Konoha nemocnice

pro **Assasin Senju** Sat Jul 13, 2013 7:58 pm

First topic message reminder :

Konoha Nemocnice, zde se léčí všichni zranění.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V nemocnici jsou přítomné dvě NPC Iryo supešalisuto xD (Lékařský specialista).

Shizune a Sakura Haruno.

pro **Airis Shiroyaki** Mon Jun 15, 2015 7:11 pm

Dorazila som do nemocnice. Alebo by som ju rovno mohla nazvať domovom, pretože som tu trávila obrovské množstvo času, ktorý som venovala buď zaúčaniu nádejných medikov alebo liečeniu ťažko zranených pacientov. Tých ľahšie som prenechávala väčšinou praktikantom.
V prvom rade ma napadlo, kde vlastne Ryuuk je. Dala som mu trochu voľna, to áno, ale nemienila som ho hľadať po celej dedine. Chcela som započať náš tréning. Ale to je momentálne jedno, ja si ho potom nájdem, v prvom rade som od jednej sestričky vytiahla všetky informácie o tom, čo sa tu udialo počas mojej neprítomnosti. Pri mene Ken Uchiha som sa musela pousmiať. Ten mladý Uchiha sem chodil nejako často, že by sa mu páčila Shizuka, ktorá sa momentálne starala o jeho zdravotný stav? Kto vie. Obliekla som si svoj biely plášť, prezula sa a vlasy uviazala do jednoduchého drdola.
Zamierila som do miestnosti, kde sa tí dvaja nachádzali. Nečujne som sa objavila za mladou medičkou a sledovala jej prácu, Kenovi, ktorý ma mohol vidieť, som naznačila, aby bol ticho.
Dobrá práca, Shizuka. Občas som bola niečo ako inšpekcia, záležalo mi na kvalite našich medikov a tak som mala vo zvyku ich občas omrknúť. Zdalo sa, že s liečbou popálenín nemala problém, i keď ja osobne som využívala oveľa rýchlejší spôsob. Len tak ďalej. Nikdy som sa na jej prácu nesťažovala, mala potenciál i potrebné vedomosti, ktoré vedela používať v praxi. Raz z nej bude výborná medička.
Usmiala som sa na nich dvoch a vytratila sa z miestnosti, chcela som ísť omrknúť Radného. Avšak pred izbou, v ktorej ležal, som natrafila na Hikarua a Benjira. Zdravím páni. Predpokladám, že tu čakáte na to, až bude Radný pri vedomí, aby ste ho mohli vypočuť ohľadom tej tragédii, áno? Určite sem neprišli pre to, aby mu doniesli čerstvú kyticu ruží a nejakú čokoládu. V tom prípade vám neostane nič iné, než len dúfať, že to prežije a ak áno, tak že s vami bude môcť vôbec komunikovať. Môj pohľad preskakoval z jedného na druhého.

pro **Ken Uchiha** Tue Jun 16, 2015 12:28 pm

Nemohla určiť, či klamem alebo nie. To by musela vedieť čítať myšlienky a to by bol asi prúser. Priložila svoju ruku na moje obklady a zasa ich vymenila. Zo všetkých zranení, ktoré som mával som práve popáleniny nenávidel. Je to asi to najbolestivejšie, čo môže byť. Ako keby vám niekto položil rozžeravené uhlíky na pokožku. Našťastie ona už bola jemná. "Hneď, ako to prestane bolieť, tak tu budem pre teba a môžme sa presunúť na cvičisko. Ak by si zvládla ešte dnes asi by som ťa vyobjímal k smrti." Zazubil som sa na ňu. Bola tu proste nuda a nebyť jej tak by som tu od nej zomieral. Miesto toho vážneho prípadu, ktorý si ona predstavovala sem v tichosti vstúpila ďalšia osoba. Očami som si ju prezrel a ostal som ticho, tak ako ona chcela aj keď som ju chcel pozdraviť. Je toto možné? To od kedy do nemocnice chodí toľko pekných báb? Ak by som sa zhováral s nejakým ďalším môjho veku určite by si myslel, že sem chodím práve s tohto dôvodu. Keď už prehovorila slušne som ju pozdravil. Než som sa ale stihol nazdať tak už aj odišla. "Toto bolo rýchle...žeby inšpekcia? Alebo je možné, že sa tu deje aj niečo vážne." Opýtal som sa jej a presunul som svoj pohľad z dverí smerom na ňu. Môj hlas bol tajomný, ako keby som tušil, že sa tu deje niečo nekalé. Pri tom som nemal absolútnu predstavu o tom, čo sa v dedine naozaj deje. Aj keď sa v dedine povráva o nejakom útoku na radných.

pro **Uchiha Benjiro** Tue Jun 16, 2015 12:52 pm

Hikaru se rozhodl počkat se mnou. Nevěděl jsem, jak dlouho tu zůstanu, takže jsem si v pokoji sedl na židli, dívaje se na polomrtvého či položivého radního. Hikaru vytvořil klona a někam jej poslal. Ačkoli mě zajímalo kam, nezeptal jsem se ho. Nechtěl jsem přerušovat to ticho, které nastalo po tom, co toho klona vyslal. Po nějaké době nás navštívila Airis. Neznal jsem jí a ona neznala mě, ale pár krát jsme se už setkali, například při bráně, když se řešili Kisukeho potomci. Tenkrát kvůli toho byla v pohotovosti takřka celá vesnice. No, Konoha si hodlá uchránit své, a to za jakoukoli cenu. Sharingan mimo vesnici znamená problém, a je jedno, kdo je používá, nukenín či nějaké shinobi z jiné vesnice.

Na Airis jsem beze slov pohlédl, sedíc dál na židli. Bylo neslušné neopětovat pozdrav, ale rozhodl jsem se to neřešit. V poslední době se toho stalo ve vesnici tolik, že jsem se v tom začínal ztrácet, a teď, když čekám v této místnosti, doufaje v zázrak, přijde někdo jako je ona, a řekne mi něco, co už jsem věděl hned na začátku, že ten radní je zřízený a vyléčit se hned nevyléčí. Možná, když se na chvíli probere, něco řekne. Nezbývá nic jiného, než doufat. Pokračovat v misi kvůli poutání zbytečné pozornosti s Hikarem nemůžeme, takže pomoct s objasněním toho útoku nepomůžeme. Teď je ten raní naší jedinou nadějí, vodítkem, jak dopadnout útočníka. Ovšem, ledaže by se útočník rozhodl přihlásit sám, pak by nám to usnadnil.

pro **Shizuka Yoru** Tue Jun 16, 2015 12:52 pm

Opatrně pokračovala ve výměně obvazů. Jak už řekla, po této várce hodlala začít s léčením. „No myslím, že si tu ještě den dva vyležíš. Chceš přece, aby se ti to vyléčilo pořádně, ne?“ Zvedla ruku a poškrábala se na hlavě. Posunula se na druhou nohu i tam vyměnila teplé obvazy.
Najednou za sebou uslyšela čísi hlas. Nevylekala se, i přes to že ji neslyšela přijít. Její otec ji na nečekané objeveními za zády často překvapoval a v nemocnici to bylo docela časté. Jenom pokývala hlavou, protože už odešla. Očkem se podívala na Kena a přemýšlela, proč jí nevaroval. Obvykle jí pacienti varují, když se za ní někdo objeví. Usmála se, když viděla jeho výraz. Určitě by se pobavila, kdyby uměla číst jeho myšlenky. Hlavně poté, co tam přišla ta žena.
Pokrčila rameny. „Jak to mám vědět?“ Byla zvyklá na to, že jí otec kontroloval, ale to bylo dřív, kdy se učila. Teď se chtěla taky učit, ale už byla více než schopná pracovat samostatně.
Narovnala se a dlaněmi otřela o sebe. „Tak to necháme ještě působit a pak bych mohla něco zkusit s tkáněmi.“ Nevěděla, jak ty popáleniny jsou vážné, tak jen mohla doufat, že to nebude trvat déle. Když tolik chce jít pryč.

pro **Hikaru Hyuuga** Tue Jun 16, 2015 8:03 pm

Muj klon se vratil celkem rychle.Zaklepal a vesel do mistnosti. To se priritila Aris a informovala nas o stavu radniho. no nebylo to nic moc. Kdyz odesla pouze jsem rozbalil ranec a hodil na sebe AnBU zbroj a plast masku jsem prozatim zachijil na opasek a cekal. Preci jen uz jsem patril mezi ANBu a momentalne nebylo treba mit masku. plast skryval mou uniformu. Takze jsem byl prozatim v klidu. Pote jsem se oprel u dveri a pokracoval v cekani nebo co se vlastne bude dit.

pro **Seito Senju** Wed Jun 17, 2015 1:33 pm

Došel jsem do nemocnice a šel rovnou k pokoji, kde měl ležet radní. Kde jinde by taky ti dva mohli být? Přišel jsem tedy ke dveřím a otevřel je. Měl jsem štěstí, protože tu byli. Byla tu dokonce i Airis. Všechny jsem slušně pozdravil a pak přišel blíže k Hikarovi a Benjirovi tak, aby to slyšeli jen oni. ,,Přicházím od Itachiho... Za ten útok může Hokage. Máte se o to postarat." Neříkalo se mi to vůbec snadno, ale už to tak bylo. Pak jsem ustoupil kousek od nich a čekal, co se bude dít. Teď už to měli na starost oni. Já už můžu čekat jen na to, co se mnou bude.

pro **Uchiha Benjiro** Wed Jun 17, 2015 3:55 pm

Zpráva, kterou nám sdělil Seito, nebyla potěšující. Doufal jsem, že do toho nebude Hokage zapletená, a to z vlastních důvodu. Má služba vesnici má základ v jí zavedeném systému, kde je Hokage na vrcholu toho všeho, takže mu ostatní důvěřují, a tak bez žádných pochybností splní jakýkoli jim zadaný úkol. Když tedy slyším a brzy i uvidím, že Hokage selhal, jak dál mohu věřit tomuto systému, vesnici? Má oddanost se ukázala býti směšná. Jsem ponížen tím, jak slepým jsem byl.

