Konoha nemocnice

pro **Assasin Senju** Sat Jul 13, 2013 7:58 pm

First topic message reminder :

Konoha Nemocnice, zde se léčí všichni zranění.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V nemocnici jsou přítomné dvě NPC Iryo supešalisuto xD (Lékařský specialista).

Shizune a Sakura Haruno.

pro **Minako Nara** Wed Aug 12, 2015 10:02 pm

"Ah!" Vyloudila jsem ze sebe protože mě napadlo něco geniálního. "Minutku." Odložila jsem skleničku na stoleček a vyběhla z pokoje. Rychle jsem se propletla mezi lidmi až do bufetu a běžela zase zpátky. Zavřela jsme za sebou dveře a nedovolila si ani vydýchat. Šoupla jsem brčko do vody a podala Natsuki skleničku přičemž jsem se jí druhou rukou snažila trošku podepřít aby při pití tolik neležela. "A co hlad? Máš hlad?" Zeptala jsme se zatímco pila. "Můžu pro něco skočit...jídlo tady není zase tak špatný jak všichni vykládají." Pousmála jsem se.

pro **Natsuki Uzumaki** Wed Aug 12, 2015 10:07 pm

Podvihla som jedno obočie, ak som ho teda stále mala. Bolo to naozaj trdlo. No očividne nie tak veľké, ako ja. Nechala dokorán otvorené dvere, no hneď sa za ňou zavreli.. yep.. strážili ma Anbu, muselo sa stať niečo naozaj vážneho. Možno za to mohol Kyuubi? Pri tejto myšlienke ma prepadol istý druh strachu.. čo som preboha spravila?
Keď sa vrátila aj s brčkom a pomohla mi napiť si, ani som jej nestihla poďakovať a už ma zasypala ďalšou otázkou.
"Nope.. netreba.." Vydýchla som a na chvíľku som sa na Minako pozerala.
"Ako sa voláš?" Nie že by som to potrebovala vedieť, ale bolo fajn vedieť, kto sa o vás stará a podobne..

pro **Minako Nara** Wed Aug 12, 2015 10:14 pm

"Minako." Odpověděla jsem a odložila skleničku pryč. "Kdyby jsi něco potřebovala tak mi určitě řekni." Řekla jsem horlivě a pak si zamyšleně prohlídla její zranění.
"Myslíš...že ti můžu vyměnit obvazy?" Neměla jsem představu jak jí všechno musí bolet při každém pohybu a tak jsem se radši zeptala. Kdyby se na to necítila určitě by to mohlo ještě počkat. Zatímco jsem čekala na odpověď sundala jsem si návleky na ruce a svetřík aby mi to nepřekáželo.

pro **Natsuki Uzumaki** Wed Aug 12, 2015 10:19 pm

Bola som vlastne rada, že som na sebe obväzy mala a že som bola tak trocha zafačovaná aj na ksichte. Teda len takými vankúšikmi, ale aj to zakrívalo istú červeň, keď zo seba začala bez varovania vyzliekať ten svetrík. Čo tu so mnou chcela robiť? Takmer som jej chcela začať vykladať, že by to teraz nebol dobrý nápad.. že možno o pár dní, no takmer som si práve kvôli tomuto v duchu vynadala do debilov.
"Teší ma Minako-san, ja som Natsuki." Predstavila som sa tiež a stále som pokukovala po jej pomerne obtiahnutom tope.. a to mi prišla ako hamblivé dievča.
"Uhm.. neviem, nie som doktorka.. " Usmiala som sa ospravedlňujúco.
"Ale ak ťa to upokojí, môžme to skúsiť.. nejak to vydržím." Aspoň sa mi už rozprávalo lepšie.. museli mi dať nejaké sedatíva. Cítila som sa trocha oťapene, malátne, moc som nevedela rozlíčiť rôzne napríklad.. moraĺen hodnoty a cítila som sa kupodivu celkom dobre. Síce to stále bolelo, no mohlo to bolieť omnoho viac. Mohla za to tá hadička? Kto vie.

