Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

To co rekl Hokage davalo smysl ale mel jsem otazku ktera byla dost zasadni.
"Hokage-sama muzete mi priblizit Schopnosti myslym ze jste s nim uz bojoval pokud se nepletu. Nechi zdrzovat ale mozna se nam podari dat dohromady plan vim ze nejsem z Klanu NAra ale mozna by se mi mohlo podarit vymyslet nejaky stupidni plan ktery by mohl fungovat. Ale pokud by jste to chtel porbrat primo z originalem chapu sem jenom klon."
Rekl jsme a cekal na odpoved. Tohle uz nebyly otazky minut ale sekund nez se original vse dozvi.

Chtěl jsem mu dát šanci, ale jedině z Konohy.
"Nemohu tě poslat do tak zabezpečeného města. A co se týče Hebiho, je to hadí sennin. Jeho ještě nikdo, nikdy nezranil. Ovládá Edo tensei a bůh ví, kolik schopností ještě nakradl. A co je na tom nejhorší, tak má sílu několika bijuu. Tak hlavně odtamtud odejdi, co nejrychleji. Sám vůbec nic nezmůžeš a nechci přijít o dalšího." řekl jsem nekompromisně. Nebylo to tak, že jsem se Hebiho bál, spíše jsem respektoval jeho schopnosti. Věděl jsem, že se nedá bezhlavě zapojit do boje s Hebim. Vlastně jsme ani nevěděli, kdo nebo co je Hebi. To na tom bylo to nejzvláštnější..

"Hai Hokage-sama."
Co hokage rekl melo logiku a ja jsem byl jeho podrizeny. Nezbyvalo nic nez poslechnout rozkaz. Udelal jsme pecet a ozvalo se Puf a ja se vratil zpet k originalu i s informacemi.
(Presun- Prenos informaci)

Opet jsem se obevil pred budovou hokageho ale tentokrat jsem ty schody musel vyslapat ja a ne nikdo jiny. No nebylo nac cekat vbehl jsem po schodech a bral je po dvou. Az jsem dorazil a rozhodl jsem se Hokagemu zprijemnit den v kancelari.

Hikaru poslechl a pak opět odešel. Já jsem zatím projížděl seznamy shinobi a plánoval útok na Tanzaku. Ještě jsme mohli vyjednávat, jenže..s teroristy se přece nevyjednává.
Abych se přiznal, nevěděl jsem, koho bych tam měl poslat. Shinobi bylo málo, navíc, pokud tam byl Hebi, tak to mohlo skončit jakkoliv. Buď se zapojí nebo je nechá a uteče. Měl jsem se také zapojit? Kdo ví..Bylo to složité..Zajímalo mě, jestli Mizukage má taky takové starosti. Z dumání mě vyrušilo klepání.
"Vstupte!"

Vesel jsem do kancelare a poklekl. A Az pote promluvil.
"Hokage-sama. Pokud Je opravdu Sennin pak je to celkem podezdrele ze se nic nestalo. A Nebo me nepovazoval za hrozbu. Je to pouze muj nazor ale neco mi na tom smrdi." Rekl jsem a cekal co si o tom bude myslet.

Zamračil jsem se a horečně přemýšlel.
"Možná máš pravdu, nebo je vysvětlení celkem prosté a to je to, že neměl aktivovaný svůj sennin mód. Tam kde je Hebi, tam jsou problémy, ale je to už podruhé, co ho vidím ve společnosti takovýchto lidí. Zdá se, že Iwa ještě asi úplně neskončila." pokrčil jsem rameny, dnes večer mě čekala spousta práce.

Všechno to proběhlo docela rychle. Takhle jsem to ani nečekal, ale byl jsem rád, že už bylo hotovo. Pak nám Yaeko řekla, že v kanceláři stále někdo je, takže jsem se opět opřel o zeď a díval se před sebe. ,,Taky jen vodu. Děkuju." Pousmál jsem se a dále zatím nic neříkal. Přemýšlel jsem, co se teď tak děje v Konoze, protože už dlouhou dobu jsem byl bez informací.

