Konoha nemocnice

pro **Assasin Senju** Sat Jul 13, 2013 7:58 pm

First topic message reminder :

Konoha Nemocnice, zde se léčí všichni zranění.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V nemocnici jsou přítomné dvě NPC Iryo supešalisuto xD (Lékařský specialista).

Shizune a Sakura Haruno.

pro **Ken Uchiha** Thu Aug 06, 2015 4:16 pm

Shizuka podišla ku mne a začala sa pozerať na miesto, ktoré som mal ňou predtým oviazané. Vyzeralo to tak, že vymýšľa spôsob, ako začať? Nevedel som, čo si myslí, preto som si mohol maximálne namýšľať, že čo má vlastne za lubom. Potom mi povedala, že čo ma na pláne. "Neboj uisťujem ťa, že sa hýbať nebudem... však som nejaký chlap, tak to vydržím nie?" Povedal som sebavedomo aj keď to nebola úplne tak pravda, však predtým keď mi dávala tie obväzy si určite už musela vytvoriť predstavu o tom, koľko tej bolsti tak môžem zniesť. Potom už prichádzalo na to o čom hovorila. Dala dole obväzy a odložila ich niekam do misky. Potom priložila nad moje nohy svoje ruky a povedala, že začne. Ja som na to súhlasne prikývol pri čom som aj tak prehovoril mysliac si, že to nebude také strašné a zvládnem to. "Hneď, ako to teda dokončíme rád by som stebov zašiel na to cvičisko. Viem, že som ti už o tom hovoril ale já no najprv ... " Chvíľu som sa odmlčal, lebo to bolo pre mňa trošku trápne ale ona sa tu o mňa tak stará, tak by to bolo určite lepšie povedať. "Najprv by som ťa chcel niekam pozvať na niečo dobré." Nehovoril som prečo ma to napadlo ale stále sa sťažovala, že nikto neocení jej prácu a preto by som jej to chcel najprv takýmto spôsobom vynahradiť.

pro **Shizuka Yoru** Thu Aug 06, 2015 4:41 pm

Léčila ho. Šlo to pomalu, ale jeho kůže se zacelovala. Měla nejprve růžovou barvu, jako u malého dítěte. Poté trochu zčervenala a poté nabyla své původní barvy. Posunula se na další popálené místo. Pousmála se. „Aspoň si nebudeš muset holit nohy. Víš, co by za to dívka dala?!“
Na jeho pozvání na cvičiště pokývala jen hlavou. Stejně se chtěla jít procvičit v boji, aby nezlenivěla. Pak přišlo pozvání „na něco dobré“. Podívala se na něj. „Co?“ vyhrkla. Zakroutila rychle hlavou.„Když to bude něco sladkého, tak by to šlo.“ Vyplázla na něj jazyk.
Pak se dál soustředila na léčení. Za chvíli bude po všem, pokud ji nebude rozptylovat.

pro **Ken Uchiha** Thu Aug 06, 2015 4:57 pm

Nebolelo to tak príšerne, ako hovorila. Nemal som problém sa nehýbať, len to bol taký zvláštny pocit a ono to pomerne šteklilo a mal som chuť si to škriabať. Potom prešla na ďalšiu nohu a ja som si to opatrne začal škrabkať tak, aby som sa príliš nehýbal. "Práveže, ja ako chalan by som mal mať chlpaté nohy, ešte si o mne pomyslia, že si ich holím, vieš čo to môže byť za ostudu?" Opýtal som sa jej vážnym hlasom aj keď to, ako aj predtým nebolo vôbec nič strašné. Môj návrh sa jej asi páčil ale muselo to byť niečo sladké. "Mohli by sme zájsť na zmrzku alebo poznám jednu kaviareň v ktorej majú veľmi dobrú zrzlinovú tortu alebo ako to nazývajú. Je to, ako torta ale je studená a sladučká. Takže si na nej môžeš pochutiť a osvieži ťa." Vysvetlil som jej to takýmto spôsobom, lebo som naozaj nevedel, ako sa to volá. Toto zistenie, že je na sladké sa mi bude určite hodiť a kto vie, ako sa mi to niekedy podarí použiť proti nej? Ale určite len v dobrom však ja nie som zákerák.

pro **Shizuka Yoru** Thu Aug 06, 2015 5:31 pm

Začal se pohybovat, tak jí to upoutalo. Škrábal se na noze. Pleskla ho po ruce. „Opovaž se to udělat znovu,“ sykla na něj výhružně. Znovu se začala věnovat léčení a dávala pozor, aby se znovu neškrábal. V tom případě by ho čekalo něco mnohem horšího, než jen pleskanec po ruce.
O pochoutce, co povídal, vůbec neslyšela. Vlastně jí by stačila i pouhá čokoláda. Aspoň s tímto stačila své sladké chudě krotit doteď. Ale proč ne? Zkusit se má všechno, přece. Přesunula se na koleno. V tom jí něco začalo lechtat vzadu na krku. „Ááááá, honem mě poškrab vzadu na krku!“ Začala kroutit hlavou, aby to svědění zahnala.

