Jeskynní komplex

First topic message reminder :

Toto místo se nachází kdesi mimo Kirigakure a přesto dostatečně blízko. Vstup na vlastní nebezpečí. V blízkosti jeskynního komplexu neustále stráží jeden senzibil a čtyři Anbu. Vchod do jeskyně a celý její povrch je ozdoben pavučinou, která neslouží k dekorativním účelům, ale okamžitě informuje Hineho, obří pavoučici Amandu a dalších 50 - 100 tisíc nas***ých osminohých zvířátek, že dorazila svačinka.

Napřed vás čeká dlouhá cesta klikatou chodbičkou, jejíž stěny ani pod množstvím drobných tělíček nelze spatřit. Poté vás už jenom pár schodů dělí od srdce Hineho laboratoře.

Laboratoř:

Odtud vedou odbočky například do skladu, obývací místnosti a v neposlední řadě trochu zašlého archivu.

Knihovna:

Kdo bude mít odvahu, dostane se až do oddělení cel, oddělených výzkumů a podobných zařízení.

Pohovka:

Ale nevítaný host tam už zůstane do konce věků.

To mi povídej. Potřebuješ mě tu ještě k něčemu, nebo už to dáš sám? optám se věcně a mezitím si ještě zběžně překontroluji výbavu, jestli je všechno po souboji v pořádku.

Zavrtěl jsem hlavou. Šlo to jak po másle. Odlifrovat Kashikeho nebude vůbec složité. Kdyby to byl lékař, šlo by to hůř. Jojo, určitě by si o mne dělal starosti a chtěl mě doslova rozpitvat zaživa, aby si připsal zásluhy. Sakra, už blázním.
"Nepotřebuju nic. Alkohol, morfium, všechno mám. Bude mi trvat než se dostanu do použitelného stavu. Někdo z nás by měl v Kiri vysvětlit tuhle prekérní situaci. Nechci do Hakuei... psychoušové, já tam nechci..." upíral jsem pohled do lahve s vodou, jako kdyby se jednalo snad o věšteckou kouli.

Pokrčím rameny a kývnu. Dobrá, tak hodně štěstí při dávání se dokupy. Jinak večer budu na baru, kdyby ses chtěl stavit a zapít tu dnešní lapálii... mrknu na něj a otočím se k odchodu. Zamířím si to rovnou do Kiri.

Dovedu Hisu až k Hineho brlohu. Pohledem přejedu přes stále patrné stopy boje v okolí. Přejdeme až ke dveřím, já nakouknu dovnitř a zavolám: Hine?! Jsi doma?! 

"Vypadá to tu depresivně." posunu se blíže ke Kashikemu, moc hezky to tu nevypadá a je tu tma.
"Beru zpět, jsem ráda, že ten meč máš." dodala jsem

Vidíš? Ten meč je kouzelný... uchechtnu se. Dává ti jistotu a to ho ani nemáš u sebe. No tak, Hine... přestaň chlastat sám a pozvi nás taky na panáka!! zavolám znovu do vstupu. Buď se ozve výbuch, což znamená že jsme ho vyrušili při něčem důležitém, nebo se za chvilku snad ukáže.

Nohy jsem měl na stole a přes obličej přehozenou rozměrově výraznější knihu. Náhle mě začalo cosi tahat za nohavici. Zamručel jsem a trochu se pohl. Teď ne... ještě chvilku. Zdá se mi o vynálezu zkázy... až budu vzhůru, nedokážu o tom přemýšlet zdaleka tak dobře.

Tahání bylo nesnesitelné. Vykopl jsem a cosi odletělo na druhý konec mé skromné knihovny. Jednalo se bezpochyby o jednoho z mých pavouků. Byl pořádně masitý a tak není divu, že po dopadu shodil z police několik knížek. Já však spal dál.

Do té doby, než mě něco raflo do kotníku.

Vyskočil jsem a shodil štos knížek, které jsem měl na stolku, vedle své levé paže. Zmateně jsem se rozhlédl a věnoval nechápavý pohled svému osminohému svěřenci.
"Nojo, nojo porát, já vím že máme návštěvu. To mě nemůžete vzbudit nějak něžně krucinálfagot..."

Vstal jsem, prohrábl si vlasy a zapálil si. Z knihovny jsem došel do laboratoře a odtud zamířil klikatou chodbičkou, jejíž stěny byly poseté tisíci a tisíci osminohých tělíček přímo ven. Než jsem tak učinil, věnoval jsem zkoumavý pohled zdobené karafě, ve které tiše odpočívala průhledná kapalina. Voda. S neustále se obnovující zásobou chakry. Divná věc.

Konečně jsem vykoukl z jeskyně a zaostřil na ty dva venku. Na tváři se mi objevil široký úsměv.
"A jéje... materiál" No račte dál. Jako doma... jako doma..." kývl jsem na ně, aby mě následovali do útrob mého království.

No já myslím, že za chvilinku tu skutečně budete doma...

