Brána Konohy

Hehušklíbl jsem se. Takže se v Konoze rodí nový pár? Láska kvete pořád a v každém věku.
"Můžeš mluvit teď, ale potřebuju, aby mě Sakura prohlédla," stanul jsem před Sakurou a ukázal ji pravou ruku, kterou používám Rasengan. "Objevil jsem zajímavou věc, po několika letech, co používám svou variaci Rasenganu, se objevila nevýhoda mé techniky. Voda se dostává do mých žil a ničí čakrový oběh. Přesně jako Rasen shuriken,"

Přestala jsem se červenat, když Hokage začal mluvit. Místo dalších trapných výmluv jsem se podíval na jeho ruku. Začala jsem ji zkoumat, prohlédla ji čakrou a chvíli na ni hleděla. V rukou se mi objevil shosen jutsu a začala ji léčit. Po chvíli jsem konečně promluvila.
"Hokage-sama, tu techniku už nesmíte používat. Máte pravdu, stejné jako u rasen shurikenu. Nevím proč se vedlejší účinky objevily až teď, ale nejspíš za to může to, že jste ze Senju klanu. Naučte se používat normální rasengan..nebo už nikdy nesestavíte ruční pečeť." vyřkla jsem svůj ortel.

Sakura jen potvrdila mou domněnku. "Arigatou, Sakura-san," přikývl jsem. Možná když..Ale..to nepůjde.. Pak promluvil Rokuro.
Uchiha v Torově jednotce?! "Upřímnou soustrast," řekl jsem tiše a zatím se nevyjadřoval. I když, proč by neměl být pohřben tady. "Vyhovuji tvé žádosti."

Pozorně jsem poslouchala. Takže Rokuro-kun to zvládl, není jako Sasuke-kun, možná je i hezčí. Ach Rokuro-kun, mrzí mě to. Chtěla bych ho obejmout, ale hrála jsem nezaujatou. Prohlížela jsem si Hokageho.
"Hokage-sama, jak to vypadá?"

"Tor, vůdce povstalců je mrtev, naše jednotky zatlačují jednotky povstalců, někteří utíkají z bojiště," pousmál jsem se. A co na hlavním velitelství? Měl bych tam jít?

"To je vážně skvělé, Hokage-sama," pousmála jsem se. Takže jsme vyhráli?

Konečně jsem dorazil do Konohy. Nezraněný jsem hledal otce, nějaká stařenka mi řekla, že je v medic stanu. Tak jsem tam tedy šel a viděl svou noční můru. S - A - K - U - R - U
Kso.. "Dobrý večer," pozdravil jsem ji a Rokura a uklonil se neutrálně. Dělal jsem, že ji neznám a přešel k tátovi. "Tati, chci tě o něco požádat.."

Chtěla jsem zamítnout Rokurovu prosbu, či co to bylo, a vtom přišel někdo. "TOBIRU," pořád jsem k němu cítila zlost za to, jak mě minule oslovil. Byl tu Hokage, nedovolila jsem si ho zmlátit. A navíc dělal, že mě nezná!

Ušklíbl jsem se, když jsem uviděl Sakuřin face. Vzpomněl jsem si, co říkal Hikaru.
"O co jde Tobiru? Dnes ses skutečně vyznamenal, jsem na tebe pyšný, jsi pravý syn svého otce. Brzy se jistě staneš jouninem."

Málem jsem se začervenal, když mě můj otec pochválil.
"Arigatou Tochan.." uklonil jsem se. "Tati, nauč mě rasengan! Když jsem viděl, jak jsi ho používal, chci se ho taky naučit. "

"Naučím tě rasengan, věřím, že to zvládneš..Jsi přece můj syn!" poplácal jsem ho po rameni. Vstal jsem. "Vrhneme se na to hned," řekl jsem a trochu se protáhl. Ale ne tady..Venku zuří válka a my budeme trénovat..

"Hai!" s radostí, že mám tak skvělého tátu jsem se mu znova uklonil. A při narovnání jsem se podíval zlomyslně na Sakuru. "A budu lepší než ty, stará, zlá, ošklivá čarodějnice," zašeptal jsem a využil toho, že je tady táta.

Došel jsem na prostranství, kde byly rozestavěny stany. Hned za mnou šla i Shijin, tak jsem mířil rovnou k velitelskému stanu. Na chvíli jsem se zarazil a uvažoval jestli tam mám jít, nebo tam bude hodně lidí. Rozhodl jsem se tedy tak, že jsem se postavil vedle stanu a tím tak umožnil průchod pro Shijin.

Chtěla jsem promluvit na Rokura, ale v tom mě znovu urazil Tobiru. "TOBIRU, TY IDIOTE!" dřív než mohl cokoliv říct už letěl ven ze stanu. Chtěla jsem na něj skočit a pořádně ho zmlátit. Co si to dovoluje?! Nasupeně jsem se vrátila do stanu. "Rokuro-kun, můžeš"

Ona je tak zákeřná a silná.Vrhl jsem na Sakuru vyděšený pohled a vyběhl jsem za synem. "Jsi v pořádku? Příště ji tak neříkej.." upozornil jsem ho a pomohl stát. Zdá se, že jsou věci, které ani válka nezničí. Potěšilo mě to. S tímto pocitem jsem sledoval Konohu a vracející se shinobi.

Dřív než jsem stačil utéct už mě ta stará babizna praštila takovou silou, že jsem vyletěl ze stanu. Malátně jsem vstal a držel se svého otce.
"Ra..radši půjdeme," zatím jsem ji nemínil provokovat. Ale přijde čas, kdy ji provokovat budu.

"Jasně," byl jsem rád, že Sakura znovu nevystartovala a TObiru si nechal říct. Stáli jsme v jedné uličce a vytáhl jsem odněkud malý míček. "Rasengan je technika A úrovně, nepotřebuješ žádné pečetě jen perfektní ovládání čakry. K umění rasenganu potřebuješ zvládnout tři kroky. První krok je prasknout pomocí čakry vodou naplněný balónek. Druhým krokem je prasknout prázdný balónek a třetí udržet čakru v prázdném balónku tak, aby nepraskl a zachovala si tvar míčku. Yondaime Hokage se toto jutsu učil tři roky." dodal jsem jakoby nic. Přiložil jsem si prázdný balónek k puse a foukl do něj trochu vody. Podal jsem ho Tobiru. "Rozpohybuj čakrou vodu v balónku do všech stran tak, aby praskl. Až to budeš mít, najdi mě," řekl jsem a nechal ho osamotě. Šel jsem do velitelského stanu, kdyby mě náhodou někdo hledal.

Nadšeně a zaujatě jsem přikyvoval a hleděl zbožně na míček. Konečně Rasengan, překonám Yondaimeho a naučím se to za deset dní. A pak má cesta k Jouninovi bude skutečně krátká. Ještě by to chtělo Kage bunshin. Ani jsem si nevšiml, že otec odešel. Začal jsem tedy trénovat a zkoušet pohybovat vodou, moc mi to nešlo, voda se ani nepohnula. Budu to muset zvládnout..