Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :

Sídlo klanu Hyuuga

Komplex budov je obehnán zdí. Dostat se sem tedy lze pouze přes hlavní bránu, která je neustále hlídána dvěma shinobi na úrovni chuunin z vedlejší rodiny.

Nevraživost mezi hlavní a vedlejší rodinou je pomalu na ústupu. Rodiny tak nejsou naprosto odděleny od sebe. Žijí v těsném sousedství.

Existuje tajná cesta, která umožňuje obejít bránu. Znají ji však pouze členové klanu a hokage.

V centru sídla se nachází mále nádvoří, kašna, několik laviček, a sídlo má také několik krásně upravených zahrad a menších parčíků.



Nemohou chybět ani tréninkové prostory.

Doběhl jsem chvíli po Katashim a také se vydýchával. Doufám že nám někdo otevře a ještě víc doufám, že nás pustí bez problémů dovnitř.

Po chvíli nám otevřela žena, nápadně podobná Fuu. Chvíli jsem ji nechápavě sledoval, než mě Chiyo mírně klovla do temene, abych se vzpamatoval. Zatřásl jsem mírně hlavou a odkašlal si. Etto... dobrý večer. Jdeme za Fuu- Chvíli jsem přemýšlel nad oslovením. chan. Rozhodl jsem se nakonec.

Pozoroval jsem ženu, která nám otevřela. Nic jsem zatím neříkal, jenom jsem kývl na Katashiho důvod a mírně se pousmál.

Mama si povzdychla, ale nič nehovorila. Vedela, že nenávidím, keď ma niekto budí, a predsa nechcela tých chlapcov odtial vyhnať. Mávnutím ruky ich pozvala do domu a zavrela za nimi dvere. Sama sa potom vybrala do mojej izby a tým, že mnou jemne potriasla, ma zobudila. Máš návštevu. Oznámila mi a zmizla skôr, než som začala nadávať.
S namrzeným výrazom som sa vo svojom kvietinkovanom pyžame a so zajačími papučami objavila na chodbe. Že sa nehambíte... Zamračila som sa na nich, nemala som dobrú náladu, plus som sa začala triasť od zimy, hoc sme tu mali teplo.

Vešel jsem dovnitř, založil si ruce a čekal na Fuu. Ta se po chvíli objevila ve velmi...zajímavém pyžamu. Chvíli jsem ji sledoval. Ehm...hambíme. Nechtěli jsme tě probudit. S velkým zájmem jsem sledoval své nohy. Ale tady Raiki ti chce něco říct. Šťouchl jsem do jmenovaného loktem.

Vešel jsem dovnitř. Bylo to tu opravdu pěkné. Jakmile jsem uviděl Fuu, strnul jsem. Zůstal jsem tam stát jako socha, neboť jsem se pořád styděl za své chování. Teprve Katashiho šťouchnutí mě opět rozpohybovalo. Odkašlal jsem si a začal: "Ehm, poslyš Fuu, omlouvám se ti že jsem ti nepomohl v našem tréninku. Já...přiznávám že jsem se choval hrozně sobecky a nemlať mě prosím, nebo alespoň málo....ale co to plácám, prostě Gomenasai a klidně mě i zavraždi, když to bude třeba. Jo a taky gomen za to probuzení." omluvil jsem se a pousmál se. Ještě jsem se mírně poklonil. Doufám že to stačilo. Narovnal jsem se a ohlédl se za Katashim, jestli to bylo dobré.

Chvílu to vyzeralo tak, že sa jednoducho otočím a vrátim sa do izby. A vážne by som to urobila nebyť toho Raikiho ospravedlnenia. Prekvapivo ssom sa odrazu usmiala. Ale nechaj to už plavať, čo sa stalo, stalo sa, svet sa predsa nezrúti. Priblížila som sa k nim o pár krokov. A to moje pyžamo si nevšímajte. Začervenala som sa. Až teraz som si uvedomila čo na sebe vlastne mám a cítila som sa preto dosť trápne.

Během Raikiho omluvy jsem vážně kýval. K mému překvapení ji měl až na pár škobrtnutí velmi kvalitní. Usmál jsem se a když nám Fuu odpustila, přišla na řadu má omluva. I já bych se měl omluvit. Neměl jsem hned jít na plno. Poškrábal jsem se rozpačitě ve vlasech. Ale pěkné pyžamo. Zvedl jsem palec a zazubil se.
Očima jsem sjel na její zranění. Poměrně dobře ošetřené. Už je to lepší? Zeptal jsem se ohledně jejího zranění.

Hluboce jsem si oddechl a sedl si na zem. Přežil jsem. "Arigato,Fuu." poděkoval jsem a zazubil se. Podíval jsem se na místo, kde to měla Fuu spálené a bylo to mnohem lepší. Zvedl jsem se a proplácal si oblečení.

Ale ja ti to nezazlievam, Katashi! Zavrtela som hlavou a priblížila som sa k nemu, na čo som ho objala. Po chvíli som sa od neho odlepila, a následne objala i Raikiho. Mám vás rada... Zašepkala som a usmiala sa. Keď Katashi spomenul moje pyžamo, znova som sa začervenala. Nemala som rada kvetinkované vzory a i napriek tomu som mala také pyžamo, no čo, vidno že mi ho nekúpil nikto iný než babka. Hej, hej, už je to v pohode. Myslím, že nebude trvať dlho, než sa to zahojí. Pokrčila som ramenami.

Když mě objala...zrudl jsem do odstínu čerstvého rajčete. Odkašlal jsem si. Však já tebe taky. Usmál jsem se a odhrnul si vlasy z čela. Chiyo si mě zblízka prohlížela a jen s vševědoucím výrazem pokývala hlavou.
Super. Měl jsem trochu strach. Ta technika je silnější než vypadá. Pousmál jsem se a prohrábl si znova vlasy. No nic... tak my už asi půjdeme. Podíval jsem se na Raikiho.

Zazubil jsem se když Katashiho objala. Pak znenadání objala i mě a já nasadil zmatený výraz. Pak jsem se usmál a nasadil jsem pózu borce (takovou tu jak vždycky dělali Gai a Lee). "Yop!" řekl jsem, jako odkývání na Katashiho první větu.
Podíval jsem se na Katashiho a trochu jsem zívl. "Jo, už asi jo. Tak se zatím měj Fuu a dobrou." rozloučil jsem se a mávnul na ni rukou. Pak jsem se vydal k odchodu a ještě se podíval, jestli mě Katashi následuje.

Pousmál jsem se a otočil. Strčil jsem si ruce do kapes a ještě jsem ji zamával. Tak zítra. Dobře se vyspi. Snad už pro nás sensei bude něco mít. Pousmál jsem se a vyšel ze dveří.
Když se za náma dveře zavřely, jemně jsem šťouchl Raikiho do ramene. Přežili jsme. Zazubil jsem se.
Začínalo se stmívat. No nic...já už jdu taky domů. Zatím čau. Rozloučil jsem se a vyrazil domů.
//přesun

Jakmile jsme vyšli ven, hluboce jsem si oddechl. Kývl jsem ve znak souhlasu s přežitím.
Protáhl jsem se a podíval se na oblohu. "Čau!" rozloučil jsem se a vydal jsem se k Senju čtvrti.
/Přesun

Sestřička ze speciálního oddělení sdělování úmrtí
Konečně jsem byla zde. S truchlivým výrazem jsem šla k bráně, prokázala se a nechala odvést k domu hlavní rodiny.
Zaklepala jsem a opatrně vstoupila.
"Naoto-Sama, nerada ruším, stalo se něco velmi zlého....Shijin-san zemřela na následky své nemoci.."

Doběhl jsem k bráně a chvíli se vydýchával, načež jsem se nevraživým pohledem zadíval na dům. Ta malá... Povzdechl jsem si. Nehodlal jsem vběhnout do cizího domu, ale jiná možnost tu zjevně nebyla. Kromě vyvolání tisíce vran, ale s tím bych vyhnal i všechny Hyuugy. A já jsem byl moc mladý na smrt.
Vešel jsem dovnitř a zul si boty. Opatrně jsem se rozhlédl, ale zjevně tu nikdo nebyl. Po menším průzkumu přízemí, jsem se vydal po schodech nahoru a zaťukal na první dveře.

Neprekvapilo ma, že vošiel do domu. Nemal totiž inú možnosť. Uškrnula som sa a zobliekla zo seba tú vestu, i keď som mala ešte jednu únikovú cestu - okno. To som ale momentálne nechcela a keď zaklopal na dvere, po chvílkovom váhaní som mu utvorila a usmiala sa. Ale no ták, Kata...Bez tej vesty vyzeráš strašne sexy. Vestu som skryla za chrbát a stále som mu ju odmietala vrátiť.
Nemohla som sa nabažiť pohladu na tú jeho obnaženú hruď xD.

Vešel jsem dovnitř a s potěšením si všiml, že na sobě už nemá mou vestu. Chvíli jsem ji přejížděl pohledem. Však ty taky, lásko. Z náhlého impulzu jsem ji objal a dlouze políbil. Těžko bych vysvětloval, proč jsem to udělal. Nabízí se ovšem dobrá otázka: A proč ne?
Po chvíli jsem se od ní odtrhl a usmál se.

Očervenela som ako paprička, nečakala som, že mi to povie, najmä keď mám na sebe tričko a nestojím pred ním polonahá tiež. Bozk som mu s radosťou opätovala, pričom som mu rukou zašla do vlasov a pritisla sa k nemu.
Prstom som mu prebehla po hrudi a uškrnula sa. Vidno, že na sebe makáš. Zabrblala som, v duchu sa nad ním rozplývajúc. On je proste dokonalý!

Nohou jsem zavřel dveře a rukou jí přejel po boku. Ne, že bych měl jakožto shinobi na vybranou. Pousmál jsem se a na chvíli odtáhl svou hlavu od její, prohlížejíc si ji. Jsi nádherná. Ocenil jsem ji nakonec a usmál se. Jsi nádherná a miluju tě. Znova jsem ji políbil a přitiskl k sobě.

Uškrnula som sa a pozrela sa na svoju ruku, vyzeralo to, ako by som tam žiadne svaly ani nemala. No pekne, za tie roky som nenabrala ani kus svalovej hmoty. Ruky mám stále ako špáratká! Kriticky som sa premeriala. Mala by som asi začať viac jesť, pripomínala som skôr totiž kostru než človeka. Dokonalosť sama. Poznamenala som smerom k nemu. Tiež ťa milujem. Usmiala som sa, bozk mu opätovala a vestu hodila na postel.

Pousmál jsem se a pohladil ji po vlasech. Jsi dokonalá. A navíc, všichni víme, že výsadou Hyuugů opravdu svaly nebyly. Ušklíbl jsem se a políbil ji na tvář. Myslel jsem to vážně, pro mě byla dokonalá. I když mě někdy štvala, miloval jsem ji. A nikdy bych nedovolil nikomu jí ublížit. Či, ať to zní sebesobečtěji, mi ji vzít. Po tolika letech půstu snad mám právo na menší majetnictví. Pomyslel jsem si s úsměvem a podíval se jí do očí.