Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :

Sídlo klanu Hyuuga

Komplex budov je obehnán zdí. Dostat se sem tedy lze pouze přes hlavní bránu, která je neustále hlídána dvěma shinobi na úrovni chuunin z vedlejší rodiny.

Nevraživost mezi hlavní a vedlejší rodinou je pomalu na ústupu. Rodiny tak nejsou naprosto odděleny od sebe. Žijí v těsném sousedství.

Existuje tajná cesta, která umožňuje obejít bránu. Znají ji však pouze členové klanu a hokage.

V centru sídla se nachází mále nádvoří, kašna, několik laviček, a sídlo má také několik krásně upravených zahrad a menších parčíků.



Nemohou chybět ani tréninkové prostory.

Líně jsem se protáhla, přetočila na bok a když jsem zase po chvíli zaostřila, šla jsem prozkoumat neznámá území. Jinak řečeno jsem otevřela ledničku a po chvíli rozespalosti připravila něco malého na snídani. Pro sebe i pro Lizzy. Pak jsem si v koupelně po ranní hygieně sepnula vlasy do dvou dlouhých culíků. Tak se mi nejlépe bojovalo a už jsem musela čekat jen na zbytek účastníků mise.
Achjo. Kde se flákají?
Přihodila jsem do sklenky s limonádou kostku ledu a znovu jsem se posadila na zápraží a pozorovala procházející.

"Jdeme." řeknu a přesouvám se do Hi no Kuni, kde je onen potravinový závod. Doufám, že to budu mít rychle za sebou.. Potřebuji mluvit s Hokagem. problesklo mi hlavou. (PŘESUN)

Dopila jsem limonádu a na zápraží začalo svítit příliš slunce. Nakrčila jsem nos. V této době mé žáky stejně nikdo z domu nedostane. Rozhodla jsem se tedy pro jiné řešení. Tréninková místa jsou zčásti zakrytá stínem stromů. Vyrazila jsem tedy tam, třeba je najdu.

//Přesun

Dosel jsem do sidla klanu a hned jsem zamiril do hlavni budovy. Kde se nachazela i knihovna kterou jsem navstivil vzal jsem 2 techniky a pote zmizel i s technikami ktere jsem si pujcil a nakonec jsem se zamiril na cviciste.
(Jake techniky jsem si pujcil dolpnim na cvicisti.)

Dosel jsem do sidla. Nakonec jsem jenom dosel do sveho  domku, Nakonec jsem jen vybral klic z kvetinace. Nakonec jsem si  lehl jen do sve postele a cumel do steny a do stropu. Proste jen lezel na posteli a premyslel a snazil se najit zpusob jak toho smejda porazit. a tak to slo celou noc. Momentalne jsem vypadal jako zombi vlasne jsem nespal celou noc Vstal jsem a potom se sel osprchovat a potom jsem se oblekl a vysel nekam pryc.
(presun)

Bylo třeba toho spoustu vyřešit a já v tom musela na chvíli zastat sestru i otce, kteří měli mít vedení. Doufala jsem, že se již brzy vrátí. Velice brzy, jinak mi tohle spadne na hlavu.
Jedno je jisté, jsem ráda, že jsem se narodila jako druhá!
Přípravy byly zažehnány, rozkazy přetlumočeny. A v sídle byl přesto zmatek. Jen pomalu, velice pomalu jsem to začínala dostávat do rukou, než jsem dostala úroveň informovanosti a připravování na válku na snesitelnou úroveň. Naštěstí tu již zbyli jen shinobi, děti, starci a těhotné ženy neměli ve válce, co dělat. Nezvládla jsem to úplně, ale lepší už to asi nebude. Jediné, o co šlo, bylo udělat toho co nejvíc a co nejlépe, než se vrátí ti, kteří to umí lépe, než já.

Nedlouho poté se již i poslední ze členů klanu přesunuli k bráně. Já jako poslední.
Chci ale domov znovu vidět brzy!

//Přesun

Tak jsem byla doma. Lizzy již byla pryč a nejspíše už ve vlastní vesnici. A má kariéra generála tím skončila. Spadla ze mě najednou ohromná zodpovědnost. Tedy až potom, co mě donutila klesnout na postel a ponořit se do spánku. V gauči v obýváku, ani jsem nebyla schopná dojít do vlastního pokoje.

Když jsem se ráno s provinilým výrazem vzbudila, moje první cesta vedle do koupelny. Jakmile jsem ze sebe trochu udělala člověka, připravila jsem si něco k snídani. Sprcha i jídlo byli neskutečně povzbuzujícími faktory. Jen mi dnes snad až příliš dlouho trvalo, než jsem zaostřila. Začínala jsem mít pocit, že bych si měla zajít do nemocnice, protože se mi zdálo, že jsem nikdy dřív neviděla hůř - a to je u Hyuugy, co říct.
Stejně se tam nejspíš budu muset stavit, protože jsem chtěla najít sestru nebo otce. I matka už měla strach. Zamkla jsem tedy dveře našeho domu a zmizela ze sídla.

