Sídlo klanu Hyuuga

pro **Assasin Senju** Sat Jul 13, 2013 7:58 pm

First topic message reminder :

Sídlo klanu Hyuuga

Komplex budov je obehnán zdí. Dostat se sem tedy lze pouze přes hlavní bránu, která je neustále hlídána dvěma shinobi na úrovni chuunin z vedlejší rodiny.

Nevraživost mezi hlavní a vedlejší rodinou je pomalu na ústupu. Rodiny tak nejsou naprosto odděleny od sebe. Žijí v těsném sousedství.

Existuje tajná cesta, která umožňuje obejít bránu. Znají ji však pouze členové klanu a hokage.

V centru sídla se nachází mále nádvoří, kašna, několik laviček, a sídlo má také několik krásně upravených zahrad a menších parčíků.

Sídlo klanu Hyuuga - Stránka 11 Hyuugagard

Sídlo klanu Hyuuga - Stránka 11 Hyuugagard

Nemohou chybět ani tréninkové prostory.

Sídlo klanu Hyuuga - Stránka 11 Hyuugatrai

pro **Hyūga Fū** Sat Jan 24, 2015 9:59 pm

Som rada, že vo mňa veríš. Je to také...povzbudzujúce. Snáď po prvý krát sa mi pery skryvili do pravého, nefalšovaného úsmevu. Ten však ale zmizol, len čo mi oznámil, že už oficiálne nie je členom klanu Hyuuga. Akosi som tomu nemohla uveriť. Len som sa naňho dívala s pootvorenými ústami, niekoľko sekúnd. Ako...Ako je to možné? Kam ideš? Ako presne myslíš to, že možno na rozlúčku nebude šanca inokedy? Zasypala som ho hneď niekoľkými otázkami, ale tak. Musel mi to vysvetliť.
Možno som bola momentálne príliš nechápavá a mnoho vecí mi nedopínalo, ale tak, bol už večer a to na mňa malo značný vplyv, navyše, stále som po poslednej misii nebola tak úplne fit.

pro **Rino Hatake** Sat Jan 24, 2015 10:15 pm

S cigaretou v ústech jsem si to z ulic mířil do sídla klanu Hyuuga. Abych pravdu řekl, byl jsem tu jen jednou a to jsem odtud odcházel polonahý, ale to je delší historka, nejspíše už tu ani nežijí Ti, co to zažili, je to tak dvacet let zpátky.
Každopádně jsem se nakonec dostal až do velkého prostranství, kde pár mladých Hyuugů trénovalo to svoje umění prstíků, taky jsem takové umění ovládal, ale aplikoval jsem ho jinde. Nevěděl jsem, kam ten vajgl zahodit, protože tu koše nebyly, takže jsem i ten vajgl držel v prstech a čekal, až se najde místo, kde jej budu moct vyhodit. Nyní mě spíš však zajímalo, zda-li někdo ke mě přijde a pomůže mi najít Fuu....

pro **Hikaru Hyuuga** Sat Jan 24, 2015 10:20 pm

Rad bych ji rekl celou pravdu ale no musel jsem to mlzit jak to slo bylo mi jasne ze je jen otazkou casu nez se to vlastne provali. Boj Ktery jsem ovladal jako Hyuuga byl prilis okaty na to aby se drive ci pozdeji nezjistilo ze vlastne Hyuuga je Mezi ANBU.
"Vis rekneme ze jsem byl prirazen na jine pracoviste. Drive ci pozdeji zjistis co mam na mysli ale do te doby ti nechci a nemuzu rict podrobnosti. Neni to tak ze bych ti neveril ale cim mene toho vis tim lepe pro tebe. Pokud opravdu touzis po tom vedet pravdu Mikomi-sama nebo Naoto-sama ti prozradi vse pokud to uznaji za vhodne." Chvili jsem se odmlcel a pote pokracoval. bylo tezke ji rict ze nemusim prezit pristi misi nebo neco takoveho ale chtela vedet pravdu a v tom jsem ji nemohl zamlcet.
"Jak jsem jiz rekl. Osudem kazde zive bytosti je zemrit. Ale nikdo nikdy nevi kdy prijde nebo jak zemre. Proto rikam ze mozna uz nikdy nebude sance se rozloucit. Ani se nehodlam loucit s osobou ktera mi je nejblize i kdyz ani netusim jak by reagovala nebo zda li vubec ona neco citi ke me. I Kdyz to by asi nebylo mozne ani za normalnich okolnosti. Ale dost o tom. Znas me a vis ze ackoliv jsem posledne vybouchl necitim nenavist vuci lidem z klanu ackoliv pro ne to plati obracene. Proste jsem se rozhodl udelat vse abych mohl chranit vesnici a kazdeho v ni, lepe nez do posud."
Ma slova mohly naznacovat az prilis mnoho moznosti a tak jsem to chtel Fuu si mohla myslet ze treba odchazim z vesnice na dlouhodobou misi nebo neco takoveho. Ale pravda byla jina ze ma tvar bude skryta pred vesnici i pred vsemi ktere znam.

pro **Hyūga Fū** Sun Jan 25, 2015 8:47 am

//Rino, niéééééééééééééééééééééééééé xDDDDDDDDDDDDD tú poznámku si napísať nemusel! xDDDDDDDDDDDDDDD
Keď Rino prechádzal cez obrovské priestranstvo, nevyhol sa zvedavým a podozrivým pohľadom mladých Hyuugov. Nikto z nich sa k nemu ale neodvážil prihovoriť, teda okrem žene v strednom veku, ktorá na ich tréning dohliadala a hodnotila ich výkony. Dobrý deň, môžem vám pomôcť? Opýtala sa pomerne milým hlasom. Kto vie, čo tu tento chlap pohľadával.

Určite sa Mikomi-sama opýtam, ako to vlastne s Hikaruom je. Snáď mi to bude chcieť povedať, inak si asi budem musieť zisťovať sama. Neviem ako, ale snáď to už nejako z niekoho vypáčim. Možno z tej novej Hokage, tá určite bude vedieť o Hikaruovi niečo viac.
Je to tvoja voľba, Hikaru, a ja ti v tom nemôžem brániť. Je od teba šľachetné, že chceš takto pomáhať dedine a byť jej verný, vlastne to je takým poslaním každého z nás. Neviem, či ideš na nejakú misiu alebo niečo podobné, sľúb mi, že si na seba budeš dávať pozor a nebudeš zbytočne riskovať, jasné? Usmiala som sa naňho. Bolo trochu zvláštne lúčiť sa s osobou, s jediným členom, aj keď už bývalým, klanu Hyuuga, s ktorým som sa bavila. Trávila som tu málo času a ostatným Hyuugom som sa zväčša skôr vyhýbala. Teda, až na Mikomi. Prajem ti len veľa šťastia, Hikaru, a dúfam, že ma sem tam navštíviš alebo mi aspoň napíšeš, nech viem, ako na tom si, ak teda budeš môcť, hai? Potľapkala som ho priateľsky po ramene. Bolo mi ľúto, že odchádza kto vie kam, ale ako som už spomínala skôr, bola to jeho voľba a ja mu v tom nemôžem brániť. Bolo mi z toho trochu do plaču, ale nebudem predsa plakať ako nejaká slaboška, aspoň nie dnes.

pro **Hikaru Hyuuga** Sun Jan 25, 2015 10:22 am

(Rino si zabil sem malem sletel ze zidle. XDDDDDDDDDD)
To ze Fuu se tvarila jakoze jo v pohode ne neoblblo vedel jsem ze by mi to nejradeji zatrhla ale co uz.
"Vazim si toho. Vazne. Proste jsem si vybral cestu ktera bude nejlepsi pro vsechny. Neboj sem vzdy opatrny."
Tyhle slova byly snad vtip teda stim ze budu opatrny ale co jsem ji mel rict. posledni dobo jsem po kazde misi stravil cas v nemocnici.
"Pokud budu moci tak to udelam ale to asi nebude mozne. Ale pokusim se." Kdyz me poplacala po rameni ja udelal neco necekaneho pritahl jsem ji k sobe a objal ji tohle mozna bylo poprve co jsem udelal neco takoveho. A Zaseptal jsem ji do ucha.
"Taky na sebe davej pozor Fuu."
PAk jsem jen udelal jednoduchou pecet a po me se obevil jen byly oblacek dymu.(presun)

pro **Rino Hatake** Sun Jan 25, 2015 10:24 pm

// Děkuji děkuji :DDD
Když ke mě dojde milá příjemná žena s bílýma očima, věnuji jí svůj kamenný výraz a pohled do očí. Ten však brzy přesměruji k celému jejímu tělu a letmě povzdychnu. "Mělo mi dojít dřív, že už rodila.." Pomyslím si v duchu a až teď mi dojde, proč jsou si ty děti a ta žena tak podobní, nemluvím teď o barvě očí.
Dobrý den, sháním odpadkový koš a slečnu nejspíše v pubertálním věku, jež byla dříve žačkou Assasina Senju. Řeknu bez jakéhokoliv citového zabarvení v každé hlásce mé odpovědi. Jménu mi vypadlo, ale jedno jsem věděl jistě... příjmení bylo Hyuuga!

pro **Hyūga Fū** Mon Jan 26, 2015 7:29 am

//máš za čo Very Happy

Kunoichi prikývla. Vedela, o koho sa jedná. Nikto z týchto mladých Hyuugov, nebol okrem Fuu, žiakom Assasina Senju. Poďte za mnou. Ladne sa otočila a vykročila smerom k záhrade, kde len prednedávnom tú mladú čiernovlásku videla, i s tým...Hikarom. Sedí tam na lavičke, kôš je hneď vedľa nej. Teraz vás ale tu musím nechať samých, mám prácu. Dovidenia. S týmito slovami sa odtiaľ doslova vyparila, pravdepodobne sa vrátila k svojim žiakom.

Iste, ty tiež. Šepla som, keď ma Hikaru objal a povedal mi, že mám byť opatrná. Potom len tak zmizol, v dyme, z ničoho nič. Povzdychla som si.
V poslednom čase bolo všetko zvláštne. Začula som hlasy. Prudko som sa strhla a otočila sa tým smerom. Stála tam jedna moja príbuzná s nejakým divným chlapom, ktorého som v živote nevidela a dívali sa smerom ku mne. Zamračila som sa a vstala. Asi odo mňa niečo potrebovali. Alebo som si to len namýšľala, preto som opäť uprela zrak pred seba a čučala niekam do neznáma.

pro **Rino Hatake** Tue Jan 27, 2015 12:55 pm

Žena s ladnými boky mne zavedla až k půvabné mladé dívce, která nevypadala zrovna nejšťastněji, první společná věc, kterou spolu máme. Ačkoliv byla daleko, prohlížel jsem si poměrně důkladně. Kdyby se žena vedle mě podívala, viděla by, že má zorničky až nebezpečně zúžené, co ta ale bylo..?
V pořádku, mockrát vám děkuji a přeji pevné nervy s dětmi... Řeknu jí, aniž by jsem jí věnoval svůj pohled a ihned na to jsem šel za dívenkou, jež měla být moje první žačka. Byl jsem nervózní, ale nijak jsem to na sobě nedával vědět. V obličeji jsem měl stále kamenný výraz a když jsem k ní došel, neřekl jsem ani slovo, jen jsem si ji prohlížel a čekal jsem na její reakci. Zda-li bude nervózní, bude se cítit v ohrožení a nebo prostě na mě vyjede, proč si ji tak prohlížím.

pro **Hyūga Fū** Tue Jan 27, 2015 5:09 pm

Sedela som a hľadela niekam do neznáma. Premýšľala som nad mnohými vecami, ktoré sami v uplynulých dňoch stali. Panoval tu pokoj a kľud, sem tam sa tu objavil nejaký Hyuuga, nikto so mnou ale nehovoril ani nič podobné, čo mi dokonale vyhovovalo. Aspoň teraz. Inokedy by som pre samotu upadala do depky.
Tých dvoch neďaleko odo mňa som si prestala všímať. Nenačúvala som, teoreticky mi bolo jedno, čo tam momentálne riešia. Ani som si nevšimla, keď ten chlap dorazil ku mne. Teda všimla, ale až o niečo neskôr, keď mi nedal pokoj ten nepríjemný pocit, že ma niekto sleduje. Obrátila som k nemu hlavu a zamračila sa. Mama ma vždy učila, že nie je slušné ľudí očumovať. Nevedela som, čo odo mňa ten starý pedofil chce (aspoň tak vyzeral). Nebála som sa, prečo by som mala? Bola som síce na úrovni chuunina, ale to snáď neznamená, že som nejaký tupý človiečik. Že? Bojovať som, myslím, vedela slušne a kopať medzi nohy tiež. Opäť som sa od neho odvrátila a uprela zrak pred seba.

pro **Rino Hatake** Wed Jan 28, 2015 4:27 pm

Zajímavé, na svůj věk si poměrně zdatně dokázala poradit se svým drzím jazýčkem, to jsem měl rád. Ačkoliv jsem sám striktně respektoval nadřízené, zažil jsem sám i chvilky, kdy jsem měl chuť mu říct vše, co jsem měl o něm a jeho osobě na jazyku. Takovou nadřízenou osobou byl například radní Konohy, lépe řečeno všichni radní...

Chtěl jsem vědět, co vše umí a co jí Assasin naučil. Byl to velice silný Shinobi, vlastně jsem silnějšího zatím nepotkal, abych pravdu řekl. Když na mě promluvila,naklonil jsem hlavu na stranu a prohlížel jsem si jí z jiného úhlu, navíc to mohlo vypadat docela agresivně, ale co já vím, jak to ona pochopí.

S mámou jsem nevyrůstal... Jde to vidět já vím... Řeknu ledabyle a dál si ji prohlížím. Až vyroste, určitě z ní bude kus a pozvu jí na Saké... no zatím má času dost, takže svoji kondičku zlepšovat nemusím, abych jí pak stačil. Ale možná bych měl být realista a přestat kouřit, nechtěl bych při tom umřít na nedostatek přísunu kyslíku.

Stalo se to, že jsem tvůj nový sensei. A ještě dalších dvou lidí, které neznám a jejich jména jsem asi zapomněl... Začnu z ničeho nic a sednu si vedle ní na lavičku, vajgl zahodím do koše a vezmu si druhou cigaretu, kterou si strčím do úst a pozoruji okolí. Upřímně nechápu, co jí na tom tak baví, teď bych se nejradši zvedl a odešel, ale co už. Vytáhl jsem si svůj old school benziňák a zapálil si cigaretu, jež začala vydávat onen známý odpudivý pach. Kouříš? Zeptal jsem se té slečny slušně, avšak nijak citově zabarveně a to ani ve tváři. Nevěděl jsem, jak s ní začít rozhovor, tak jsem to zkusil takhle.

pro **Hyūga Fū** Wed Jan 28, 2015 6:12 pm

Ani som sa naňho nepozrela. Nie že by som naňho nebola zvedavá, skôr som ho nechcela očumovať rovnako, ako on mňa. Preto som sa i naďalej dívala pred seba a nevenovala mu jeden jediný pohľad. Chudák. Ťažko povedať, či som to myslela ironicky alebo nie. Bolo na ňom ako si to vezme. Možno som sa správala trochu neslušne, nemala som dobrú náladu a tak to aj vyzeralo.
Keď mi oznámil, že je môj nový sensei, len som nadvihla obočie a otočila sa k nemu. Nový sensei? Ale veď Asassin... Zmĺkla som. No, je pravda, že sensei odišiel a tak som musela dostať nového. Bolo to smutné, Assasina som mala celkom rada, ale tak, stane sa. Možno si obľúbim i tohto pedofila, kto vie.
Trochu som sa odsunula od neho, keď si ku mne prisadol, jednak preto, že som sedela uprostred lavičky a tak nemal dosť miesta, a jednak preto, že som si medzi nami chcela udržať istý odstup. Vzdialenosť medzi nami nižšiu než 20 cm, som v žiadnom prípade nepripúšťala. Strčila som si prameň neposlušných vlasov za ucho. Záleží od toho, v akom zmysle to myslíte, každopádne, ak myslíte cigarety, tak nie, ďakujem, rakovinu pľúc zadarmo si neprosím. Inokedy by som sa začala škeriť, dnes som si však zachovávala vážnu tvár.
Zľahka som a zamračila, keď sa ten odporný zápach dymu dostal ku mne. Odkašľala som si. Takto fajčiť hneď vedľa mňa, za to by sa mal hanbiť!

pro **Hyūga Fū** Thu Feb 05, 2015 6:44 pm

Vzhľadom k tomu, že sa môj nový sensei neozýval...len som pokrčila ramenami, ako keby mi to bolo jedno. Pokiaľ ale dovolíte, idem sa trochu prejsť. Necítim sa dobre a taktiež mám po poslednej misii nechať trochu oči odpočívať. Vstala som a upravila si svoje dlhé, svetlomodré kimono.
Prajem pekný zvyšok večera. Pokiaľ ma budete hľadať, ak teda budete chcieť dať nejaký tréning alebo tak niečo...nájdete ma opäť tu a ak nie, stačí sa opýtať mojej mamy, tá vždy vie, kde som. S týmito slovami som sa vybrala späť do domu, kde som si len obliekla dlhý čierny kabát, pretože vonku bola fakt zima a vybrala sa niekam preč. (presun)

pro **Rino Hatake** Sun Feb 08, 2015 11:46 am

Nějak jsem se kousl, když jsem se na mladou Hyuužku díval nějak dlouho. Ponořen do myšlenek jsem si promítal svůj život jako na plátně v kině. Nevím proč, ale stávalo se mi to často. Kromě Akiri jsem také rozmýšlel nad Airis. Proč musím být tak dokonalý, boží a neodolatelný zvenku, když vevnitř jsem přesný opak. Odporné bezcitné monstrum nedávajíc emocím průchod. Jsem zkrátka jako socha, dokonalá, ale chladná.
"Asi bych si měl vymyslet novou přezdívku. Rino Hatake aka Socha z Listové. zní to líp než moje současná přezdívka..." Pomyslel jsem si nevnímajíc své okolí. Ačkoliv byl nyní můj zrak upřen na Fuu, koukal jsem někam do blbe, jakoby skrz ni. Kouř se však líně linul okolím, i když jsem moc netahal a až jsem opět procitl, byla už Fuu pryč. Asi bych se měl taky sbalit a jít, musím najít ještě dva členy mého nového týmu.
"Takže Riki Senju... nebo Raiki? Ne, Raikiri! To je to jméno!" Pomyslel jsem si a vydal se do města vyhledat zkrátka nějakého chlapce s podobným jménem. (Přesun)

// Mě neutečeš.

Sídlo klanu Hyuuga - Stránka 11 Images?q=tbn:ANd9GcScC-pSWoM3zAX2vRNobEZPIFNidR-8a9vUz_6lTRgQjT79JNpzzDt98FI

pro **Hyuuga Mikomi** Sun Mar 01, 2015 4:22 pm

Probudila jsem se asi kolem deváté ráno a odmítala se vykopat z postele dříve než po desáté. Včera jsem přišla opravdu pozdě. Naštěstí moji rodičové nebyli z těch, kteří by to řešili. Zejména otec by mě nejspíš nejraději předávkoval alkoholickými nápoji a dopřál mi parádní kocovinu bez tišících prostředků, neboť někdy je jedna rána lepší než dlouhé vysvětlování.

Protáhla jsem se a musela svůj pelech opustit, protože žaludek si žádal pořádnou porci živin. Vzhledem k tomu, že v případě jakýkoliv problémů měli členové mého klanu, kteří tuto noc hlídali Konohu příkaz okamžitě mě vzbudit v případě jakékoliv podezřelé aktivity, mohla jsem být dočasně v klidu. Sotva jsem se zasytila kávou a hromadou lívanců, povšimla jsem si, že na mém stole se objevila váza s růžemi. Cedulka, která u nich byla zavěšená jasně říkala, že je pro mne. Podivila jsem se. Odkdy já dostávám kytky? Věděla jsem jak naložit s výhružným dopisem, ale s kytkou?