pro **Minako Nara** Wed Aug 12, 2015 10:45 pm

Pousmála jsem se na ní a přešla k posuvnému stolečku, kde jsem měla vyskládané věci. "Tak fajn." Natáhla jsem si rukavice a začala nejdříve u toho nejlehčího aby se nemusela zvedat. Rozstřihla jsem opatrně obvaz na její levé ruce a vyhodila ho do speciálního koše. Chtěla jsem jí vydesinfikovat zranění ale bylo o dost menší než jsem si představovala. A jo.. Protočila jsem oči, po vyléčení jí zůstaly už jen malé ranky..ale stále se mohlo stát že by se zanítily. Mlčky jsem jí ranky ošetřila a sledovala jsem koutkem oka její výraz abych poznala, jestli jí to není moc nepříjemné. Když jsem byla hotová zavázala jsem jí ruku novým obvazem a přesunula se k druhé. Proces byl úplně stejný. Pak jsem jí odhrnula peřinu a stejně pokračovala u nohou. Po tom co jsem je dokončila jsem na chvíli přešla ke skřínce a vytáhla další obvazy. Teda...je jich zapotřebí dost. Přešla jsem zpět k ní a usmála se na ní. Teď byl na řadě obličej a břicho nakonec. Naklonila jsem se nad ní a opatrně sloupla velké náplasti s polštářky. Opatrně jsem ranky vyčistila a potřela mastičkou. Následně jsem je zase zalepila. "Tak." Vzala jsem si do ruky nůžky, které byly na konci zakulacené. "Teď to rozstřihnu...ošetřím a až pak budu potřebovat aby jsi se posadila. Abych se mohla kouknout na záda a zavázat to." Oznámila jsem jí a začala stříhat obvaz na břiše. Čím víc jsem se blížila ke konci tím víc jsem začínala být nervózní.
Ne že bych měla nějaké perverzní myšlenky...spíš jsem si představila sebe v této situaci. Já bych asi celá zrudla a nenechala si to převázat. Odloupla jsem obvaz a na zbytku ještě ležela. Tváře získaly trochu zdravou barvu a já se pustila do ošetřování. Když jsem byla hotová koukla jsem se na ní. "Teď tě posadím." Zamumlala jsem potichu a nervózně jí pomohla.

pro **Rokuro** Thu Aug 13, 2015 6:23 am

Vzdorovať Airis moc nešlo, pivo som zanechal na stole, pretože ma Airis bez oznámenia začala ťahať smerom do jej kancelárie. Nevzdoroval som, bolo by to určite zbytočné. Dotiahla ma až do tej kancelárie a tam ma usadila do kresla. "Takýto VIP servis..." Uškrnul som sa aj cez tú bolesť, od ktorej som pomaly začal dostávať úľavu, hlavne vďaka tej zelenkastej chakre, ktorá mi nohu liečila. Všetky tie jej vyčítavé pohľady boli dosť nepríjemné. Po pár minútach bola Airis hotová. Znova mi povedala, že si mam na seba dávať pozor. No čo som nečakal, bolo objatie okolo krku. "Hai, budem." Povedal som jej, keď ma objímala. Radšej som jej ani nehovoril, že nebyť pár shinobi, tak by som asi ešte ležal na operačnom stole... Airis mi celkom zlepšila náladu, teda nebola bohvie ako optimistická, ale bola to Airis a len to, že som ju videl mi stačilo na mierne zlepšenie nálady. "Nakoniec som z toho vyšiel celkom dobre nie?" Pousmial som sa skôr sám pre seba, keďže tu bolo viac horších zranení. Stále som bol vyčerpaný už len z toho súboja. Použil som veľa očných techník, no moje oči to vydržali. Tie Senju bunky ma zatiaľ držali dostatočne, kto vie ako dlho mi to vydrží.