Poté, co jí pomohl zahnat to svědění, pokračovala nevzrušeně v léčení. Poslední prsty na nohou nabyly růžové barvičky. Následovala červená a pak jeho obvyklá barva. Nehty se leskly, jako by je právě manikérka opečovávala. „Hotovo!“ Otřela si čelo.

pro **Ken Uchiha** Thu Aug 06, 2015 5:40 pm

Ja som sa chcel nenápadne a hlavne poriadne poškrabať ale ona mi to nedovolila! Videl som, ako ma sleduje a nenechá ma sa viac škriabať. "Ale ono to strasne šteklí, teda svrbí..." Posťažoval som sa pri čom ju zrazu začal svrbieť krk, preto som ju poškrabkal na ňom, aby jej bolo lepšie. Netrvalo dlho a po tomto incidente vyliečila moje nohy úplne, no ja som sa na ňu pozeral trochu urazene. "Ja som nemohol ale ty môžeš?" Opýtal som sa jej a nafúkol som tváre. Často som to nerobil ale aj teraz som mal chuť si rozškriabať svoje nohy. No po tom som skočil z postele a pár krát sa prešiel. Bolo to skvelé a naozaj nič ma už nebolelo. Preto som sa na ňu s úsmevom otočil. "Ale myslím si, že ti to odpustím, tak ideme už odtiaľto?" Prehovoril som na ňu nedočkavým hlasom.

pro **Shizuka Yoru** Fri Aug 07, 2015 8:55 am

Užuž si myslela, že se bude znovu škrábat. Byl naštvaný, že ji musel poškrábat na krku a jeho nohy to musely vydržet. Vyplázla na něj jazyk. Poté vyskočil z postele a pěkně si to tu pomašíroval. Určitě byl rád, že mohl normálně chodit a nic ho nebolelo. „Odpustíš? Odpustíš?“ zopakovala. Přistoupila k němu a štouchla ho ukazovákem do hrudi. „Tak já tě příště tu nechám hnít a pak uvidíme, kdo komu odpustí,“ pravila docela vážným hlasem.
Po vteřině vážného výrazu se zasmála. „Tak dobře. Jdu se převléct. Počkám na tebe před nemocnicí.“ Svižným krokem se vydala do otcovy pracovny, kde se mohla převléknout.
Vysvlékla si bílé oblečení a oblékla si své oblíbené věci. U umyvadla si opláchla. V zrcadle zjistila, že jí vlasy pořád drží v zapleteném francouzském copu. Podivila se tomu. Otec odvedl velice dobrou práci. Rozhodla se, že si je nechá zapletené. Obula si sandále a vyrazila chodbami před nemocnici, kde na ni měl čekat Ken.

pro **Ken Uchiha** Fri Aug 07, 2015 10:07 am

Podišla ku mne pomerne s nebezpečným výrazom a ešte si do mňa aj štuchla. Vyzeralo to, že to myslí veľmi vážne a že som ju tým asi rozhneval no našťastie pre mňa sa napokon usmiala a brala to v pohode. Bože jak ja mám vedieť, čo berie vážne a čo nie? "Uvidíme sa vonku." Povedal som jej a prezliekol som sa z tohto oblečenia, ktoré tu bolo v nemocnici späť do svojho. Bol to naozaj veľmi dobrý pocit mať v poriadku nohy. Taktiež som sa u umyvadla trocha opláchol a vyrazil som von. Trvalo mi to určite kratšie, ako Shizuke, však bola dievča a im to vždy dlho trvalo, než sa vôbec pripravia. Nakoniec ale prekvapila tým, že tam nebola príliš dlho a my sme mohli vyraziť. "Uvidíš to, že po tom, čo ti ukážem tu kaviareň budeš tam chodiť stále." Mrkol som na ňu a vybral som sa smerom do ulíc.
(presun)

