Ulice Konohy

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Procházel jsem se ulicí a opět zaplul do sake baru, kde jsem si sedl na své místo. Servírka už mi automaticky donesla láhev sake a já si mohl vychutnat první doušky. Poslední dobou se jen flákám, ale zítra to změním. Lehce jsem se pousmál a dolil si. Nebo radši až pozítří.

ÁÁÁÁ...PUF!
Rozplácl jsem se přímo na ulici. "Ten žabí dědek!" rozkřikl jsem se a otočil se na mě nějaký děda. "To je mladý pán!" něco zamumlal a odešel s taškou od Kauflandu. Achjo, kam mě to poslal.. vyškrábal jsem se na nohy a posadil se na lavičku. Vytáhl jsem si svitek a začal číst. Vskutku zajímavé téma.

Slyšel jsem na ulici nějaké podivné zvuky, tak jsem zaplatil a šel se tam podívat. Uviděl jsem Tobira, jak už sedí na lavičce, tak jsem šel k němu a přisedl jsi. ,,Co čteš?"

"Strejdo Seito!" pozdravil jsem ho vesele, když mě vyrušil s učení. "Ále, žabí děda mi dal tuto techniku. Gama Hyoro." ukázal jsem mu ji. "Sice vůbec nevím, jak bych to dokázal využít v boji, ale tímto Jiraiya-sama přinesl do Listového jednoho z Peinů. Takže to bude určitě užitečné.." pak jsem se na něj podíval. "A co tu děláš ty? Je pravda, že Itama zradil?"

,,Hm, zajímavá technika, ale když ji uměl Jiraiya, tak bude určitě dobrá." lehce jsem se pousmál a pokračoval. ,,A taky tě zdravím." pak mi ale úsměv z tváře zmizel. ,,Ano zradil. Ukradl vzácné techniky. Je to sice rodina, ale pokud ho potkáme na bojišti, tak nemůžeme mít žádné slitování." Podíval jsem se na nebe a pak zpátky na něho. ,,A jo, já tady jen popíjel, než mě vyrušil rámus, co jsi způsobil ty."

"Hai," přikývl jsem, no, pak se zmínil o případném boji s Itamou. "Nikdy jsem neslyšel o jediném Senju, který by zradil. No až teď. Opravdu mě to mrzí, za to, že naši rodinu zostudil, bych ho uzavřel v krystalu a pak rozbil na milion kousíčků!" pak jsem se ušklíbl. "Omlouvám se, strýčku, občas dokážu být hlučný."

,,Bohužel se už stalo. A asi ano, je to snad první člen, který zradil. Uvidíme co bude dít." snažil jsem se pousmát a raději už přejít na jiné téma. ,,Občas? Skoro pořád. Díval jsem se na rozpis týmů. Pod Shijin dostaneš zabrat." ušklíbl jsem se a hned na to se i zasmál.

"Hahaha," pitomě jsem se zasmál a dal si ruce za hlavu, jako nějaký king. Měl pravdu, skoro pořád.
"Shijin? Cože? Ach, tak to bude drsný. Jsem na to zvědavý. Ale trápí mě jedna věc," odmlčel jsem se a začal nervózně šoupat nohama.
"Kde se naučím používat Shouton? Nikdo nežije, nikdo není spojenec.."

Shouton? Reina.. Blesklo mi hlavou a nasadil jsem neutrální výraz. ,,No, to bude těžké se Shouton učit. Možná zbyly nějaké svitky." na chvíli jsem se odmlčel. ,,Na něco určitě přijdeme, když tak se můžeš pokusit vytvořit svoje techniky." Povzbudivě jsem se na něho usmál.

"Napadlo mě, že by v Kiri mohlo něco být. Hyoton je dost podobný. Uvidíme, třeba na něco přijde má nová Sensei.." usmál jsem se a vycenil zuby.

,,Jo, tvoje myšlenka je celkem dobrá. Tam by ti nějak možná mohli pomoci. Určitě se tam někdy vydáte na misi." podíval jsem se na něho a byla tu ještě jedna věc, co mě trápila. ,,Už jste si to s Assasinem vyříkali?"

"Nebo bych tam mohl jít sám, uvidíme." pak se Seito zeptal na věc, která mě trápila a nechtěl jsem moc odpovídat.
"Ehm..ještě ne." řekl jsem popravdě a znovu nervózně šoupal nohama.

,,Hm, musíte si to ale vyřešit." podíval jsem se na něho. ,,Jestli tam chceš jít sám, tak stejně se ho musíš zeptat, já ti jen tak povolenku dát nemůžu." Pomalu jsem se postavil a protáhl záda. ,,No nic. Je čas zase něco dělat, příště tě na něco pozvu." mile jsem se na něho usmál a pomalu odkráčel pryč.(přesun)

"Já vím, neustále to odkládám, doufám, že se to vyřeší samo," ušklíbl jsem se. Seito měl pravdu, nikdo jiný mi to nepovolí. Navíc, chci ten Rasengan. "Dobře strýčku,"
vyplázl jsem na něj jazyk a zamával mu. Pohlédl jsem na sochy Hokagů. Prohlédl jsem si každého, až jsem skončil u svého otce. Hmmm, Hokagové střeží Konohu už několik desítek let a ještě budou dokud Konoha nezanikne. pořád jsem hleděl na kamennou tvář svého otce, každý Hokage také zemřel předčasně, co kdyby to tak bylo i s otcem? Pak by se jen změnil v kamennou tvář. No, nic by se nezměnilo, doma mě stejně nikdo nevítá..

Pamatovala jsem si ho, když byl o něco menší. Dva roky udělají hodně.
"Tobiru-kun," nadhodila jsem andělský úsměv a vyrušila jsem ho z rozjímání.
Co vlastně řekne na to, že má za sensei zrovna mě?
"Neruším?"

"Shijin-sensei!" otočil jsem se s radostí na osobu, která mě zrovna vytrhla z přemýšlení.
"Néé, vůbec," zasmál jsem se.
"Copak se děje? mise? Mise!?" vytřeštil jsem oči a nedočkavě na ni hleděl. "Nebo snad trénink? Trénink!?"

Jeho reakce mě dokonale šokovaly.
Ettoo... Možná není o tolik jiný, než před dvěma lety.
Znovu jsem získala pevnou půdu pod nohama a nadhodila úsměv.
"Mise, ano," kývla jsem. "B-rank. Bývala bych ráda vzala i tvou týmovou kolegyni, ale nemohu ji nikde najít, nejspíš má něco neodkladného na práci, takže půjdeme sami."

"YOSH!" zavískl jsem radostí. "Ehm, Shijin-sensei, ehm...myslíte, že byste mohla..ehmmm..mi zařídit rasengan?" pohlédl jsem na ni s psím kukučem.