Když vykoukne Hine a označí nás za materiál, neubráním se úsměvu. Až jindy chlape, zatím jen hosté... odpovím mu a projdu za ním dovnitř. Jak se tu máš? Doufám že se pořádně nudíš, protože jsem přišel s něčím, co by nás všechny mohlo dobře zabavit.

Ou vážně? Materiál? pak mi blesklo hlavou, ježiš on určitě myslel mě. Zhrozila jsem se a objala jsem se.
"Při tom útoku se mi zdál míň nebezpečný." šeptla jsem Kashikemu do ucha a jinak se mile usmívala a následovala jsem oba muže dovnitř

Prošli jsme chodbičkou posetou pavoučky a po chvíli se konečně dostali do samotného srdce jeskynního komplexu. Mé laboratoře. I tu pobíhali pavoučkové. Někteří kamsi odnášeli zkumavky, jiní zase listovali v knížkách a předstírali, že umí číst. Hodně věcí tu bublalo a měnilo barvu. Usadil jsem se do křesla a pokynul svým vzácným hostům, ať si též udělají pohodlí. Na stole před námi se nacházela obstojná zásoba lihovin a patoků neznámého původu.
"Dáte si něco k pití? Jen bacha na tuhle, obsahuje i morfium." zaťukal jsem na lahvinku se zelenou etiketou. Je to divné, ale nějak se v tom chaosu vyznám.

Pochopitelně má zvědavost byla silnější než já a tak jsem se rozhodl nechodit okolo horké kaše.
"Jsem zvědavý co máš za lubem. Ale když jdeš za mnou, asi to nebude nic hezkého." ušklíbl jsem se. Kdykoliv přišel nějaký shinobi s tím, že má pro mě prácičku, znamenalo to vytvořit nějaký eliminační prostředek.

Děkuji... odpovím mu a usednu naproti do křesla. Myslím, že své pití pro tuhle chvilku omezím. Jen při pohledu na to množství alkoholu mě rozbolela játra. Ale k věci. Mám tu něco, co ty umíš víc než dobře a s čím od tebe potřebuji pomoct. Jedná se o přivolávání. Mám podepsanou smlouvu, ale ještě jsem to nikdy nezkoušel a nerad bych, aby se výsledek nějak... splašil a napáchal škodu. Jistě chápeš...

Posadila jsem se taky, kolena u sebe, ruce jsem žmoulala v klíně a nelibě sledovala to množství pavouků kolem. Bylo to až nechutné jen jsem se otřásla a raději mlčela a poslouchala co říkali ti dva

Jenom jsem se tiše pousmál. Tohle bude asi zajímavá epizoda. Ovšem přijde na to, co má v plánu přivolat. S křepelkama by asi pomoc nepotřeboval. Mezitím dva celkem vypapaní pavouci přitáhli misku s mýma oblíbenýma sušenkama. Jednu jsem si ukradl a zbytek pavoučkové umístili blízko Kashikeho a Hisy. Hádal jsem, že jí to dvakrát příjemné není, ale málokdo se nad mými miláčky rozplývá jak loztomiloušký a upa supa.
"Jsi si jistý, že jdeš za správnou osobou? Co by to mělo být za zvíře? Jak velkých rozměrů?"

V duchu jsem si představoval monstrum velikosti průměrného domu a přemýšlel, jak velkou síť bude potřeba vztyčit, kdyby se skutečně něco podělalo a zvířátko si z blízké Kirigakure rozhodlo udělat masovou konzervu.

Když pavouci přitáhnou misku, nabídnu si sušenku a jednoho pavouka podrbu na zádech, jako by to byl pes. No, to je právě ono... jedná se o štíra... a jak velký, to nemám tušení. Co jsem zjistil, ti největší mají podobné rozměry jako měl Manda.

Já ani nijak neměla hlad, jak ještě Kashike pavouka podrbal tak mnou projela husí kůže a otřásla jsem se. Víc jsem se zabořila do sedačky a snažila se poslouchat jejich rozhovor, ale ti pavouci na sebe stejně pořád strhávali mou pozornost.

Hisa se bezpochyby cítila opravdu mizerně. Naštěstí se však pavouci drželi v dostatečné vzdálenosti od její maličkosti. Nebyl důvod ji děsit ani jí způsobit záchvat paniky. I když mě pochopitelně hlavou vrtalo, jak by to asi vypadalo, kdyby na ni všichni pavoučkové na můj povel skočili. Uchechtl jsem se.

"Rád slyším, že máš vytříbený vkus. Tím pádem se té potvůrce mrkneme na zoubek venku. Zvednu síť, takže kdyby náhodou dostal chuť na naše drahé občany z Mlžné, tak si ji nechá zajít." uklidnil jsem své drahé kolegy ale přitom se tou představou celkem dobře bavil. Kam se hrabe Godzilla.