pro **Ryuuk** Fri Aug 07, 2015 1:57 pm

Moje Shōsen Jutsu, sice bylo na vysoké úrovní,ale rozsah jeho popálenin a stupeň popálenin,je nadlidský. Popáleniny 2. stupně se hojí 10-14 dnů, a to pouze ty povrchní,kterých moc neměl. Hluboké trvají několik týdnu a o 3. stupni ani nemluvme, Hikaru měl štěstí, že nemá popáleniny 4. stupně,sice by v nemocnici měli méně práce s ním, ale on by si už nezaběhal.
Tohle jsem si myslel,když jsem ho léčil. Druhý stupeň se léčil snaž než ten třetí. Pomálu jsem postupoval. Z hrudi jsem pokračoval na ruku.,kde už byl zmíněný třetí stupeň. jeho léčení šlo o hodně hůř. Z toho léčení a soustředění jsem se začal potit. Pot mi stékal po čele a potom i po tváři. Hikaru byl rozhořčen, že byl evidentně nevinně obviněn. Jeho reakce nebyla zrovna nejlepší. Jeho u náhle pohyby mu určitě způsobovali bolesti a to v místech,kde byly popáleniny 2.stupně. Udiveně jsem se divil,že neupadl do šoku,protože jeho tep se zrychlil a měl hypertenzi. Když tohle všechno nastalo přestal jsem léčit a ustoupil. Setřel jsem si pot a byl jsem zadýchaný. Sundal jsem si mikinu,co jsem měl na sobě,protože mi bylo horko. Potichu jsem se povzdechl.
Podíval jsem se na Airis. "Omlouvám se,ale víc toho nezvládnu,pokud nechcete, abych zkolaboval." pověděl jsem a pousmál jsem se. Bylo by zbytečně,abych tu zkolaboval, protože nic bych tím nedokázal.

pro **Airis Shiroyaki** Fri Aug 07, 2015 10:08 pm

Nakoniec zo seba vyklopil aspoň pár informácií, viac menej mi to stačilo, nič viac som z neho ťahať nechcela. Vyzeral byť dosť rozrušený, jeho tep i tlak boli stále vysoké, preto sa nedalo nič robiť. Musela som ho uspať, aspoň si oddýchne a možno ak sa zobudí, tak na tom budú jeho popáleniny lepšie. Predsa len sa tu striedalo niekoľko medikov, ktorí ho postupne dávali do poriadku. Okrem teda lieku na zmiernenie bolesti, čo by už malo účinkovať, som mu vpichla do transfúzie i uspávaciu látku. To mi pre tentoraz stačí, prajem dobrú noc. Venovala som mu opäť milý úsmev, pričom som sa otočila na Ryuuka
Vyzeral vyčerpane. Nedivila som sa. Shosen no Jutsu bola technika, ktorá dávala pekne zabrať, hlavne pri dlhšom liečení, predovšetkým pre Shinobi úrovní nižších než Jounin. Bolo teda obdivuhodné, že to takto zvládol. Výborne, Ryuuk, dobrá práca. Rukou som mu rozstrapatila vlasy. Som s tvojim výkonom mimoriadne spokojná. Vedela som, že som si vybrala správne. Upravila som si svoj plášť, pričom som sa otočila a zamierila priamo k východu, kde som vyšla na chodbu a keď vyšiel i Ryuuk, zavrela som za ním potichu dvere. Vyrazila som priamo k Rokurovi, ktorý čakal na tom istom mieste, kde sme i naposledy viedli rozhovor. Niečo som z neho vytiahla, Rokuro. Prehovorila som k nemu, pričom som sa chrbtom oprela o stenu. Vravel, že dostali od Itachiho príkaz na zlikvidovanie Hokage a že o tom mali mlčať. Nič viac mi k tomu nepovedal, ale nechcela som ho trápiť, skončil s veľkými popáleninami. Vyklopila som mu všetko, čo som vedela. Čo teraz plánuješ robiť? Opýtala som sa ho.

pro **Rokuro** Fri Aug 07, 2015 10:27 pm

Nečakal som na chodbe dlho, až nakoniec som zazrel Airis. Trocha som sa pousmial, snáď na mňa už nebola totálne nasr*ná ako pred chvíľou. "Diky, to mi trocha pomohlo." Najskôr som poďakoval a po jej otázke som chvíľku mlčal. "Sám neviem, čo ďalej... A Hikaru ti nepodložil žiadny dôkaz neviny? Napríklad nejakých svedkov alebo ten útok na radnú budovu niekto neprežil?" Opýtal som sa Airis, možno by o niekom vedela, ak niekto taký je. Mala to tu predsa pod palcom.
Stále sa mi tá Benjirova verzia nezdala moc pravdivá, preto som hľadal niečo, čo by to potvrdilo alebo vyvrátilo. Teda teraz to bol môj posledný pokus, pokiaľ sa tu nič nenájde plánoval som ísť za samotnou Satsuki sám, nie s podozrením, ale skôr som si šiel pre nejaké odpovede ohľadom Benjira.

