Ulice Konohy

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

"Nejspíš," přikývla jsem s úsměvem hledíc na Tmavovlasého. Vždycky mě zajímalo jaké je to pracovat pro ANBU, ale že bych chtěla být u nich to se zase říci nedalo. Na to jsem byla až moc emocionální, tedy podle mě.
"Já jsem ještě svůj tým neměla, ale popravdě mi to vůbec nevadí," prohodím s pokrčením ramen. Byla to pravda. Ty malá děcka jsem moc nemusela a i když jsem nějakou dobu chtěla mít svůj tým, v tuto dobu jsem už nechtěla.
To už jsme se oba pustili do jídla. Muri i nadále slintal dole(naštěstí ne na naše nohy, i když u Rokura jsem si nebyla tolik jistá) pod stolem a já mu sem tam hodila nějaké maso.
"Jak dlouho pracuješ pro ANBU?" Zeptám se po chvíli s menším úsměvem a napiju se svého zeleného čaje.

Jen jsem na jeho další odpověď přikývla. Neměla jsem proč to nějak komentovat, tak proč zbytečně plýtvat slovy? Zakousla jsem se proto do dalšího danga přičemž jsem se usmívala na všechny strany. Musela jsem uznat, že dango bylo připraveno perfektně.
"Už je to delší dobu, na poslední se Muri zranil takže jsem musela počkat až se vyléčí," odvětím a opět se napiju svého čaje. Murasaki mě probodne pohledem a zdělí mi, že to rozhodně nebyla jeho chyba. Já se zmůžu jen na další úsměv a rychle mu hodím další kousek danga. "Ale v nejbližší době bych ně na nějakou misi zase ráda šla," dodám ještě rychle. Muri byl už přeci jen vyléčený takže by bylo skvělé kdybychom zas mohli opustit vesnici.

"Jo stačí si jen vybrat, jen si musím sehnat ještě někoho k sobě," pronesla jsem trochu zamyšleně, ale nakonec jsem nad tím pokrčila rameny. Pokud budu chtít určitě někoho sebou na misi seženu.
Nad jeho dalšími slovy jsem se jen zasmála. Jo, příště si musel dávat pozor kam šlape. "Kdyby jsi do mě nevrazil, už jsi mohl odpočívat doma," prohodím a zašklebím se na něj. Mohl být také už doma kdyby mě nepozval na tu večeři. Já jsem tady totiž hodlala strávit hodně času, protože jsme měla hlad a dango co jsem měl ještě před chvílí na talíři bylo už fuč. Mávla jsem proto na obsluhu a objednala další jídlo.
Po chvíli čekání nám obsluha donesla tedy další dango a mě i další čaj, tentokrát však černý. Pár kuliček masa jsem hodila dolů Murimu a poté jsem pozvedla svůj čaj k ústům, abych se mohla napít. Zrovna ve chvíli když přišel jakýsi malý chlapec jsem se ze svého čaje napila. To co říkal mě překvapilo na tolik, že jsem svůj černý čaj omylem vdechla takže jsem se rozkašlala na celé kolo.
"Co to dneska s vámi všemi je?" Vyhrkla jsem když jsem přestala kašlat. Můj obličej byl poměrně rudý z toho jak jsem se tam málem udusila. Tohle byla další úklona za dnešní den. Nad komplimentem ohledně mého krku jsem pobaveně zvedla obočí, ovšem oslovení "madam" mě dosti vykolejilo. Vždyť mi bylo jen dvacet! Nakonec jsem to nechala být, vždyť to byl teprve malý kluk. A hlavně, líbil se Murimu což byl asi první člověk za tenhle ten den. Jakmile totiž zvětřil novou osobu u našeho stolu postavil se na všechny čtyři a jal se očuchávat nově příchozího.
"Hm, díky za ten kompliment ohledně krku," prohodila jsem poté s menším úsměvem k tomu klučinovi. Nechápala jsem proč mi zrovna pochválil krk a také proč zrovna mě když v restauraci bylo plno osob, ale rozhodla jsem se to nechat být. "Chceš si přisednout?" Zeptala jsem se ho přičemž jsem hodila očkem po Uchihovi zda mu to nebude vadit.

"Klidně, vadit mi to určitě nebude," ušklíbla jsem se vesele na Rokura. První člověk na mise, teď už stačilo najít někoho dalšího i když by jsme mohli jít klidně my dva s Murim. Ovšem Roku musel počítat s možností, že ho během mise Murasaki zakousne. Sice nás pozval na večeři, ale podle všeho se mu pořád nelíbil.
Když Uchiha souhlasil s přisednutím klučiny, kousek jsem se posunula a pokynula Murasakimu, aby se přestěhoval ke mě. Protože pod stolem bylo více nohou, Muri mé jednoduše zalehl. Já jsem nad tím jen protočila očima, ale nechala jsem to být. Byla jsem na to už zvyklá.
Když se mi dostalo druhého komplimentu ohledně zubů, pozvedla jsem pobaveně obočí. Naštěstí jsem tentokrát nepila takže jsem se tentokrát nezakuckala. Poté co se mě zeptal jak často si je čistím jsem to už nevydržela a vyprskla jsem smíchy. "Nikdy jsem to nepočítala," odvětím a vesele na chlapce mrknu. Takhle jsem se snad ještě nikdy nebavila. Usrkla jsem ze svého černého čaje, naštěstí všichni o kolo mě byli zticha. Další slova toho klučiny mě dost rozesmáli, naštěstí už hrníček s čajem byl položený zpět na stole. Už jsem chtěl upozornit Maru na to, že se asi přeřekl když se sám opravil ze žlutých na bílé. Mile jsem se na něj usmála a na chvíli jsem odhalila i své perfektně bílé zuby.
"Jestli chceš někomu skládat komplimenty myslím, že by jsi měl začít něčím jiným než krkem a zuby," prohodím po chvíli s dalším úsměvem. Takové komplimenty mi vážně ještě nikdo nikdy neřekl. "Třeba očima," vesele na chlapce mrknu. Sice pořád nevím o co se Maro pokouší, ale zdá se mi to velice milé. A Murimu se stále líbí. "Mimochodem jsem Inuzuka Shisen. A ten pes pod stolem je Murasaki," představím se poté ještě rychle chlapci s dalším zářivým úsměvem a nezapomenu ani na svého milovaného psího společníka. Muri jen z pod stolu zavrčí a já mu proto hodím pod stůl další kousek danga.

Jak jsem si slíbil tak jsem i udělal. Následoval jsem je do restaurace kterou vybral ten Uchiha. Bylo mi jedno jak moc jsem nenápadný, prostě jsem vešel do podniku a zamířil k baru, tak abych na ně viděl. Kápi sem měl danou tak aby mi vrhala stín do tváře. Nechtěl jsem totiž aby zmizel předtím než bych s ním promluvil. Musel jsem vědět co je zač, jak smýšlí.. a pak taky tady byla možnost že je nějaký přímý příbuzný.. musel jsem vědět vše. Když jsem tam tak seděl zeptal se mě barman co si dám, objednal jsem si teda nějaké to lehké jídlo a nealko. Jaká to náhoda že jsem si zašel na večeři právě sem.. vím strašně nenápadné.

Po nějaké chvíly chození jsem skončila v Ichiraku rámenu opět u staříka. Sedla jsem si na židli ve stánku a zavolala " Jako obvykle. Ale tentokrát dvojí porci " Jakmile připravil dvě misky rámenu tak Neru vylezla, nebudu říkat ani odkud a vrhla se na svůj rámen. Vypadalo to, že se na něj opravdu těší. Opravdu zvláštní vidět modrého hada jak usrkává rámen. Avšak ostatní začali panikařit. " Nebojte, to je moje hadí společnice Neru. Nic vám neudělá. " Snažila jsem se je trochu uklidnit aby z toho nebyl nakonec velkej malér.

Měla jsem štěstí, všichni byli na jednom místě. Mini Katsuyu přistála na rameni Shiranui a Rokura.
"Zdravím, jsem Katsuyu, na rozkaz Sakury-sama jsem Vás měla zkontaktovat s důležitou zprávou," Katsuyu šeptala tak, aby to slyšeli jen ti, pro koho je zpráva určena.
"Je vyhlášena speciální mise, která se odmítá. Přijďte do informačního střediska, ihned prosím!"

Nečekala jsem, že se mi na rameni objeví přivolávací zvíře samotné Sakury. Hodila jsem na stůl peníze, kopla jsem do sebe celej rámen a čapla Neru. Neru trochu naštvaná, že nedojedla celej rámen si zalezla zpět mezi ty dva balóny na mé hrudi. Zapnula jsem se a pospíchala na určené místo. (přesun)

Supr.. zmizel. Tentokrát jsem ho nenásledoval, napadla mě lepší věc, očividně se měl k tamté dívce, je možné že jí něco řekl, doufal jsem a taky jsem doufal že mi to poví. Byl tam s ní ten malej otrava z nemocnice ale to mi v tenhle moment bylo celkem jedno.. přinejlepším až mě uvidí odejde. Vzal jsem si teda svou objednávku a přisedl si k Shisen a jejímu psíkovy. "Zdravím vás slečno.. něco bych od vás potřeboval, není to nic vážného.. jen je to otázka života a smrti." Pousmál jsem se, tak jak jsem se smál jen na Lucy.. doufám že to zabere a nebude mě mít za nějakého ubožáka co se jí pokouší sbalit na dango..

Musela jsem se opět zasmát když Maro spletl mé jméno s Murim, ale neměla jsem mu to vůbec za zlé. Svou chybu si podle všeho uvědomil, a tak jsem ho tentokrát ani neopravovala. "Těší mě Maro," zazubila jsem se na chlapce vesele. Murasakimu se tmavovlasý chlapec líbil čím dál tím více, a to možná kvůli jeho povaze všechno poplést.
"Oba toho sníme daleko víc," odvětila jsem směrem k Rokurovi a pousmála jsem se. Vlastně to množství jídla, které jsme teď snědli nebylo nic proti tomu co jsme ještě hodlali sníst. Hold jsme měli vždycky po tréninku obrovský hlad.
To už se na rameni Tmavovlasého cosi objevilo a on musel i hned odejít. "Měj se! A příště platím večeři já!" Zvolala jsem vesele za odcházejícím Uchihou. Bylo mi líto, že musel hned jít, ale co se dalo dělat. Už jsem se nemohla dočkat našeho dalšího setkání když tohle skončilo tak rychle. Také jsem doufala, že to s tou misí myslel vážně, protože bych musela hledat o to více lidí.
"Dáš si se mnou ještě dango, Maro?" Zeptala jsem se po chvíli chlapce. Rokuro tady nechal nějaké peníze a já jsem u sebe ještě nějaké měla, takže jsem si mohla dovolit o hodně více danga. Ať už chlapec souhlasil či ne jednoduše jsem objednala další porci danga, tentokrát však dvojtou. Muri pod stolem mi totiž zdělil, že má pořád veliký hlad. Hold byl jako kyselina, jíst mohl pořád.
Jakmile nás obsluha s mou objednávkou opustila přišel k našemu stolu jakýsi člověk a rovnou bez zeptání se posadil na proti mě. Našpulila jsem nesouhlasně rty a nervózně jsem začala ťukat prsty do stolu. "Myslím, že by jste měl odejít," prohlásila jsem po chvíli. Nevěděla jsem proč, ale muž sedící na proti mě se mi ani trochu nezamlouval a to ani Murasakimu, který se po mé jednoduché větě postavil na všechny čtyři a začal vrčet. "Muri, klid," zašeptala jsem ke svému psímu kamarádovi a pohladila jsem ho po hlavě. Murasaki sice přestal vrčet, ale dále sledoval Kisukeho vražedným pohledem alá zkus si na ní něco a já tě zakousnu a od psa, který o něco převyšoval stůl u kterého jsme seděli by to měl brát vážně, protože podle toho jak se Murimu naježili všechny chlupy jsem věděla, že mu nebude dělat problém na toho mladíka zaútočit.

Znuděně jsem procházel ulicemi rušné Konohy a prohlížel si okolí. Tak co teď... Seito zmizel, žádná mise není v dohlednu, nemám už moc chakry na to abych začal s novým tréninkem. Bezduše jsem se zamračil a přemýšlel co a jak. Když jsem procházel kolem jakési putyky, která měla připomínat restauraci, všiml jsem si týpka v kapuci který pravděpodobně někoho sledoval. Normálně bych tomu nevěnoval nějakou větší pozornost, ale když jsem kolem něj prošel, jakoby mě zamrazilo. Nenápadně jsem aktivoval byakugan a sledoval jak vchází dovnitř. Co je to za zvláštní chakru, která vychází z jeho ramene? Trochu překvapeně jsem se zastavil, počkal až vejde dovnitř a ihned ho následoval. Sedl si ke stolu k nějaké holce s růžovými vlasy a skrčkovi. V tento moment již s deaktivovaným byakuganem jsem si sednul k baru a objednal si vodu. Naštěstí pro mě seděli docela blízko, tudíž jsem mohl poslouchat o čem se baví. Otázka života a smrti? Nějaký nový druh nabalování, nebo to myslí vážně? Zaslechl jsem jen tuto poslední větu a to jak ho ta holka vybízí, aby šel pryč. Co jsi zač? Pomyslel jsem a očekával co se bude dít dál, přičemž jsem se napil vody, kterou mi právě přinesli.

Jen jsem se uchcechtl na její vybídnutí abych odešel, pak to vrčení psa.. neměl jsem rád zvířata. "Jde o člověka co seděl s vámi.. tvrdí že je Uchiha.. co o něm víte slečno ? a prosím.. odpovězte, nerad bych ho opět následoval.. je to více důležité než si myslíte." Mé temně černé oči se zbarvili do ruda a objevil se v nich sharingan. "Je to můj mladší bráška a mám o něj strach." Jestli sem byl v něčem dobrý, tak ve lhaní takže jsem to řekl jako by opravdu byl to co jsem nalhal. "Stratil se naší rodině a já bych mu chtěl ukázat, že jeho rodina pořád žije."

"Nevadí, že nemáš peníze," mrkla jsem na chlapce vesele. "Zaplatím to z těch peněz co mi tady nechal Roku, a když to nebude stačit doplatím to ze svých," dodala jsme s pokrčením ramen. Vážně mi nevadilo pozvat ho na jídlo, takže jakmile nám přinesla obsluha mé vytoužené dango, rovnou jsem k němu nějaké přisunula. Pár kuliček jsme poté hodila opět Murimu, který je i hned zhltl. Vypadalo to, že je ani nekousal, jen se mlsně olízl.
Když promluvil ten, který nehodlal podle všeho prozrazovat své jméno, přimhouřila jsme oči a opět našpulila nesouhlasně rty. "Tak to ho budete muset začít znovu sledovat," odvětím po chvíli klidně probodávajíc ho zkoumavým pohledem. "Neznám ho," dodám s pokrčením ramen. To byla pravda. Vždyť jsem ho potkala teprve před několika minutami na ulici kde na mě spadl a to doslova. "A pokud jste mě předtím neslyšel tak svá slova zopakuji, myslím, že by jste měl odejít," tohle jsem myslela velice vážně, jeho přítomnost mi byla prostě nepříjemná. Sklouzla jsem pohledem k Murimu, který se hned na to posadil, ale i nadále sledoval muže, který se vydával za bratra Rokura.
Když promluvil Maro, musela jsem se opět zasmát. "Sedláka na černém koni? Ne tak toho jsem ještě nepotkala," vesele jsem se na chlapce usmála, ale jakmile jsem se otočila zpět k Uchihovi, můj úsměv byl ten tam a já ho provrtávala nepříjemným pohledem. Doufala jsem, že vážně odejde co nejdříve.

Hlasitě jsem povzdechl. "Jak myslíte" Vstal jsem od stolu a ještě než jsem odešel opět k baru kde jsem zaplatil jsem se podíval na Mara.. byl zvláštní, ne v dobrém.. prostě divný. Ale kdo byl normální v jeho věku že ano. Ještě jednou jsem pohledem sjel dívku která před chvílí seděla s tím Uchihou a pak se vydal pryč. (přesun)

Takže Uchiha jo? Pomyslel jsem a v ten moment co vstal jsem taktéž vstal, zaplatil a letmo si prohlédl toho prcka s tou holkou. Během chvilky jsem se znovu ponořil do svých myšlenek a vydal se nenápadně za Uchihou. Může to být nukenin, nebo mluvil pravdu? Každopádně vypadá dost nebezpečně. Pomyslel jsem a trochu zrychlil své tempo. Nesmí mi uniknout, chci zjistit kdo to je. S těmito myšlenkami jsem ho sledoval pryč z restaurace. (přesun)