pro **Natsuki Uzumaki** Thu Aug 13, 2015 7:10 am

Chvíľu som sledovala, ako mi vymieňa obväzy na rukách. Potom prešla aj k nohám a ja som pri každom novom pocítila istý druh takého príjemného chladu.
"Uhm.." Odvetila som jej k jej upozorneniu a sama som len na chvíľku zatvorila oči. Radšej som ani nechcela vedieť, ako vyzerám. Boh vie.. no nemyslela som si, že mi niekedy ostane nejaká výrazná jazva. Proste som bola ten typ, ktorý sa vedel zo všetkého vylízať. Po chvíľke som však oči otvorila, keď mi došetrila tvár a išla na telo. Trocha úsmevne som si ju prezrela. Bola viac nervózna než ja. Ja som nervózna nebola, predsa len ona tu bola tá čo ošetruje. Len som znova prikývla a s jej pomocou som sa posadila , pri čom som sa otočila jej.. chrbtom? alebo predom? Podľa toho ako potrebovala.

pro **Minako Nara** Thu Aug 13, 2015 8:52 am

Ošetřila jsem i zbytek těla a spokojeně si sundala rukavice. "Hotovo." Zahlásila jsem a začala uklízet aby to tam nepřekáželo. Po tom všem jsem došla k parapetu a zaregistrovala už dááávno studenou čokoládu. Vzala jsem si kelímek a pomalu se napila. I studená je pořád dobrá. Olízla jsem si rty a sedla si na stoličku v rohu. "Kdyby něco tak si řekni.." Zazubila jsme se na ní povzbudivě.

pro **Natsuki Uzumaki** Thu Aug 13, 2015 9:40 am

Nakoniec som bola obstaraná a znova som na sebe mala nové obväzy, ktoré boli celkom no.. nové.
Ostala som však sedieť, pretože sa mi priliš nechcelo ležať. Predsa len keď človek leží, ani na moc vecí nevidí.. len na strop. Sotva sa môže poobzerať po okolí a podobne.
"Hmm.." Na chvíľku som sa zamyslela a pozornejšie som si Minako prezrela.
"Vieš mi povedať čo sa.. stalo Minako-san?" Spýtala som sa jej, aj keď som sa viac než len bála odpovedi.

pro **Minako Nara** Thu Aug 13, 2015 10:21 am

Chvilku jsem mlčky přemýšlela a snažila se pochytit aspoň něco co lidé říkali. A jak jsem tam tak seděla v klidu a snažila se na něco přijít vzpomněla jsem si na akademii. "No, já u toho nebyla ale asi jinchuuriki? Lidé říkali, že tam byl strašný zmatek a proti tomu kdo to způsobil nastoupila snad půlka vesnice." Odpověděla jsem jí i když to s tou půlkou vesnice lidé asi přeháněli. "Ty si to nepamatuješ? Jak jsi se do toho vůbec připletla ty?" Zeptala jsem se zvědavě a sledovala jí.