pro **Airis Shiroyaki** Sat Aug 08, 2015 6:54 pm

No...Povzdychla som si nahlas. Jeden svedok útoku prežil. Ním je samotný radný, ktorého dotyčný človek, prípadne skupina ľudí, nezabili, ja sama som ho prevážala do nemocnice. Mal ťažké poranenia mozgu, preto som sa obávala trochu, že ak to vôbec prežije, nebude schopný rozprávať alebo bude narušená nejaká iná časť, ktorá mu v niečom bude brániť, ale...Možno táto správa Rokura potešila, avšak nesmel sa radovať predčasne, stále tu bolo to ale. ...sotva sa dostal do lepšieho stavu, vzali ho odtiaľ preč. Kam, neviem. Lepšie by bolo, ak by tu ešte ostal, na pozorovanie, či sa mu náhodou neprihorší, predsa len to je zranenie, ktoré neradno podceňovať, avšak oni si nedali povedať. Čiže toto ti je prakticky na nič. Zamračila som sa, moja tvár nevyzerala opäť práve najmilšie. A vieš prečo? Tí konožskí paprdi nechápu, aká je lekárska starostlivosť dôležitá a odpracú odtiaľ človeka, ktorý donedávna bol na hranici smrti! Vyzerala som, že každú chvíľu vybuchnem, pretože ma už všetko štvalo, predovšetkým správanie ľudí, ktorí nám, medikom, vôbec nedôverovali. Si myslia, že nedokážem nikoho ochrániť, pche...bodaj by ich trafil šľak, úprimne im to prajem. Zamrmlala som popod nos, pričom som si založila ruky na hrudi a funela ako nasratý býk.

pro **Rokuro** Sat Aug 08, 2015 8:03 pm

Airis spravila pre mňa dnes veľa. Zozačiatku to vypadalo celkom dobre, možno tu bol svedok, ktorý by mi povedal pravdu, no nakoniec ho niekam zobrali. To mi vlastne neprekážalo, plánoval som ísť za Satsuki a opýtať sa jej na rovinu, kde je. Predsa ak nemá čo skrývať, tak mi to povie a potvrdí sa to, že Hikaru a Benjiro klamali, ak však bude mať nejaký problém, tak by som začal mať pochybnosti.
Airis bola mierne vytočená, ale nemohol som s tým asi nič spraviť. "Ďakujem, veľmi si mi pomohla." Povedal som jej a dal jej rýchly bozk na pery. "Yo a teraz môžeš pokračovať v trénovaní tvojho žiaka. Už ťa ani len nevyruším. Inač už musím..." Doplnil som a rýchlo som odtiaľto zmizol. Smeroval som do budovy, kde je Hokage. Zrejme by tam momentálne mala byť Satsuki.
Presun

pro **Ryuuk** Sun Aug 09, 2015 10:51 pm

Byl jsem sice vyčerpaný,ale můj dech se vrátil do normálu. Psychický sem se cítil skvělé, byl šťastný ne. Byla to pýcha. Nic víc. Věděl jsem,že jsem teď dokázal udělat spoustu práce. Sice jsem málem padl na kolena, ale zvládl. Airis mi to všechno jenom potvrdila. Nikdy jsem se takhle necítil, vždy to byla radost z pomoci někomu,kdo to potřebuje,ale teď to bylo jiné. Mohl jsem se před vést před někým,který patří mezi nejlepší mediky v téhle éře.
."Děkuju, Airis-sama" pověděl jsem,když mě pochválila. Ale když mě rozcuchala, tak jsem netvářil moc moc nadšeně. Netrvalo to ale dlouho a ze široka jsem se usmál. "Nezklamu vás" řekl jsem a lehce se jsem se uklonil. Potom jsem vyšel z Hikarového pokoje. Airis za mnou zavřela a vydala se za Rokurem. Šel jsem za ní,když se sešli, tak pokračovali v rozhovoru,co vedli před tím. Já si sedl na lavičku, co tu byla. Pomálu jsem usínal. Pokaždé když mi hlava spadla, tak jsem se probudil. Jakmile svůj rozhovor dokončili, zeptal jsem se. "Co teď Airis-sama?"

pro **Minako Nara** Wed Aug 12, 2015 12:26 pm

Mlčky a teď už vesele jsem došla před nemocnici a usmála se. Jakmile jsem opustila kancelář všechen stres ze mě spadl. Byla jsem na místě kam jsem patřila. Spokojeně jsem vešla dovnitř a se všemi se pozdravila. Většina mediků mě tu tolerovala a občas mi dali i nějakou tu radu. A dokonce jsem mohla i pomáhat. Dneska jsem se rozhodla, že budu doprovázet zraněné při procházkách po zahradě za nemocnicí. Zrovna jsem podpírala postarší dámu, když se ulice začali otřásat. Zastavila jsem se a stejně jako většina lidí upírala zrak směrem odkud šel hrozný křik. Lidé ze zahrady okamžitě utíkali do nemocnice. Co to je? Probouzelo to ve mě strach a zároveň i zvědavost. Rychle jsem doprovodila stařenku zpět na pokoj a vyskákala na střechu nemocnice abych lépe viděla. V dálce...ale ne zas tak daleko od nemocnice se něco dělo. Vypadalo to jako dvě monstra co se perou. Pane bože. Nemocnici určitě za chvíli čekal velký nápor zraněných. Zůstala jsem na střeše a vyčkávala.

pro **Shizuka Yoru** Wed Aug 12, 2015 4:51 pm

Strašně jí bolely ruce, když dobíhala k nemocnici. Zaťala ruce v pěst a stále si dokola opakovala, že jej nemůže pustit a musí ho co nejrychleji dopravit do nemocnice, za otcem či komukoliv jinému, kdo v tu chvíli bude schopen léčit. S takovým zraněním se ještě nesetkala a bylo jich mnoho, takže se neodvážila pustit do operace sama. Sice se zlepšovala, dokonce se pouštěla i do vážnějších zranění – jako bylo popálení nohou, ale věděla, že tohle bude nad její síly.
Jak utíkala, tak se jí podařilo zakopnout o své vlastní nohy. Naneštěstí ramenem vrazila do stromu, tím zabránila pádu, i když si pochroumala rameno s jeho váhou. Po čele jí tekl pot a cítila, že jí i po zádech tečou čúrky potu. Aspoň, že vlasy měla svázané a nelepily se jí na obličej.
Vteřinu se vydýchala a opět se rozeběhla. Už jenom pár metrů a je v nemocnici. Rameno i ruce jí nehorázně bolely, ale musela to vydržet.
Vrazila do dveří ramenem. Zkřivila obličej bolestí. Vpadla dovnitř a začala křičet na celé kolo: „Rychle! Potřebuji pomoc! Honem!“ Opakovala stále dokola, aby si pohnuly. Musela vypadat jako nějaká hysterka, ale jeho život závisel na tom, jak budou medici rychlí a šikovní.
Na jednom nemocničním lůžku seděl nějaký pacient. Jelikož už nemohla, zamířila k němu. „Uhnite!“ křikla na něj. Kena na něj položila a rovnou ho odvážela na operační sál. Mohla tu chodit i po tmě a nevrazila by do zdi, tak si troufla otočit se a podívat se na muže, kterého vyhodila z lůžka, aby se mu mohla později omluvit.
Doslova se vřítila na operační sál jako vichřice. Rychle, prosím! Já ho zachránit nedokážu. Modlila se v duchu, aby ho zachránili. Určitě měl zlomené nějaké kosti, vnitřní zranění, otřes mozku a kdoví, co ještě se mu stalo při tom boji.

pro **Natsuki Uzumaki** Wed Aug 12, 2015 7:33 pm

O nejaký čas nakoniec doniesli aj moje bezvládne, spálené, dotrhané a zničené telo. Síce som bola v bezvedomí, stále som pomerne dosť vnímala bolesť a tak som sa aj z bezvedomia mračila a sykala.
Preniesli ma do jednej z vyššie položených a oddelených izieb na samotku. Nebola som však normálny pacient ale Jinchuuriky, ktorý práve v amoku zabil desiatky ľudí a ešte viac ich zranil. Preto ma doprevádzala jednotka Anbu, ktorý začali strážiť aj pred izbou a pravdepodobne aj v nej. Môj stav však bol kritický.. vysoké horúčky a na častiach tela som v podstate ani len nemala pokožku. Môj stav bol ževraj stabilizovaný, no bohvie, na ako dlho.

pro **Minako Nara** Wed Aug 12, 2015 7:56 pm

Stála jsem na střeše a nevěřícně pozorovala co se děje. Nevěděla jsem co mám dělat a tak jsem tam dál stála ztuhlá strachem. Nakonec mě z tohoto stavu vytrhl křik před nemocnicí. První várka zraněných dorazila. Rychle jsem seskočila ze střechy a vběhla do nemocnice. Byl tam celkem chaos a tak sem se pustila do ošetřování lehkých zranění. Spousta ze zraněných byla v hrozném šoku...nedokázala jsem si představit co museli prožít a tak jsem tam běhala a snažila se jim pomoci jak nejlépe jsem dokázala.

pro **Rokuro** Wed Aug 12, 2015 8:35 pm

Do nemocnice som dorazil aj ja. Nebolo mi práve do spevu, keď som videl ako sa nemocnica zaplnila zranenými. Mal som sa cítiť aspoň troška úspešne, ale popravde som to cele domrvil najviac ako sa len dalo. Mal som spraviť všetko preto, aby to nedosiahlo do takejto úrovne. Som predsa Uchiha a nebol som schopný zastaviť Kyuubiho s jedným chvostom, zlyhal som na plnej čiare. Mohol som aspoň zastaviť Natsuki na chodbe alebo ísť hneď za ňou. Z časti som sa cítil vinný za danú situáciu, preto som ani neotravoval sestričky, že som zranený. Áno, bolesť to bola, mali tu však viac než dosť práce. Nara ma opustil, tiež som mu poďakoval za pomoc. Dohopkal som na jednej nohe až k bufetu a presvedčil som toho chlápka, nech mi predá chladené pivo. Nuž niečo také by v nemocnici asi ani nemali mať, ale mal som šťastie. Znova som sa presunul na stoličku a napil som sa piva. Chladené pivo bodlo veľmi dobre.

pro **Airis Shiroyaki** Wed Aug 12, 2015 8:43 pm

Nadvihla som obočie, keď mi dal Rokuro pusu. Len som sa letmo pousmiala a dívala sa za ním, až kým mi nezmizol z dohľadu. Následne som svoju pozornosť uprela na svojho žiaka.
"Ty by si sa teraz mal predovšetkým vyspať. Vyzeráš unavene, pokračovať budeme zajtra, budem ťa tu čakať." Venovala som mu pomerne milý úsmev, predsa len, dnes minul dosť energie, a zrejme i chakry pri liečení Hikarua.
"Mám pre teba pripravené niečo nové, máš sa na čo tešiť." Dodala som ešte na záver, než som sa otočila na opätku a pomaly vykročila späť.
"Tak zajtra!" Kývla som mu rukou na rozlúčku a odkráčala do svojej kancelárie, kde som sa usadila za svojim veľkým stolom, vyložila nohy na stôl a roztvorila si nejaký spis. Neviem koľko času ubehlo, keď mi do kanclu vtrhla jedna sestrička a oznámila mi, čo sa vlastne stalo a prečo potrebujú práve mňa.
"Jinchuuriki?" Hodila som spis na stôl a vyskočila na nohy. Stretla som sa už i s takými prípadmi. Ťažké popáleniny. Takmer úplne bez pokožky. "Postarám sa o ňu." Problémom bolo, že nebola jediná zranená. Okrem nej sa tu objavil i ťažko zranený Uchiha a keďže ja som nemala tisícstopedesiat rúk, musela som k nemu vyslať niekoho, kto by to mohol zvládnuť. A ja som vedela kto. Rozbehla som sa priamo za svojim žiakom.
"Ryuuk, mám pre teba bojovú, veľmi dôležitú úlohu. Objavili sa nám v nemocnici dve ťažko zranené prípady, nemôžem však liečiť dvoch naraz, preto ten Uchiha pripadne na teba, dobre? Leží na operačnej sále č.3." Položila som mu ruku na rameno, čím sa mu do tela vliala nová chakra, určite sa mu od poslednej akcie nezregenerovala, preto som mu chcela pomôcť aspoň takto, aby to zvládol. Hneď potom som sa otočila a a vykročila priamo k miestnosti s danou Jinchuuriki. Pohľad na ňu nebol najpríjemnejší. Bolo mi jej ľúto. Naklonila som sa k nej a prezrela si ju, skontrolovala jej zdravotný stav. Priložila som jej ruku na čelo, mala vysokú horúčku.
"Sakra." Zanadávala som si popod nos. Pripravila som si potrebné prípravky, následne som si natiahla na ruky čisté rukavice. V prvom rade som jej musela vyčistiť rany, aby nedošlo k zapáleniu, a následne sa pustiť do liečby, ktorá bude trvať dlho, predsa len, šlo o obnovenie pokožky a urýchlené hojenie ťažkých zranení. Čistenie prebiehalo najprv len za pomoci obyčajnej vody, následne fyziologickým roztokom, až to prešlo do klasickej dezinfekcie, po čom som si bola istá, že môžem prejsť na samotné liečenie. Nemusela som sa obávať, že sa jej niečo z toho zapáli.
Dôležité bolo i zabezpečenie transfúzie s potrebným roztokom, čo som aj urobila. Následne som si stiahla rukavice a zdvihla nad ňou svoje dlane, okolo ktorých sa mi postupne objavovala zelenkastá liečivá chakra. Použila som techniku Shosen no Jutsu, vložila som do nej viac chakry, aby som liečenie urýchlila.

Proces trval dlho. Pokožka sa obnovovala pomaly. Rany sa hojili ťažko. Ale šlo to. Sem tam som si musela utrieť čelo od potu. Nezdalo sa to, ale bolo to namáhavé, dokonca i pre mňa. Ale tak, kedy sa stalo, že by som niečo také nezvládla? Neviem koľko času prešlo. Sekundy. Minúty. Hodiny. Nesledovala som čas. Úprimne mi to bolo jedno. Nemienila som prestať, kým som si nebola istá, že bude Natsuki v poriadku.
S úľavou som si povzdychla, keď som zaregistrovala, že je jej stav je pomerne dobrý až na pár maličkostí, ale tie sa jej v priebehu niekoľkých dní dajú do poriadku, pokiaľ sa budú meniť obväzy, ktorými som ich obviazala. To však prenechám na praktikantov a svojho žiaka.
"Budeš v poriadku." Šepla som, keď som sa tak na ňu z výšky dívala. Bola v bezvedomí, ale čoskoro sa zobudí. Prešla som k jej zložke, čosi tam zapísala, posledný krát som sa na ňu pozrela a zmizla na chodbe.
"Minako!" Skríkla som na mladú kunoichi. Poznala som ju, nikto, kto tu pomáhal, mi nebol neznámy. "Mám pre teba prácu." Dorazila som k nej a pozrela sa jej spriama do očí. "Budeš Natsuki Uzumaki meniť obväzy a starať sa o to, aby sa cítila dobre, áno? Ak sa stav zhorší, okamžite príď za mnou." Žmurkla som na ňu, otočila sa a vykročila preč. Bol tu celkom chaos, toľko zranených, o ktorých sa starali ďalší medici. Besnenie Jinchuurikiho si vynieslo svoju daň. A nie práve najmenšiu. Potrebovala som si trochu oddýchnuť, cítila som sa vyčerpane, dlho som nezažmúrila ani oka a teraz som ešte pekne dlhú chvíľu strávila pri Natsuki, ktorej stav sa oveľa zlepšil.
Vzala som si do ruky niektoré spisy a študovala ich, zisťujúc, koľko ľudí je ohrozených na živote, aby som mohla pomôcť, ak bude treba. Keď som však prechádzala okolo bufetu, zaregistrovala som istú osobu, ktorá na tom nebola tiež práve najlepšie.
"Rokuro?" Zvolala som trochu vystrašene, pričom mi z rúk vypadlo všetko, čo som v nich držala.

pro **Rokuro** Wed Aug 12, 2015 8:56 pm

Neveril by som, že som práve teraz narazil na červenovlásku. Vedel som, že sa tadiaľto stále bude premávať, ale musela mať veľa práce. Potom som však začul svoje meno a následne jej z rúk vypadli nejaké spisy. Asi ju nepotešilo, keď ma tu videla s popáleninou od Kyuubiho.
Keď som ju zazrel, predsa len sa mi trocha zlepšila nálada."No?" Kývol som na ňu hlavou akoby nič. Teda stále som mal spálenu kožu na nohe, našťastie to nebola veľká spálenina, bolo tu mnoho horších prípadov. Snáď sa Airis nenaštve, že si tu v bufete na stoličke popíjam pivo a nešiel som okamžite na ošetrenie.. Bolo to ľahkovážne a sebecké, ale musel som niečim najprv zapiť môj neúspech ... Mimochodom stále som mal ten pocit, že ma niekto len zachraňuje, tak tomu bolo aj dnes, ten Akimichi mi možno zachránil život..

pro **Minako Nara** Wed Aug 12, 2015 9:16 pm

Ošetřila jsem tolik lidí kolik jsem mohla a i když jsem chtěla pokračovat dostala jsem přikázáno si sednout v hale, dát si horkou čokoládu a aspoň na chvíli si odpočinout. A tak jsem tam tak seděla...s kelímkem v rukou a sledovala ten zmatek. Co se asi stalo... Z toho co lidé koktali jsem si nedokázala dát moc věcí dohromady. Každý mluvil o něčem jiném, o příšeře...ďáblovi a tak dál. Usrkla jsem čokoládu a prudce se otočila za hlasem, který na mě volal. Vyskočila jsem na nohy a rychle k ní přiběhla. Dostala jsem rozkaz a stačila jen přikývnout. Zmateně jsem se za ní chvíli koukala a pak s úspěchem našla pokoj Natsuki. Sedla jsem si na stoličku, která byla v pokoji a položila čokoládu na parapet. Ale to je přece ta holka. Zděsila jsem se. Ne protože bych si snad nějak spojila dohromady to jak odešla z kanclu s tím co se stalo. Ale z toho důvodu, že jsem jí "znala". Nebyl to random člověk. Vlastně byl ale prostě už jsem jí jednou viděla a konec!
Mlčky jsem si prohlédla v jakém stavu je a povzdechla si. Asi se do toho připletla. Přešla jsem ke skřínce a nachystala si čisté obvazy a další potřebné věci abych se pak nezdržovala. Teď jsem obvazy zatím ještě neměnila...měla je přece čerstvé..snad.

pro **Natsuki Uzumaki** Wed Aug 12, 2015 9:38 pm

Trvalo niekoľko .. hodín? Kým som pomaly začala otvárať oči. Do nich mi udrelo ostré svetlo, aj keď v izbe ako takej bolo skôr prítmie. Ako keby som dlhé dni bola v nejakej tmavej miestnosti. Zamračila som sa a hlavu som pomaly otočila na bok.. bolel ma snáď každý pohyb úplne neskutočným spôsobom. Tieto steny som však spoznávala. Pár krát som sa tu už nachádzala, aj keď nie priamo v izbe. Skôr ten vzduch.. plný dezinfekcie.
Konečne sa mi však podarilo otvoriť oči úplne.. môj pohľad bol upretý do stropu a ja som sa snažila pochopiť, čo sa stalo. Takmer na nič som si nespomínala. Posledné spomienky boli práve tie, počas ktorých som vychádzala z kancelárie. Čo sa stalo potom? Nástenné hodinky ukazovali podvečer až večer? Muselo už prejsť niekoľko hodín. Pokúsila som sa posadiť, aj keď to bol momentálne nemožný počin. Len som v pokle zvraśtila tvár, zamrnčala som od bolesti a nzova som klesla do perín.
"T..tak to sa ti moc.. moc nepodarilo." Povzdychla som si. Ani som si nevšimla Minako.

pro **Airis Shiroyaki** Wed Aug 12, 2015 9:46 pm

Zohla som sa a zdvihla zo zeme svoje spisy, ktorému stihli vypadnúť z ruky. Bez váhania som k nemu vykročila, pričom som si ich položila na bar vedľa neho. Chvíľu som mlčala, len som ho prepichovala svojimi očami. Zračilo sa v nich množstvo pocitov. "Baka!" Zamračila som sa naňho. "Začni sa už konečne starať aj o seba a svoj zdravotný stav!" Opäť som zopakovala svoju "nadávku", pričom som ho schytila za ruku, do druhej som si vzala spisy, a bez toho, aby som mu vôbec niečo oznámila, som ho začala ťahať odtiaľ preč. Či s pivom alebo bez neho. Nedávala som mu na výber, môj stisk bol pevný, ak by sa bránil, nerobilo by mi problém svojou nadľudskou silou ho jednoducho potiahnuť. Musel sa prispôsobiť. Odviedla som ho do svojho kanclu, kde som ho potlačila do kresla a kľakla si k jeho zranenej nohe. "Ignorovať popáleninu. Taká hlúposť...čhe!" Mrmlala som si neustále čosi popod nos, keď som mu čistila ranu, aby sa nezapálila. "Čo keby sa ti to zapálilo?!" Zdvihla som k nemu nakrátko pohľad, následne som ho zase sklopila a s dlaňami obalenými zelenkastou chakrou som mu popáleniny liečila. Po niekoľkých minútach to bolo hotové."Dávaj si na seba pozor, baka!" Z ničoho nič som ho objala okolo krku. Bola som si istá, že sa Rokuro dostal do potýčky s Natsuki. Mal šťastie, že vyviazol len s týmto.

pro **Minako Nara** Wed Aug 12, 2015 9:47 pm

Celou dobu jsem si přerovnávala věci a občas se šla kouknout z okna ven. Navzdory tomu jaký byl zmatek v nemocnici tenhle pokoj byl tichý...až moc tichý. Když se Natsuki probudila a pokusila se posadit rychle jsem došla k její posteli. "Umm Ahoj." Pousmála jsem se rozpačitě. "Zatím se už znova posadit sama nezkoušej prosím." Položila jsem jí opatrně ruku na čelo abych se ujistila, že nemá horečku. Umm teď bych ty obvazy měla vyměnit? Zmateně jsem stáhla ruku pryč. Ano starala jsem se tu o pacienty ale vždy mi někdo přesně řekl kdy co mám udělat. Snad něco nepokazím.. Rozhodla jsem se, že dám ale ještě Natsuki čas se rozkoukat. "Máš žízeň?" V podstatě jsem nečekala na odpověď aby pak dlouho nemusela čekat kdyby jí měla a natočila do skleničky vodu se kterou jsem se vrátila hned k ní.

pro **Natsuki Uzumaki** Wed Aug 12, 2015 9:58 pm

Ozval sa hlas, známy? Nemyslím si. Aj keď sa mi zazdalo, že som ho už predsa len niekde počula. Bože jak hrozne som sa cítila.. bolo mi vôbec niekedy v živote takto zle? Kto vie..
Keď som hlavu pootočila k Minako, ktorá sa ma spýtala či mám smäd a ešte k tomu ani nečakal na odpoveď, takmer som vystrúhala úsmev. Aj keď to znova vyzeralo ako bolestná grimasa. Keď vodu doniesla ku mne no.. trocha blbo by sa mi to pilo poležiačky.
"Pomôžeš mi prosím?" Zamrmlala som pomedzi polozavreté pery. Naozaj som sa snažila hýbať čo najmenej. Nie že by som rovno umierala no.. nebol to úplne príjemný pocit.

pro Sponsored content

Konoha nemocnice

Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice

Re: Konoha nemocnice