Ulice Konohy

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Kashike

Bezeslova vstanu, nechám na stole pár mincí a vykročím za kapitánem. Copak se to zase děje? Od té doby co jsem sem přišel, tak je jen samý chaos.

Přesun

Po hodne dlouhe dobe. A prochazce jsem se nakonec rozhodl zamirit do sidla klanu.
(presun)

Dosel jsem do ulic a rovnou jsem zamiril do stanku kde prodavaly Rameny. Nakonec jsem vzal hokagemu dva. Obsluze jsem rekl at mu to napisou na ucet. a po chvili cekani byly rameny hotovy a ja se vydal nazpet do kanclu.
(presun)

Umierala som.. naozaj som umierala. Keby som mala chodiť po vlastných tak by som už ležala niekde na zemi s nulovým pulzom. Toto počasie bolo naozaj iné a keďže som celý čas bola v Kiri, v chládku, vlhku, a nikdy nie na priamom slnku.. pražila som sa. Popravde by som v takej Sune nevydržala ani sekundu. 
"Whubwueh.." Vyślo z mojich úst a len som sa rezignovane o Fu opierala, zatiaľ čo ma nosila na rukách. Už som sa tej zmrzliny nemohla dočkať. Keď ma položila na zem, takmer som sa na to sklo nalepila. Tak krásne chladilo.
"V kiri je.. lepšie.. chladnejšie.. a nemám pocit ako keby som v ústach mala piesok." Zamumlala som a následne som sa len tak slabo pousmiala. Ďobla som do skla, pri čom som poukázala na citrónovú.

Prikývla som, páč mi jedna naozaj stačila. Z dvoch ma vždy rozbolelo brucho. Sadla som si ku Fu a začala som spokojne zmrzlinu konzumovať.
"Uhm, však.. pokojne môžeš prísť. Mamča by dovolila prísť nejakej mojej kamarátke !" Vyhlásila som a znova som sa zaškerila. Po tom som na chvíľku spozornela a mierne som sa zamračila od sústredenia.
"Sme kamarádky.. že jo?" Hodila som na Fu prosebný pohľad.

Zazubila som sa a taktiež som načiahla ruku ku tľapnutiu. Takmer som pri tom spadla zo stoličky no nejakým zázrakom sa mi podarilo udržať.
"Pff určite by ťa pustil !! Keby som na neho zavolala Lizzy-oneechan taak by z neho to dovolenie vymlátila." Zaćala som sa smiať no pri ďalšom pokuse o líznutí zmrzliny som sa podivila. No, bola som si istá že som pred chvíľkou v rukách drźala zmrzlinu. Ako som sa však teraz na to pozerala, viac menej bola celá zmrzlina zamrznutá do kocky ľadu spolu s časťou mojej ruky. Znova som sa mierne zdesila.
"whueew.. č..č..čo to je?" Zamumlala som a snaźila som sa to zo seba striasť. Samozrejme to ale bolo k mojej ruke primrznuté taakže to vôbec nešlo.

Nedôverčivo som sa na vlastnú ruku pozerala. Chvíľku ma ešte chytala panika no následne som sa úplne upokojila. Začala som do toho ďubať prstom a následne som dokonca časť ľadu olízla.
"Chm.. ľad.. mamka vie z ľadu robiť pekné veci!.." Pousmiala som sa no stále som netušila, ako to zo seba dať dole. Skúsila som pár krát zľadovateľou rukou buchnúť do zábradlia no v podstate sa nič nestalo.

Původně jsem měl namířeno do kanceláře, ale nakonec jsem si to rozmyslel a rozhodl se strávit čas v baru. Sedl jsem si tedy do baru a objednal si sake. Nastanou další a další komplikace. Měl bych na chvíli vypnout. Vytáhl jsem si knížku, kterou jsem si půjčil v knihovně u Assasina a začetl se do ní. Sem tam jsem se napil a snažil se soustředit jen na čtení.

Po dlouhé době čtení, kdy už mě začaly bolet oči, jsem se od toho odtrhl a podíval se z okna ven. Teď by v kanceláři nemuselo být už tak rušno. Schoval jsem tedy knížku, dopil sake a na stůl položil ryo. Pomalu jsem se zvedl a rozešel se směrem do kanceláře.(přesun)

"Heeh.. mne sa zamrzla a tebe roztopila." Uškrnula som sa, ako keby som tie slová o mamke ani nepočula. Popravde som nechcela byť silná ako mamka. Navždy by som najradšej ostala takáto prťavá a bez starostí. Keď niekedy vidím tých shinobi v Kiri a ešte tých ktorý prežili vojnu.. Na chvíľku som sa zamyslela a radśej som len nechala ruku položenú na stole, aby sa ľad roztopil.

Prochazel jsem ulici uprime receno. Nevedel jsem co delat. Dost jsem se nudil a nedokazal si vicistit hlavu. Porad se mi v hlave prehravala ta zpackana mise a ta posledni taky. udelat takove zbytecne chyby. Sel jsem s hlavou zklopenou k zemi a nakonec jsem preletel pres lavicku ktera byla kousek od Fu a Kairi. No mohly to obe videt a ja myslel ze me trefi. Asi jsem byl fakt hodne ale hodne unaveny. Chvyly jsem se snazil posbirat se ze zeme ale jak sem nesl ten mec me vycerpalo. nakonec jsem sebou placl na zem a uz mi to bylo jedno. Nakonec jsem se vydal Do nemocnice ne ze bych tam potrboval jit ale pro bojove pilulky. Bylo mi jasen ze priste nemusim mit tolik stesti abych to vydrzel nebo abych neodpadl behem samotneho boje. Nakonec jsem jen se zvedl a odkracel.
(presyn)

Okúzlene som sa pozerala na to, ako nechala ľad prasknúť. Taktiež som sa následne pozrela na chalana pravdepodobne tiež z klanu, z ktorého pochádzala aj Fu. Popravde som netuśila, kam by som ďalej chcela ísť. Na chvíľku som pár krát zamrkala a po tom som si poriadne zívla.
"Uhm.. ale.. ja nechcem nič." S detským úškrnom som rýchlo zoskočila zo stoličky a poriadne som sa zaćala naťahovať.
"Chcela by som ísť za mamkou.." Zafufľala som no vedela som, že to teraz asi nebude mozné.

Procházeli jsme jednou z ulic Konohy a v tu chvíli mi něco došlo. "Nemělo s námi jít ještě jedno takový malý stvoření?" řekl jsem, když jsem si vzpoměl, že nám chybí Kairi.

Procházela jsem Konohou. Dneska tu bylo hezky, i když na mě dost teplo. Na to jsem nebyla zvyklá. Jakmile mi Daisuke připomněl Kairi, chytla jsem se za pusu.
,,To snad ne. Málem bych ji tu nechala." kousla jsem se do rtu, až mi z něj stekl pramínek krve. Věděla jsem, že se tohle Daisukemu nelíbí, ale nyní to byla potřeba. Pomocí krve a pečetí jsem vyvolala jednu ze svých lišek - Kitsu. Na nic se mě neptala, řekla jsem jí pouze ,,Kairi." a ona hned poslechla, věděla, co má dělat. Zapojila smysly a během chvíle Kairi našla. Trvalo jí to opravdu krátce, přitom Kairi nebyla tak moc blízko. Skoro to vypadalo, jko kdyby měla chakru. Nakone jsem nd tím zakroutila hlavou. To je blbost. Na to je ještě malá.
Došla na místo, kde byla Fuu i Kairi. Stála jsem asi dva metry od nich.
,,Kairi!" zavolal jsem na malou.

"Kitsuuu." Zajačala som od radosti no trocha prekvapene a rýchlo som líšku zobrala na ruky. Usmiala som sa na Fu a radšej som Kitsu znova pustila. Omotala som ruky okolo jej krku a chvíľku som na nej len tak vysela.
"Haaaai !! Určite musíš prísť!" Zazubila som sa a následne som priskočila k mamke. 
"Mamí mamí !! " Zaćala som rozhadzovať rukami, chvíľku som okolo nej skackala a následne som sa na ňu vrhla s ďalším objatím.

Došla jsem až k nim. Musela jsem se usmát, když jsem viděla Kairininu reakci.
,,Děkujeme moc, že jsi se o Kairi postarala. Jsem ti vděčná." usmála jsem se na mladou Hyuugu. ,,Kdykoliv jsi v Kirigakure vítána. Vypadá to, že si tě Kairi oblíbila." pousmála jsem se. V tomhle Fuu byla podobná Lizzy. Kairi mívala podobné reakce, když viděla Lizzy. Více jsem přemýšlet nemohla. To malé zvířátko se mi pověsilo na krk. To byla zajímavá situace pro má bolavá záda.
,,Kairi, Kairi, neviděla jsi mě jen den a půl." zasmála jsem se a vzala si malou na ruce.

Díval jsem se, jak se Kairi mazlí s mamčou a mezi tím jsem se usmál na Fū, která nám pohlídala Kairi. Poté jsem se opět podíval na ty dvě. "Ahoj Kairi.." řekl jsem naoko sklesle. Pak jsem se otočil směrem k nejbližší bráně. "No tak snad aby jsme šli, ne?"

Strelila som pohľadom po tátovi a v momente som sa pustila mamky. Pre tento krát som skočila na obtiaž jemu. Vyštverala som sa až k jeho krku a zozadu som ho tuho objala.
"Tatíii." Zachichotala som sa, po čom som len znova ostala vysieť.
"Chýbali ste mi.. musím vám niečo povedať!!" Vyhlásila som nadšene a pohľad som pootočila ku Fuu, chcela som ju ešte vidieť, kým naozaj odídeme.