pro **Ryuuk** Thu Aug 13, 2015 12:50 pm

Pomálu jsem usínal na lavičce a čekal když mě Airis pošle domů."Velice rád půjdu spát." Pousmál jsem se a potom si zívl. Byl jsem unavený a chtěl jsem se pořádně vyspat. "Dobře" pověděl,když se zmínila, že pro mě má něco nového. Těšil jsem se. "Na shledanou " rozloučil jsem se s Airis a usmál jsem se. Vydal jsem se domů.
Bohužel za pár hodin jsem byl zpátky moc jsem toho nenaspal,takže jím tu moc nepomůžu. Musel jsem se dopovat chakrovymi pilulkami, abych hned ze začátku neodpadl. Najednou se u mě objevila Airis. "Hai" přikývl jsem na její pokyn. Dala mi svou chakru,cítil jsem se mnohem lepé,byl jsem čilejší. Dřív než jsem si uvědomil, co po mně Airis chce, už tu nebyla. "CO?!" vyhkrl jsem ze sebe. On chtěla po mě nemožné. Tohle sám nikdy nezvládnu. "Možná jsem jí přeslechnul" pomyslel jsem si a a vydal jsem se ke sálu č. 3. Před sálem jsem se převlekl do pláště, dále jsem si vzal roušku a nasadil sem si rukavice. Vešel jsem na sál a oddechl jsem si. "Bohu dík."Byli tu kolegové,takže jsem na to nebyl sám.
"Slečno,prosím, opusťte sál" pověděl chirurg Shizuki. Mezitím sestřička rozvěsila rentgenové snímky. Na snímcích byli, zlomená pravá ruka, dvě zlomené žebrá na pravé straně a krvácení v oblasti sleziny. Chirurg z toho nebyl nadšený,ale měl hodně zkušenosti. Mezitím jsem se sestřičkami připojili Kena na přístroje, dali jsme mu potřebné látky a taky anestezii,abychom ho uspali. Nevypadalo to dobře, zranění byly propletený. Nejdůležitější bylo zastavit krvácení.
Chirurg se první vrhl na krvácení. Pomoci skalpelu rozřízl kůži v oblasti 10.žebra. Aby se dostal k slezině, musel proříznout mezižeberní sval. Skalpelem rozřízl sval a dostal se k slezině. Stál jsem u něho a podával jsem mu potřebné věci. Sestřička používala kleště a držela tampon,který byl namočen v fyziologickém roztoku, odsávala přebytečnou krev,která ze sleziny vytékala. Speciálním tkáňovým lepidlem zacelil trhlinu v slezině. Mezižeberní sval zašil vstřebatelný i nevstřebatelný materiálem, potom zašil i kůži. Jeden problém byl vyřešen, teď byl Ken mimo ohrožení života.
Řadě teď byla jeho ruka, lepé řečeno páže. Chirurg očistil ruku a zaznačil si řéz. Vzal skalpel a vedl ho tak jak si ho zaznačil. Ken měl štěsti,že zlomena nezasáhla žádnou žili nebo tepnu. Chirurg se rozhodl, že na zlomeninu použije nitrodřenový hřeben. Já jsem vůbec netušil co dělal a proto mé místo vystřídala sestřička,která věděla co a jak. Měl jsem delší dobu na odpočinek. Po nějaké té době to měli už hotové. Chirurg měl už tady padla,posletní steh a odešel. Kdo ví kam, možná další pacient, možná domů. "Tak jo lidi, dobrá práce, zbytek už zvládnete" řekl při odchodu a mávl rukou.
Zbytek už byli jen popaleniny a odřejiny. Odřeniny se dezinfikovali a pomoci Shosen no Jutsu vylečili, to bylo to nejlehčí na Kenovi,co šlo. Se sestřičkami jsme si rozdělili praci, já si vzal na starost krk a ony dolní část končetin. Na krku šlo vidět,jako by ho někdo chytil pod krkem. "Zajímavé" pomyslím si a pokračuju dál v léčení. Jeho kůže se pomalu hojila, bylo to stejné jako před několika mi hodin ,když jsem byl u Hikariho,ale u Kena jsem to nedělal sám a jeho popáleniny byli menší. Za hodinu jsme měli praci hotovou. Společně jsem zabandážovali jeho hruď kvůli zlomeným žebrám.Rozloučil jsem se se sestřičkami a vydal se podat hlášení k Airis.
Kena sestřičky odvezli na volný pokoj, avšak nevěděli,že na to pokoji je jinchuriki. Dali ho tam kvůli mě. Sestřičky věděli, že Airis léčila osobu na tom pokoji a chtěly,abychom já a Airis měli pacienty pohromadě. Sestřičky to mysleli v dobrém,ale nevěděli, že Natsuki je jinchuriki, možná by se rozhodli jinak. Poslední věc co sestřičky udělali, že Kena dali do polosedu a přizpůsobili k tomu jeho lůžko. Zkontrolovali přistroje a infuzi a odešly. Je možné,že anestezie vyprchá za nedlouho a Ken se probudí.
Došel jsem ke kanceláři a zaklepal jsem. Čekal jsem dokud mě nezavola.

