Brána Konohy

Následoval jsem je až sem. Zvláštní místo pro breefing, ale co už. Vyslechl jsem si co Yaeko měla na srdci a také si vzal složku s detaily mise. "Takže útok na Iwu hm ? Přece jen bude sranda. Jelikož jde o důležitý bod bude dobře střežený. Yaeko-san jako shinobi s nejvyšším postavením mám chápat že jsem velitel mise, nebo chcete někoho určit ?" Zeptal jsem se ji aby nedošlo později k omylu.

Na Kisukeho dotaz jsem jen přikývla.
"Samozřejmě, jste velitelem mise. A o vaše děti se postarám," dodala jsem. "Ale lístky si budete muset spočítat. Měl by jich být dostatek."
Druhá odpověď už směřovala ke Kenovi. A ohledně Kisukeho dětí? Přece jsem mu to slíbila. Navíc jsem se teď nemohla vrátit do kanceláře a měla jsem čas zařídit hlídání na dobu, kdy budu v práci.
"Nic víc vám k tomu bohužel říct nemůžu, nevím víc než jste si mohli přečíst ve spisu."
Když si ho prohlédli, zase jsem ho zavřela a vydala jsem se s ním ke dveřím.
"Přeji vám hodně štěstí, vraťte se v pořádku!"

//Přesun

(Omlouvám se, že jsem to tak zkrátila. Zítra brzy vstávám a odjíždím.)

"Dobrá tedy. Než ale vyrazíme , jedna věc. Budete poslouchat ano ? Nejsem žádný sensei ale i tak budu mít zodpovědnost. Jinak pro tu z vás která mě nezná jsem Kisuke." Celkem ironicky jsem se pousmál a dodal. "Jestli souhlasíte tak vyrážíme. " Upravil jsem si kápi a postavil se před bránu. S mírným poohlédnutím jsem hned na to vyrazil.

Nakonec jsem si vše rozmyslela krátce předtím než jsem dorazila k branám vesnice. Vypnula jsem sennin mod abych zbytečně nezpůsobovala problémy čím bych se zasekla na dalších pár hodin jen u brány než by se vše vyřešilo. Později jsem prošla normálně branou, avšak Chika byla pořád kolem mého krku. Dávalo to strážím další otázky, ale o mnohem méně než kdyby řešili mou identitu v sennin modu. (přesun)

Konečně jsem dorazil tentokrát do Konohagakure no Sato kde má být údajně Mizukage-sama. Snad mi zde zas neřeknou, že odešel do Kumogakure no Sato, tam zas, že šel do Iwy, Ame, zničené Suny a nakonec se dozvím, že jsme se minuli, krátce předtím než jsem odešel z Otogakure. To by mě jeblo. Přijdu blíže ke strážím jako vždy. " Zdravím pánové. Mohli by jste mě prosím pustit do vesnice. V Kirigakure mě poslali sem, že je tu Mizukage-sama na návštěvě. " Sdělil jsem důvod své návštěvy a počkal zdali mě pustí.

Faito

Došel jsem před bránu, kde mi stráže ukázali na šedovlasého mladíka. Klobouk jsem nechal v kanceláři, takže mohl jasně vidět mou popelavou tvář a až nepříjemně temné rudé oči, měřící si ho od hlavy k patě.
"Ušel jsi dlouhou cestu, abys mě našel. Kdo jsi?" zeptal jsem se stroze.

Zdá se, že Mizukage si ke mě našel cestu sám, aspoň mi to usnadnil. Přistoupil jsem tedy blíže k němu abych mu předal dopis. " Posílá mě Reina-sama s dopisem pro vás a požádala mě abych k tomu něco dle jejího výběru přidal. Můžete si mezitím přečíst dopis " Zdvořile jsem kageho informoval a přivolal si zase klony s násstroji. Bylo tu i piáno, trochu zvláštní co se děje kamkoli vejdu. Nyní jsem chtěl dodržet slib o tomto bonusu. " Doufám, že se vám to bude líbit. " Začal jsem hrát to o co mě Reina poprosila a sledoval přitom i výraz Mizukageho, jelikož Reina tu není aby ho viděla.

Dopis pro Mizukageho:

Převzal jsem dopis a začal ho číst. Když však začal Nizashi hrát, zarazil jsem se. Ta melodie!
Proč mi posílá zrovna tuhle píseň? Vždyť sama musí hrozně trpět, když ji slyší.
Moc dobře jsem si tuhle melodii pamatoval. Měl jsem to dodnes před očima..

Objímali jsme se dlouhou chvíli, než jsem ji naposledy od sebe odtáhl. Krkem jí projela nesnesitelná bolest a před jejíma očima se začaly tvořit praskliny. Náhle se obraz sesypal a já stál před ní. Katanu měla vraženou do hrtanu a po hrudi jí stékala krev. Můj obličej se pomalu vrátil do onoho neutrálního výrazu a po slze nebyla ani stopa. "Mohl tě dostat kdokoli. Každý má nějakou slabost. I já ji měl. Dlouho jsem přemýšlel, kdy ti mám tohle všechno říct. Nehodlám tě zabít. Nechci tě zabít... Ale pro dobro světa musíš odejít..."
Její oči byly zmatené a hledaly v těch mých odpověď. Její rty se pohybovaly v nevyřčených otázkách. Ještě stále nevěděla, co se děje. Katana vyjela z jejího krku a nastalo ticho. Ticho, které rušila jen jediná věc - tahle melodie, vycházející z aparátu v kanceláři.
Zdálo se to jako věčnost, ale nakonec přeci jen hudba přestala hrát a bezvládné tělo kleslo na zem...

Stál jsem a poslouchal tu nádhernou melodii až do konce. Když Nizashi dohrál, podíval jsem se mu zpříma do očí. Po tváři se mi kutálela jediná slza. Slza, která dokazovala, že Edo Tensei neztrácí vzpomínky a city natrvalo, že vzpomínky a city zůstávají někde hluboko v srdci na pořád.
"Řekla ti Reina Kana, proč mi posílá zrovna tuhle píseň? Bylo to to poslední, co slyšela, když jsem ji zabil. Měl bych tě za tvou drzost na místě zabít. Ale vím, že ti o tom neřekla. Ráda si nechává věci pro sebe a vystavuje všechny okolo sebe nebezpečí...
Dám ti jen jednu radu: Drž se od ní dál. Už kvůli ní zemřelo mnoho nevinných lidí..."

Vzal jsem tužku a obrátil dopis. Povznesl jsem se nad všechny urážky a provokace, kterými se mě snažila vykolejit. Napsal jsem jen dvě věty, které vystihovaly vše:

odpověď:

Podal jsem Nizashimu dopis. "Dones to Reině Kaně. Je tam vše, co chce vědět..."
Bylo mi jasné, jak jí vylíčí můj výraz. Jak jí popíše mou slzu, jak se ona bude smát a mít pocit, že vyhrála. Ať ho má. Ať je spokojená a pohladí své ego. Alespoň nikomu neublíží...
To nejhorší, co může děcko mít, je moc, kterou neumí využívat...
Otočil jsem se na patách.
"Pozdravuj ji, a přijď mi zase někdy zahrát, rád si tě poslechnu." řekl jsem a odešel zpět do Hokageho kanceláře.

//přesun

Řidil jsem se dle pokynů a převzal dopis, který jsem si bezpečně uložil do oblečení.  Vyčkal jsem na Mizukageho odchod a mohl jsem vyrazit do Otogakure. Možná se s propustkou sem vrátím a nebo se půjdu podívat jinam, kdo ví. Každopádně budu chvíli cestovat a uvidím co se bude dít. Povolení budu mít od Reiny a pokud mě bude chtít Madara zpátky tak pro mě bude muset dojít osobně. (přesun)

Faito

U brány jsem si vzal věci a vyrazil jsem pryč. Jen jsem se ještě naposledy otočil a podíval se na Konohu. Byla to divná vesnice. Možná, že o Kirigakure všichni tvrdí, že je chladná, krutá a plná intrik, ale alespoň lidé ví, na čem jsou...

//přesun

Moc jsem se zde nerozhlížela z důvodů, že tudy určitě budu procházet brzy na cestě zpět. Bylo to tak pořád když jsem odcházela z vesnice tak jsem se dozvěděla, že nikdo po mě neprošel ani dovnitř ani ven. Bylo to zvláštní, asi lidi nemaj tu tendenci cestovat což byla velká škoda, já každopádně zamířila na místo určení.

Stráže
Nic se neděje bez překážek a tak zastavili nově příchozího, senzibil zkontroloval jeho čakru a příslušník Hyuuga policie jej měla na mušce.
"Prokažte se a odevzdejte zbraně.." vyzval strážce příchozího.

Přišla jsem konečně až sem k našim branám kudyma jsem prošla bez problému s tím chlápkem v zádech. Doufala jsem, že nebudu muset čekat před kanceláří, ale to bych asi chtěla moc. Každopádně netrvalo dlouho a prošli jsme i touto branou mířící k budově Hokageho.
/přesun

Celou cestu jsem byl ticho a přemýšlel o své nové práci. Až když jsme byli u brány, na chvíli jsem se zastavil a pohlédl do dáli. Naposledy jsem zde byl, když se konali chuuninské zkoušky a já se jich osobně zúčastnil. To byli Hokage jen šest...Nostalgie..
Vydal jsem se tedy v těsném závěsu za Shiranui za Hokagem.

Hmm pokud je to tak nutné pane strážce tak klidně poslechnu vaše požadavky Vyndám kunai a katanu a odložím je strážcovi který mě vyzval k tomuto činu. V botě si nechám jehly které strážcovi nevydám víc zbraní u sebe nemám pane strážce. vyndám a ukážu stražnikovi falešné doklady

Stráže
Stráže se na něj podezřívavě podívali a poté i na falešné doklady. Člen Hyuuga policie si prohlížel doklady opravdu důkladně a poté se zahleděl na Gheparda.
"Nebyl bych si tím tak jistý, co ty vaše senbony v botě? Hyuuga klan nikdo neoklame.."

Hyuuga to jsem mohl čekat vytáhnu všechny senbony a dám je strážcum. už opravdu nic nemám krom téhle nádoby ve kterém si nosím vodu k pítí. Mužu teda konečně projít touhle bránou pane strážce

Stráže
Pořád jej nechtěli pustit dál, nevěděli ani, z jaké vesnice pochází.
"Účel Vaší návštěvy a Vaše vesnice?" zeptal se ještě člen Hyuuga policie a chtěl porovnat získané údaje.