Naštěstí moje máma byla prozíravější. Jakmile květinu objevila, dopřála jí čerstvou vodu. Bohužel, na detaily jsem se jí zeptat nemohla, neboť se spolu s otcem vypařili. Buď na nákupy a nebo na nějakou misi v Konoze. Přešla jsem tedy blíže ke svému stolu, zlehka se dotkla okvětních plátků, jako bych se bála, že můj dotek způsobí jejich narušení a přivoněla. Usmívala jsem se. Ať to byl kdokoliv, zlepšil mi náladu. Tento den bude určitě perfektní.

Zarazila jsem se, neboť teprve v tomto okamžiku jsem se ocitla poblíž zrcadla. Na hlavě roští, pusu zapatlanou od marmelády a tvář ještě pomačkanou od polštáře. Do toho všeho jsem ze sebe cítila typický hospodský zápach.
"Rozhodně miss shinobi." zamračila jsem se na sebe do zrcadla a odkráčela se zkulturnit do koupelny.

O půl hodiny později už jsem seděla v zahradě našeho sídla a dýchala čerstvý vzduch, zatímco jsem poslouchala co si cvrlikají vrabci na střeše.

pro **Soshi** Sun Mar 01, 2015 4:30 pm

Soshi

Musel jsem jednat rychle. Buď se někde ukrýt a doufat, nebo zkusit štěstí u ochrany svědků a doufat. I když jsem už viděl sídlo klanu Hyuuga velmi blízko, nepřestával jsem se otáčet. Ba naopak, zrychlil jsem. Dal jsem se do běhu, jako by mě pronásledovali duchové.
Doběhl jsem k sídlu a už už jsem chtěl proběhnout branou, když mě chytly pevné ruce. Strážný.
"Prosím, nechte mě projít. Musím mluvit s někým od policie. Je to naléhavé a jde tu nejspíš o život...možná o dva nebo čtyři!"
Vypadal jsem dost zmateně, ale hlavně vystrašeně. V hlavě se mi motala jediná otázka:
Dělám správnou nebo špatnou věc?

pro **Hyuuga Mikomi** Sun Mar 01, 2015 4:38 pm

Lebedila jsem si na lavičce a v nose mě šimraly první nesmělé sluneční paprsky. Náhle jsem slyšela jakési dohadování. Co se zase děje? To tu nemůže být chviličku klid? Jediný kdo ho má, je Hyuuga Sayuri pohřbená na našem nádvoří sakra práce. Ze vzdáleného huhlání jsem zaznamenala jen to, že se kdosi domáhá vstupu. Stráže plnily svou povinnost. Neunikla mi slova jako "policie" "naléhavé" "jde o život". Ztěžka jsem si povzdechla. Ani jsem na sobě neměla pracovní oděv, ale bílé kimono. Měl to být den volna. No co naplat. Buď toho dotyčného zpacifikuju, aby mi jej nekazil, nebo se ukáže, že je potřeba jednat.

Zvedla jsem se z lavičky a vyrazila k bráně.
"Jestli chceš někoho od policie, tak mluv. Máš tu samotného velitele." pravila jsem, což muselo z úst mladé dívky oblečené v něčem více než civilním znít dosti zvláštně. Nicméně stráže přestaly blokovat mladíkovi cestu, lehce se uklonily a bez jediné známky protestu nechaly veškeré rozhodnutí na mé osobě.

pro **Soshi** Sun Mar 01, 2015 4:52 pm

Soshi

Když jsem viděl, že je tu konečně někdo, stráž mě přestala zajímat a já se snažil vytrhnout z pevného sevření. Hopkal jsem a poskakoval směrem k té slečně. Hezká. Ale jestli je to velitel, bude chladná jako ocel...někoho mi připomíná...
"Prosím, prosím, musíte mi pomoct, já...oni mě zabijou jestli... kage už o tom ví a..."
Pak mi došlo, že vynechávám asi polovinu vět. Myslel jsem rychleji než mluvil. Odmlčel jsem se a uklidnil.
Naposledy jsem se otočil, abych si ověřil, že jsme tu sami, a hluboce jsem se uklonil, i přes nevoli strážného.
"Jsem Soshi D..." po krátké úvaze jsem si řekl, že jméno mého otce by mi na věrohodnosti nepřidalo.
"Nakemura Soshi, genin. Žiju tu od narození a čas od času vypomáhám v nemocnici s výchovou dětí. Já... když jsem byl na obědě, slyšel jsem, jak se Kisuke Uchiha a Airis Shiroyaki dohadují o dětech Kisukeho. Ona mu je chtěla vzít, že prý je nemá kdo hlídat. Tak jsem se nabídl, že jim je pohlídám. Přeci jen, rád se starám o děti. No...a oni se oba lekli a odešli. Potkal jsem je ještě jednou v kanceláři Hokageho a zkoušel jsem Kisukeho přesvědčit, aby to ještě zvážil a pak... Přišla tam Shiroyaki-dono a...když jsem se probudil, byl jsem u ní v sídle. Uchiha tam byl taky. Pak mě omráčila ještě jednou. Pořád mluvili o těch dětech, Kisuke jí vyrožoval, ona jemu taky. Mám strach, děti by se neměly stávat oběťmi sporů jejich rodičů.
Já... slíbil jsem, že to neřeknu, ale musel jsem. Poslal jsem tedy vzkaz Hokage, ale teď se bojím o svůj život. Já... Uchiha Kisuke vypadal velice vážně. Myslím, že tu pohrůžku smrti skutečně myslel doslova. Pomozte mi! Ne, pomozte těm dětem, prosím!"

pro **Hyuuga Mikomi** Sun Mar 01, 2015 5:07 pm

Nasadila jsem tupý výraz, neboť se zakoktával a mlel páté přes deváté. Jména, která mi sdělil, byla více než zapomenutelná. Nakonec jsem se musela usmát.
"Heh, promiň chlapče, ale můžeš být v klidu. Tyhle silácké řeči zůstanou pouze siláckými řečmi. Ani Uchiha není natolik šílený, aby se pokusil o vraždu v centru Konohagakure, natož aby stihl uniknout." má ruka přistála na jeho zádech a tímto nenápadným gestem jsem tak řídila směr jeho kroků hlouběji do zahrady mimo dosah stráží a mimo doslech všetečných klepen.
"Říkal jsi, že Hokage o té manželské hádce ví?" podívala jsem se poprvé pořádně do očí Soshiho. Měla jsem dojem, že jsem někde už viděla podobné. Na okamžik jsem se zarazila a zapřemýšlela. Ale ne, vůbec nevím proč mi přišly povědomé, takovéhle bych si pamatovala.

pro **Soshi** Sun Mar 01, 2015 5:23 pm

Soshi

Nechal jsem se vést do zahrady. Bylo to uklidňující. Mnohem lepší, než stát před vraty.
"No, oni nejsou manželé. Myslím, že manželka Kisukeho byla Lucy Shiroyaki, a že Airis je její sestra." odpověděl jsem.
"A Hokage o tom asi ví. Hodil jsem jí vzkaz do kanceláře a poprosil ji, aby ho po přečtení spálila. Nechtěl jsem to řešit takhle, určitě bych se dokázal chvíli skrývat. Ale... ten Uchiha vypadal skutečně odhodlaně. A svět je plný bláznů, kteří se nezdráhají zabít genina. Nebo ho aspoň vytrestat za jejich vlastní hloupost."
Sakra! Zase moc mluvím!

pro **Hyuuga Mikomi** Sun Mar 01, 2015 5:42 pm

"Promiň, ale z toho jak je popisuješ jsem nabyla dojmu, že jsou to zhrzení manželé po dvaceti letech. Každopádně nechápu co to mají za posedlost omračovat někoho bezbranného. Myslím, že si tu situaci ještě proklepne pár mých lidí. Nemyslím si, že jsou natolik mimo, aby udělali něco přes čáru, ale opatrnosti není nazbyt." snažila jsem se našeho novopečeného návštěvníka sídla trochu uklidnit.

pro **Soshi** Sun Mar 01, 2015 5:48 pm

Soshi

Chtě nechtě, musel jsem se pousmát nad jejím pohledem na ty dva. Už jen proto, že se shodoval s tím mým.
"Moc Vám děkuji, Hyuuga-sama." řekl jsem a uklonil se.
"Bude to tak lepší. Nechci, aby někdo přišel k úhoně."
Nechtěl jsem ji už dál obtěžovat, ale do nemocnice ani na ubytovnu jsem se vrátit nemohl. Kisuke věděl, že tam pobývám.
"Myslím, že nezbývá moc času - když jsme se s Kisukem probudili, Shiroyaki-dono už tam nebyla."

pro **Kisuke Uchiha** Tue Mar 03, 2015 9:45 pm

To co Airis udělala překročilo všechny meze. Důvod možná měla, ale ani to jí nedovolovalo napadnout mě. Hodlal jsem s tím něco dělat, ale co ? Nemohl jsem ji jen tak zabít. Rozhodl jsem se že půjdu sem. Hlavně z důvodu že oni byli jediní kdo ji mohli rychle najít zdali je pořád ve vesnici. Procházel jsem tedy a hledal velitelku doufajíc že pokud Airis nebudu moct zabít, tak že jí dostanu aspoň do vězení. Tam se se zrádci nemazlí. Po dlouhé době jsem si užíval své postavení.

pro **Shinobi** Wed Mar 04, 2015 5:29 pm

Kisuke dříve či později musel procházet okolo brány, která se zdála být jediným možným vchodem do sídla klanu. Samozřejmě zde stály dvě stráže. Jednalo se o členy vedlejší rodiny a mohlo jim být mezi dvaceti až třiceti lety. Vypadalo to, že budou co nevidět vystřídani. Služba je evidentně nudila a snažili se ji zkrátit alespoň rozhovorem.
"Přesně tak, bílé kimono. Říkám ti, že to není její pracovní oděv."
"Ale i tak je ta tvá teorie řádně ujetá. Povídám ti, že ten spratek nemá s námi nic společného."
"Nebylo by to poprvé, co před námi hlavní větev něco tají. Všiml sis jak měl světlé oči?"

Následně si stráž povšimla Kisukeho a rozhodli se raději zmlknout. Ostatně odvážné teorie o levobočcích mohou rozvíjet i jindy.

pro **Kisuke Uchiha** Thu Mar 05, 2015 9:01 am

Při mé "procházce" jsem došel až k bráně kde stáli dva asi hlídači. "Hledám velitelku policie" Nehodlal jsem jim říkal proč, z mého hlasu ale mohli poznat že je to vážně. Šla slyšet i zloba a agrese.

pro **Shinobi** Thu Mar 05, 2015 11:37 am

Stráž věnovala Kisukemu pohled, který jasně říkal, že nemá tušení do čeho jde a pravděpodobně upadl na hlavu.
"Tobě taky přeji hezký dobrý den mládenče." promluvil nakonec jeden ze strážných. Evidentně ten starší z nich, který to tu měl na povel. Bez ohledu na Kisukeho hodnost či funkci razil názor, že slušnost a pokora dokáže otevřít člověku mnohem více dveří než arogance a zloba.
"Velitelka policie tu byla před malou chvilkou a nachází se v sídle. Dávám ti přátelskou radu, pokud ti někdo ukradl buchty, asi se nebude tvářit příliš nadšeně. Pokud trváš na tom, že je situace vážná, ohlásíme tě a Mikomi-san vyjde před bránu." dodal strážný a kývnul hlavou na svého mladšího kolegu. Za normálních okolností by si vyžádal i jeho jméno, avšak Kisuke byl celkem známá osoba. Přesto si tuto drobnou výchovnou lekci neodpustil a neměl sebemenší obavu zůstat s ním na okamžik sám. Druhý strážný odběhl a neomylně našel správný směr, aby mohl kontaktovat hledanou osobu.

pro Sponsored content

Sídlo klanu Hyuuga

Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga

Re: Sídlo klanu Hyuuga