pro **Airis Shiroyaki** Thu Aug 13, 2015 12:58 pm

Pustila som ho a nahlas si povzdychla. "Oproti tomu, čo som sa dočítala tu, je vôbec zázrak, že si vyviazol len s týmto." Táto situácia bola veľmi vážna, okrem toho, že sme tu mali dosť pacientov už predtým, objavilo sa tu i niečo také. Nešťastie v podobe besnenia Jinchuurikiho. Ja som to však Natsuki nezazlievala, narozdiel od ostatných, nemohla za to.
"Toľko zranených naraz sme tu od poslednej vojny nemali. A ešte v takejto chvíli. Konoha je oslabená, viac než kedykoľvek predtým. Sme bez Hokageho, zastupuje ju nejaká pofidérna babizňa, ostatní radní boli napadnutí, k tomu ešte toto nešťastie. Hrozné obdobie." Narovnala som sa, pričom som si začala pripravovať kávu. Bola som nevyspatá a vyčerpaná, musela som to ale ešte nejakú dobu vydržať. Čakalo ma ešte niekoľko pacientov.
"Škoda, že som tam nebola." Privrela som oči. Ako jediná na svete, ovládajúcu techniku regenerácie, by som ju mohla zastaviť bez ujmy na zdraví a zbytočných stratách na životoch.
"Mohlo to skončiť inak." Odpila som si z kávy, nehľadiac na to, či bola horúca alebo nie, potrebovala som ju. Začula som klopanie na dvere.
"Ďalej!" Vyzvala som návštevníka do svojej kancelárie, pričom som položila horúcu kávu späť na stôl.

pro **Ryuuk** Thu Aug 13, 2015 1:05 pm

Když jsem slyšel slovo dalek, tak jsem vkročil dovnitř. "Zdravím" pozdravil jsem a zavřel jsem dveře za se bou. Šel jsem trošku blíž ke stolu. Byl tu i Rokuro,čemu jsem se ano i moc nedivil."Ten kluk,za kterým jste mě poslal, je už nemocničním pokoji a je v pořádku. " informoval jsem jí o tom, jak je na tom. Sice Ken byl v pořádku ale nebyl takovém jak by si určitě přál.

pro **Ken Uchiha** Thu Aug 13, 2015 1:33 pm

Po tom, čo ma Natsuki obúchala o zem, som si pamätal, že som pozeral do neba a niekto ma tam vonku ošetroval. Bol som v šoku, takže nástup bolesti bol o dosť pomalší. To už som bol predaný do rúk Shizuke a to vám poviem, že bola bolesť. Neviem, prečo ma dávali do rúk jej, chudinka sa pri tom zranila, no ja som nedokázal v tomto stave ani prehovoriť, hoci som vnímal. V takomto hroznom stave som ešte v živote nebol. Bolesť bola taká intenzívna, že som nedokázal ani kričať a veľa krát sa mi kvôli nej podarilo omdlieť. To už som sa dostal na sálu, kde som bol uspaný. Neviem, aký pocit je to zomrieť ale ak by som ho mohol k niečomu prirovnať, tak to bolo toto. O ničom neviete, jediné, čoho sa vám dostane je tma a koniec. Nič viac nedokážete vnímať, dokonca neviete ani o tom, že ste mimo, proste už nieje nič. Myslel som si proste, že už to je môj koniec. Nemusel by som byť lekár na to, aby som sa dozvedel o tom, ako som na to zle.

Moje vedomie začalo pomaly zapínať všetky závity. Nič som nepočul a jediné, čo som videl bolo veľmi silné biele svetlo. Takže som predsa len zomrel ale aspoň som sa dostal do neba. Pomyslel som si odovzdane ale ani trocha šťastne. Nechcel som ešte zomrieť mal som toho veľa pred sebou ale asi si nevyberiem. Moje myšlienky boli ale prerušené pomerne hnusným pípavím zvukom, ktorý sa rozliehal po celej miestnosti. Svetle jemne ustupovalo a ja som sa až po nejakej dobe dopracoval k tomu, že kde sa vlastne nachádzam. Dobre beriem späť. Som v pekly, v najhoršej nočnej more... prečo som radšej nezomrel?! Veľmi dobre som vedel, kde sa nachádzam a toto miesto som zo srdca nenávidel. Bol som tu stále, takmer tak často, ako u seba doma alebo na nejakom cvičisku. Pokúsil som sa pohnúť, po čom nasledoval bolestný vzdych a ja som to vzdal. Taktiež som chcel pootočiť hlavou, aby som sa poobzeral po miestnosti ale v mojej hlave mi tak trešťalo, že sa to nedalo a radšej som privrel oči. Bolo to asi kvôli tomu otrasu mozgu, ktorý som prežil. "Sakra ... toto je v .." Ani neviete, ako som mal chuť nadávať ale nechcelo sa mi ani príliš hovoriť. Nevedel som, ani v akej miestnosti sa nachádzam a už vôbec ani to, že sú v tejto miestnosti dve ďalšie osoby a jednou z nich je tá, ktorá mi toto celé spôsobila.

