Brána Konohy

"Nehýbej se" Upozornil jsem ji vážným hlasem a postavil se před ní, to už jsem měl v očích Sharingan. Používal lávu... sakra nepříjemnej element... mysli Kisuke... kdyby ho jen někdo
donutil dívat se mi do očí abych ho mohl chytit do tsukiyomi.... sakra. Přiblížil jsem se co to šlo k ninjovi obaleném v lávě a namířil na něj rukou. "Chidori: eisou" Šeptl jsem a z ruky mi vyjelo dllouhé kopí mířící na místo kde by měl mít srdce. Potřeboval jsem zjistit odolnost jeho lávového brnění

Náš kombinovaný útok s Lucy na něm nezanechal ani malý škrábaneček. Situace už začínala být vážná, když mu dvě S-rankové jutsu nic nezpůsobila, začal jsem být trochu nervozní, zda je tu vůbec nějaká šance. Pár nápadů jsem měl a pak se tu objevil Kisuke. Získal pár dobrých sekund, které jsem potřeboval pro svou techniku. Vytáhl jsem svůj poslední kunai se značkou a jakmile se začala formovat ta lávová kulička, tak jsem jej hodil tím směrem a poskládal pár pečetí. Jikūkan Kekkai. Snad jsem ji dokázal pohltit celou i s nějakou lávou, co mířila na Konohu. Přemístil jsem jeho techniku daleko do hor, kde by neměla způsobit takové škody, možná jen příjdeme o lesy.

Můj útok kopím byl přerušen.. velkou lávovou koulí ? Vytřeštil jsem oči, vživotě jsem nic takového neviděl, a to už jsem zažil spoustu bojů. Každopádně nemohl jsem ho nechat udělat další tah, nechtěl jsem ale musím použít svou pravou sílu - sílu Eternal Mangekyou Sharinganu (pff.. fakt sem jí nechtěl použít už v druhém postu ! .. nojo přišel sem pozdě) Pečlivě jsem si ho zaměřil a netrvalo to ani pět sekund a jeho tělo začal obalovat krásný temně černý ohen. "Zkončil si.." Šeptnul jsem. Doufal jsem že tohle bude stačit (fakt by mohlo.. -.-" mám své plány ! a nemusí všichni vědět co umím )

Když se již zdálo, že je toto poslední chvíle této vesnice, Seito ve snaze alespon trochu přispět ke obraně své rodné vesnice, použil Jikūkan Kekkai v domění, že tato technika bude stačit. Když se byla schopna měřit i s Bijuu damou, kdo by o tom na Seitovým místě smýšlel snad jinak? Žel tato technika byla něco jiného... jakmile se vlna chakry střetla s jakýmsi druhém portálu, byla sice teleportována ke výchozímu porátlu, kde explodovala, a však intenzita chakrové vlny se nezmenšovala. Možná, kdyby Seito přesunul celou chakrovou vlnu naráz, mělo by to nějaký účinek. Seito však přesunul pouze část, což mělo za následek, že chakrová vlna jako by vynechala a nezničila pouze místo, kde byl "portál". Okamžitě když se chakrová vlna totiž posunula dále vpřed v směrech, kde nebyla ovlivněna Jikūkan Kekkai, se sformovala i za portálem. Na jekém principu tato technika snad působila? Zničila snad vážně všechno co ji přišlo v cestě bez nějakým velkých možností se bránit? Chvíli naděje, kterou přinesla Seitova technika, vystřídalo zklamání... To vše se však brzy opět změnilo. Tato nastála situace byla velice nestabilní. Když si člověk myslel v daném momentě, že zvítězil... ukázalo se, že v dané chvíli prohrál. Když však myslel na nejhorší, vyvázl živ i s nějakým bonusem. Bonusem s předešlého vyváznutí Konohagakure no shinobi z útoku Iwagakure no shinobi byl právě Kisuke, který se nyní ukázal býti velice nápomocen. Jakmile použil amaterasu ke zničení ohniska této chakrové vlny, vše ustalo. Chakra, která před chvíli doslova naháněla hrůzu, úplně zmizela. Že by vítzství? Žel vítězství pořád nebylo jisté... pořád zde byli nějací senzibilové ukrytí v zemí i přes snahu Anbu jednotek je zneškodnit. Tito senzibilové se nyní vydostali na povrch k vynesení posledního verdiktu. "Víte... jsem docela šokován Vaším výsledkem, i když se nejednalo o skutečného jinchurikiho, ale o shinobiho do jehož těla byla při běsnění Yonbiho v Iwagakure no Sato zapečetěna fůra chakry, kterou Yonbi vypustil. Dále následoval složitý proces, který měl za následek přijmutí chakry Yoniho za vlastní a následné tvoření této chakry samotným užívatelem. Na úspěšném provedení procesu se podílel samotný Hebi-sama. Zajímavostí však bylo, že takový to proces mohl mít nějakou spojitost s Zetsuovým napodobováním chakry... alespon to tvrdil Hebi-sama. Proces se zdál být však příliš výhodným Iwagakure no sato, takže to někde muselo mít háček. Chakra tvořena v uživatelově těle byla nestabilní, a tak i když Iwagakure no sato vytvořila celou řadu takových to napodobenin bijuu a jinchuriki, období dalších dvou let přežilo pouze pár. Tato technika, kterou se jeden z pokusných králiku Hebiho, snažil použít ke zničení vaší vesnice využívala právě tuto nestabilitu chakry. Výsledek však této techniky není vždy stéjný... záleží na samotné původní chakře uživatele. Když tak nad tom přemýšlím... hraje zde důležitou roli příliš věcí..." Proč jeden ze senzibilu tohle všechno Konohagakure no shinobi říkal? Uznal jejich porážku, a tak se jim rozhodl alespon vysvětlit to, co zde proběhlo? Nebo právě naopak? "... a nyní Nás omluvte..." Tento senzibil byl až podezřele vychovaný na Iwagakure no shinobi. V jednání Iwagakure no shinobi to byl pořád jen ten chaos do kolečka etc... Z toho to důvodu s nima nešlo ani příliš poklábosit. Jakmile tohle senzibil dořekl kývl na své spolubojovníky, nacházející se za ním. Všichni najednou poklekli, roztrhli si horní ošacení a vytýhli jeden ze svých kunaiů, které namířili proti svému břichu. "... již nějakou to dobu pochybujeme o jednání Iwagakure no sato s jinými vesnicemi a začali jsme o Tsuchikagem pochybovat. Bylo nás však příliš málo na to aby jsme něco zmohli, a tak jsme raději nevyvolávali žádné nápadné demonstrace proti vládě Iwagakure no sato etc. Nyní když jsme neuspěli v Tsuchikageho rozkazech nemáme na vybranou. Nechceme se z Vámi zde bez smyslně bít... nechceme prolít další krev bezdůvodně, ale nemůžeme chodit takto poskvrnění do konce svého života na tomto světě, takže proto toto rozhodnutí..." Jakmile to dořekl. Všichni senzibilové si kunai zapíchli do břichá a následně jej celé rozřízli, takže z něho vypadlo pár nehezkých věcí... jako například nečekaně: vnitřnosoti.
Tento závěr této bitvy byl vážně nečekaný. Že by se nyní již i na straně Iwagakure no sato vyskytli pochybnosti o jejich vládě a nějaké pokusy o převrat? Kéž by tento senzibil před svou smrtí mohl říct více informací o Iwagakure no sato konožanům. Žel... Nedalo se nic dělat a konožané si museli vážit alespon toho mála co jim senzibil sdělil. S jistotou však nikdo z nich nemohl říct jestli mluvil pravdu nebo ne... jestli se zabila tato družina z důvodu, protože by zemřela tak či tak, nebo protože se cítila být vinna za své činy. Podle charakterových vlastností Iwagakure no shinobi bych však osobně usoudil, že Ti by před tím než by měli zemřít at už 100% nebo na 10%... pokusili by se co nejvíc nepřátelských shinobi vzít k Shinigamimu sebou.
PS: Omlouvám se za tak pozdní post, ale snažil jsem se dostat na PC již od 8:30... XD

Celá bitva naštěstí pro nás skončila dobře a my si mohli oddechnout. Moje technika však moc úspěšná nebyla a nakonec to byl Kisuke, který to vyřešil. Pak k nám začal promlouvat jeden ze senzibilů a po jeho slovech začali všichni páchat sebevraždu. Jsou divní.. Proběhlo mi hlavou, ale to už z Konohy vybíhali medici, kteří léčili naše zraněné a shinobi z Iwy shromažďovali kousek dále. Přeci jen máme v sobě nějakou lidskost a nenecháme je tady ležet, takže jsme měli v plánu je někde pohřbít. Po chvíli jsem si k sobě zavolal několik Anbu jednotek a rozdával příkazy. ,,Jakmile to tu dokončíte, tak uzavřete bránu. Nikdo nesmí dovnitř a nikdo ven bez mého svolení. A zdvojnásobte obranu." nechtěl jsem riskovat, že by nějací přeživší z Iwy se infiltrovali do Konohy a donášeli zprávy. Na chvíli jsem se odmlčel a pohlédl směrem ke Kisukemu. ,,A hlídejte ho." na Kisukeho jsem neukázal, ale Anbu jednotky pochopily o co jde. Přeci jen byla válka a my museli být opatrní. Anbu jednotka zmizela a já se otočil směrem ke Konoze. Ještě jednu záležitost musím vyřešit...(přesun)

Ucechtl jsem se "To je mi teda vděk.. vítej v konoze.." Šeptl jsem a dokráčel k Lucy ke které jsem si klekl "Budeš v pořádku.. ale nepřepínej se, přehnala si to" Pohladil jsem jí po ruce (radši po te nepopálené xDD) a pak se naklonil k jejímu uchu. "Vypadá to, že se bud budu muset bránit a nakopat pr.del pár konožským, nebo jít.. nesnáším tenhle přístup k hrdinovy." Pošeptal jsem tak aby to slyšela ona a čekal na její schválení a nebo neschválení, bylo to jedno byl jsem rozhodnut.

Divala jsem se jak si vedou a jejich kroky byly uzasne. Samozrejme strach ovladal ted mou mysl a pomysleni na jasani z vyhry jsem nemela. I pres to ze Iwagakure byla prohnila, meli svou cest jako shinobi. Pousmala jsem se a kdyz sem prisla Hana, kolibave jsem si stoupla.
"Nemuzu ti dostatecne podekovat, Hana-sama...Konoha bude pro tebe vzdycky domovem a mas u nas vzdy dvere otevrene. Dekuji ti mnohokrat. Kyvla jsem ji na vdek a usmala se na ni. Nebyt ji, Konoha uz je pouze zricenina. Muj pohled se ale presunul na dalsiho cloveka, na Kisukeho. Se zatnutymi zuby a pohledem zamracenym a mirenym do zeme jsem pockala nez ke me dosel a dala jsem mu poradnou facku, ze i maska mu odletela.
"Co si sakra myslis...BAKA!" Nahromadily se mi v ocich po X dobe slzy, chytla jsem ho za limec, pritahla k sobe a polibila. Popaleniny jsem nevnimala, byly mi v tento moment uplne jedno.To ze tu byl...citila jsem jako by se uvnitr me neco naplnilo. Jenze to ze s nim cekam dite jsem mu stale nerekla...cekala jyem na spravny okamzik.

Když mě praštila překvapila mě tím.. tohle jsem nečekal. V očích mi byl stále vidět můj sharingan který jsem hned potom deaktivoval. Jakmile si mě přitáhla k sobě jsem ji objal. "Musel jsem si něco zařídit.. a tys byla na misi..myslel jsem že to stihnu dříve" Vysvětlil jsem jí. Mluvil jsem pravdu.. neřekl jsem jí vše, například co sem si musel zařídit, kde jsem byl a tak ale to jsem ani nehodlal.

Koukal jsem chvíli na to jak ji odnášejí a pak se vydal za nimi. (přesun)