Vstal jsem ze židle a bez rozloučení odešel na chodbu. Když Hikaru ke mě přišel, promluvil jsem k němu. "Je načase využít tvého potenciálu. Zaveď nás ke Kyuudaime Hokage." Byl jsem připraven to vyřešit. Itachi-sama toto svěřil podle Seitových slov celé nám, takže jej nemůžeme zklamat. Zdá se být jediným v této vesnici komu ještě skutečně záleží na blahu lidí, co v ní žijí. Čekal jsem, že mě teď Hikaru povede, jelikož nemám to privilegium jako on, vidět tak daleko a přesně. Pokud se tedy Hikaru ujal vedení a vydal se Hanu hledat, následoval jsem ho.

Možný přesun

pro **Hikaru Hyuuga** Wed Jun 17, 2015 4:23 pm

Kdyz Seito rekl to co rekl celkem jsem byl zarazen. nechtel jsem tomu verit. Ze se o to mame postarat. Ono se to rika lehce ale opak je pravdou. Kdyz jsme odesly z mistnosti aktivoval jsme Byakugan a po te si nasadil masku ANBU. Preci jen toto bylo oficialni ukol.
"Senpai., jenom bych rad podotknul ze tohle nebude zadna sranda. Doufam ze mate nejake zkusenosti s jejimy schopnostmi. Ja bohuzel ano a tak vim ze je velmi nebeezpecna."
Nebylko to mysleno zle ale byla to pravda jiz jse mels ve zkusenosti a vedel jsme ze je to osina v zadku. snazil jsme se nemyslet na to jak se citim ale snazil jsme se soustredit na nalezeni Hokage. Rekl jsme nez jsem se vydal ven z budovy a benjiro me nasledujic.

(Presun)

pro **Soshi** Fri Jun 19, 2015 9:50 pm

Soshi

Jiní by zamířili domů, mé kroky však vedly sem. Těšil jsem se na úsměvy té drobotiny. Stačilo dojít do společenské místnosti, kde si děti hrály ve volném čase. Sesypaly se na mě jako vosy na med.
"Ahoj!" zasmál jsem se.
"Představte si, kde jsem byl. Ve skryté mlžné vesnici. Konaly se tam slavnosti a já..." sáhl jsem do batohu a vyndal na stůl hromadu bonbonů a cukrovinek.
"...jsem vám všem něco přinesl!"
A pak už jen stačilo posadit se do křesla a vyprávět a vyprávět. Bylo fajn být zase doma.

Edit: Když jsem všechny děti podaroval a řekl jsem jim o všem krásném v Kirigakure (jeden by řekl, že toho nebude tolik, ale bylo toho asi na dvě hodiny), vyrazil jsem na cvičiště. Je načase vkročit do otcových šlépejí.

//přesun

pro **Ken Uchiha** Thu Jun 25, 2015 12:40 pm

Cítil som sa troška trápne, že som tam len tak sedel a ona sa o mňa starala a vymieňala mi tie obväzy. Bolo to proste také zvláštne. "Samozrejme, že chcem." Jednoznačná odpoveď. Hoci ak by som ju nechcel nahnevať, tak by som jej asi povedal, že stačí len tak, aby som mohol chodiť. Medzi tým sem prišla jej kontrola a aj rýchlo odišla. Shizukin pohľad, ktorým ma teraz sledovala sa mi ale vôbec nepáčil! Ako keby sa mi snažila čítať myšlienky. Našťastie sa ale nič nepýtala a len prehovorila opäť k prejednávanej tématike. "Nó, to by bolo asi dobré." Nemohol som povedať najlepšie, lebo som sa v tom nevyznal. Ako by som sa aj mohol vyznať, keď som sa špecializoval hlavne na boj a čítanie a študovanie nových vecí hlavne zo zvitkov a kníh nebolo vôbec na mňa. Zdvihol som ruky nad seba a zasa sa trocha ponaťahoval, lebo som sa tu cítil byť nerozlámaný. A aby aj nie, keď som takmer celý deň v rovnakej polohe, ako som teraz.
"Máš dnes ešte veľa práce?" Opýtal som sa jej, lebo som nevedel, ako dlho tu musí ostávať. Išlo o to, že som sa jej predtým pýtal, že či by chcela trénovať a to odsúhlasila. Ja som bol zasa človek, ktorý takmer nič nezdržiaval, preto môj zámer bol jasný a to je ísť na cvičisko a trocha sa mrknúť na to jej zlepšenie. "Alebo ak máš, tak kedy budeš mať čas?" Opýtal som sa jej a čakal som na jej vyjadrenie. Určite musela vedieť o čo sa jedná a kam tým smerujem a ak nie veľmi ľahko jej to objasním.

