Brána Konohy

pro **Assasin Senju** Sat Jul 13, 2013 7:59 pm

First topic message reminder :

Brána Konohy

Po 23 hodině se uzavírá!
Střídají se zde po 6 hodinách stráže složené z týmu, ve kterém je vždy jeden jounin, jeden z ANBU a dva chuuninové. Ve skupině je také člen hyuuga policie na úrovni chuunin.
Nikdo neprojde, dokud nebude řádně překontrolován!!!

pro **Kisuke Uchiha** Sun Aug 31, 2014 11:51 am

Celou cesu jsem kráčel trochu v pozadí a pozoroval je. Přemýšlel jsem jak to bude dál. V druhé řadě jsem se pak hlavně těšil na děti. Když sme prošli bránou oba se rozutekli někam kde si odpočinou a já to chápal. Mě však čekala ještě cesta do kanceláře a podání hlášení. (přesun)

pro **Seishin Yuna** Wed Sep 03, 2014 5:41 pm

Cesta netrvala dlho. Vďaka krídlám, ktoré mi výrazne skrátili cestu. Pristála som priamo pred bránou Konohy. Netešilo ma, že som tu opäť, ale situácia si to vyžadovala. Musela som požiadať Hokageho o pomoc.
Vykročila som k bráne, preukázala sa a vydala všetky zbrane, ktoré som pri sebe mala. Stráže voči môjmu dôvodu príchodu nemali žiadne námietky a bez reptania ma pustili, aj napriek minulej...Udalosti, ktorá sa tu udiala a na ktorú som nerada spomínala. S hlbokým povzdychom som prekročila bránu a vstúpila do dediny. Nehľadala som Kisukeho chakru, ani nikoho známeho. Nechcela som. Veľmi som po stretnutí s Kisukem netúžila, pevne som dúfala, že ho ani neuvidím. S pohľadom zabodnutým do zeme som zamierila priamo k Hokageho budove. (presun)

pro **Nao Okumura** Wed Sep 03, 2014 6:32 pm

Po dlhom čase strávenom v opileckom opare, som sa konečne zdvihol od stoličky a akoby na povel mojich stuhnutých stehien som vyrazil práve tu. Informácia o jeho smrti a taktiež o polohe jeho tela ma donútili dokonca na malý okamih zabudnúť na to aký som vlastne zlomený a práve myšlienka na náš posledný súboj a jeho prívetivé slová ktoré ma ako tak ešte držia nažive, ma dokopala k tomu aby som sa vydal sem. Pred obrovské brány Konohy, kde mi nerobil problém nejako vojsť dovnútra. Stačilo jednoducho vstúpiť, po kontrole a prehliadke ma nakoniec pustili. Vždy som mal zo sebou svoje povolenie o tom, že som nezávislý od nejakej dediny a som len obyčajný potulný vandrák, ktorý hľada prácu všade kde ju môže dostať, stráže dokonale presvedčila moja tackavá chôdza, už rok nestrihaná brada ktorá sa začala podobať na Gandalfovu, starý a špinavý plášť s kapucňou a ešte väčším množstvom záplat, a hlavne môj opilecký amok vznášajúci sa okolo mňa, že nie som ohrozením pre Konohu ale skôr len pre jej bary a už len z ľútosti voči mne ma bez väčších problémov pustili dovnútra. Na mizine a stále strániac sa okolia som pomaly prekročil prah a vstúpil do preslávenej Konohy, kde som na malý okamih zapadol medzi dav a pomalými krokmi som sa vydal zistiť, kde sa nachádza jeho telo.

~Presun~

pro Crystal Takaishi Mon Sep 08, 2014 2:29 pm

Zajímalo mě, co na ty události řekne Kentaro. Nerada jsem se vracela do Konohy ale stále jsem tu měla své lidi. Musela jsem si s jedním z vedení promluvit.
"Kde najdu Kentara nebo Hokageho?" optala jsem se stráží. Dnes jsem po té cestě byla i líná cokoliv si zjišťovat. Můj doprovod byl také unavený. Otázky byly zbytečné, rozhodla jsem se projít přímo dovnitř a mluvit s Hokagem osobně.

(přesun)

*editnut přesun

pro **Kuroashi Sanji** Mon Sep 08, 2014 2:41 pm

Konečně jsem byl zde. Brány velké Konohagakure no Sato. Ještě jsem tu nikdy nebyl, takže jsem nevěděl co můžu uvnitř čekat, ale věřil jsem, že to bude snadné jako v Kirigakure no Sato. Přišel jsem ke strážím a odevzdal jim věci stejně jako to bylo v Kiri, kde jsem si po odchodu vzal samozřejmě své věci zpět. Čekal jsem však ještě na stráže, jestli je to opravdu všechno a budou mě moci pustit dovnitř.

pro **Takeru Kana** Thu Sep 11, 2014 2:41 pm

Nakonec jsem se stejně rozhodl pro koupení třech tyčinek danga na cestu, přece jen jsem od rána nic nejedl. Klidnou chůzí jsem kráčel k bráně a spokojeně zahazoval jednu tyčku od snědeného danga. Vlastně jsem měl důvod ke spokojenosti, přijali mě k Sabisu a hned vyslali samotného na misi. Byl jsem samotář a nerad jsem spolupracoval v týmu, vždy jsem se tomu vyhýbal. Tak... Začneme s kirigakure. Vždy mě lákalo navštívit zemi krvavé mlhy. Pomyslel jsem když jsem vyhazoval druhou tyčku od danga na prahu velké brány. Tak zatím Konoho. (přesun)

pro **Shiranui Heiwa** Mon Sep 15, 2014 9:40 pm

Když jsem dorazila k bráně a i skrz ní tak rychle, že bylo těžké mě rozeznat. Stráže však byli o všem informování, takže jsem si s tím nemusela dělat starosti. Byla jsem zvědavá zdali mě někdo bude následovat, ale obávala jsem se, že přijdu pozdě. Měla jsem stále naději, že to nakonec stihnu, a proto jsem ještě víc zrychlila div že Chika neodlétla z mých ramen. Tohle byla má nejrychlejší reakce na nějakou misi, asi si budu muset říct o přídavek hokagemu. Mířila jsem na místo určení velice rychle.

/přesun

pro **Ken Uchiha** Tue Sep 16, 2014 6:34 pm

Bežal som k bráne a musel som sa vážne náhliť, lebo boli, akési rýchle a ja som nestíhal! Možno je pravda, že sa pri takýchto misiách nečaká a hlavne na geninov ale je na čase im ukázať, že čo dokáže taký genin z radou Uchiha!
(presun)

pro **Seishin Yuna** Thu Sep 18, 2014 1:57 pm

Dorazili sme k bráne. Všetci traja, Rokuro nás viac menej viedol odtiaľ preč. Napriek tomu, že som sa v tejto dedine vedela jakž takž orientovať, vo väzení som ešte nebola, preto som nevedela, kadiaľ máme ísť.
Ďakujem za pomoc, Rokuro. Zrejme to robil len preto, že mu to prikázala Yaeko, ale takéto odvďačenie nikdy nie je odveci, hoc len za nejakú maličkú službičku. My sa teda už vrátime späť do Kumo, aj keď...Hodila som krátky pohľad na Naa a zamyslela sa. Nič proti vám, ale momentálne nepôsobíte ako niekto, kto by tak dlhú cestu bol schopný zvládnuť. Možno som ho podceňovala. Nevedela som, čoho je schopný, ale momentálne vyzeral dosť slabo. Veď predsa len v tej cele prežil niekoľko dní, bez dostatočného prísunu kvalitného jedla obohateného o potrebné vitamíny a živiny, a normálnej vody, nehovoriac o spánku. Určite sa dobre nevyspal. Mala by som riešenie, ale najskôr by sa vám nepáčilo, pretože by vám to poškodilo vašu hrdosť, pokiaľ teda patríte k tým hrdším ľuďom. Pokrčila som jemne ramenami, pričom som zatiaľ z taštičky vybrala zabalené domáce dango. Mama sa jednoducho nezaprie. Som už síce dospelá, ale ona sa s tým akosi nevie zmieriť a stále mi musí niečo pripravovať. Teraz sa to aspoň hodí. Podala som mu ho a usmiala sa. Aspoň niečo na posilnenie pred cestou. Dodala som. Ja sama som nebola hladná, a aj keby, niečo v tej taške ešte určite niečo nájdem.

pro **Nao Okumura** Thu Sep 18, 2014 2:23 pm

Celú cestu som ignoroval celé okolie. Sledovali ma povýšenecky, sledovali ma akoby som bol naozaj ten bezdomovec z ulice a oni ma proste vyprevádzali z dediny ako niečo nechutné. Ignoroval som to, na takéto pohľady som si zvykol. Moja chyba ale bolo mi to úprimne jedno. Stačil mi ten pocit, ktorý som na malý okamih mal na tvári aj vyjadrený, a to jemný vánok ktorý mi prešľahal už konečne triezvu tvár, a slnko ktoré mi udrelo do oči snažiac sa tam zapáliť ten dávno stratený plamienok života, ale ten sa vrátil až pri bráne. Stal som tam zošúverený, akoby na pokraji života a pomaly som sa ako starec posúval k zemi, keď spomenula že nebudem schopný prejsť cestu. Bol som arogantný ignorant, ale predovšetkým som patril k naozaj hrdým ľuďom, moja posledná vlastnosť ktorú som si ako tak udržiaval z môjho minulého života. Moja ohnutá postava sa pri spomienke na môj minulý život prudko vystrela. Opäť som pôsobil hrdo a urastene. Takmer všetko svalstvo bolo napnuté a až teraz si mohla všimnúť že pod všetkou tou vrstvou plášťa sa nachádza naozaj perfektne vypracovaná postava. A mocný plameň v mojich očiach na malý okamih zasvietil. Nebol to plamienok života, ale ohromný plameň ktorý rozžiaril tmavé oči.
"Svoj Anbu výcvik som dokončil ešte v čase čo si ty nastúpila na akadémiu. Tú cestu.. zvládnem..!" Plne presvedčený som vykročil vpred a spadol priamo na zem, unavený a zničený pod nátlakom všetkých zranení a samotný bok, rana sa znova otvorila a na šatách sa mi začala tvoriť znova krvavá škvrna. Šomrajúc som sa postavil späť, avšak napriek tomu ako som vyzeral bolo jasné že tú cestu zvládnem. Nešlo o to čo som si musel prežiť, ale aj ona musela vedieť ako Anbu jednotka, že ten výcvik sa nezabúda a budem v poriadku. Dango som si vzal, v tvári som bol prekvapený keď mi ho podávala zatiaľ čo ja som vstával. Málo krát som stretol dobrých ľudí, preto som vyzeral vždy tak ako teraz. Avšak nezjedol som ho, pomaly som si ho založil do bočnej taštičky a zaprel sa o svoju katanu ktorú som teraz využil ako paličku na vychádzky. Trochu som poodstúpil, nechal ich sa rozlúčiť a čakal neďaleko nej kým vyrazíme. S prázdnym výrazom, som si ale pripravil pre ňu pár otázok. Dlho som nebol doma, musel som sa povypytovať.

pro **Rokuro** Thu Sep 18, 2014 3:11 pm

Podľa všetkého, ten chlapík bol ANBU, takže som pochopil to jeho správanie, polovica bývalích ANBU bola dosť sarkastických a arogantných. Moc som toho nenarozprával, dnes som nemal náladu nejak kecať. Pri bráne mi Yuna poďakovala. "Nie je za čo... " Pousmial som sa. Nuž, Nao vypadal, že to zvládne a tak bola moja práca hotová. Tak isto ako aj oni sa chystali odísť. Tak sa chystal aj prvý tým medikov vyraziť do Kumo. "Ten to zvládne.. Možno sa ešte niekedy stretneme. Sayonara." Dopovedal som, otočil som a pokojne som už odchádzal preč. Bola to príjemná a jednoduchá misia.

Presun

pro **Seishin Yuna** Fri Sep 19, 2014 7:06 pm

Zaškerila som sa naňho. Možno som ho trochu podcenila. Bol to ANBU. Na takéto situácie sme boli cvičení, obaja. Ale to zranenie som nemohla prehliadnuť. Opäť sa mu tá rana otvorila. Ale ako je to možné? Pokiaľ ma oči neklamali, koža sa mu úplne zacelila, možno tam ostala nejaká tá jazvička. S tým sú ale problémy. Povzdychla som si a opäť sa k nemu priblížila. Nech už si o svojej výdrži myslíte čokoľvek, za tak dlhú cestu by ste mohli vykrvácať, nehovoriac o tom, o koľko krvi ste mohli prísť popri pobyte v tom väzení. Opäť som mu na ranu priložila dlaň, ktorú obklopovala zelenastá, medická chakra. Koža sa mu zacelila, otázkou je na ako dlho. Zjedzte to. Strčila som mu do rúk pilulky na zrýchlenie regenerácie krvi, aspoň sa tak bude cítiť lepšie. Otočila som sa na Rokura a venovala mu široký úsmev. Určite sa ešte stretneme, nie som v Konohe posledný krát. Kývla som mu rukou na rozlúčku, než som sa otočila a prešla cez bránu, kde som si vyzdvihla svoje zbrane. Som zvedavá na tú vašu výdrž. Porozprávajte mi o tom, aký bol ANBU výcvik za vašej mladosti. A s touto témou sme sa pomaly od brány vzďaľovali, až sme zmizli strážiam z obzoru a mierili späť domov. (presun)

pro **Nao Okumura** Fri Sep 19, 2014 7:16 pm

Chvíľku som nevedel, čo si o nej myslieť. Takto veselú kopu som nezažil naozaj dlho, možno ešte pri spomienke na Kena som si ju mohol priradiť práve k nemu, avšak to bolo tak povediac všetko. Zvyknutý na svoj život Shinobiho na hranici so zákonmi, som už dávno zabudol aké je to sledovať láskavé srdce ktoré dokáže pomôcť strateným prípadom.
"Určite lepší keď vidím aké ženské dnes berú k vraždiacim jednotkám.." Podotkol som cynicky, trochu narážajúc nie len na jej štíhlu postavu čo by skôr mala brať ako komplilent, ale aj na jej milú povahu s ktorou ak dokázala prejsť celým Anbu výcvikom bez toho aby o neho prišla, muselo to byť naozaj slabé teraz s Kumogakure ak naberali takéto citlivky. Aj keď som sa ju snažil od brány, takmer okamžite čo sme vyrazili ignorovať, nešlo to a nakoniec sa jej predsa len podarilo zo mňa vyypáčiť aké také informácie o tom aké to bolo za mojich čias. Nebol som až o toľko starší, ale mne už tiahlo na 30 a ona nemala ani poriadne 20 rokov. Keď som si to takto počítal, dedinu som opustil vo veku keď ona naozaj len nastupovala na akadémiu. Vôbec som netušil čo si o nej myslieť, ale bolo očividné že ak začnem veriť znova systému Shinobi, bude medzi dôvodmi aj ona..

~Presun~

pro **Takeru Kana** Sat Sep 20, 2014 9:40 pm

Objevil jsem se nedaleko brány Konohy a s ustaraným výrazem spěchal do vesnice. Musím najít Kisukeho Uchihu. Problesklo mi hlavou když mě stráže pustili dovnitř. Ukončil jsem svou misi dřív kvůli té události. Svíral jsem pevně v ruce vzkaz který mi došel od Kentara a poté ho schoval do kapsy, přičemž jsem se mírně pousmál. Vlastně mi to vše hraje do karet i když mě překvapilo jak mi to snadno spadlo do klína. Je na čase začít jednat. (přesun)

pro **Takeru Kana** Mon Sep 22, 2014 8:30 pm

Objevil jsem se u brány a pokývnul na stráže. Jistým krokem jsem přišel k nim a chvíli s nimi probíral kudy se dostat do té vesnice, přičemž dorazil i Kisuke. V tuto chvíli už jsem bezpečně znal cestu, poupravil jsem si katanu schovanou pod 'pláštěm' a pokývnul na Kisukeho. Beze slova jsem vyrazil na cestu, zatím jsem s ním nic probírat nemusel, strategii budeme moct naplánovat až na místě, jestli tam spolu ti dva již bojují určitě budeme mít dost času, pokud již Benjiro není mrtvý. (přesun)

pro **Kuroashi Sanji** Fri Oct 03, 2014 4:49 pm

Čekal jsem tu opravdu dlouho než mě prohledali, ale nakonec jsem byl puštěn do vesnice. V Kirigakure to bylo o dost rychlejší, teď musím najít někoho vysoce postaveného, nejlíp Hokageho, kterému předám zprávu.
/přesun

Tak jsem byl opět u brány, tentokrát jsem se postaral o svoje věci a vyrazil zpět do své vesnice. Snad nový raikage vesnici během mé nepřítomnosti nějak oživil. Rád bych se vrátil do ráje a ne do trosek, i když harém na mě asi nečeká, ale co kdyby. Budu se přesto těšit na návrat, třeba bude mít raikage okouzlující asistentku.
/přesun

pro Crystal Takaishi Tue Oct 21, 2014 7:12 am

Za svítání jsem se vydala k bráně. Sebou jsem měla jen tři muže, kteří mě měli doprovázet. Doufala jsem, že jiné násilí nebude potřebovat. U brány jsem toho jednoho vyslala hned jiným směrem. Měl najít jistého člověka a informovat mě o něm. Já se vydala směrem Kumo.

(přesun)

pro **Hana Ichiro** Wed Oct 29, 2014 10:37 pm

Dorazila som k bráne spoločne so Seitom, s ktorým som cestou rozprávala o...o rôznych veciach. Schválne som to predlžovala, šla som čo najpomalejším tempom, dokonca som si kúpila zmrzlina, hoc bolo von chladno.
Zadívala som sa na Seita a usmiala sa. Môj úsmev ale nebol..plný optimizmu, ale zračil sa v ňom smútok. Nerada som sa lúčila. Tak teda, budeme sa musieť rozlúčiť. Sklopila som pohľad. Nechcela som ísť preč, nechcela som sa vrátiť späť do role Amekage, do toho stresu a práce. Ale je to moja povinnosť.

pro **Seito Senju** Thu Oct 30, 2014 7:25 pm

Šli jsme tak pomalu, jak jen to bylo možné, ale stejně jsme najednou stáli u brány. Otočil jsem se na ni a dlouze se jí zadíval do očí. Bylo to těžké i pro mě, protože byla jediná s kterou jsem si po tak dlouhé době dobře rozuměl. Chytl jsem ji za ruce a stále se jí díval do očí. ,,Nevím, jaká teď bude situace v Konoze. Jakmile to však půjde, tak přijdu za tebou." Pokusil jsem se pousmát a zároveň vytáhl jeden z Hiraishin kunaiů. ,,Měj ho stále při sobě a když budeš kdykoliv potřebovat, objevím se."

pro **Hana Ichiro** Thu Oct 30, 2014 8:08 pm

Keď ma chytil za ruky, trochu, ale vážne len trochu mi sčerveneli líca. Nebolo to ani tak vidno, aspoň to som si myslela. Zdvihla som k nemu pohľad a zadívala som sa mu do očí. Budem ťa čakať...Šepla som. Bol to asi jediný človek za posledné roky, ktorý mi takto prirástol k srdcu a na ktorého som sa tak trochu naviazala. Vzala som si od neho kunai a prezrela si ho, následne som si ho strčila do kapsičky na boku. Doma si ho asi vyložím na nejaký oltár a budem ho uctievať od rána do večera. Táto poznámka mi na chvíľu vyčarovala letmý, ale krátky úsmev na perách. Následne som sa postavila na špičky, predsa len, Seito bol odo mňa o čosi vyšší, a objala ho. Bude mi chýbať, to mi bolo jasné.

pro **Seito Senju** Thu Oct 30, 2014 8:16 pm

,,Budu se snažit." Nad její další poznámkou jsem se musel pousmát. ,,Ještě mě nikdo nikdy neuctíval. Možná si brzo založím náboženství." Stále jsem se usmíval a objetí ji oplatil. ,,Dávej na sebe pozor." Dále jsem už nic neříkal a ještě chvíli ji tak držel v náručí.

pro **Hana Ichiro** Thu Oct 30, 2014 8:35 pm

Seito pri svojej poznámke mohol začuť môj zvonivý smiech. Fajn, ale ja chcem byť hlavná kňažná. Tentoraz mi úsmev na perách zotrval o čosi dlhšie, vážne ma to pobavilo. Jeho starosť o mňa mi prišla nesmierne roztomilá. O mňa sa neboj, budem v poriadku, dávaj hlavne pozor na seba. Ešte chvíľku som sa s ním objala, po chvíli som ho však pustila. Nechcela som, ale nemala som na výber. Jednoducho som musela. Začala som sa rozpadávať v papier, ktorý sa mi následne na chrbte objavili obrovské krídla. Natiahla som sa k nemu a pobozkala ho na líce, na čo som sa opäť zapýrila. Dúfam, že sa čoskoro uvidíme. Budem sa na teba tešiť. Dovtedy, zbohom... Posledný krát som sa naňho usmiala, než som prudko vyletela do vzduchu a zamierila priamo k Ame. Cítila som sa otrasne, najradšej by som sa otočila a vrátila sa, ale jednoducho to nešlo, nech som si to už priala akokoľvek. (presun)

pro **Seito Senju** Thu Oct 30, 2014 9:04 pm

Lehce jsem si oddechl a pousmál se na ni. Když vyletěla do vzduchu, tak už mi úsměv zmizel a já ji pozoroval, jak mizí v dálce. ,,Měj se." Řekl jsem si spíše už jen pro sebe a stál na místě ještě dlouho po tom, co zmizela z dohledu. ,,Tak. A co teď?" Otočil jsem se směrem ke Konoze a chvíli se na ni díval. Pak jsem se pomalu rozešel a směřoval do nějaké klidné části Konohy.(přesun)

pro **Akuma Saito** Sun Nov 16, 2014 3:04 pm

Akuma Saito

Klidným, tichým krokem pomalu přicházím před bránu Konohy. Vypadala o dost jinak než Kirigakure no Sato. Už z dálky bylo letmo vidět, že skála ve vesnici má velice neobvyklý reliéf a chtěl se na něj podívat s větší blízky. Proč toho, že jednou za život navštívím Konohu nevyužít naplno.

Když mě stráže u brány zaregistrovali, mohli si všimnout mé masky na obličeji a netopýra na rameni. Přes rameno jsem měl přehozený batoh, ale to bylo to nejmenší, čeho se mohli obávat. Když jsem došel na úroveň strážce, lehce jsem se uklonil a poté s veselejším hlasem promluvil.

Zdravím. V prvé řadě je mi velkou ctí navštívit vaši vesnici, opravdu velkolepá. A za druhé by bylo dobré uvést důvody. Přišel jsem z diplomatických důvodů.

Řekl jsem s úsměvem, načež následoval skřek netopýra, jež se nejspíš také snažil něco říct, ale tomu by stejně nikdo nerozuměl. Usmál jsem se, ačkoliv to neviděli, a čekal jsem, jak to všechno dopadne.

pro **Niboru no Kentaro** Sun Nov 16, 2014 7:02 pm

"Čím se můžete prokázat pane?" Otázal se strážce brány, kterého Akuma oslovil. Jelikož přišel z diplomatických důvodů, něco takového by po ruce mít měl, ale v případě, že jeho návštěva má jiné odůvodnění... mohl to mít a nemusel. Ovšem když se prokáže, zodpovídá za něj už pouze jeho vesnice, takže když cokoli nekalého provede, může to mít globální následky.

pro Sponsored content

Brána Konohy

Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy

Re: Brána Konohy