Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Rokuro a Yuna zmizeli, ale dostalo se mi možnosti vyslechnout si překvapivou zprávu z mise. Bylo vidět, že mě to upřímně vyvedlo z míry.
"To je v pořádku," pousmála jsem se. "Můžeme si tykat, pokud chcete. Nemám nic proti."
I když se pořádně neznáme, asi to ničemu neuškodí. 
"A senseie Fuu upozorním na zopakování přednášky o rozkazech a autoritách."
Sice jsem si nemyslela, že by to byl nějaký akt odporu nebo něco špatného, ale neznala jsem podrobnosti. To vše si s ní bude muset vyříkat Hokage-sama. Teď jsem se ale musela věnovat tomu nejdůležitějšímu. Znepokojovalo mě, že tu zůstala Amekage i Seito. Oba mohli slyšet, jak s námi Kirigakure zametla. Oba ale byli prověření a Konoha vůči nim nic netajila, Seito byl navíc jedním z jejích vrcholných představitelů. 
"Hokage-sama byl v té době mimo a měl jen tolik informací, kolik jsem jich měla já," povzdechla jsem. "Až když jste byli nějakou dobu pryč, dostalo se nám návštěvy z Kirigakure no Sato. Dobyli Iwagakure no Sato úplně sami. Zabili Tsuchikageho úplně sami. Ale bude lepší, když si o tomhle promluvíte s Hokagem..."
U celého rozhovoru s Mizukagem jsem nebyla. A byla jsem za to ráda. Posílat jim zprávu ale bylo příliš pozdě. Ani jsme nevěděli, kde přesně jsou. A o karavanách v Iwě nás také nikdo neinformoval. Kirigakure si zřejmě začíná moc vyskakovat.

Přikývl jsem. "Dobrá, později si o tom s ním promluvím. Jenže bych potřeboval ještě něco. Nevíte zdali by mi ta paní ještě pohlídala děti ? Chtěl bych totiž pozvat jednu hezkou slečnu na večeři za to že mi pomohla. Když jsem byl teď na misi byla tak hodná a obstarala mi hlídání" Byl jsem si jistý že to pochopila. Ve stejnou chvíli kdy jsem začal mluvit jsem si sundal kapuci aby mi bylo vidět do obličeje.

Skryla jsem úsměv v dlaních.
"Myslím, že by s hlídáním neměla mít problém," pousmála jsem se. "Ale já vás... tebe... zrovna dnes budu muset odmítnout."
Jistě, že bych obvykle neodmítla, ale viděl, jaká tu byla situace.
"Hokage-sama se zdržel a já nemohu odejít. Navíc posíláme humanitární pomoc Kumogakure, takže si dovedeš představit, kolik s tím bude papírování," povzdechla jsem.
Bylo na mě vidět, že je mi to líto. Na večeři mě vlastně nikdo nikdy nepozval a pokud ano, zásadně jsem odmítala, protože jsem za tím viděla něco nepatřičného. Teď bych si ale na chvíli dala přestávku a pokud to bylo myšleno čistě jako vděk, pak jsem s tím neměla žádný problém a mohla jsem jen být vděčná za možnost získat nové přátele. I když tu samozřejmě zůstával ten tíživý fakt, že je prakticky jisté, že patří k Sabisu a mohl by ze mě jen chtít dostat důležité informace.

Opět jsem jen pokýval hlavou na znamení toho že rozumím. "Tak snad příště, záleží na tobě. Pozvání platí pořád" Mrknul jsem na ni. "Vyřiď prosím assasinovy že se za ním v blizké době stavím" Nasadil jsem si kápi a opět promluvil "Zatím ale půjdu, takže se měj a ať ti to papírování uteče rychle." Z pod kapuce jsem se pousmál a po otočení zady k ní jsem odešel.

//Raději teď předstírejte, že tu nejsem. Mám horečky a nejspíš se sem nedostanu ani na to nebudu mít myšlenky, dokud mi nebude lépe.

Pousmála jsem se. Rozhodně jsem se těšila, už jsem si potřebovala odpočinou. Přesto jsem se potom, co jsem odsouhlasila všechna Kisukeho slova a rozloučila se s ním, vrátila do kanceláře. Zaujala jsem místo za Assasinovými zády a trpělivě čekala, až vše s Hikaruem vyřídí, abychom se mohli posunout k důležitějším záležitostem.

Pomalu dojdu před Hokageho dveře od kanceláře a v hlavě má neustále jednu myšlenku. *Co mi dá Hokage asi za Misi ?.. Možná pro mě zrovna nebude žádnou mýt.. Ale zkusit to musím.* Pomyslí si a otočí se směrem ke dveřím od kanceláře.. Třikrát zaklepe a čeká na Hokageho pozvání do místnosti.

Když nikdo neotvírá otočí se a odchází pryč. Proč mi neotevřel ?.. Asi tam nebyl. Zasmutní a pomalu odchází pryč.

Přišel jsem konečně do kanceláře a zdálo se, že mám tentokrát štěstí, jenže hlavně aby tam hokage nebo nějaký zástupce byl abych mohl předat zprávu. Přešel jsem tedy ke dveřím a zdrvořile zaklepal. Vyčkávajíc na pozvání jsem stál u dveří, přičemž jsem přemýšlel kdy se asi tak vrátím do své vesnice. Spoléhal jsem i na to, že se setkám ve vesnici s pár lidmi, které jsem potkal, třeba tu okouzlující dámu na kterou jsem se snažil udělat dojem v kanceláři.

Nakonec se ale nikdo neozval a mě čekaly povinnosti. Navíc už jsem měl být dávno ve vesnici. Snad mě neprohlásili za nukenina když jsem tu strávil věčnost. Snad se na mě Hokage ani Raikage nebudou zlobit, že jsem v Konoze nechal pod dveřma jen vzkaz, ale nedalo se dělat nic jiného když tu nikdo není celé měsíce. Dal jsem proto vzkaz pod dveře pro hokageho. Poté jsem se obrátil a odešel směrem k bráně.

Spoiler:

/přesun

Ráno som sa zobudil, dal som sa dokopy. Skoro som sa zabil na schodoch, keďže som mal ešte zlepené oči. Umyl som sa, obliekol, najedol. Ako vždy som všetko zašpinil, no dneska ma to neštvalo. Mal som byť priradený do tímu. Upevnil som si závažia, dal na nich nohavice a behom sa vydal do Konohy. Keďže som veľmi rýchly, za chvíľu som bol v Konohe, pred veľkou budovou kde sídli Hokage. Pomaly, čo bolo pre mňa nezvyčajné som vyšiel po schodoch a zaklopal na dvere. Sadol som si do kresla a čakal. Po chvíli som takmer zaspal, ale snažil som sa udržať hore.

Hokageho mlceni me moc klidnym nenechavalo. ALe to co se odehralo me dost prekvapilo. Nakracel si sem Kentaro i s nejakym kusem papiru a mohl jsem si domyslet o co mu jde. Jakmile Hokage odesel. Me pocity staly za kulove. A Rict mu ze sem cekal na poviseni na ANBU. Tehle osobe jsem moc neveril Pokud nenasel predem podepsane papiry o mem preveleni nebo neco podobneho nemel jsem v planu mu neco o tehle zalezitosti rikat.
"No vlastne ani ne pouize cekam na nejako misi popripade jiny ukol."
Nebylo to nic osobniho ale o mem pripojeni K ANBu vedeli tri lidi a ja chtel aby to tak zustalo. Cim mene to vedelo tim lepe pro me. A Konec koncu ani me techniky temer nikdo nez\nal takze to bylo celkem vyhodne.

"Hikaru Hyuuga, Jounin."
Rekl jsem a  pomyslel si. Dedku senilni.
Nakonec jsem cekal az se konecne rozhoupe klidne jsem byl schopen se zapojit i do  probihajici mise kdyby to bylo treba.  Nakonec mi zbyvalo jen cekat.

Kdyz zopakoval me jmeno fakt jsem si zacinal myslet ze uz jej zacina dostavat starecka nedoslychavost. Ale jak zacal mluvit o tymu opet se otevrela stara rana. Rana kterou se snazim zacelit uz nekolik let ale vzdy se nejak otevre.
"Ne tym nemam, Jelikoz me tymy vetsinou dopadnou hodne spatne. Nebo spise tymy kde jsem jako clen. Tak jako tak ."
Rekl jsem neutralne. Nebylo to zrovna tema ktere bych chtel rozebirat.
"A Navic nemyslim jsi ze bych zrovna ja mohl nekoho neco naucit. Navic Nejsem moc dobry na Ninjutsu nebo eventualne na Genjutsu."
S Genjutsu jsem rikal pravdu no s Ninjutsu to nebylo az tak horke preci jen jsem vedel ze Moje momentalne nejsilnejsi technika je hodne zamerena Misenina Taijutsu ale to Kentaro nemohl vedet.
Spise sem cekal co z nej vyleze. Uz jen ta myslenka ze mi nekdo bude rika Sensei se mi jezily vlasy na hlave.

Jestly se snazil aby se ve mne hnulo svedomi. Tak se mu to povedlo. Nechtel jsem aby nekdo dopadl jako ja. Nikdo o me jako o Genina nestal. krome par lidi ale ti nezmohly nic. Dokonce i ucitele se mi casto vyhybaly jen kvuli tomu co by jsi ostatni pomyslely. A tohle jsem nehodlal opakovat.
"Dobra tedy souhlasim."
Spise jsem se pomalu zacal modlit aby mi nedaval do tymu Hyuugu. Jelikoz to by nefungovalo ne z me strany ale spise z te druhe. Uz jen ty veci kolem hlavni a vedlejsi rodiny veci komplikovaly natoz muj puvod a ma povest v klanu a celkove odsouzeni. To byl asi nejvetsi problem predsudky.
Pouze jsem vyckaval ci jmena padnou.

"Dobra tedy sohlasim ale jedno male upozorneni. Nepreji si v tymu Nikoho z klanu. Tim si usetrime hodne neprijemnosti." Mozna to znelo jako varovani nebo tak ale spise to byla pouze konstatace situace. Mohla by byt zbytecna komplikace pro nas oba.
"Dobra tedy souhlasim."
Nakonec jsem se otocil ke dverim a tam si vsiml Sumara Furasshu. Bylo jasne ze to nebude vetsi rank nez Genin. Pote jem mu ukazal at vejde do kancelare a pak jsem to nechal na Kentarovi me neprisluselo zdelovat takova rozhodnuti.Cekal jsem az to tedy bude u konce.

Celý tento rozhovor som si samozrejme vypočul, keďže za sebou nezavreli dvere a vlastne som už ani nič nechcel, keďže som prišiel kvôli zaradeniu do tímu a to sa aj stalo. Bol som veľmi rád. Ešte k tomu som dostal ako Senseia Hyuugu, ktorý sú tiež veľmi rýchly, takže by to mohlo byť pre mňa výhodné. Keď ma zavolali do vnútra, pomaly som vošiel, uklonila sa a povedal. Veľmi pekne ďakujem, som rád že som dostal za senseia práve Hyuugu. Povedal som a milo som sa usmial. Snáď spolu budeme dobre vychádzať. Pomyslel som si a čakal som čo sa bude diať ďalej a koho ďalšieho k nám priradia. Hyuugovia sú dobrý v taijutsu. Ja som sa na neho tiež začal zameriavať, takže som s výberom veľmi spokojný. Nevedel som, či budeme spolu vychádzať ale veľmi som v to dúfal.

//Hikaru, my sa poznáme, hral som tu dávnejšie. Keď ťa uvidím na FB tak ti napíšem

Stál jsem vedle Hany v kanceláři a sledoval všechen ten sled událostí. Z ničeho nic se tu objevil radní a odsunul Assasina z funkce a sám usedl na jeho křeslo. Díval jsem se, jak bratr opouští místnost a na chvíli se zadíval na dveře. Pak se kancelář trochu naplnila, což nás nějak odsunulo na druhou kolej. ,,Tak to bude asi všechno." Řekl jsem si spíše pro sebe a podíval se na Hanu. Čekal jsem, jestli bude chtít něco od radního, nebo ode mne. Jinak už mě tu asi nebude potřeba a já tak budu moct opustit místnost.