//Přesun

Pomalu jsem po par dnech se vratil do sida uz se mi ani nechtelo chodit. Jen jsem dosel do sveho domku a tam jsem  padl rovnou do postele a behem okamziku usnul.
Po par dnech lenoseni sem se postavil z postele. Hodil sprchu nahodil na sebe kimono a vydal se nekam pryc.
(presun)

Dorazili jsme k sídlu.
"Ten dům uprostřed. Vlevo se nad ním tyčí sakura," navigovala jsem dál.
Kráčela jsem ale rovně, u brány jsem automaticky pozdravila. Nyní již nikdo nemohl poznat, že nic nevidím. Jistá nejistota v pohybech mohla být přece způsobené i tím, že mě držel za ruku Uchiha. Alespoň jsem doufala, že si to ostatní budou myslet. Před prahem jsem se zastavila.
"Klíč je pod rohožkou."
Oči mě přestali bolet, ale zrak si nijak nezlepšil. Kdybych odemkla sama, prozradila bych se.
Tati, prosím, buď doma!

"To je v pořádku," pousmála jsem se. "Jsi návštěva mladší dcery hlavní rodiny klanu. Tohle je potřetí, co jsi mi zachránil krk. Jsi tedy navíc velmi a kdykoli vítaná návštěva."
Počítala jsem první odvedení do sídla, pomoc jeho jednotky v boji a samozřejmě dnešní záchranu, bez které bych asi na ulici brzy zpanikařila a trochu svému klanu pošramotila pověst. To byl nejhorší možný scénář.
"Jdi rovně, zastav se až v pokoji, který je jakýmsi rozcestím. Druhý pokoj vpravo je můj. Hned naproti vchodu do něj je kuchyně. Koupelna je nalevo od kuchyně. To je vše, co potřebuješ vědět," když odemkl, vešla jsem. "Káva i čaj jsou ve třetí skříňce nad linkou a nejnižší poličce."

Vypadalo to, že nikdo není doma.
"Nic nepotřebuji, děkuji. Nechci vás zbytečně využívat," usmála jsem se. "Už tak jste udělal až příliš."
Uvědomila jsem si, že jsem mu v předchozích několika větách tykala a naprosto mě to rozhodilo.
"A prosím, takové oslovení není třeba!"

Naklonila jsem hlavu na stranu. Přestože jsem se díky zraku necítila nejlépe, připadala jsem si díky němu důležitá.
"Ačkoliv neznám vaše jméno, musím vás požádat o jinou věc, než o čaj," pronesla jsem vážně.
Těch žádostí poslední dobou bylo, pravda, nějak moc.
"Tykejte mi."
Nadhodila jsem úsměv, který zamaskoval, že vidím sotva obrysy.

Uchiha? A to po průchodu vchodem klanu žije?
Asi jsem měla potom, co jsem velela divizi na blízko, trochu větší vliv než předtím.
"Prostě jen Shijin," navrhla jsem ještě.
Na chvíli jsem zavřela oči a opřela se o opěrku gauče. Bylo zvláštní najednou vidět takhle špatně.
"Proč jsi se stal ANBU, jestli se mohu zeptat?"

Maličký a roztomilý had Shimeisha, Hokageho posel našel i Rokura.
Proplazil se všemi překážkami až byl konečně až u něj. Vyplivl svitek a zmizel.

Zpráva:

"Sayonara, Rokuro-kun," pousmála jsem se.
Když odešel, úsměv mi zmrzl na rtech. Bylo tu ticho. A skoro nevidět bylo velice zvláštní. Nemohla jsem nikoho požádat, aby mě odvedl do nemocnice, protože bych tím shodila své nové postavení.
Nemám na výběr.
"Chakura no Karasu."
Vytvořila jsem malinkou chakru, posadila jsem si ji na dlaň a i s ní jsem se vydala pryč. Jakmile jsem měla aktivovaný Byakugan, viděla jsem. Zamkla jsem za sebou a se svojí vránou jako záminkou pro aktivaci Kekkei Genkai jsem se vydala nemocnice.

(Přesun)

Prosel jsem branou a nakonec jsem mirne poklonil Hlavu strazim. Nakonec jsem se vydal do Knihovny a vratil svitky s technikama co jsem sivypujcil a nakonec se. Vratil do sveho domku. Dal jsem si sprchu a a vesel vzal si ciste kimono no u me to asi nikdo nepoznal jelikoz jsem mel vsechna sva kimona stejne.
Nakonec jsem dosel do otcovi skrine kde Byly lahve Sake ktere zbiral. Nakonec jsem prejizdel ocima a setrel z nich prach lahvi bylo hodne. Vzal jsem jednu ktera byla vice jak 20 let stara. oterel jsem ji od prachu a uvazal na ni modrou masli. tahle nebyla pro me dulezita. Nejdulezitejsi byly pro me jenom 2 lahve ale ty jsem si nechal. Nakonec se m se vydal k domu Hokageho.
(Presun)

Doběhl jsem k sídlu a chvíli se vydýchával. Chiyo se mi znova usadila na rameno. Podíval jsem se na ni a ona jen potvrdila, že Fuu tam stále je. S pokrčením ramen jsem zaklepal.