pro **Shizuka Yoru** Fri Jun 26, 2015 9:25 am

Jakmile jí pravil, že chce, aby se mu nohy vyléčila úplně, zadívala se na něj. Určitě byl ten typ člověka, co chtěl jen tak zběžně vyléčit a jít zase ohrožovat si život. Ale přesto jen pokývala hlavou, že s tou jeho větou naprosto souhlasí. Být na sto procent zdravý vydává lepší výsledky, než jen zběžné léčení.
Obvazy mu konečně vyměnila všechny. Protáhl se. Nebylo divu. Byl to muž činů a ne lelkování. Pousmála se. „Hodně se tu nudíš, že?“ optala se. Nečekala na žádné přikývnutí nebo odsouhlasení. Bylo to na něm vidět. „Budu se vynasnažit, abych to popohnala, ale všechno s mírou!“ Po slově ale vztyčila ukazováček a pohrozila mu. „Spěchat s mírou. V lékařském umění bych to nedoporučovala, ale co mám s tebou dělat?“ povzdechla si. Vzala misku a odnesla ji k umyvadlu, kde obsah vylila do odpadu. Už to nepotřebovala. Pak ji vrátila zpátky na stůl, aby tam mohla později odložit obvazy, které nebude potřebovat.
„Takže, já se půjdu podívat, jestli mě někde nepotřebují a ty tu pěkně chvíli zůstaň. Až se vrátím, tak začneme.“ Ukázala na nohy, aby nemyslel na něco jiného. Tak mu dala odpověď na to, jestli má čas a jestli nechce jít trénovat. Nejdřív jej chtěla pořádně vyléčit a potom mohli jít na cvičiště, vytvořit si nová zranění.
Otočila se tedy a odešla z jeho pokoje.

Procházela celou nemocnicí a kontrolovala ležící pacienty, jestli něco nepotřebují. Narazila na pokoj, kde ležela malá dívenka. Zaklepala na dveře a vstoupila dovnitř. „Ahoj,“ pravila mile a s úsměvem. „Tak jak se dneska máme?“ optala se jí a přistoupila k jejímu lůžku a podívala se na chorobopis. Čekala na její odpověď, ale nedočkala se jí. Ležela tu týden a ani jednou s ní nepromluvila. Shizuka se na ni podívala a zjistila, že se dívá se smutným výrazem z okna. To nikdo neumí si odpočinout po zranění? pomyslela si smutně. „Mám pro tebe dobrou zprávu. Dneska k večeru si pro tebe rodiče přijdou. Příště, až si budeš hrát na srázu, dávej si pozor, jo?“ Po její novince se na ni podívala s jiskřičkami v očích. Za celou dobu se na ni usmála a pokývala na souhlas. „No vidíš, že nemusíš být pořád smutná. My tě dáme do pořádku, tak se na nás aspoň usměj.“ Otočila se a odešla za dalšími pacienty.

Po hodině se vrátila zpátky za Kenem. „Tak jdeme na to?“ optala se.

pro **Ken Uchiha** Sat Jun 27, 2015 10:33 am

Stále som mal pocit, že keď sa na mňa pozerala mala ma úplne prečítaného. Naozaj som začínal mať ten pocit, ako keby čítala myšlienky. Shizú? Načo myslím, vieš to? Bububu?! Pri tejto myšlienke som na ňu zamyslene pozeral ale potom som sa sám pre seba začal chichotať. Bože, taká sprostosť, čo ma to len nenapadne. "Prepáč, trocha som sa zamyslel." Poviem a nahodím ospravedlňujúci pohľad. Obväzy už boli všetky vymenené. Nemohol by som povedať, že sa cítim zle, len som sa chcel proste už pohybovať po vlastných nohách. Na jej prvú otázku som jej nestihol ani odpovedať, tak som na ňu vyplazil jazyk. Lenže v tom som si uvedomil, že to je detinské, preto som jej ukázal len špičku. Od kedy to je detisnké? Predtým ma to príliš netrápilo. Kto by povedal, že sa dokážem dostať do rozporu samí zo sebou? Ďalej som počúval jej slová a vedel som, že ma konečne už dá úplne do poriadku. Dokonca mi nenechala ani moju dvojzmyselnú poznámku vysloviť! Strašné veci toto. "Hlavne sa niekde po ceste nestrať." Po týchto slovách sa ona vybrala z miestnosti a šla si po svojom. Ja som sa poobzeral okolo seba a zahľadel som sa von oknom, kde mi bil do očí pohľad na krásnu preslnenú ulicu. Prechádzali sa tade rôzne existencie, deti a dospelí.

Ako bola Shizuka preč ja som sa stihol lepšie uvelebiť na posteli a preto som tam teraz pre zmenu ležal a mal som ruky za hlavou. Rozmýšľal som o tom tréningu, ktorý nás len čaká. Najprv by sme mali určite začať nejakým rozcvičovacím bojom, aby sme si rozprúdili krv a keď tak, potom by sme prešli k tomu genjutsu. Aj ja by som sa mohol naučiť niečo nové. Žeby potom zájdem aj do kancelárie? Rozmýšľal som si pre seba a cítil som, ako sa mi zatvárajú oči. Nechcel som ale zaspať, preto som ich na silu otváral. Však onedlho určite príde Shizuka, ktorá by asi nebola nadšená, ak by som tu zaspal. Aj tak je dnešok pomerne zaujímavý. Nieje nad to mať v sebe dobrý vnútorný pocit. Hlavne, ak bude prevládať dlhšie. S týmto pocitom som nakoniec naozaj aj zaspal. Tie okolité podmienky sa proste nedali vydržať. Nemohol som sa pohnúť, dobre sa tu ležalo a bolo tu uspávajúce teplo. V tom som sebou o takú 3/4 hodinu mykol a rýchlo som sa posadil. "Au, au au ... pomaly." Poviem si sám pre seba a štuchnem prstom do nohy. "A predsa bolí sviňa jedna." Vďaka hodinám na stene som vedel, ako dlho som spal a všetko nasvedčovalo tomu, že tu ešte nebola. Potvrdilo sa mi to po ďalších pár minútach premýšľania, keď sa vo dverách objavila Shizuka. "Určite! Už sa nemôžem dočkať." Poviem s úprimným zapálením pre vec a potľapkám rukou na posteľ vedľa seba. Nie! Nemôžem vedieť že som zaspal. ... určite nie. Pokyvkával som si v duchu súhlasne imaginárnou hlavou.

pro **Shizuka Yoru** Sun Jun 28, 2015 12:26 pm

Ještě předtím, než se vrátila do pokoje, zastavila se v ordinaci svého otce. Podívala se šuplíku a něco z tama vzala. Poté se vrátila do pokoje, kde ležel její dnešní nejvážněji zraněný pacient. „Tak jdeme na to?“ zeptala se, jakmile se vrátila zpátky k němu. Ken s radostí souhlasil. Už se nemohl dočkat, až odtud odejde. Všimla si, že změnil polohu. Ležel. Nejspíš mu vadilo dlouhé vysedávání. Přistoupila k jeho posteli. „Tak…“ Naklonila se k jeho nohám. Vypadala jako by se snažila prohlédnout skrze obvazy. Přemýšlela, jak by nejlépe začala. Nejspíš to mohlo vypadat divně, jak lékař uvažuje o léčení, ale byly tu aspekty, které potřebovaly pořešit. Jako například kde začít, jestli to vzít na etapy či rovnou vyléčit všechno a další takové drobnosti, které by mohly způsobit i nějaké komplikace, při vážnější zranění.
„Nejdřív ti odstraním obvazy a asi začnu z hloubkovou obnovou tkání,“ řekla mu. Chtěla, aby věděl, co chystá dělat. „Možná to bude nepříjemné a bolet to. Pokud se rozhodneš hýbat, tak mi to řekni, abych ti dala něco na uklidnění.“ Kdyby se pohyboval při léčení, mohlo to udělat další potíže.
Začala mu sundávat obvazy, které odložila do prázdné mísy, co si tam nechala. Opět se naklonila nad zranění. Nevypadalo moc pěkně, ale také to nebylo nejhorší zranění, co viděla. Pokývala hlavou. „To nebude tak komplikované,“ promluvila spíše pro sebe. Často si vykládala při ošetření. Raději to říkala nahlas, aby při chybě se slyšela a opravila se zavčas.
Složila pečetě na léčebnou techniku. „Začnu. Kdyby něco, nezapomeň mi říct.“ Přiložila ruce k pravé šlapce a soustředila se na obnovu tkání.

pro **Rokuro** Fri Jul 03, 2015 9:08 pm

Moje kroky viedli do nemocnice, nie že by som potreboval nejaké vyšetrenie, ale šiel som za Airis. Vstúpil som hlavným vchodom, netušil som kde presne ju mám hľadať. Už teraz tu pobehovalo viac než dosť medikov, takže som sa na chvíľku musel zorientovať.
Chvíľu som tam na chodbe len tak stál, nakoniec som sa rozhodol teda vyhľadať červenovlásku. Prešiel som zopár chodieb, až pokiaľ som nenarazil na jej ordináciu alebo skôr kanceláriu, dvakrát som pomaly zaklopal a čakal.
Medzitým som premýšľal, čo vlastne mi povie či to bude zlé alebo dobré. Vlastne sám som netušil, ktoré slová by som od nej chcel počuť. Ja a Airis, to bola podivná kapitola v mojom živote, trošku bláznivá a zároveň taká vážna. Ako to bude pokračovať som bol sám zvedavý, preto som tu vlastne prišiel.

pro **Airis Shiroyaki** Fri Jul 03, 2015 9:31 pm

Chovanie tých dvoch sa mi nepáčilo. Čo ale čakať od ANBU? Sťažka som si povzdychla a vošla späť do miestnosti s Radným. Jeho stav bol stabilizovaný, zdalo sa, že prežije, otázkou bolo, s akými následkami. Poranenia mozgu sú vážne zranenia, ktoré môžu viesť k obrovským komplikáciám. Viac som už nemohla urobiť.
Vytratila som sa preč a so skleným pohľadom v očiach som si to mierila ku svojej kancelárii. Cítila som, že odtiaľ potrebujem vypadnúť, narobila som si tu už hanby dosť, keď som vystrájala ohľadom detí svojej sestry, preto som sa jednoducho potrebovala stratiť niekde vo svete, na chvíľu sa zbaviť svojich problémov. Mala som pocit, že ma tu už nikto nepotrebuje. Tak či tak som sa tu nemala s kým baviť, teda okrem Rokura a svojich žiakov, s ktorými som sa ale bavila výlučne len ohľadom výučby a techník.
Rozvalila som sa v kresle za stolom. Dnes som bola akási lenivá, mrzutá, nemala som náladu na nič. Z ničoho nič mi niekto zaklopal na dvere. Ďalej! Zvolala som, na dvere som sa však ani len nepozrela, bolo mi jedno, kto za mnou prišiel, určite mi zas prišiel oznámiť, že tu je nejaký nový zranený pacient a treba sa oň postarať. S takouto náladou by som niekoho takého poslala do prdele.

pro **Rokuro** Fri Jul 03, 2015 10:10 pm

Ako som tak stál a premýšľal, z toho premýšľania ma prebralo zvolanie samotnej Airis, nech vstúpim. Otvoril som dvere so slovami. "Ahoj krásko!" Príjemne som sa usmial na Airis. Rozhodne nevypadala ako najšťastnejší človek pod slnkom, ale čo. Hneď som to na nej spozoroval a vedel som, že s mrzutou Airis nie je taká zábava.
"Vypadáš nejako... skleslo?" Povedal som viac menej zrejmú vec, šlo mi však o niečo iné. "Nechceš si na chvíľku dať voľno? " Opýtal som sa jej, keďže by jej to rozhodne prospelo. Momentálne vypadala naozaj znudene.
Dúfal som, že Airis bude súhlasiť a nejak to zariadi. Videl som na nej, že mala chuť odtiaľto vypadnúť, takže ak bude namietať, pre mňa za mňa som ju plánoval aj uniesť...

pro **Airis Shiroyaki** Sat Jul 04, 2015 6:13 pm

Našťastie, bol to len Rokuro. Stále lepšie ako nejaký malý trd, ktorý mi tu hodí na stôl zoznam zranených, o ktorých sa mám postarať. Čau? Mierne som sa zaškerila, keď ma označil ako "krásku". Nebrala som to ale vážne, možno to myslel len zo srandy. Alebo? No vieš čo? To nemocničné prostredie mi už začína liezť na mozog, úplne mi už zo všetkého prepína a najviac ma asi štve to, ako sa ku mne ostatní správajú. Bola som tým typom človeka, ktorý si vyžadoval aspoň minimálnu slušnosť, ktorú v poslednom čase nemal absolútne nikto. Každý sa správal ako decko v puberte. Takým som s radosťou rozdávala päste, pretože mne nikto skákať po hlave nebude. Rada by som, ale najskôr sa to nedá. Musím si tu odsedieť to, čo som presedela na slávnosti. Prevrátila som očami. Však tu sa dá tiež príjemne pozhovárať, či nie? Táto kancelária bola snáď jediným miestom, kde som mohla byť úplne sama a mala tu aspoň nejaké to súkromie, preto som ju mala vskutku rada.

pro **Rokuro** Sat Jul 04, 2015 6:48 pm

"Komu by to tu neliezlo na nervy." Kývol som hlavou stále s úsmevom. I keď ona nemala práve najlepšiu náladu, tak mne ju skaziť nemohla. Teda môj plán bol jasný, dostať ju odtiaľto a bolo vidieť, že ona sama moc nechcela. "Príjemne? Viem si predstaviť veľa iných príjemnejších miest. " Trošku som jej to tu musel zkritizovať. Samozrejme nebolo to tu také zlé, kancelária bola dobre zariadená. Pomaly som sa k nej približoval, krôčik po krôčiku. "Určite si tu bez teba poradia." Pousmial som sa a zrazu som ju vzial do náručia. "Keby niečo, tak ťa uniesol Uchiha. " Znova som sa uškrnul, a vyskočil von z kancelárie cez veľké okno. Mohla hovoriť, čo chcela alebo aj klásť odpor, ale pochyboval som, že by na mňa použila svoju super silu, preto som nemal problém s tým jej vzdorovať a jednoducho s ňou v náručí som sa rozbehol čo najďalej od nemocnice. Teda nechcel som ju doslova uniesť, ale táto situácia si to žiadala.. Možno to bolo v jej očiach detské alebo pubertiacke a ja som tušil, že ona také veci moc nemusí, ale bolo to pre jej dobro!
Presun

pro **Airis Shiroyaki** Sat Jul 04, 2015 7:39 pm

Prižmúrila som naňho oči. Čo ten Uchiha plánoval? Nevyzeral tak, že by mal čisté svedomie, určite ho niečo v tej chorej hlavičke napadlo. P-počkaj! Zhrozila som sa, keď ma zdvihol z ničoho nič do náručia. To predsa nemôžeš, ja tu musím ostať! Dívala som sa naňho úplne vážnym pohľadom, ale jemu to bolo asi úplne u prdele, pretože som sa odrazu len dívala na to, ako okno vedúce do mojej kancelárie mizne v diaľke.
Nech som sa ale snažila tváriť akokoľvek rozhorčene, jednoducho mi ten pocit voľnosti vyčaril úsmev na perách, ktorý sa následne zmenil na hlasný smiech. Táto situácia mi pripadá komická. Nejakú medičku unáša z nemocnice Uchiha. Bože, ty si trdlo. Vyhlásila som a zazubila sa. Kto vie, kam ma niesol, ale úprimne mi to bolo jedno.

PRESUN

pro **Ryuuk** Sat Jul 18, 2015 9:40 pm

Po dlouhé době jsem se dostal do nemocnice. Měl jsem dlouhý relax,který mi doporučila Airis-sama. Doufál, že na mě nezapomněla a taky aby tu byla nebo sem přišla. Celkem sem se nemohl dočkat treninku,ale popravdě jsem měl strach z toho ,co bude se mnou dělat. Moje myšlenky na trenink s Airis-sama se změnili,když jsem začal pomáhat v nemocnici. Člověk by se divil, co si dokáže udělat. Ale v povolaní shinobiho bych se neměl moc divit. V nemocnici se nic moc nedělo aspon od posledně,když se před ní objevil polomrtvý ,už. Celkem mě zajímalo,jak se mu daří. Hodiny plynuly a já si toho moc nevšímal. Pomáhal jsem s ošetřováním pacientu ale i lidí,kteří přišli. Za několik hodin jsem měl pauzu, mohl jsem se konečně najíst. Za tu dobu,co jsem tu správcoval mi vyhládlo. Sedl jsem si do jídelny a vytáhl jsem si krabičku s jídlem. Měl jsem vlastní jídlo i když se tu dalo koupit. Měl to jen jeden důvod, jídlo v nemocnici se nedá jíst, to ví každý. Po jídle sem si sedl na lavičku před v chod a čekal.

pro **Shinobi** Mon Jul 27, 2015 12:47 pm

Vesnice jde ke dnu. Začalo to útokem na radní, a pokračuje to pokusem o odstranění Hokage. A to nejhorší je, že za to jsou nejspíš zodpovědní vysoce postavení shinobi v této vesnici. Těžko tomu uvěřit. Kolem toho všeho je pořád spousta nejasností. Uchiha Itachi, který by možná měl k tomu co říci, je mimo vesnici. Pak tu je ještě radní, který přežil útok a teď se zotavuje ve vesnici.
Na začátku byl jeho život v ohrožení. Po stabilizaci to šlo s ním ale jen k lepšímu, až nakonec se tento den úspěšně probral. Dostal najíst, napít. Pomalu si začal vzpomínat na vše, co se v zasedací místnosti odehrálo. Z obav, komu může věřit a komu ne, se ale rozhodl všechno říci až Itachimu, nebo poslední radní, Satsuki, aby ji ochránil. Už brzy se tedy dočkáme odhalení pravdy!
Tu najednou do místnosti, kde radní ležel, vešli dva anbu. Tým anbu, který radního hlídal, jim v jejich práci nebránil, protože se patřičně prokázali a vše vysvětili. Radního je potřeba vyslechnout, a to pokud možno na jiném místě než v nemocnici. "Štěstí, že jste se probudili. Konoha je v ohrožení. Přesuneme Vás. Snažte se nepoutat na sebe pozornost." Uklonili se, umístili radního na vozíček, protože nebyl schopen dřívějšího "volného" pohybu, a vydali se s ním pryč. Radní byl zmaten. Po svém probuzení nezískal ještě tolik sil, aby se byl schopen bránit a uvažovat nad tím, co se právě děje. Proto jen přikývl. "Dobrá." Pak už zmizel týmu anbu, který jej střežil, na konci chodby, a oni se proto vydali zpátky na centrálu. Překvapivě nikoho nenapadlo se zeptat, kam radního ti dva vezou.

pro **Uchiha Benjiro** Thu Jul 30, 2015 4:09 pm

Na nosítkách mě donesli s Hikarem do nemocnice. Na mé ruce se začali objevovat černé tečky. Naštěstí jich nebylo moc. Sestra v nemocnici mi kdysi řekla, že se něco podobného bude dít. Od té doby jsem nezaznamenal žádné drastické změny na svém těle. Po boji s Hanou se má "nemoc" ale začala projevovat intenzivněji.
Vzhledem k bezpečnosti mě umístili na jiný pokoj než Hikara, a před něj si stoupli nějací shinobi. Nebyl jsem schopen rozeznat, kdo to přesně byl, jelikož jsem pořád špatně viděl. Za chvíli jsem pak ztratil vědomí.
Když jsem se probral, bylo mi líp. Dokonce jsem i lépe viděl. V dálce se mi jevily předměty rozmazaně, ale dokázal jsem rozpoznat barvy, a na blízko jsem docela solidně viděl. Mé ruce i nohy byly zesláblé. Sotva jsem s nimi dokázal pohnout o deset centimetrů. Černých teček na rukou jsem si nevšiml, protože jsem měl ruce pod peřinou. Divně mě ale svědily. Bezvládně jsem ležel a díval se z okna na Konohu. Snad se tu Satsuki-sama brzo objeví, a toto nedorozumění vysvětlí.

pro **Airis Shiroyaki** Sat Aug 01, 2015 9:52 pm

Vrátila som sa späť do nemocnice. Celý čas som sa usmievala ako mesiačik na hnoji, čo bol u mňa celkom nezvyk, ale zdá sa, že u mňa dochádza pomaly k povahovej zmene. Možno to malo na svedomí to, že rady ANBU som opustila už dávnejšie a teda som akosi nemala dôvod k tomu svoje pocity nejak veľmi prekrývať.
Počula som o tom, že sa tu objavil Benjiro, ale zdalo sa, že je v dobrých rukách, preto som nemusela zasahovať ja. Skôr som hľadala svojho žiaka. Ryuuka. Kto vie, kam sa podel, preto som verila že sa bude nachádzať práve tu, pretože naháňať ho po celej dedine som vážne nechcela. Napokon som ho našla priamo v jedálni pri jedle. Dobrú chuť prajem. Popriala som mu a prisadla si. Mám vyriešené všetko, čo som potrebovala, preto po jedle môžme oficiálne začať s tréningom, dobre? Ja osobne som zatiaľ hladná nebola, preto som tam len tak sedela a čakala.

pro **Rokuro** Sun Aug 02, 2015 4:53 pm

Prišiel som do nemocnice. Tentokrát som neprišiel za červenovláskou, ale šiel som navštíviť jedného Uchihu. Dozvedel som sa, že sa tu nachádza Uchiha Benjiro alebo aj Gobi no Benjiro, nazvať ho môžete akokoľvek. Dôvod navštevy bol rozmanitý, jednak podobná krv, čo nam kolovala žilami a i keď sme neboli súrodenci bol predsa z klanu. Naviac som sa chcel dozvedieť, čo ho dostalo do nemocnice.
Netrvalo dlho a zistil som, kde sa nachádza. Prešiel som pár chodieb a prišiel som k izbe Uchiha Benjiru, akurát pred touto izbou stála nejaká stráž. Kukol som sa na tú ochranku. Teraz som nevedel či je Benjiro tak dôležitý, že ma ochranku pred dverami. "Zdravím, pustíte ma dnu?" Nasledovala moja otázka ani by som sa nepýtal, kebyže nestoja pred dverami.

pro **Shinobi** Sun Aug 02, 2015 6:03 pm

Anbu stráž před Benjirovým pokojem

Hlídání Benjirového pokoje byla nuda. Byl tak zesláblý, že se nemohl pohnout, takže byl úplně neškodný. To má za to, že se pokusil zabít Kyuudaime Hokage! Mizera jeden. Když chytí Mikomi, vesnice zase bude bezpečná. Stráže ale nikdo neinformoval o tom, jestli Benjiro s Mikomi nespolupracovali ještě s někým kromě Hikara, takže museli být v pohotovosti celou tu dobu, co se tu nic podezřelého nestalo.
Když se blížil Rokuro, zpozorněli. Jako jeden z Uchíhů se může pokusit zachránit svého druha. Boj proti němu by byl tvrdý oříšek. Sám anbu by proti němu neměl šanci, ale naštěstí stráží před pokojem bylo hned několik. "Omlouvám se, Rokuro-san. Do pokoje kvůli bezpečnosti nemůžeme pustit nikoho." Anbu Rokura znal, a to ještě když sloužil jako jeden z nich. Říkalo se mu to proto těžko.

pro Sponsored content

Konoha nemocnice

Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice