Hlavní brána Kirigakure

First topic message reminder :


Kirigakure je zahalená mlze, tudíž ani brána není vidět. Najít Kirigakure je celkem těžké a většina lidí, kteří zde zatím nebyli, bloudí. V blízkém okolí jsou však shinobi, kteří cestu do vesnice hlídají, takže Vám můžou pomoct.
U brány je několik ANBU, kteří hlídají všechny, kdo přichází i odchází. Po několika hodinách se stráž vystřídá. Dále se tu střídají dva Jounini, kteří zapíší každého, kdo z vesnice odchází a právě přichází dovnitř. Samotřejmě jsou tu i dva medici, kteří jsou připraveni na vše.
Ti, kteří přicházejí do vesnice potřebují nějaké povolení či prohlášení od svého Kage, proč do vesnice přicházejí. Nemají-li ho, pobýt ve vesnici můžou až na základě rozhodnutí Mizukage.
Ti, kteří z vesnice odcházejí, musí mít povolení od Mizukage, že můžou opustit vesnici. Povolení předloží u brány.
Brána vesnice se uzavírá přesně ve 21:00. Poté už nikdo neodejde z vesnice ani se nedostane dovnitř. Výjimky pouze v případě nouze (napadení, válka, na příkaz Kage/Kageho)

Faito

Díval jsem se, jak ta potvora mohutní a dostává humanoidní tvary. S člověkem ale neměla pranic společného.
Zaklel jsem, když pohltila i ohnivé útoky. Oheň ji nezraní, voda ji posílí. Led je neznámo kde.
Nápad s minovým polem nebyl špatný. Ale táhnout příšeru několik set metrů daleko mi nepřišlo nejchytřejší. Kamenná technika totiž na začátku bitvy "přeorala" zem dokonale.
"Kashike, zkontroluj její chakrový oběh. Najdi nejslabší místo, na které soustředíme palbu." řekl jsem a rozsekl několik chapadel, která ke mně mířila.
"Touji, otočíme ji směrem od Kiri. Všichni za mnou..."
Využil jsem několika vytvořených masivů, abych se dostal příšeře na dohled, a hodil po ní několik kunaiů s výbušnými lístky, abych ji vyprovokoval. Mým cílem bylo dostat ji směrem od vesnice, aby už žádná technika Kiri nezasáhla.

Běžel jsem na toto místo s Michiko po svém boku a smíšenými pocity. Cestou jsem krátce zastavil, abych pomocí techniky Hachime mohl alespoň útržkovitě zahlédnout, co je to tu sakra za bordel. Pavouků zde nezůstalo mnoho a nebylo divu. Spatřil jsem jakousi tyrkysovou masu chapadel.

Doprčic. To někdo přebarvil osmičku?

Krátce jsem informoval Michiko o tom, co se děje. Možná že tuto záležitost zná. Kdo ví. Každopádně dostat se k samotné Kurumi v té bitevní vřavě je zatím nemožné.

Náhle jsme to viděli na vlastní oči. I na poměrně slušnou vzdálenost. Bylo to obrovské, mělo to chapadla, a bylo to odporné. Konec vědeckého hodnocení. Teď nastupují emoce. I když jsem pociťoval především respekt a také strach z toho, co ta příšera může způsobit, přesto všechno můj obličej dával tušit i jiné emoce. Především fascinaci. V ruce jsem svíral otrávené kopí, které jsem zatím nestačil využít proti nepříteli ve věznici.
"Bože můj, to je neuvěřitelné. Musím to mít!" zvolal jsem a vyrazil kupředu, abych co nejdříve stanul bok po boku svých nově získaných přátel.

Z té věci chci vzorek! Budu to hýčkat a pěstovat. Stvořím z toho ultimátní zbraň i mazlíčka v jednom.

Žádný z našich útoků tomu neublížil. Doufal jsem, že alespoň oheň to nějak poškodí, ale ani katon se nesetkal s úspěchem. Tohle pro nás bude hodně tvrdý oříšek.
Teď když byla na tahu příšera, nemarnila čas a zaútočila na nás. Chapadla se proměnila na ruky a ty rychle mířily na nás. V žádném případě jsem se tím nechtěl nechat chytit. Využil jsem svoji rychlosti a snažil se dostat do bezpečí. Když už se nějaká ruka přiblížila, tak jsem se ji snažil odseknout, ale většinu času jsem se spíše jenom vyhýbal.
Faito pak zavelel, abychom šli za ním. Jakmile mi to situace dovolila, chtěl jsem se dostat k němu. Bylo to teď asi to nejlepší řešení. Odvrátit pozornost od vesnice a snažit se najít slabé místo.

Z ryku bitvy jsem zaslechl Faitův rozkaz a zaměřil svůj pohled na onu obludu. Dotykem ruky jsem pozdržel výstřel svého štíra v naději, že budu moct vést palbu přímo na to slabé místo, hned jak ho najdu. 
"No tak, už můžu? Můžu?" ptal se nedočkavě Kisir, zatímco já pořád prohlížel protivníka. Nakonec si vyberu místo, kde je nejmenší vrstva té slizké hmoty a je to nejblíže k jádru... pudla. Faito! Označím vám to místo! zavolám na svého velitele. Vem to zleva těsně pod střed a zkus tomu dát co největší tlak, aby to šlo krz... navedu Kisira. Když mám jistotu že zacílil, zapřu se nohama a vydám povel: Pal! Ohromný proud kyseliny vytryskne pod velkým tlakem přímo na určené místo.

Díval jsem se na tu nestvůru před námi a pak slyšel povel, že ji máme odtáhnout dál od vesnice. Byl to chytrý taj, protože okolí kde se bojovalo bylo dosti již zdevastované a nepotřebovali jsme aby se to ještě zhoršilo. 
Byl jsem již na cestě k posunu od vesnice, když najednou ta nestvůra vypustila snad milion rukou letící velkou rychlostí nás zastavit. Když jsem pozoroval okolí, těm zdatnějším jedincům to moc problém nedělalo, ale my co jsme mladí a ještě dost nezkušení, tak to vypadalo jako divadelní scéna s názvem "a teď tancujte!".
Každý se snažil v tom zmatku zorientovat a být blízko těch zdatnějších. Poblíž mě skoro "tancovala" holka, která mohla být geninka nebo chuuninka. Pohled na nás nezkušený musel být víc než vtipný, ale dokázali jsme to ustát.
Ta dívka vypadala docela zmateně, tak během mého uskakování a uhýbání všem těm rukou, jsem na ní křikl. "Hej, drž se poblíž mě, jsme dobrým směrem." Stále jsem čelil uskakování a uhýbání, ale snažil jsem se držet krok s tou holčinou, aby se jí něco nepřihodilo.

Jo!!! zaraduji se když kyselinový střik dopadne přesně na místo určení. 
"To byla rána co?" podotkne Kisir vychloubačným tonem a lehce se zavrtí. Mě však znepokojuje jednak způsob regenerace cíle a jednak proud chakry, který svědčí o použití... techniky?! Nebýt zlepšených možností pozorování, měli bychom na krku průšvih. Chce nás sevřít z boků! varuji svého nového parťáka asi vteřinu před tím, než se země poprvé zachvěje. 
Štír zvedne klepeta nad hlavu a vytvoří z nich něco jako zarážku, která techniku zastaví. Tím že je štír relativně nízko posazený tvor, působí zarážka v nižších bodech stěn a na klepeta tudíž není přenášená plná síla páky. "Pche, šutry jsou na můj pancíř krátke..." prohodí Kisir a pomocí ocasu rozbije jednu desku, načež ustoupíme lehce dozadu a srovnáme se do bojového postavení, očekávajíce další útok.

https://www.youtube.com/watch?v=KYFfds1EnGA



Faito

Sledoval jsem ninjutsu té potvory a jen s velkou nelibostí jsem si připouštěl, že nejspíš umí všechna ninjutsu, která umí její "části". Lepší počítat s nemožným, než tím být zaskočen.
Toujou požádal o možnost ustoupit. Nebral jsem mu to. Jen hrubě jsem počítal čas strávený zde na bojišti. Všichni už musí být na kraji svých sil.
"Běž a odpočívej. Budeme tě potřebovat, až to tu ustane. Dobrá práce..."
Pak jsem se zpět zaměřil na tu díru na hlavě potvory.
"Dobře, uděláme to následovně: Zkusíme ji dovést tam k té skále..." ukázal jsem na pozůstatky kamenných technik.
"Kashike se mnou nahoru. Tvůj štír ať se postaví za příšeru a na tvé znamení ji napálí. V ten moment se jistě otočí a my budeme mít možnost zasadit primární úder. Hine, až bude pod skálou, udrž ho na místě. Amanda bude vhodná, řekl bych.

Yoko, až se z toho vymotáš, pošli několik ohnivých koulí a pak se stáhni k Hinemu. A ty, Konožane!" křikl jsem na Seita.
"Zkus tu potvoru při našem přesunu trochu zaměstnat. Kashikeho štír ti pomůže. Hodně štěstí."
Bylo vidět, že spolupráce s Konohou se mi pranic nelíbí, ale situace si žádá využití všech sil.
Protočil jsem katanu v ruce a zabodl ji do země.
Zašátral jsem v kabátci a vytáhl z něj svitek.
"Tohle určitě bude fungovat..." řekl jsem, spíš pro své vlastní ujištění.
Na nic jsem nečekal a rozeběhl jsem se, neustále uhýbaje pod návalem "rukou" k asi 50 metrů vzdálenému výběžku, svitek stále držíc pevně v ruce, leč zbraň jsem neměl.

Kashikeho útok vyšel a nám se odkryla slabina toho monstra. Pak to vypadalo, že bude mít problémy, ale s pomocí jeho štíra techniku zlikvidoval.
Faito pak začal plánovat nový útok. Sledoval jsem situaci a okolí. Netušil jsem, co mají v plánu, ale doufal jsem, že to zabere. Každopádně jsem dostal jistý úkol a byl ochoten se ho pokusit splnit.
Přiblížil jsem se k příšeře a snažil se upoutat teď pozornost na sebe. Šel jsem sice s kůži na trh, ale byl jsem připraven to risknout. Dnes je to totiž Kirigakure a zítra to může být Konoha, takže udělám maximum pro to, abychom to zastavili.
Poskládal jsem pečetě a vytvořil techniku. Suiton: Suiryuudan no jutsu. Využil jsem vodu kolem sebe na zformování draka, kterého jsem poslal na slabé místo monstra. Nepočítal jsem s tím, že by se to setkalo s úspěchem, ale mohlo by to poskytnou čas zbytku na přípravu. Nebylo to však všechno. Ještě jsem vytáhl několik Hiraishin no kunaiů a všechny je hodil na příšeru. Alespoň nějaký by se mohl zabodnout a já bych se pak mohl přemístit rovnou k tomu.

Hnal jsem se za potvorou a sotva se stihl potěšit nad monumentálním Kashikeho summonem. Nádherná ukázka chitinové odolnosti. A ještě to má kyselinu. Až se svleče, rozhodně ho o kus toho pancíře poprosím. Teď jsem však běžel po něčem, co jsem viděl prvně v životě a byl jsem doslova nadšený.


Vypadá to jako žvýkačka. Když do něj zarvu to kopí bez cíle, vůbec mu neublížím. Jedinou možností je ten grupáč nahoře.

Mizukage-sama mi doslova četl myšlenky. Zrovna jsem probíhal okolo kamenné stěny, ke které jsme měli v plánu tu nechutnou žvejku nalepit. Jen tak mimochodem jsem si tam uplivnul trochu pavučiny, abych tu věc přilepil i zespoda. Dál už jsem pospíchal na vhodné místo, kde bych mohl provést přivolání. Ostatně bylo načase. V tom věžení jsem měl značně omezené možnosti.
"Provedu!" mávnul jsem rukou na Faita, aby věděl, že se mnou může počítat.

Konečně jsem dorazil na vytouženou lokaci, odkud jsem měl dobrý dosah na kamennou stěnu. Tak pojď zvíře, určitě jsi nedočkavá.
"Kuchiyose no jutsu."
 Oblak kouře. Když se rozptýlil, mohl každý spatřit krásu nesmírnou. Přerostlého pavouka Amandu.
"Budeme něco lepit, ano?" obeznámil jsem svou parťačku se situací a vyskočil na její hřbet. V ten moment už dobíhala Michiko. Věnoval jsem jí tázavý pohled a střelil jejím směrem pavučinové vlákno, abych ji případně vytáhl nahoru.
"Jsi si opravdu jistá, že se chceš připojit do boje s takovou hnusárnou?" pousmál jsem se.

Na dívce bylo vidět, že to bude taky trochu zmatkař, ale vypadala odhodlaně. Běželi jsme směrem ke shluku všech členů u kamenného svahu. Dívčina spustila obrovskou kanonádu ohnivých fireballů... muselo jí to vzít spoustu chakry a tak byla celkem vyčerpaná. Ovšem do toho útoku dala vše a očekávali jsme nějaký výsledek. 
Trochu opodál již se připravovali k útoku ti zdatnější z nás. Mají v rukávu jistě daleko víc technik než já nebo ta dívka. S mím taijutsu jsem tu byl opravdu zbytečný. To monstrum jde zasáhnout jen z dálky a žádnou takovou technikujá nemám. Když utichla palba plamenné techniky od té dívky spustil jsem: "Zůstanu tu s tebou, po téhle technice bude chvíli trvat než zase načerpáš nějakou chakru. Dám během toho na tebe co největší pozor." Domluvil jsem a byl jsem ve střehu na situaci.

//Napíšu jako poslední, držte se, pokud možno, plánu.

Letmo se ohlédnu za Faitem a přikývnutím naznačím že jsem rozuměl. Tak fajn chlape, vem tu svini kolem a pak jí nastřel do zátylku, aby se na tebe otočila... doplním pokyny Kisirovi a vyrazím nahoru za Faitem. 
Jakmile byl štír sám, vyrazil celkem svižným tempem do lepší palebné pozice, využívaje k tomu momentální nesoustředěnost cíle. Už za chůze si začal chystat další kyselinovou artilerii a vybírat si cíl. Pak stačí jen zastavit, namířit a vypálit salvu.

Můj útok vyšel a nevyšel zároveň. S vodním drakem jsem moc nepočítal a můj předpoklad se naplnil. Monstrum vodu okamžitě přeměnilo na ledové bodce a v dalším okamžiku už letěly na mě. To byl však můj záměr, protože se otevřely možnosti pro shinobi z Kirigakure, které využila Yoko a vypadalo to, že i štír od Kashikeho něco chystá. Já se však musel nejprve vypořádat s technikou, která mířila na mě.
Neměl jsem moc času na přemýšlení, takže jsem složil rychle pečeť na Hiraishin a objevil se u kunaie. Dostal jsem se však na místo, na kterém jsem původně bojoval s mužem s plynovou maskou.
Bohužel jsem se tak od nich vzdálil na velkou vzdálenost. Naštěstí pro mě jsem se ale díky tomu vyhnul i tlakové vlně. Teď jsem jen doufal, že alespoň nějaký ten čas jsem jim poskytl, protože já musel překonat vzdálenost a vrátit se zpátky na bojiště...

Když jsem uviděl Seitův útok, neubránil jsem se tomu hodit facepalm. Opravdu se snaží pomoci, nebo se nás Konoha rozhodla zničit? Nakonec jsem došel k závěru, že asi neměl lepší jutsu na odvedení pozornosti na výběr.
"Yoko, Michiko. Mám pro vás jednoduchý pokyn. Jakmile Amanda vystřelí pavučinu na znehybnění té slizké věci, zaútočte." pravil jsem, zatímco na mém těle se začala tvořit vrstva zlatého pancíře. Člověk musí být připravený na všechno.

Zvedl se vítr. Ta stvůra evidentně ovládala i fuuton. Amanda se zapřela nohama do země a vypadala, jako kdyby se chystala každou chvíli vyskočit. Snažila se zaujmout co nejvíce aerodynamickou pózu a snížit tak odpor vůči vzduchové vlně. Já se horko těžko držel přilepený na jejím hřbetě. Michiko a Yoko se buď mohly chytit vlákna, které jsem jim hodil a přilepit se též, nebo se skrýt za Amandou, která nám vytvořila slušné závětří.

Mezitím se Kashikeho štír přemístil na vhodnou palebnou pozici. Rozhodl jsem se počkat na okamžik, kdy vypálí další salvu a tyrkysový maglajz se jím začne zaobírat. Střela. Slizák napruděný. Amanda vypálila též. Síť letěla na maglajz a v závěsu jsem vyslal i svou, byť o poznání menší. Síť lepila a hádal jsem, že měla potenciál udržet tuto věc spoutanou a nehybnou alespoň nějakou dobu. Nikdo ji nepřetrhne! Ledaže...


Co to povídala Michiko o Shindachim?

Polkl jsem a seskočil z Amandina hřbetu. Rozhodl jsem se zůstat v bezpečné blízkosti její maličkosti, ale přesunout se tak, abych na maglajz mířil z trošku jiného úhlu. Mezitím by měly dopadat útoky Michiko a Yoko.

Faito

Když jsem viděl, jak se všichni vzchopili, byl jsem skutečně pyšný. Ušli jsme spolu dalekou, trnitou cestu, ale tady všichni cítí vítězství a nenechají si ho vzít. I ti nejslabší se drželi ze všech sil, neboť věděli, že již bude brzy po všem. Běžel jsem co nejrychleji ke skalnímu výběžku, z něhož jsem viděl přesně na záda příšery.
Plán vycházel dokonale. Příšera nevěděla, kam dřív. A když se zpoza stromů vyřítil Gats, věděl jsem, že je čas. Roztáhl jsem svitek a kousl jsem se do prstu.
"Kuchyiose no jutsu!" křikl jsem a hned jsem přidal finální rozkaz:
"Kashike, Teď!!!"
Vyrazil jsem kupředu, držíc v rukách jeden z legendárních mečů, zatímco vedle mě se začal tvořit kostnatý klín, který mi měl poskytnout dostatečnou sílu k doskočení příšery.
Všichni společnými silami otočili příšeru ve chvíli, kdy jsem se odrážel s nápřahem z vyvýšeného místa na skále.
Shibuki se zatnulo přímo do místa, které již nedisponovalo ochrannou skořápkou, a rozzářil se.
Zavřel jsem oči. Slyšel jsem, že to je výbuch nemalých rozměrů. A já si dal záleže, aby ten výbuch pocítila potvora až do morku kostí.

Celou dobu se držím Faitovi po boku a chystám si dost chakry i kostní hmoty na svůj úkol. Když dostanu povel, vytvořím Faitovi dostatečnou platformu pro jeho skok. Vypadala víc jako kužel než klín, což byl můj vlastní plán. Hned jak Faito skočí, následuji ho pomocí soupravy pro prostorové manévry. Když se kotvičky zaboří do tkáně, bleskne mi hlavou, že tyhle už asi ven nedostanu, ale tak co. Celý svůj útok završím svou nejsilnější KG technikou: Tessenka no mai Hana. Cílem je vytvořit ránu dost hlubokou, aby líp nasměrovala výbuch Faitovy zbraně.