŕtvy, možno preto stratil Meizo záujem o ostražitosť, čo bola jeho kolosálna hlúposť, pretože ho to teraz stálo život. Využívajúc silnú techniku Raitonu, okamžite po zrušení, Takao odskočil od miesta kde ostal Meizo stáť a len sledoval, ako zvrchu na neho letí znova tá istá technika spojeného vetru a ohňa. Tentoraz však už Meizo nemohol odporovať. Takao to urobil ako poistku, vedel že stojí proti naozaj úchvatnému nepriateľovi, s akým sa stretol. To že ho dokázal tak dlho zadržiavať a ešte ho stihol obrať o jedno zo srdcí, aj keď trochu náhodne, svedčilo len o tom že dneska Kirigakure prišla o naozaj výnimočného Shinobiho, ktorý by jedného dňa mohol povstať ešte viac silnejší ako ktokoľvek v tejto dedine. Avšak, bolo neskoro. Kiri si neuvedomila, akú cenu by pre nich mál práve Meizov život. V tom momente začalo pršať.
Ako si len chlapci mohli myslieť, ež tento „vynález“ ktorý použilo monštrum, má takúto poistku ktorá ničí seba samú a umožňuje tak väzňovi sa dostať von. Podľa všetkého mal Tobias pokračovať vo svojom, mal jednoducho odpáliť jednu z tyčí, a nie sa s nimi hrať. Očakávať že súper len tak nechá oslobodiť svojho väzňa, bola rovnaká hlúposť ako sa dopustil Meizo. Okamžite po zakrútení správneho poriadia, všetko stíchlo. Raiton ktorý pokrýval celé okolie techniky sa stiahol, bol tam ale len ako slabá vrstva, akoby sa stenšila, ale nezmizla. To už mohlo byť zlé znamenie pre oboch mladých chlapcov. Pretože to bolo ako ticho pred búrkou, väčšina Raitonu sa stiahla späť do tyčí a zaútočila na väzňa. Ten mal chvíľku nato, aby niečo vymyslel, ale aj keby sa uhol väčšine útoku, bol stále zatvorený a útok by mu spôsobil naozaj vážne popáleniny, a prinajmenšom bezvedomie na pár týždňov v nemocnici, teda ak sa uhol alebo nejako dokázal vynegovať vyslaný blesk proti nemu. Predsa len, bola to naozaj extrémna sila, ktorá by po priamom zásahu užívateľa doslova spiekla. Bola to pasca pre všetkých, ktorý na malú chvíľku veria, že sa dokážu tak ľahko dostať von. A obaja sa poučia, že si majú stáť za svojím a ísť aj to nebezpečnejšou cestou.
Takao Hanare- Nukenin (S-rank)
- Počet příspěvků : 98
Registrován : 21. 08. 13
Re: Hlavní brána Kirigakure
Už, už jsem se chtěl vydat za Hanou, ale ta se po chvíli zastavila a rozhodla se, že bude bojovat tady. Byl jsem tu s ní, takže jsem zůstal taky tady a postavil se vedle Hany. Sledoval jsem tu záři, která se objevila u nějaké holky. Ještě jsem to v životě neviděl, takže se dalo očekávat všechno. Složil jsem tedy pečetě a alespoň aktivoval Mizu no jikuukan. Když bylo hotovo, vzal jsem si pro jistotu do ruky jeden z Hiraishin no kunaiů a očekával útok. Z řad Hakuei už tu moc lidí nezbývalo, ale i tak jsem je nehodlal podceňovat.
Seito Senju- Jounin
- Počet příspěvků : 770
Registrován : 14. 07. 13
Re: Hlavní brána Kirigakure
Faito
"Jak je ctěná libost...", zavrčel jsem a dodal:
"Ale vyražte proti, nechci, aby se mi ta zářící holka dostala k hradbám."
Načež jsem dále sledoval bitvu.
// za NPC napíšu později. Konožané, prosím, pusťte se do té zářící a ostatní nechte mým NPC.
"Jak je ctěná libost...", zavrčel jsem a dodal:
"Ale vyražte proti, nechci, aby se mi ta zářící holka dostala k hradbám."
Načež jsem dále sledoval bitvu.
// za NPC napíšu později. Konožané, prosím, pusťte se do té zářící a ostatní nechte mým NPC.
Faito Dansaku- Kyuudaime Mizukage
- Počet příspěvků : 1130
Registrován : 14. 07. 13
Re: Hlavní brána Kirigakure
Takaov útok využívajúci moment prekvapenia, keď som už vlastne i zámerne poľavil na ostražitosti, bol viac než len v tejto chvíli účinný. Iste, možno som ešte v rýchlosti stihol pár častí tela premeniť na vodu, hoc šlo skutočne len o maličkosti, no dosiahol som len to, že mi jeho bleskový útok narobil na tele ešte viac škody, než by som mal, keby ma "len" prepichne. Popravde, každý jeden prúd vody, ktorý som na tele vytvoril, sa rázom premenil v Takaov prospech, keď mi na všetkých týchto miestach vytvoril nové rany. Človek by sa však až čudoval, čo mohol v tejto chvíli zazrieť..
Môj jediný ťah, ktorý som ešte, snáď už len z akéhosi reflexu po započutí pohybu, spravil, bolo vlastne to, že som sa ešte postavil, ale o to už v tejto chvíli nešlo. Ostal som tam stáť, bez jediného pohybu, len mieriac očami na vlastnú dieru v hrudi, cez ktorú sa dostávala jeho ruka ako nôž cez maslo. Táto rana bola nič oproti tým menším na zvyšku tela, ktoré som si už popravde ani nevšímal. Ako by som aj mohol.. Moje oči, farbou identické mojej vlastnej krvi, sa len stále dívali na ruku súpera, ktorá sa mi dostala cez telo. Začínal som cítiť to, čo už veľmi, veľmi dlho nie. Ostrú, priam až nenormálnu bolesť, ktorá sa mi začínala veľmi rýchlo šíriť po zvyšku tela. Krv som cítil už takisto všade, vrátane jazyka, kde som sa s jej chuťou sám oboznamoval, hoc už aj to bola vec, ktorú som ani moc nevnímal. Podvihol som zľahka ruku, pričom som sa pozrel na vlastnú dlaň zahalenú krvou, načo som i bez sily ruku zase spustil a oči zapichol niekde slepo pred seba. A napriek tomu všetkému som sa na moment pousmial. Síce tu asi nebol nik, kto by to mohol zahliadnuť, ale popravde, to som asi mohol tvrdiť o akomkoľvek inom momente z môjho života. Aspoň tak som sa na to teda díval teraz.
"Takže jediný.. eh-eh.. kto sa skutočne.. takmer dotkol môjho srdca.. ehhh.. si ty.. Tak.. dojemné.." Poznáte snáď horšiu chvíľu na hrozný pokus o žart? Trápne chvíľky na svadbách či pohreboch sa mohli oproti tomuto asi schovať. V každom prípade, strácal som silu už skutočne veľmi rýchlo, snáď len vďaka mojej veľkej stamine som ešte vôbec dokázal stáť a ešte niečo robiť, no už i to všetko začínalo blednúť a miznúť, pričom ja sám som strácal ešte viac pigment, ktorého som už i tak nemal príliš veľa. Prudko som sa zhrbil, dlaň priložil k ústam a začal vykašliavať krv, ktorá zafarbila i zem pod mojimi nohami, akoby tej krvi pred Kirigakure už nebolo dosť. Čo možno bolo i zaujímavé bolo to, že mi krv začala tiecť i z očí, akoby som snáď púšťal krvavé slzy. Sila v nohách ma rýchlo opustila a dopadol som na kolená, pričom som zas hlavu vystrel a začal sa dívať nad seba, do tmavých mrakov, z ktorých začínal padať dážď. I napriek kvapkám vody moja krv z tela nemizla, ale práve naopak, snáď akoby jej bolo ešte viac, miešajúc sa s vodou. Cítiac.. ten zvláštny chlad, v akom sa moje telo teraz nachádzalo.. no, dážď som doslova ani len necítil. Cítil som vlastne vôbec niečo okrem chladu?! Takú otázku by som si mohol dávať veľmi často, ale v tejto chvíli to už bolo, myslím, úplne zbytočné.
Už snáď iba z posledných síl som ešte dokázal trochu pohnúť telom dopredu, čím som zároveň Takaovu ruku dostal von z tela a dopadol som na štyri, vykašlujúc ďalšiu dávku krvi, ktorá už zo mňa tiekla a tvorila veľkú škvrnu pod mojím telom. Jedno oko som už držal zavreté, druhým som už iba posledné momenty sledoval vlastný odraz od vody zmiešanej s krvou. Nevidel som tam však svoje zúbožené ja. Videl som skôr ľudí, ktorí.. mali stáť pri mne, ale jeden po druhom sa proste iba vytratili. Žeby som si snáď až teraz uvedomil, čo mali byť moje priority v živote? Možno. Aj keby, myslím, že v mojom stave by som s tým nedokázal už spraviť nič a ktovie, či by to šlo aj keby toto akousi extrémnou náhodou prežijem. V to.. som však už ani len nedúfal. V tejto chvíli som stál pred smrťou a s povýšeneckým úsmevom sa na ňu díval. Prehral som? Nie, kdeže. Práve smrť už bola asi tým posledným a ostávajúcim vykúpením z môjho biedneho života plného pitia a depresií, s čím som sa stretával pár mesiacov dozadu. A ani dnešok som nebral ako nápravu svojich činov. Sebecky som si šiel po vykúpenie a zároveň som sa zabával, robil som presne to, čo i vždy predtým. Ktovie, ako by som sa zmenil po tom, čo by som dospel, pretože som bol stále vlastne puberťák, aspoň minimálne správaním. Túto kapitolu som si však sám zatrhol a vlastnú knihu uzavrel. Ruky som uvoľnil, telo necítiace si už od toľkej bolesti som položil na zem a tvár bokom oprel o mokrú časť zeme, trošku tak tvár otočiac akoby na Takaa. Práve on zrejme ako jediný mohol zahliadnuť môj ďalší a posledný úsmev. O čo mi vlastne šlo? Tento úsmev bol, v rámci mojich posledných možností, provokatívny, mňa vystihujúci a ukazujúci, že Takao mojou smrťou nič nedosiahol, iba ak len to, čo som presne chcel. Vždy som v minulosti túžil po pozornosti, po obľúbenosti, hold.. bol som proste taký a zostalo mi to. Nakoľko som však ostal sám, len veľmi ťažko som sa vedel s takou zmenou, hoc pre niekoho ľahkou, vysporiadať. Možno aj tento fakt ma priviedol sem, na bojové pole, ktoré sa pre mňa stalo osudným a myslím, že by sa tu hodilo povedať i samovražedným. Dokázal som síce s Takaom držať krok, ale jednu vec som si uvedomoval - i tak ma dostane. A teraz som tu ležal v kaluži krvi a Takao, akoby náš boj ani neprebehol, sa nachádzal za mnou, opäť pri sile. Pre mňa bol však napriek tomu porazený on a nik iný. Mojím zabitím nedosiahol nič iné než to, čo som ja sám chcel. Síce som bol vždy v dobrej a žartovnej nálade, no.. hold asi i u mňa platilo, že komici majú v skutočnosti smutné a ťažké životy. A bol som natoľko sebecký a spokojný so smrťou, že mi to úplne stačilo na to, aby som už bez ďalších otázok a chcení naposledy vydýchol, na čo moje telo ostalo už bezvládne ležať, jedno oko mi ostalo otvorené a bez pohybu a zároveň si tvár udržala grimasu toho posledného úsmevu, akým som Takaa obdaril. Mojím typickým úsmevom. Úsmevom Meiza Hoozukiho..
„Hrdinovia umierajú s úsmevom.“
Mno, ja som hrdina síce nebol, ale prečo sa tak netváriť, že jo?!
Môj jediný ťah, ktorý som ešte, snáď už len z akéhosi reflexu po započutí pohybu, spravil, bolo vlastne to, že som sa ešte postavil, ale o to už v tejto chvíli nešlo. Ostal som tam stáť, bez jediného pohybu, len mieriac očami na vlastnú dieru v hrudi, cez ktorú sa dostávala jeho ruka ako nôž cez maslo. Táto rana bola nič oproti tým menším na zvyšku tela, ktoré som si už popravde ani nevšímal. Ako by som aj mohol.. Moje oči, farbou identické mojej vlastnej krvi, sa len stále dívali na ruku súpera, ktorá sa mi dostala cez telo. Začínal som cítiť to, čo už veľmi, veľmi dlho nie. Ostrú, priam až nenormálnu bolesť, ktorá sa mi začínala veľmi rýchlo šíriť po zvyšku tela. Krv som cítil už takisto všade, vrátane jazyka, kde som sa s jej chuťou sám oboznamoval, hoc už aj to bola vec, ktorú som ani moc nevnímal. Podvihol som zľahka ruku, pričom som sa pozrel na vlastnú dlaň zahalenú krvou, načo som i bez sily ruku zase spustil a oči zapichol niekde slepo pred seba. A napriek tomu všetkému som sa na moment pousmial. Síce tu asi nebol nik, kto by to mohol zahliadnuť, ale popravde, to som asi mohol tvrdiť o akomkoľvek inom momente z môjho života. Aspoň tak som sa na to teda díval teraz.
"Takže jediný.. eh-eh.. kto sa skutočne.. takmer dotkol môjho srdca.. ehhh.. si ty.. Tak.. dojemné.." Poznáte snáď horšiu chvíľu na hrozný pokus o žart? Trápne chvíľky na svadbách či pohreboch sa mohli oproti tomuto asi schovať. V každom prípade, strácal som silu už skutočne veľmi rýchlo, snáď len vďaka mojej veľkej stamine som ešte vôbec dokázal stáť a ešte niečo robiť, no už i to všetko začínalo blednúť a miznúť, pričom ja sám som strácal ešte viac pigment, ktorého som už i tak nemal príliš veľa. Prudko som sa zhrbil, dlaň priložil k ústam a začal vykašliavať krv, ktorá zafarbila i zem pod mojimi nohami, akoby tej krvi pred Kirigakure už nebolo dosť. Čo možno bolo i zaujímavé bolo to, že mi krv začala tiecť i z očí, akoby som snáď púšťal krvavé slzy. Sila v nohách ma rýchlo opustila a dopadol som na kolená, pričom som zas hlavu vystrel a začal sa dívať nad seba, do tmavých mrakov, z ktorých začínal padať dážď. I napriek kvapkám vody moja krv z tela nemizla, ale práve naopak, snáď akoby jej bolo ešte viac, miešajúc sa s vodou. Cítiac.. ten zvláštny chlad, v akom sa moje telo teraz nachádzalo.. no, dážď som doslova ani len necítil. Cítil som vlastne vôbec niečo okrem chladu?! Takú otázku by som si mohol dávať veľmi často, ale v tejto chvíli to už bolo, myslím, úplne zbytočné.
Už snáď iba z posledných síl som ešte dokázal trochu pohnúť telom dopredu, čím som zároveň Takaovu ruku dostal von z tela a dopadol som na štyri, vykašlujúc ďalšiu dávku krvi, ktorá už zo mňa tiekla a tvorila veľkú škvrnu pod mojím telom. Jedno oko som už držal zavreté, druhým som už iba posledné momenty sledoval vlastný odraz od vody zmiešanej s krvou. Nevidel som tam však svoje zúbožené ja. Videl som skôr ľudí, ktorí.. mali stáť pri mne, ale jeden po druhom sa proste iba vytratili. Žeby som si snáď až teraz uvedomil, čo mali byť moje priority v živote? Možno. Aj keby, myslím, že v mojom stave by som s tým nedokázal už spraviť nič a ktovie, či by to šlo aj keby toto akousi extrémnou náhodou prežijem. V to.. som však už ani len nedúfal. V tejto chvíli som stál pred smrťou a s povýšeneckým úsmevom sa na ňu díval. Prehral som? Nie, kdeže. Práve smrť už bola asi tým posledným a ostávajúcim vykúpením z môjho biedneho života plného pitia a depresií, s čím som sa stretával pár mesiacov dozadu. A ani dnešok som nebral ako nápravu svojich činov. Sebecky som si šiel po vykúpenie a zároveň som sa zabával, robil som presne to, čo i vždy predtým. Ktovie, ako by som sa zmenil po tom, čo by som dospel, pretože som bol stále vlastne puberťák, aspoň minimálne správaním. Túto kapitolu som si však sám zatrhol a vlastnú knihu uzavrel. Ruky som uvoľnil, telo necítiace si už od toľkej bolesti som položil na zem a tvár bokom oprel o mokrú časť zeme, trošku tak tvár otočiac akoby na Takaa. Práve on zrejme ako jediný mohol zahliadnuť môj ďalší a posledný úsmev. O čo mi vlastne šlo? Tento úsmev bol, v rámci mojich posledných možností, provokatívny, mňa vystihujúci a ukazujúci, že Takao mojou smrťou nič nedosiahol, iba ak len to, čo som presne chcel. Vždy som v minulosti túžil po pozornosti, po obľúbenosti, hold.. bol som proste taký a zostalo mi to. Nakoľko som však ostal sám, len veľmi ťažko som sa vedel s takou zmenou, hoc pre niekoho ľahkou, vysporiadať. Možno aj tento fakt ma priviedol sem, na bojové pole, ktoré sa pre mňa stalo osudným a myslím, že by sa tu hodilo povedať i samovražedným. Dokázal som síce s Takaom držať krok, ale jednu vec som si uvedomoval - i tak ma dostane. A teraz som tu ležal v kaluži krvi a Takao, akoby náš boj ani neprebehol, sa nachádzal za mnou, opäť pri sile. Pre mňa bol však napriek tomu porazený on a nik iný. Mojím zabitím nedosiahol nič iné než to, čo som ja sám chcel. Síce som bol vždy v dobrej a žartovnej nálade, no.. hold asi i u mňa platilo, že komici majú v skutočnosti smutné a ťažké životy. A bol som natoľko sebecký a spokojný so smrťou, že mi to úplne stačilo na to, aby som už bez ďalších otázok a chcení naposledy vydýchol, na čo moje telo ostalo už bezvládne ležať, jedno oko mi ostalo otvorené a bez pohybu a zároveň si tvár udržala grimasu toho posledného úsmevu, akým som Takaa obdaril. Mojím typickým úsmevom. Úsmevom Meiza Hoozukiho..
„Hrdinovia umierajú s úsmevom.“
Mno, ja som hrdina síce nebol, ale prečo sa tak netváriť, že jo?!
You're only given a little spark of madness. You mustn't lose it.
- R.W.
- R.W.
Hoozuki Meizu- Mrtvý/á
- Počet příspěvků : 457
Registrován : 22. 07. 13
Location : Kirigakure no Sato
Re: Hlavní brána Kirigakure
Márne sa Kirigakurčania radovali, že už majú víťazstvo na dosah, členovia Hakuei nepokladali zbrane a ani pri najmenšom nenechávali svoju početnú nevýhodu rozhodnúť o úspechu. Neznáme dievča, ktorej meno bolo podľa všetkého Kohana, mala v rukáve nezanedbateľné eso. Navzdory tomu, že sa jednalo o A-rank, doposiaľ nijak zvlášť neútočila a nechávala sa obklopovať ostatnými kolegami, ktorí jej tak tvorili živé štíty. Nebolo to však tak, že by jej pôsobenie vo vojne nemalo žiadne opodstatnenie. Pravdou je, že absorbovala chakru padlých shinobi a zhromažďovala ju na prevedenie istého špecifického kinjutsu. O čo presne sa jednalo a do akej miery to ovplyvnilo jej šance v boji? Ešte než mala Hana spoločne so Seitom možnosť nájsť odpoveď na túto otázku, prekvapil ich vskutku nečakaný útok od chrbta.
Tak sa zdá, že vás uchvátil pohľad na nesprávneho súpera. Strata pozornosti uprostred bojiska sa trestá smrťou! Maengan! pomyslela si neznáma osoba a presne z opačnej strany, než na ktorú hľadel Seito s Hanou, vyslal ich smerom navádzané plynové strely. Jednalo sa o B-rankového shinobiho, ktorý ešte pred chvíľou sprevádzal muža tmavej pleti, než sa ten úplne vzdialil. Druhý prítomný B-rankový ninja, ktorý bol po celý ten čas vedľa žiariaceho dievčaťa, útok zaregistroval a presunul sa k jeho pôvodcovi s úmyslom skontrolovať situáciu.
"Čo sa to tu deje? Prečo nie si pri hradbe?" opýtal sa svojho kolegu, nepoľavujúc však ani pri najmenšom v ostražitosti.
"Môj tímový partner sa presunul dozadu, tak som ho nasledoval, ale cestou som natrafil na nejakých ďalších nepriateľov. Potom, ako som im ale dal pocítiť svoj Maengan, pochybujem o tom, že sú ešte pri vedomí," prehovoril otázaný muž v plynovej maske s úsmevom, z ktorého ho vytrhli až slová Mashimu v jeho hlave.
Nenechaj sa zmiasť. Nie sú to obyčajní nepriatelia. Tak sa zdá, že máte tú česť s Akeshiho príbuznou a nejakým jouninom z Konohagakure. Hádam si nemyslíš, že tá tvoja technika bola postačujúca. Maj sa na pozore, oboznámil ich telepaticky.
Kohana sa rozhodne nenechávala rušiť. Zatiaľčo dvaja B-rankoví shinobi ostali za hradbou a pokúšali sa vysporiadať s Konožanmi, žiara konečne ustala a odhalila jej aktuálnu podobu. Na prvý pohľad sa jednalo o bezmocné a slabé dievča s neobyčajnými chakrovými krídlami a chladnými očami, ale pravda bola niekde inde.
"Kagerō Ninpō, Utakata," vydala zo seba jemným hláskom.
Takže taký je to pocit. Dúfala som, že so všetkou tou chakrou, ktorú som nazbierala, budem prekypovať energiou, ale... je to presne naopak. Mám dojem, že každou chvíľou odpadnem a už sa neprebudím. Každopádne... za normálnych okolností by som vydržala len veľmi krátko, ale vďaka nazbieranej chakre by som to mala byť schopná zniesť dostatočne dlho na to, aby som stihla vyniesť rozsudok, pomyslela si a ohromnou rýchlosťou vyletela do vzduchu.
Zatiaľ som nebola takmer vôbec užitočná. Prišiel čas to zmeniť. Je mi jasné, že na konci techniky s najvyššou pravdepodobnosťou prídem o život, ale to ma nezastaví. Moji drahí priatelia sa na mňa spoliehajú. Nemôžem si ich dovoliť sklamať, utvrdila sama seba a pomaly sa vydala k druhej hradbe s prostým úmyslom - využiť väčšinu svojej chakry na to, aby ju zrovnala so zemou. Za predpokladu, že by sa jej to podarilo, bude nepretržito pokračovať ďalej a podporovať ostatných členov Hakuei v útočení. V tejto forme bola takmer nezraniteľná, čo si veľmi dobre uvedomovala. Musela ju preto využiť čo najlepšie, ako to len pôjde, a to i za cenu úplného smrteľného vyčerpania chakry. Tak či tak už viac niet cesty späť.
Hakuei- Non-Player Characters
- Počet příspěvků : 276
Registrován : 29. 08. 13
Re: Hlavní brána Kirigakure
Nečakala som...Že niekto na nás zaútočí zozadu. Avšak, tie raketky...Započula som ich dostatočne skoro na to, aby som sa mohla ubrániť. Seito-kun, pozor! Vedela som, že sa vyhne, bol neuveriteľne rýchly, takže mu to určite nebude robiť problém.
Ja sama som sa rozpadla na papier. V tejto forme som bola len ťažko zasiahnuteľná, v tesnej blízkosti moje jednotlivé maličké časti preleteli popri raketách a tie udreli do zeme. Opäť som sa zhmotnila. Ako prvé ma napadlo, že by som vystopovala toho útočníka, ale keď som sa rozhliadla a všimla si, že to dievčatko nie je na svojom mieste, srdce mi priam vynechalo úder.
Vyzerala síce nevinne, ale bola som si takmer istá, že ma niečo v pláne. Niečo, čo by mohlo priniesť problémov viac než dosť. Zdvihla som pohľad. Letela ku jednej z hradieb. Ja som bola pravdepodobne jediná, kto by sa jej teraz mohol rovnať, pretože som mohla lietať. Pozrela som sa na Seita a povzdychla si. Asi sa budeme musieť rozdeliť, Seito-kun. Drž sa, prosím ťa. Stisla som mu ruku tou svojou a povzbudivo som sa naňho usmiala. Nemohol ísť so mnou, myslím, že som mu nemusela vysvetľovať prečo, určite to vedel i sám. Boj v takej výške nie je pre shinobiho, ktorý nevie lietať, vhodný. Na toto si budem musieť vystačiť ja sama.
Pobozkala som ho na líce, ruku som mu pustila a obdarila ho milým úsmevom. Veľa šťastia. Popriala som mu, než som prudko mávla krídlami, ktoré sa mi medzitým sformovali na chrbte z papiera, a vyletela do vzduchu. Bez váhania som zamierila priamo k tej mladej dievčine. Musím ju zastaviť, nech ma to už stojí čokoľvek! Nebolo v mojej náture mlátiť deti, ale teraz to zrejme ani inak nešlo.
Časť zvyšného papiera sa sama od seba začala skladať do niekoľkých shurikenov, ktoré obrovskou rýchlosťou mierili priamo na ňu. Slúžilo to len na to, aby som ju prinútila upriamiť na mňa pozornosť a zastaviť ju. Sama som sa nemusela až tak obávať toho, že klesnem na dno svojej chakry, pretože som jej mala ozaj dosť. Práve preto som si stála za tým, že pokiaľ ju nebudem schopná aspoň uvrhnúť do bezvedomia či poraziť, tak z nej tú jej chakru aspoň vyžmýkam.
Ja sama som sa rozpadla na papier. V tejto forme som bola len ťažko zasiahnuteľná, v tesnej blízkosti moje jednotlivé maličké časti preleteli popri raketách a tie udreli do zeme. Opäť som sa zhmotnila. Ako prvé ma napadlo, že by som vystopovala toho útočníka, ale keď som sa rozhliadla a všimla si, že to dievčatko nie je na svojom mieste, srdce mi priam vynechalo úder.
Vyzerala síce nevinne, ale bola som si takmer istá, že ma niečo v pláne. Niečo, čo by mohlo priniesť problémov viac než dosť. Zdvihla som pohľad. Letela ku jednej z hradieb. Ja som bola pravdepodobne jediná, kto by sa jej teraz mohol rovnať, pretože som mohla lietať. Pozrela som sa na Seita a povzdychla si. Asi sa budeme musieť rozdeliť, Seito-kun. Drž sa, prosím ťa. Stisla som mu ruku tou svojou a povzbudivo som sa naňho usmiala. Nemohol ísť so mnou, myslím, že som mu nemusela vysvetľovať prečo, určite to vedel i sám. Boj v takej výške nie je pre shinobiho, ktorý nevie lietať, vhodný. Na toto si budem musieť vystačiť ja sama.
Pobozkala som ho na líce, ruku som mu pustila a obdarila ho milým úsmevom. Veľa šťastia. Popriala som mu, než som prudko mávla krídlami, ktoré sa mi medzitým sformovali na chrbte z papiera, a vyletela do vzduchu. Bez váhania som zamierila priamo k tej mladej dievčine. Musím ju zastaviť, nech ma to už stojí čokoľvek! Nebolo v mojej náture mlátiť deti, ale teraz to zrejme ani inak nešlo.
Časť zvyšného papiera sa sama od seba začala skladať do niekoľkých shurikenov, ktoré obrovskou rýchlosťou mierili priamo na ňu. Slúžilo to len na to, aby som ju prinútila upriamiť na mňa pozornosť a zastaviť ju. Sama som sa nemusela až tak obávať toho, že klesnem na dno svojej chakry, pretože som jej mala ozaj dosť. Práve preto som si stála za tým, že pokiaľ ju nebudem schopná aspoň uvrhnúť do bezvedomia či poraziť, tak z nej tú jej chakru aspoň vyžmýkam.
Hana Ichiro- Kyuudaime Hokage
- Počet příspěvků : 475
Registrován : 31. 07. 13
Re: Hlavní brána Kirigakure
Byl jsem připravený na útok, ale to, že nepřítel udeří do našich zad jsem neočekával. Hned na to zakřičela Hana. Teď jsem to slyšel i já. Zvuk raket byl dostatečně poznat a já se ani neotáčel, abych se podíval, co to na nás letí a raději provedl obranné manévry. Vyhodil jsem svůj kunai, který jsem měl v ruce, pryč od nás a následně se k němu přemístil. Nechal jsem se vést instinktem a jednal rychle, takže mě rakety neohrozily.
Hana se jim taky vyhnula a následně i rakety zneškodnila pomocí papíru. Potom se objevila vedle mě a chytla mě za ruku. Pousmál jsem se a díval se jí do očí. ,,Buď opatrná." Když jsem se pak za ní díval, jak odlétá vstříc té dívce, doufal jsem, že se ji vážně nic nestane.
Mě však čekal boj zde dole. Podíval jsem se na místo, kde jsme před chvíli stáli a ještě teď tam bylo trochu kouře. Každopádně jsem tam zahlédl dva shinobi. Jeden se orientuje asi na pyrotechniku a ten druhý byl pro mě ještě záhadou. Hiraishin no Kunai, který jsem měl v ruce, jsem zabodl do země a vytáhl další. Poskládal jsem pečetě a zadíval se na ty dva. Ještě jsem nechtěl útočit, ale zatím jsem čekal na jejich tah, abych mohl analyzovat jejich schopnosti a pak je co nejrychleji vyřadit. Tohle byl teď můj plán, který se však může změnit za pochodu.
Hana se jim taky vyhnula a následně i rakety zneškodnila pomocí papíru. Potom se objevila vedle mě a chytla mě za ruku. Pousmál jsem se a díval se jí do očí. ,,Buď opatrná." Když jsem se pak za ní díval, jak odlétá vstříc té dívce, doufal jsem, že se ji vážně nic nestane.
Mě však čekal boj zde dole. Podíval jsem se na místo, kde jsme před chvíli stáli a ještě teď tam bylo trochu kouře. Každopádně jsem tam zahlédl dva shinobi. Jeden se orientuje asi na pyrotechniku a ten druhý byl pro mě ještě záhadou. Hiraishin no Kunai, který jsem měl v ruce, jsem zabodl do země a vytáhl další. Poskládal jsem pečetě a zadíval se na ty dva. Ještě jsem nechtěl útočit, ale zatím jsem čekal na jejich tah, abych mohl analyzovat jejich schopnosti a pak je co nejrychleji vyřadit. Tohle byl teď můj plán, který se však může změnit za pochodu.
Seito Senju- Jounin
- Počet příspěvků : 770
Registrován : 14. 07. 13
Re: Hlavní brána Kirigakure
Hanina technika sa bezpochyby neminula účinku. Kohana k nej bola otočená chrbtom, preto niet divu, že ju shurikeny do značnej miery prekvapili. Nanešťastie pre hokage ju však nestačili zraniť, keďže narazili na chakrové krídla. Pozornosť žiarivej dievčiny sa ale navzdory neúspechu vskutku na krátko presunula na útočníčku.
Čo to je? Papierový anjel? Nemám času nazbyt, pomyslela si pri pohľade na ňu, následkom čoho ju Mashima vyviedol z omylu.
Si si istá? Na tvojom mieste by som sa nad tým zamyslel. Vieš vôbec, s kým máš tú česť? opýtal sa jej ako obvykle telepaticky.
Zoznám sa s Kyuudaime Hokage a vodkyňou Amegakure. Ani nevieš, aké obrovské máš šťastie. Nebyť jej prítomnosti, premárnila by si svoje schopnosti na pokorenie brány, ale takto... takto ich môžeš využiť na elimináciu jednej z najmocnejších žien súčasnosti, oboznámil ju chlapec s identitou papierovej nepriateľky.
Myslíš to vážne, Mashima-kun? Nerada by som sklamala ostatných, zaváhala dievčina.
Ak sa ti ju podarí pripraviť o život, ubezpečujem ťa, že nesklameš. Lepšiu príležitosť už mať nebudeme. A nezabúdaj, že ak ju zabiješ rýchlo, zostane ti čas aj na pomoc s bránou.
Po krátkom naliehaní zo strany Mashimu okrídlené dievča skutočne prehodnotilo svoj pôvodný zámer a rozhodlo sa plnohodnotne venovať Hane. Prestala sa teda približovať k hradbám a namiesto toho vyletela čo najvyššie, ako to len šlo, v nádeji, že ju bude hokage prenasledovať. Chcela mať podľa všetkého úplnú istotu, že ich zaručene nebude nik rušiť.
Zvyšní dvaja B-rankoví shinobi medzitým čelili Seitovi, ktorý im svojou neuveriteľne veľkou rýchlosťou takmer vyrazil dych.
"Videl si práve to čo ja?! Ten údajný jounin z Konohagakure je k*revsky rýchly!" zvolal muž s plynovou maskou na tvári.
Nerád vám to hovorím, ale je zrejmé, že to nebola len taká obyčajná rýchlosť. Ak sa nemýlim, ovláda Hiraishin no Jutsu. Dávajte si dobrý pozor na jeho kunaie a značky. Keď sa k vám dostanú, ani sa nenazdáte a budete mŕtvi, objasnil stručne Mashima a varoval ich pred hroziacim nebezpečenstvom.
Takže hovoríš, že bude lepšie nevyzývať ho na boj na blízko. Koľká škoda. V tom prípade budem musieť svoje majstrovstvo v bukijutsu uplatniť na diaľku.
Osoba s jazvou na tvári, ktorá tu doposiaľ len postávala, rázom tasila akýsi zvitok, pripraviac sa na vyvolanie nejakých tých zbraní. Muž v plynovej maske ale tak isto neotáľal a s úsmevom sa pustil do svojho vlastného útoku. Jeho zámer bol jednoduchší, ako by sa mohlo zdať.
"Takže sa dokážeš teleportovať. To je fakt desivé, ale žiaľ máš čo dočinenia so zlým protivníkom! Stačí, ak to tu celé zadymím, a bude úplne jedno, kam sa premiestniš - aj tak sa nevyhneš uduseniu!" zvolal a zdvihol ruku s raketovým kompletom do vzduchu.
"Enryū!" vykríkol s hrdosťou názov techniky, ktorá sa v podobe dymového draka povalila rovno naproti Seitovi. Za predpokladu, že by ho drak zasiahol, by sa naňho nalepil a jeho hlava by ho zvierala až dovtedy, kým by sa neudusil. Ak by sa tomu naopak pokúsil vyhnúť, drak by ho samozrejme prenasledoval, prípadne sa i rozdelil na viacerých, aby naraz pokryl značne väčšiu plochu. Čeliť mu nebolo vôbec jednoduché, keďže mal plynné skupenstvo. Pri akomkoľvek "zranení" sa teda mohol v najhoršom prípade bez akýchkoľvek väčších problémov opätovne sceliť.
Hakuei- Non-Player Characters
- Počet příspěvků : 276
Registrován : 29. 08. 13
Re: Hlavní brána Kirigakure
Akuma Saito
Chvíle napětí i nadále pokračovala, zatímco Tobias si hrál s pilíři. Díval jsem se dopředu, ale myšlenkami byl úplně jinde, nad námi. Snažil jsem se sbírat informace ohledně bojiště, když v tom jsem se zarazil. Tobias stále montoval pilíře, takže pochybuji, že si toho dokázal všimnout, navíc ta mlha...
To není možné?! Vskutku zemřel?! Ale který z nich? Tyto otázky se mi honili hlavou. Ještě jsem nebyl tak dobrý v komunikaci s netopýry jako můj otec. Vyžadovalo to roky praxe a nebo velitele letky, ten však teď ke mě nemohl, takže jsem přijal pokaždé útržky zpráv. Ať to bylo jakkoliv, něco ve mě děsně planulo vidět to, co se tam stalo.
Ozvalo se cvaknutí a já se konečně začal soustředit na to, co se tady děje. Vypadalo to opravdu nadějně, když jsem se zahleděl na stěnu, která se zúžila. Jedna věc mě však brzy poté zarazila, jaktože nezmizela? Mělo mě to napadnout dříve, možná by všechno dopadlo jinak, než to dopadlo... Z tyčí začaly být vysílány blesky směřované na mě. Utíkat, to bylo to, co jsem nyní udělat vskutku nemohl. Mohl bych být rád, že jsem mohl vůbec chodit. Jednalo se doslova o spršku blesků mířících z jedná strany na druhou a prostor na kličkování tu opravdu nebyl. Byl jsem sice menší, a blesky mají tendenci zasahovat nejvýše položené místo, jako je například vysoký strom a podobně, ale tady to nikde nebylo. Jediný skutečně stabilní bod byla moje katana zabodnutá zemi.
Mému osudu se však nyní uhnout nedalo. Síla této techniky byla opravdu obrovská a já neměl šanci se vyhnout každému z blesků, bylo to nemožné! Když blesky začaly létat uvnitř bariéry, schytal jsem hned jeden z prvních blesků zásahl moji keramickou ANBU masku, která okamžitě praskla na tisíc menších částí. Měl jsem štěstí, že jsem to přežil, i tak to byl totiž velmi vážný zásah. Levá část mého obličeje byla úplně spálená a já v agónii dopadl na zem, držíc svoji pravou část tváře zakrytou svou rukou. Bolest to byla otřesná, tak velká, že ani slzy mi z oka netekly. pozitivní bylo, že zrak mi to jakž takž přežil, ale na jak dlouho zůstanu v tomto běsnícím pekle žít...?
Ještě prolétlo mnoho blesků a dost jich svedla právě moje katana. Nebylo to však tak, že by mě zasáhl jen jeden blesk. Nevím kolik mě jich zasáhlo, i když to tedy vskutku nebyl přímo. Většinou jsem dostal zásah skrz zeminu, ve které katana byla zabodnuta. Kromě spálenin mi blesky také několikrát fibrilovaly a defibrilovaly srdce. Spáleniny jsem měl všude, kde moje suchá tvrzená kožená zbroj nebyla.
Byl jsem na tom opravdu velmi zle, cítil jsem smrt doslova na jazyku. Byla to jen otázka času, než moje tělo vypoví službu úplně. To že jsem to takto přežil byl sám o sobě zázrak, ale jedno je jasné, v tomhle boji vskutku nic neudělám, jestli tedy ještě kdy něco udělám. Ležel jsem na zádech a díval se vzhůru k nebi. Z mračen nad námi lehce kapaly malinké kapičky deště, která chladili mé spáleniny. Byl by to skvělý konec, zemřít při ochraně něčeho, co tak strašně miluji, při ochraně své vesnice. Co víc by si mohl člen klanu Saito přát než zemřít pro svoji vesnici. Dala nám domov, zatímco nám jej Konoha vzala. Dala nám čest, kterou nám Konoha odepřela. Dala nám přesně to, co jsem vždy chtěli a my jí zato dali své životy.
Až nyní mohl Tobias vidět, jak skutečně vypadám, lépe řečeno jak vypadá jedna moje polovina tváře. Byl jsem na sebe pyšný, i když jsem nyní nestál na místě vítězů. Pokud by se mi brzy nedostala lékařská pomoc, zemřu a moje cíli zemřou se mnou. Ačkoliv to bylo velice těžké, otevřel jsem ústa, ze kterých se začala linout slova.
Dneska už bude konec, Tobiasi... Měl bys utéct, než i pro tebe si přijde smrt... Při svých slovech se podívám na Tobiase a moje nespálená část tváře se na něj usměje. Natáhnu ruku směrem k němu, ve které svírám zakrvácený list papíru, který jsem si nějak dokázal vytáhnout z balíčku s výbavou. Jestli tu dneska mám zemřít... předej to mému příteli... Kangaemu.. Dodám stručné informace k této poště a zavřu své oko. Nepočítal jsem s tím, že by se ke mě dostal záchranný tým, protože dostat se k nám by bylo moc riskantní a proč riskovat celý lékařský tým kvůli jednomu ANBU. Otočil jsem svůj zrak k nebo nezajímajíc se o Tobiase více a čekajíc, jak můj příběh dopadne, smrtí nebo novým začátkem...?
To bylo věc, kterou jsem měl brzy zjistit...
Akuma Saito- Buntaichō
- Počet příspěvků : 390
Registrován : 09. 07. 14
Re: Hlavní brána Kirigakure
Ve chvíli kdy se spustila protireakce bariéry, ozvalo se cvaknutí a to bylo následováno ztenčením raitonové vrstvy. Poté se začali objevovat blesky směřující na devítku. Bezmocně jsem stál před bariérou a nevěděl absolutně co mám dělat. V ten moment jsem byl absolutně bezradný. Když se bariéra přerušila a devítka padl na zem s četnými, až skoro smrtelnými popáleninami, natahoval ruku že mi něco dává. Byl to svitek, který jsem měl předat dále. Jakému si Kangaemu.
Neměl jsem páru o koho jde. Pár okamžiků jsem si prohlížel popálené tělo devítky a nevěřícně koukal. "Je k neuvěření, že ještě furt dýchá. Takovéhle zranění je ve většině případech smrtelné." Řekl jsem si v duchu a kleknul k bezmocnému tělu.
Nebyl poblíž žádný lékařský tým a tak jsem se musel postarat o devítku sám. Důležité bylo aby pořád mohl dýchat. Dokud bude dýchat pořád tu je naděje. Jediné co bylo nebezpečné, byli popáleniny veliké. Utrhl jsem tedy látku ze svého rukávu a položil jí na relativně "čisté" místo aby nasákal trochu deště. Bylo důležité ho nejdřív trochu ošetřit než se uchýlíme k přesunu. Nepřežil by to v tomhle strašném stavu.
Když látka trochu nasákla dešťové vody, tak jsem opatrně očistil krajní popáleniny, abych devítce ještě víc neublížil. "Teď to bude trochu štípat." Řekl jsem devítce a opatrně ošetřil kraje popálenin. Netopýra, kterého mi pujčil jsem poslal aby zjistil nejkratší cestu zpět do vesnice kudy bych mohl devítku dostat nejrychleji do vesnice, aniž by jsme šli přes bojiště.
Když se netopýr vrátil řekl mi, že po cestě mě bude navádět. Další dodatek jako inforamce byl fakt, že před našemi branami leží bezmocné tělo našeho jounina. "Neuvěřitelný, zachránil nás a teď za to zaplatil životem." Řekl jsem si v duchu a začal jsem pomalu připravovat devítku na přesun.
"Neboj se, ve vesnici tě dokážou udržet na životě." Dořekl jsem nadějně a pomalu začal zvedat tělo devítky.
Neměl jsem páru o koho jde. Pár okamžiků jsem si prohlížel popálené tělo devítky a nevěřícně koukal. "Je k neuvěření, že ještě furt dýchá. Takovéhle zranění je ve většině případech smrtelné." Řekl jsem si v duchu a kleknul k bezmocnému tělu.
Nebyl poblíž žádný lékařský tým a tak jsem se musel postarat o devítku sám. Důležité bylo aby pořád mohl dýchat. Dokud bude dýchat pořád tu je naděje. Jediné co bylo nebezpečné, byli popáleniny veliké. Utrhl jsem tedy látku ze svého rukávu a položil jí na relativně "čisté" místo aby nasákal trochu deště. Bylo důležité ho nejdřív trochu ošetřit než se uchýlíme k přesunu. Nepřežil by to v tomhle strašném stavu.
Když látka trochu nasákla dešťové vody, tak jsem opatrně očistil krajní popáleniny, abych devítce ještě víc neublížil. "Teď to bude trochu štípat." Řekl jsem devítce a opatrně ošetřil kraje popálenin. Netopýra, kterého mi pujčil jsem poslal aby zjistil nejkratší cestu zpět do vesnice kudy bych mohl devítku dostat nejrychleji do vesnice, aniž by jsme šli přes bojiště.
Když se netopýr vrátil řekl mi, že po cestě mě bude navádět. Další dodatek jako inforamce byl fakt, že před našemi branami leží bezmocné tělo našeho jounina. "Neuvěřitelný, zachránil nás a teď za to zaplatil životem." Řekl jsem si v duchu a začal jsem pomalu připravovat devítku na přesun.
"Neboj se, ve vesnici tě dokážou udržet na životě." Dořekl jsem nadějně a pomalu začal zvedat tělo devítky.
Tobias Ohara- Genin
- Počet příspěvků : 33
Registrován : 21. 12. 14
Re: Hlavní brána Kirigakure
Samozrejme, neočakávala som, že tie shurikeny jej nejako ublížia. Skôr išlo o upútanie pozornosti, ako som už skôr premýšľala. Shurikeny sa rozpadli na hárky papierov a vrátili sa ku mne.
Kto vie, čo je zač. Niečo takéto som ešte teda nevidela, neviem, čo od nej očakávať, rovnako ako ona nie odo mňa. Predpokladala som, že nebola tak skúsená v lietaní ako ja, čo by pre mňa mohlo byť výhodou. Strávila som vo vzduchu už toľko času, že to bolo pre mňa úplne prirodzené, vedela som, ako dosiahnuť najvyššiu možnú rýchlosť, perfektne som kľučkovala a vyhýbala sa rôznym predmetom.
Odrazu vyletela vyššie. Vydýchla som si, takto sa upriamila na mňa. Niečo mi vravelo, že nebude len tak jednoduché ju poraziť a budem sa musieť vážne snažiť, ak ju chcem zastaviť.
Váhala som, či ísť za ňou hore. Buď chcela, aby sme mali "súkromie" alebo mala v pláne čosi iné. Ani som netušila, čo tá jej schopnosť ovláda. Inak to teraz ale asi ani nešlo. Vyletela som trochu vyššie, ale stále som bola niekoľko metrov pod ňou. Keby niečo. Niet sa čomu diviť, že som bola opatrná.
Kto vie, čo je zač. Niečo takéto som ešte teda nevidela, neviem, čo od nej očakávať, rovnako ako ona nie odo mňa. Predpokladala som, že nebola tak skúsená v lietaní ako ja, čo by pre mňa mohlo byť výhodou. Strávila som vo vzduchu už toľko času, že to bolo pre mňa úplne prirodzené, vedela som, ako dosiahnuť najvyššiu možnú rýchlosť, perfektne som kľučkovala a vyhýbala sa rôznym predmetom.
Odrazu vyletela vyššie. Vydýchla som si, takto sa upriamila na mňa. Niečo mi vravelo, že nebude len tak jednoduché ju poraziť a budem sa musieť vážne snažiť, ak ju chcem zastaviť.
Váhala som, či ísť za ňou hore. Buď chcela, aby sme mali "súkromie" alebo mala v pláne čosi iné. Ani som netušila, čo tá jej schopnosť ovláda. Inak to teraz ale asi ani nešlo. Vyletela som trochu vyššie, ale stále som bola niekoľko metrov pod ňou. Keby niečo. Niet sa čomu diviť, že som bola opatrná.
Hana Ichiro- Kyuudaime Hokage
- Počet příspěvků : 475
Registrován : 31. 07. 13
Strana 24 z 33 • 1 ... 13 ... 23, 24, 25 ... 28 ... 33
Naruto Stories: Go on - Revival :: RPG hra :: NS - Revival :: Herní místnosti :: Mizu Renmei :: Kirigakure
Strana 24 z 33
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru