Hlavní brána Kirigakure

First topic message reminder :


Kirigakure je zahalená mlze, tudíž ani brána není vidět. Najít Kirigakure je celkem těžké a většina lidí, kteří zde zatím nebyli, bloudí. V blízkém okolí jsou však shinobi, kteří cestu do vesnice hlídají, takže Vám můžou pomoct.
U brány je několik ANBU, kteří hlídají všechny, kdo přichází i odchází. Po několika hodinách se stráž vystřídá. Dále se tu střídají dva Jounini, kteří zapíší každého, kdo z vesnice odchází a právě přichází dovnitř. Samotřejmě jsou tu i dva medici, kteří jsou připraveni na vše.
Ti, kteří přicházejí do vesnice potřebují nějaké povolení či prohlášení od svého Kage, proč do vesnice přicházejí. Nemají-li ho, pobýt ve vesnici můžou až na základě rozhodnutí Mizukage.
Ti, kteří z vesnice odcházejí, musí mít povolení od Mizukage, že můžou opustit vesnici. Povolení předloží u brány.
Brána vesnice se uzavírá přesně ve 21:00. Poté už nikdo neodejde z vesnice ani se nedostane dovnitř. Výjimky pouze v případě nouze (napadení, válka, na příkaz Kage/Kageho)

Faito

"Odpusť si ten tón..." řekl jsem unaveně. Už zase si hrála na královnu. Buď je maniodepresivní nebo jsem já idiot, že k ní ještě pořád dokážu něco cítit.
"Tak jdeme..." řekl jsem a něco pošeptal strážnému. Za chvíli přišli dva Oinini - má osobní ochranka.
"Můžeme jít. A pamatuj, žádné hlouposti..."

//přesun já i Reina

"Jak bych mohla zapomenout." šeptla jsem smířeně a letmo se podívala i na ty dva. Škoda, že jsem minule měla misi, teď už soukromí nebude...

/přesun/

"Tak tohle bylo dost deprimující." natáhla jsem si rukavice a nasadila kapuci.
Tohle mu jen tak neprojde. Zapomněla jsem mu dodat, že jsem i pomstychtivá mrcha. A zhrzené ženy jsou ty nejhorší. Vyšla jsem z brány a pár kroků od ní jsem se zastavila a otočila se zpět na Kiri.
"Nedá se ti věřit Faito Dansaku." šeptla jsem a poskládala jsem pečeť. Celkem jednoduchou. Ne moc složitou, jejíž účinek pozná, jen co se vrátí zpět na hřbitov.
Při nejmenším mu můj dárek trochu zpříjemní pracovní den. Pak jsem se podrážděná vydala zpět k Amegakure pro svůj tým.

(přesun)

Objevil jsem se u brány, pár minut po odchodu ze cvičiště. Moc jsem se toho nedozvěděl.. Jestli to takhle půjde dál tak můj jediný problém nebudou jen antipatie s Mizukagem a má mrtvá sestřička. Neznatelně mi přeběhl úsměv na tváři když jsem si na to vzpomněl. Dopadlo to docela komicky. Pomyslel jsem když jsem si bral zpět svůj meč a zbytek svého vybavení, o které mě zde připravili. I když jsem o tom uvažoval s nadhledem, tohle setkání znovu otevřelo staré rány. Ale já už jsem jiný. S touto myšlenkou jsem zmizel v mlze. (přesun)

Podruhé jsem cestu do Kiri zvládla bez obtíží. Netrvalo dlouho a stanula jsem před branami. Pořád jsem byla v ráži, nehledě na má zranění. Základního ošetření se mi dostalo, po těle mi bylo celkem ucházejícně, avšak co se týče informovanosti, nebylo to právě ideální. Budu se dožadovat vysvětlení, i když nemám nárok strkat nos do záležitostí této malebné vesnice.
"Dobré pozdní odpoledne." zamumlala jsem pozdrav. Nepochybuju o tom, že ještě pár takových návštěv u brány a budou si mě pamatovat.

Stráže u brány si na první pohled všimly, že Mikomi je raněná.
Lékař vyhodnotil zranění jako vážná, ale přežitelná, nicméně požádal o převoz do nemocnice.
"Madam, pokud se identifikujete, zařídíme Vám lékařskou pomoc a pokud jste přišla za účelem návštěvy, uděláme, co je v našich silách."
Stráž vypadala, že si možná něco pamatuje, ale kdo ví, všichni jsou tak stejní...

Ztěžka jsem si povzdechla. Identifikovat se? Kdykoliv to udělám, znamená to problémy. Vytáhla jsem služební odznak s identifikačním číslem.
"Děkuji za starost, ale má zranění již byla ošetřena. To co vidíte nyní, je pouze kosmetická vada. Nijak mě to neirituje." odvětila jsem suše. Vyhlídka, že do Kiri půjdu pro změnu v zajetí lékařů se mi vůbec nepozdávala.

Stráže přikývly.
"A důvod návštěvy, madam?" zeptaly se.

Mé oči se o něco zúžily a pravé dokonce chytilo podivný tik. Já ti dám madam, já ti ji nalinkuju na záda tu madam! Následně jsem vydechla a znovu se nadechla. Žádné pozdvižení před branou Kirigakure.
"Dejme tomu, že se jedná o přátelskou návštěvu jisté osoby a zároveň předání naléhavé zprávy. Bude opět nutný tak okázalý doprovod jako posledně mladíku?" neodpustila jsem si narážku na ten cirkus co probíhal během mé minulé návštěvy. Mezitím jsem vysypala na stůl všechny kunaie, shurikeny, výbušné lístky i kouřové bomby. Spokojeně jsem se usmála. Pěkná zásobička.

Strážný se zatvářil trochu smutně, že Mikomi zklame, leč jeho odpověď zněla:
"Bohužel ano..."
A už se zde řadila delegace, která Mikomi doprovodila, kam chtěla.
(4 ANBu, 1 Oinin)

Protočila jsem oči v sloup. Příště si vyžádám i pouta, aby to bylo extra záživné.
"Příště už jim vymyslím jména." zamumlala jsem a naposledy loupla očkem po tom "madam" týpkovi. Boha jeho, vypadám na sedmdesát? Vyrazila jsem tedy směrem, který jsem už znala z předchozí návštěvy.

Přesun.

Proběhl jsem ulicemi Kirigakure, které jsou plné mlhy vlastně téměř poslepu. Chodím těmihle ulicemi už od malička a až na to že nám to tu párkrát poničili zůstávají základy pořád stejné. Nevšímal jsem si pohledy lidí jež okukovali toho podivína co pobíhá po ulici v plášti jako batman. Naopak já jsem si říkal co to mají za problém, ale vlastně jsem to neřešil. Už jsem viděl v mlze obrysy brány a v po chvíli přede mnou byla brána samotná.
Zastavil jsem se a pořádně jsem se vydýchal, přece jen to byla docela štreka. Rozhlédl jsem se kolem sebe a Hirin nikde. Ach, to jsem nemusel tolik spěchat. Jen jsem kývl na ANBU jež tam stáli, určitě mě poznali tak se věnovali dál svojí práci. Přešel jsem blíž k bráně a sedl si na lavičku hned vedle strážnice a vyčkával.

Seděl jsem na lavičce a znuděně jsem zíral do blba a asi jsem se tak trochu zasnil. Je pravda že jsem ještě nikdy nevyšel za hranice země vody. Jaké to tam asi bude? Hmmm,..
Když v tom mě z mého snění probudil dívčí hlas. Zvedl jsem pohled a uviděl jsem Hirin. Opětoval jsem jí úsměv už tak nějak automaticky a rychle jsem vyskočil na nohy. "Můžeme." pomalu jí obešel a prohlédl si ještě jednou meč na jejích zádech. Na obvazech které zakrývali samehadu jsem si všiml kapičky krve jež jsem tam zanechal po mém nárazu a tak trochu zvědavě jsem do samehady píchnul prstem. "Je to živé?" zvědavě jsem se zeptal a pomalu jsem se dal na cestu skrz bránu a pobídl jí tím aby šla zamnou.

/přesun

Objevil jsem se u hlavní brány Kirigakure. Byl jsem plně vyzbrojen(maska, brnění se všemi příslušnými chrániči, dva meče, luk a toulec s šípy, tři pouzdra ZVN-jedno u opasku a zbytek na stehnech- a malý cestovní vak, ve kterém jsem měl lahev s vodou a sušené maso).
K mé radosti jsem zjistil, že šermíři jsou právě na odchodu, ale když jsem uviděl Hirin, úsměv mi zamrznul. Ajaj...
Chvíli jsem se radoval, že mám na obličeji masku, pak jsem si ale vzpomněl, že si mě nejspíš bude pamatovat podle chakry. Rozhodl jsem se alespoň neudělat stejnou chybu jako posledně a pozdravil jsem.
"Zdravím vás. Mizukage mě k vaší skupině přidělil jako doprovod. Ujišťuji vás, že vás nebudu nijak brzdit, ani omezovat. Předpisy mi zakazují prozradit jméno, takže mi můžete říkat třeba Devítko..."
Počkal jsem, pokud k tomu nebudou chtít něco dodat a pak jsem vyrazil za Kenjim.
Instinktivně jsem měl celou cestu ruku na jílci meče, ani jsem to nijak nevnímal...

(přesun)

Pomalu přicházím sem a podívám se kolem sebe jestli tu náhodou někoho není... Uvidím dívku a chlapce kteří se spolu nejspíš o něčem baví.. Nebudu je rušit a navíc jsem zaneprázdněn učením Kuchyiose.. Pomalu se rozejdu jinam, při cestě pryč sleduji ty dva jedním okem. Přemýšlím o čem si asi nejspíše povídají. Ta paní nevypadá zase až tak mladě.. Nejspíše to bude Jounin.. A ten chlapec.. Vypadá maximálně na Chuunina. Zamyslí se ale po chvíli na to myslet přestane.. Pomalu odchází pryč.

Před branou Kirigakure už stáli nastoupeni příslušníci první armády Kirigakure. Druhá a třetí se k nám měly ještě přidat a s nimi i "opozdilci". V tichosti jsem zavelel a vyrazili jsme si pro to, co nám patří.

// Přesun Iwa