pro **Rokuro** Thu Aug 13, 2015 1:35 pm

"Zas taký zázrak to nebol, mal som trošku šťastia a pomohol mi tím špecializovaný na takéto situácie, dobre že sa tam objavili." Prezradil som Airis. "Možno kebyže som o niečo všímavejší a schopnejší tak by to dopadlo lepšie." Doplnil som potom, čo ona sama povedala, že ak by tam bola, možno by to dopadlo lepšie. "Vypadáš unavene, niet divu, ale mala by si si už odpočinúť." Poznamenal som pár sekúnd predtým, než zaklopal Ryuuk.
"Zdar!" Pousmial som sa na toho žiaka Airis, len som si pokojne odpočíval na kresle, keďže som potreboval doplniť energiu, ktorú som minul v boji, teda šlo hlavne o chakru, ktorú som si vyčerpal pri presune pomocou Mangekyo Sharinganu. No samozrejme Susano´o k tomu a chakra je fuč. Nehovoriac o tom, že som použil aj to genjutsu. Jednoducho to chcelo odpočinok. Avšak, stále som musel ísť za Itachim, preto som neplánoval tráviť v nemocnici veľa času.

pro **Airis Shiroyaki** Thu Aug 13, 2015 1:47 pm

"Aspoň že Konožskí shinobi na tom nie sú tak zle a vedia v správny čas udrieť." Opäť som si odpila z horúcej kávy.
"Schopný si dosť, Rokuro. To, že si skončil takto pri besniacom jinchuurikovi, nie je nič, čo dokazuje tvoju neschopnosť." Sám by to nezvládol tak či tak, pretože Natsuki mohol zachrániť jedine špecialista v pečatiach, alebo tak niečo, na čo sa on nešpecializoval.
"Nemám teraz čas odpočívať, Rokuro. Čaká ma ešte niekoľko zákrokov." Rozhodla som sa tak podľa spisov, šlo o závažné zranenia ohrozujúce život. V tej chvíli vošiel do miestnosti Ryuuk, ktorému som venovala milý úsmev.
"Ja som vedela, že to zvládneš, som na teba hrdá. Teraz si už vážne choď odpočinúť, musíš byť pekne unavený." Ryuuk predčil moje očakávania. Mal veľký talent.

pro **Natsuki Uzumaki** Thu Aug 13, 2015 2:13 pm

Takže to predsa len bola pravda. Chvíľu som dúfala, že sa stalo niečo iné ja.. neviem výbuch plynovodu alebo také niečo. No vedela som, že to nebude až tak jednoduché.
"Minako?.. povedz.. zomreli nejaký ľudia?" Takmer sa mi pri tej otázke rozstriasol hlas. Zabila som niekoho? Alebo naozaj, naozaj vážne zranila? Na jej otázku som len pokývla hlavou.. niečo na štýl "teraz nie".. Zdalo sa mi však že z nemocnice počujem nejaké hlasy, plač? unáhlené príkazy, dupod.. preglgla som a trocha strápene som sa pozrela na Minako. Čakala som na odpoveď a.. no dúfala som, že nejakým šťastím to prežil každý ...
Do miestnosti priviedli ďalšieho shinobiho, no pochopiteľne bola stále strážená. Asi tiež nejaký ťažký prípad. Otočila som k nemu hlavu a na chvíľku som stuhla. Bol to Ken. Jeden z mojich veľmi dobrých kamarátov.. a keď som videla jeho stav.. zbledla som o niekoľko odtieňov. TO .. som mu spravila ja?

pro **Minako Nara** Thu Aug 13, 2015 2:41 pm

"Já...nejsem si jistá. Zatím jsem o tom neslyšela." Odpověděla jsem jí a sledovala její výraz. Taky mě zajímalo jak jsou na tom lidé z vesnice ale moje povinnost byla zatím zde. Mlčky jsem sledovala jak na pokoj přivezli dalšího pacienta. "Um...ale...já." Snažila jsem se nějak říct, že dva asi nezvládnu ale nikdo mi nevěnoval pozornost. Nakonec jsem v pokoji zůstala sama s těma dvěma. Promnula jsem si rozpačitě zátylek a koukla se na Natsuki. "Bolí tě něco? Je ti zle?" Rychle jsem zareagovala na to jak momentálně vypadala. Do toho se ozval ten kluk. Nevěděla jsem jestli se mám starat nejdřív o Natsuki a nebo o něj protože se teď probudil.

pro **Ken Uchiha** Thu Aug 13, 2015 2:55 pm

Pomaly som prichádzal na to, ako to urobiť, aby to viac nebolelo. Bolo to jednoduché, stačilo sa nehnúť ani o milimeter. Mohol som cítiť maximálne bolesť hlavy, rebier a ruky. Aspoň som si ale neprivádzal väčšiu bolesť. Dobre, to pôjde, len pomaly ... otvoriť. Uisťoval som sa a otvoril som oči zasa. To svetlo bolo naozaj nepríjemné, preto som ich mal celú dobu prižmúrené. Počul som neznámy ženský hlas. Patril Minako a k niekomu rozprávala no ja som to nebol. Kto to tam je? O zlom krk som sa snažil natočiť hlavu na tú stranu a podarilo sa. Videl som aj na Natsuki aj na tú druhú. "Oh, zdravíím." Hovoril som potichšie, lebo hlasnejšie sa nedalo. Bol som rád, že vidím Natsuki v poriadku. Nakoniec sa im teda podarilo ju dostať do normálu. "Je dobré ... ťa vidieť ... zasa .. v poriadku." Usmial som sa, ako sa len s tou napuchnutou tvárou dalo. Chcel som povedať, že v "normále" ale je možné, že to dievča, ktoré bolo u nej ju nevidelo napriek tomu predstaveniu v dedine.

pro **Natsuki Uzumaki** Thu Aug 13, 2015 3:33 pm

Pokývla som hlavou na nesúhlas. Teda nič mi nebolo len.. som sa cítila trocha mdlo. Ako keby mi na srdce padol obrovský kameň. Sedela som tak, že som zrovna videla na Kena a predo mnou v podstate stála Minako. Možno by som si mala ľahnúť a nerobiť Minako starosti.
"Som v poriadku Minako-chan.. nemusíš sa strachovať." Sťažka som sa pousmiala, aj keď to bol skôr smutný úsmev.
Ken na mňa prehovoril, pozrela som sa na jeho tvár a na stav, v ktorom sa nachádzal. Bol na tom horšie než ja.. čo som s ním preboha spravila? Vôbec som si na to nepamätala no.. to bolo asi lepšie.
"Nerozprávaj.. b..baka." Nahlas som preglgla. Do očí sa mi tlačili slzy no zatiaľ som ich pomerne dobre maskovala.

pro **Minako Nara** Thu Aug 13, 2015 3:47 pm

Ti dva se očividně znali. Mlčky jsem ustoupila a šla si sednout do rohu na stoličku abych je nerušila. Kdyby někdo z nich něco potřeboval snad si řekne. Koukala jsem z okna a zamyšleně sledovala jak se listí hýbe pod náporem větru. Šoupla jsem si stoličku blíž k parapetu abych si o něj mohla opřít loket. Pak jsem si tedy podepřela rukou hlavu a čučela ven. Po těch hodinách co jsem tu lítala po nemocnici, po tom jak jsem se pak starala o Natsuki se mi začalo chtít spát. Asi bych neměla, když jsem měla hlídat ty dva..co kdyby něco potřebovali, ale nemohla jsem si pomoct. Ospale jsem zívla a představovala si zvuk šumění listů tam venku. Najednou mi sklouzla hlava společně s rukou a usnula jsem s hlavou na parapetu. Spaní jsem měla lehké takže kdyby se něco stalo hned bych se vzbudila.

pro **Ryuuk** Thu Aug 13, 2015 3:56 pm

"Mno..nebyl jsem na to sám, chirurg udělal vše potřebné a sestřičky mi pomohly vyléčit popáleniny a povrchní zranění." Přiznál jsem se, že jsem na to nebyl sám. V jistem ohledu to bylo dobře,protože by mohlo očekávat něco co bych nedokázal a to by jí zklamalo a to jsem nechtěl. "Tak já tedy půjdu, na viděnou Airis-sama, nashle Rokuro-san " věnoval jsem jím úsměv a odešel jsem z kanclu.
Měl jsem na mířeno domů,ale napadlo, že se kouknu na toho kluka jak mu je. Musel jsem to udělat potají,protože kdyby to Airis zjistila,že tu straším,tak bych dostal po hlavě a to jsem nechtěl. Věděl jsem jakou má silou. Došel jsem k pokoji,kde by měl být. Zaťukal jsem na na rám dvěří a zeptal se "Neruším?" Byla to spíš řečnická otázka. Ale na jejich odpověď jsem ani nečekal. Zašel jsem k lůžku ke Kenovi. "Jak se ti vede, koukl se na jeho složku,co tam byla, a našel si jeho jméno. "Kene?" usmál jsem se.

pro **Ken Uchiha** Thu Aug 13, 2015 4:08 pm

Pri pohľade na Natsuki som videl, ako to zle znáša. Nechcel som, aby sa za to vinila, však ona vôbec za nič nemohla. "Neboj." Prehovoril som krátko. Ak sa mi tu rozplače, asi sa rozplačem aj ja a to by nebolo najlepšie, keďže som iného pohlavia, ako je ona. Preto som mal na tvári ten môj teraz asi krivý úsmev ale stále úprimný. "Si riadne drsná ... už to je 2:0." Určite si pamätala na náš posledný boj a chcel som, aby aj ona na mne videla, že to beriem v pohode. "Za toto ... mi držíš ... ešte jeden tréning." Po tom, čo som to povedal na dvere niekto zaklopal a vstúpil. Ak si dobre spomínam, matne sa mi ho podarilo spatriť ešte predtým, než ma uspali. Určite ma musel ošetrovať on, inak by sa asi na mňa len tak neprišiel pozrieť. "Pohoda." Prehovoril som a zdravou rukou som naňho ukázal. Skôr teda prstom, ktorým som mu naznačoval nech sa priblíži, chcel som mu niečo pošepkať.

pro **Ryuuk** Thu Aug 13, 2015 4:14 pm

"Tak to rád slyším" pověděl jsem a usmál. Nazvedl jsem obočí, když mi ukázal levou ať jdu k němu blíž. Nervozně jsem k němu pomálu přišel. ASi mi něco chtěl pošeptat. Pomálu a opatrně jsem se k němu naklonil. Měl jsem své důvody,proč tak reaguji. Jednou jsem slyšel,že jeden pacient nějakému zdravotníkovi ukousl ucho. Nevím,kde byla pravda,ale tady se může stát všechno.

pro **Natsuki Uzumaki** Thu Aug 13, 2015 4:37 pm

Príliš ma jeho slovami nepotešil. To jeho poćítanie skóre.. myslel to vážne? Ja som sa cítila naozaj pod psa. Čo si o mne teraz bude myslieť? Predsa len to že som Jinchuuriky o mne doteraz nikto nevedel.. teraz to budú vedieť všetci..
"Gomen.." Sklopila som hlavu k zemi a ruky som si zložila do lona. Neodpovedala som mu, čo sa týkalo toho tréningu nejak.. som si nevedela predstaviť ako by som s ním mohla ďalej trénovať. Však som bola.. hrozná. Prišiel ďalší doktor? Bol pomerne mladý. Podišiel až ku Kenovi a začal sa mu venovať, na čo som sa sama a s trocha problémami snažila vyštverať späť do postele a do ľahu. Teda skôr takého šikmého sedu, podobne ako Ken. Len.. som si nevedela nastaviť tú blbú posteľ.

pro Sponsored content

Konoha nemocnice

Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice