Brána Konohy

"No tak cekam jeste na jednu osobu takze si myslim ze se to za tym povazovat ani neda." Rekl jsem s usmevem. Nakonec jsem zustal a cekal dale na dalsi osobu ktera uz mela zpozdeni.

Směrem k bráně se řítilo nezastavitelné torpédo. Probíhala jsem ulicemi jako blesk! Vlastně jsem běžela úplně normálně. Ale připadala jsem si jako blesk! Nakonec jsem si ještě nakoupila trochu jídla, výbavu jsem měla u sebe vždycky. Za chvíli už jsem konečně doběhla až k bráně a nasadila takový neutrální výraz. Jako bych sem vůbec neběžela jak blázen. Pootočila jsem hlavu na Hikara a promluvila. "Můžeme jít..." Počítala jsem, že jde za mnou, a tak jsem prostě vyšla. Jenže jsem vlastně ani nevěděla, kudy se k Písečné jde. Takže jsem počkala, než se Hikaru dostane dopředu. (Přesun ??? )

Dosel jsem k Amaru a zastavil ji.
"Takze Amaru jestly jsi dobre vybavuju tvoje jmeno. Jsou nejake veci co bychom si mely vyjasnit nez odejdeme. Vym ze je to jen C-rankova mise ael poslouchej vzdy se muze neco stat. Takze by jsi mela byt vice v pozoru a nebrat to tak na lehkou vahu. Nechci se aby se neco pokazilo. Muzu se ti zdat upjaty nebo tak neco. Pred pul rokem jsem byl na podobne misi a zvrtlo se to velice spatne. Vratil jsem se az pred par dny. Vysledkem byla smrt Chuunina a dvou geninu. Takze si prosim davej pozor."
moc se mi o tom mluvit nechtelo ale rict jsem ji to musel. Nakonec jsem cekal na jeji reakci abychom mohly vijit.

Místo odchodu mě čekala dlouhá přednáška o bezpečnosti. Chuunin stejného věku jako jsem já se mě tu snaží poučovat? Naprosto zhroucená z jeho proslovu jsem zvedla oči v sloup a malinko zavrtěla hlavou. "Ano, to je mi moc líto, ale myslím, že to zvládnu... Snaž se být aspoň trochu chlap, tohle znělo jak ustaraná matka..." Sotva jsem to dořekla udělala jsem další krok a už se nehodlala zastavit.
(Přesun !!! )

Nakonec Jsem zavrtel hlavou. Nakonec jsem se vydal za ni a doufal ze ji napadlo vzit si mapu. No na mem miste by mozna mluvila jinak. Ale moc pochopeni jsem necekal. Jenom jsem sel za ni.
(Presun)
(BTW Mas PM)

Z brány byl v dáli vidět oblak prachu, který se pohyboval a zvětšoval. Běžela jsem tak rychle, že všude kolem mě poletoval prach a hlína. Zastavila jsem se u brány a párkrát se zhluboka nadechla. Zalovila jsem v malém batohu a vytáhla jídlo. Byly to dva rýžové knedlíčky zabalené v hadříku. Okamžitě jsem se do jednoho pustila a chvíli čekala na Hikara. Když mě došel (jestli mě došel), tak jsem se vydala rovnou za Hokagem - oznámit mu odpověď na zprávu.

Sel jsem za ni no nemel jsem moc veci na praci diky jejimu bloudeni moje noha zesilila na tolik ze jsem byl schopen chodit beznou rychlosti coz bylo mnohem leppsi. Ne predtim sel jsem sni za hokagem.(Presun)

Seděl jsem na bráně a hleděl na všechny. Přemýšlel jsem, co dělat, nudil jsem se a pro misi jsem nechtěl jít. Nechtěl jsem vidět svého otce, doufal jsem, že tady najdu něco, co by mou touhu po misi uspokojilo.

Nakonec jsem dosel k brane vydel jsem dve osoby s dost silnou cakrou.
"Zdravim vy jste Lucy?" Zeptal jsem se a cekal na jeji odpoved. Nevedel jsem ze je to ona. Nebo ne. Na prijmeni jsem nemel hlavu. Cekal jsem az se jako vzdy dostavi Amaru.

Jakmile jsem z dálky zaměřila Lucy, okamžitě jsem za ní běžela. Cestou jsem zkontrolovala, jestli mám všechno vybavení. Jídla jsem měla taky dostatek. Zastavila jsem se přímo před ní a srovnávala dech. "Dobrý den, Lucy Shiro? Máme s vámi jít okamžitě na misi." Okamžitě jsem si upravila vlasy a všimla si dalšího shinobiho. Byl to syn našeho Hokageho. Pousmála jsem se na něj a zrušila Byakugan.

"Já?" místo odpovědi jsem seskočil dolů a postavil se vedle ní.
"Dobře," řekl jsem zvesela. Konečně nějaká ekšn.

"Hai!" přikývl jsem. Tahle fešanda teď byla naší velitelkou mise. A navíc Hoozuki, nukenin. Heh, to bude sranda.
"Tak už se těším, vyrazíme?"

"Hoozuki???" Otocil jsem se na Amaru a rekl. "Tak tenhle smejd bude asi velky problem." Potom sem se otocil na lucy a deaktivoval Byakugan.
"Co se tyce tech nastalych problemu stim nemam problem."
Presne jsem vedel ze se muze neco zvrtnout. A Hoozuki je zrovna hodne blby a neprijemny souper obzvlaste pro Hyuugy. A doufal jsme ze si to uvedomuju i Amaru. Jelikoz tohle neni souper pro nas. A to ze to byl legendarni sermir byl bonus ktery me netesil. Nakonec jsem odkyval vsechno.

Pozorovala jsem našeho nynějšího vůdce a poslouchala její instrukce. Její přístup byl hodně dobrý a byla sympatická, takže jsem jednoduše neodporovala. "Hai!" Zaměřila jsem se na Chuunina, co tu byl s námi. Naposledy jsem ho viděla v akademii, takže teď byl k nepoznání. Jeho jméno jsem si vybavila až po chvíli. Přeměřovala jsem ho pohledem a přemýšlela, jaké má asi schopnosti. Snad se nepodívá, to by byl zas trapas.

Nejak jsem uz vice veci neresil a byl pripraven vyrazit. Jen jsem tam stal a uz nic vice nerikal. Byl jsem pripraveny na vsechno. A jen prejizdel pohledem vsechny pritomne. Nejak jsem moc neresil kdo je kdo a jake ma schopnosti vicemene mi to bylo jedno.

Sel jsem za ni. Jo nemej obavy. Se dobre rika kdyz se ti smejdi umi zkapalni a to jsme ve velke nevyhode.
(presun)

Stalo se přesně to, co jsem nechtěla. Podíval se na mě!!! Okamžitě jsem šmikla pohledem jinam, jako bych se na něj vůbec nedívala. Zrudla jsem jako rajče a začala poslouchat Lucy. Jakmile zavládl pokyn ke startu, odrazila jsem se a běžela kousek nalevo od Lucy. Začala jsem přemýšlet, jak moc silný by mohl jmenovaný nepřítel být... (přesun)

Celkem v rekordním čase jsme dorazili k bráně Konohy. Teprve tam jsme se zastavili. Běžet s dítětem na ruce je větší zátěž, než jsem si myslela. Divila jsem se, že to Kairi neprobudilo. Je fakt po mně.
Strážím jsem se slušně ohlásila. Poznali mě díky Kage plášti a klobouku, který mi stěžoval výhled před sebe. Pustili mě dovnitř bez problémů. (Omlouvám se za rychlé přijetí, ale trochu to spěchá xDD) Mířili jsme do kanceláře Hokageho.

Vstoupil jsem společně s Hitomi, rozhlížel jsem se, jak se Konoha změnila od mé poslední návštěvy. Pořád to ale byla ta samá ošklivá Konoha, která se mi ani minule nelíbila.