Pavouci, kteří se venku zatím poflakovali a koukali kde co lítá, začali tkát obří síť. Některá vlákna byla ukotvená pod zemí, jiná zůstala napojená na mou jeskyni a pár kliček by se našlo i v korunách stromů. Pochopitelně bylo potřeba některá vlákna řádně vytvrdit a vytvořit z nich doslova pilíře. Kdybych síť zahustil natolik, že by nebylo vidět oblohu, asi by si nezasvěcený návštěvník myslel, že se nachází v cirkusovém stanu. Pochopitelně, že dokončit toto velkolepé dílo zabere trochu času.

"Konečně neokoukaný summon, nemůžu se dočkat." zašvitořil jsem a nadšení na mě bylo poznat skutečně velmi dobře.

Výborně, děkuji ti mnohokrát... odpovím mu s úlevou. Myslel jsem si, že se ti bude zamlouvat. Zvolil jsem si je pro jejich odolnost a bojovou efektivitu, ale jak tak nad tím přemýšlím, je to celkem originální. A tak nějak doufám v aspoň trošku přívětivé charaktery. Nerad bych musel řešit nějaké choutky na štíří světovládu.

"Myslím, že můžeme jít na věc." odvětil jsem a v očích se mi zalesklo. Vydal jsem se směrem ven a evidentně nebyl překvapený rozměrnou sítí, ve které kolovala chakra a tyčila se několik metrů nad našimi hlavami. Pořádně jsem si přihnul z placatky, kterou jsem skrýval v náprsní kapse.
"Mejdan může začít."

Inu, když to říkáš... pokrčím rameny a následuji Hineho ven. Když vyjdu z jeskyně, na chvilku zůstanu překvapeně stát a koukám na tu síť. No, tak tohle jsem nečekal. Slyšel jsem o dovedném umění pavouků ale tohle sahá i za hranice mojí fantazie... konstatuji, když se procházím pod sítí.

Úsměv mi ze ksichtu stále nemizel. Pavouci z okolí téměř vymizeli, neboť se kdesi ve výškách oddávali tkaní největšího kokonu na světě.
"Kdybys potřeboval hezké záclonky, víš kam se obrátit." pravil jsem tónem, o kterém nebylo možné říct, zda je to vtip, nebo ne.

Stanul jsem blízko středu sítě, ale přesto v bezpečné vzdálenosti od Kashikeho.
"Tak do toho a nezklam mne."
Očka mi zářila, jak malému parchantovi pod stromečkem.

Jako by jeden hmyz nestačil, musí se tu objevit další. Následovala jsem je neochotně ven a stejně jako Kashikeho i mě síť překvapila. Jsou fakt šikovní, kdo by si to pomyslel. Čekala jsem na to co přijde. Podle toho jak o tom mluvili to bude vážně obluda.

Vyberu si pěkné místo kam by to šlo, přistoupím tam a poskládám pečetě. V tom se mi v hlavě rozezní hlas. Ztuhnu a na chvíli vypadám jako úplně mimo sebe. Pak ale spustím ruce a narovnám se. Je mi líto, ale tohle představení budeme muset odložit. Teď se mi ozval jeden ze senzibilů, Mizukage si žádá můj doprovod na sraz kágů. Dovolená mi právě skončila. Nicméně slibuju, že vás neochudím o tenhle drobný zážiteček a dokončíme to hned jak se vrátím.

Mohli vidět jen jediné. Tik v obočí. To je takovej trapas...
"Mohl jsi mi přivolat alespoň maličkého. Ale dobrá. Tu pavučinovou bariéru nechám tak, takže se můžete kdykoliv vrátit a dokončit ten cirkus."

Mávl jsem rukou směrem, kde se začínala síť rozplétat a umožnila mým návštěvníkům opustit toto lozkošné doupátko.
"A kdyby se ze srazu Kage stal náhodou Kage Masakr... vem mi nějaké odřezky, dík!" zazubil jsem se a mával na rozloučenou. Ani Hisa nepřišla zkrátka.
"Kdybys měla zájem, vezmu ti míru na pavučinové bikiny, už mě nebaví pořád tkát záclony, stav se!" pokračoval jsem ve svém rozverném proslovu a doufal, že se ti dva kostitřáskové vrátí co nejdříve.

Neboj se, nezapomenu na tebe a kdyby bylo co šlohnout, určitě to udělám... oplatím Hinemu úsměv a pak vyrazím poklusem přímo do Mizukageho kanclu. Za běhu sáhnu do kapes a z našitých svitečků vyvolám SPPM spolu se zbytkem výstroje. 

//přesun

"Mě se jen tak nezbavíš." usmála jsem se na Hineho, i když plavky mohlo být skvělé lákadlo. Vyndala jsem z kapsy jednu malou kapsli s tekutinou, kterou jsem tajně Kashikemu vzala a podala ji Hinemu.
"Uměl bys tohle rozebrat a říct co to je? Byla jsem v tom skoro sto let, jak je možné že jsem v tom přežila?" zajímalo jak je možné, že něco takového moje rodina znala a uvedla mě do hibernace.