Pslouchal jsem Hokageho a zaroven si vse srovnaval se vsim coo jsem tam videl.
"Hokage-sama zda se mi to az moc podezdrele jelikoz zde bylo az prilis mnoho skulin v obrane i pres blokadu a uzavreni pro Jouniny s vice zkusenostmi by nebyl problem proniknout dovnitr. Spise mi to pripada jako pozvanka do pasti. Tudis muj nazor je takovy ze bychom meli vyckat a situaci dale sledovat. Ale ja bohuzel nejsem vybaven na takovy rozsah." Tim jsem narazel na dosah meho Byakuganu bohuzel jsme se nemohl rovnat nekterym clenum klanu. Spise to byl jen muj nazor na situaci.

Do role sekretářky jsem vklouzla rychle a očividně jsem si ji užívala. Během chvíle před sebou měli sklenice s vodou a já otevřela okno, aby sem šel vzduch. Předtím by mě hluk z ulic rušil, takže jsem je nechala zavřená a ani bych se nedivila, kdyby se hostům začala točit hlava. Zkontrolovala jsem situaci v kanceláři, ale vzhledem k tomu, že stále nebyla prázdná, jsem se jen ponořila do zamyšlení a čekala, až se odtamtud Hikaru odebere jinam.

Nějak se to protáhlo.
"Seito-san, Amekage-sama," otočila jsem se k nim, když dopili svoji vodu. "Vypadá to, že to bude ještě na dlouho, takže vás tu nebudu držet. Vše Hokagemu vyřídím, zatím můžete jít. V případě nutnosti vám pošleme zprávu. Pokud ale nepotřebujete nic dalšího, není nutné vám krást ještě více času."
Odnesla jsem jejich skleničky, umyla jsem je a nechala jsem jim tak čas na rozmyšlenou. Pak jsem otevřela dveře a vklouzla do vedlejší kanceláře. Kývla jsem Hikaruovi na pozdrav, ale jinak bych byla ráda předstírala, že zde není. Předpokládala jsem, že Hana a Seito opustí místnost se mnou a tak jsem nechala dveře otevřená a vzápětí vyklouzla ven za chodbu. Pokud skutečně oba vyšli za mnou, hned jsem je za nimi zavřela a nechala dvěma osobám v kanceláři dostatek soukromí. Trochu jsem Hokageho-sama litovala. Vyřešit cokoli s Jouninem s Hikaruovými vyjadřovacími schopnostmi muselo být těžké. Sama jsem měla problém s porozuměním a proto jsem se setkáním s ním vyhýbala, jak jen to bylo možné.

Za dveřmi jsem už před přesunem k nim vnímala dvě chakry. Jednu známou a jednu neznámou. Když jsem vyšla, potvrdil se mi můj předpoklad.
"Rokuro-san, dobrý den," pousmála jsem se. "I vám."
Dodatek patřil ženě s oblečením typickým pro Kumogakure no Sato.
"Obávám se, že Hokage-sama má ještě mnoho práce. Pokud vám ale mohu pomoci jako jeho asistentka, můžeme to vyřídit rychleji a bez čekání."
Byla to ostatně má práce a já ji dělala ráda.

,,To bude dobré." Dopil jsem svou vodu a vyšel za nimi. V druhé kanceláři jsem jim kývl na pozdrav a pokračoval dále na chodbu. Zde stál Rokura a pro mě nějaká neznámá dívka. Opět jsem jim kývl na pozdrav a opřel se také o zeď. Teď jsem vůbec netušil, co mám dělat. Tady to totiž určitě vyřeší Yaeko, ale zatím jsem však zůstal a čekal, kdyby se náhodou něco naskytlo.

Po povinnostech co byli potřeba zřídit jsem se konečně vydal za Assasinem. Když jsem vyšel to nekonečno schodů uviděl jsem snad dalších deset lidí stojících před dveřmi. Počítal jsem že tady někdo bude, ale tohle bylo moc. Tentokrát jsem ale bez řečí přišel k nim a beze slova si sedl na lavici která tam byla a čekal jsem. Po chvylce jsem si všiml že je tam i Yaeko a to mě donutilo vstát a promluvit. "Dobrý den Yaeko-san" Celkem nepřítomně jsem se pousmál. "Hlášení mám podat tobě nebo Assasinovy ?" Zeptal jsem se s nadějí že nebudu muset čekat. Mohlo se zdát že to bylo neslušné skočit jim takhle do řeči, ale Yaeko věděla že spěchám. Ať už za dětmi nebo plnit službu Konohagakure.

Někdy měl člověk jednoduše pocit, že se musí naklonovat. Jinak jsem si nedokázala představit, jak tuto situaci adekvátně zvládnout. Přesto jsem ji hodnotila s klidem, vyslechla si žádosti všech přítomných a přišla s řešením. 

Hokage zůstal v pracovně s Hikaruem, do čehož jsem se nijak nemotala. Stejně tak jsem si netroufala přidělit práci jeho bratrovi. Ani jsem neznala jeho scopnosti a nebylo by to tak adekvátní rozhodnutí.

Co se týká Rokura, byl první, ke komu jsem se otočila. 
"Hokage-sama se zmínil, že jste mu při posledním hlášení utekl dřív, než vám stačil zaplatit za misi," pousmála jsem se, jako kdybych odhadla, proč tu je. 
Jasnovidec jsem nebyla a ani jsem mu nečetla myšlenky, ale došlo mi, že málokdo by chtěl další misi, když za první ještě nedostal zaplaceno.
"Ale pokud jste tu jen kvůli tomu, pak je to zbytečné. Dnes ráno jsme vám mzdu poslali, měl byste ji mít na kontě do posledního Rya. Přesto vás musím požádat, abyste neodcházel," vysvětlila jsem. "Pokud nemáte nic jiného na srdci, měla bych pro vás úkol."

Pak jsem se otočila k Yuně. Její informace mě zaskočily, ale nedala jsem to na sobě ani trochu znát. Kumogakure pro nás byla drahocenným spojencem a byla jsem si jistá, že pro Hokageho bude tento akt přátelství pouhou samozřejmou formalitou. Mohli jsme si to dovolit.
"Mé jméno je Yaeko Uzumaki," představila jsem se. "Je mi neskutečně líto, že se poznáváme za takových okolností."
Věnovala jsem jí úsměv.
"Samozřejmě vás nenechám čekat. Do večera, nejdéle zítra ráno, by mohla vyrazit potřebná pomoc na cestu do Kumogakure," dodala jsem. "O jejích podmínkách a rozsahu rozhodne Hokage-sama, ale co se týká mediků, ráda bych, abyste je informovala o potřebách vaší vesnice vy sama. Pošleme všechny, které budeme moci postrádat."
Stejnou laskavost by udělali oni nám, kdyby byla Konoha ve stavu po dvou útocích a ještě po válce, které se ale díky nim takřka neúčastnila. Nehledě na to, co se povídá o psychickém stavu Nanadaime Raikage poté, co nedokázala již potřetí zabránit zrovna Reině Kaně, aby její vesnici srovnala se zemí. To jméno se mi nelíbilo. Kde jsou ty časy, kdy jsme ji pokládali za mrtvou a doufali, že další ze záporných osobností ohrožujících náš svět padla do náruči smrti aniž by se mohla vrátit? Mrtví měli ještě menší právo krást životy než živí.
"Pokud nemá Rokuro-san žádné další přání," pousmála jsem se na něj a obrátila pohled i s úsměvem zpět k ní. "...doprovodí vás do nemocnice. Vylíčíte jim všechno, co budou chtít vědět a co jim pomůže pro přípravu a určení počtu cestujících pro lékařskou část karavany."
Tahle formulace asi vyzněla vážně, ale nechtěla jsem je tu dlouho zdržovat. A ani jsem na takový rozhovor nebyla připravená, takže jsem mluvila tak, jak mi slova přišla na jazyk. Navíc byl v někde ve vesnici jeden člověk z Kumogakure. Yuna by se mohla postarat o jeho přesun, koneckonců je to vlastně její kolega a snad ho zvládne udržet na uzdě. Její chakra byla impozantní, vypadala jako silná žena. Ale o tom už bude muset rozhodnout Hokage.

Než mi ti dva stihli odpovědět, objevil se Kisuke. 
"Konichiwa," usmála jsem se na něj, když projevil svou obvyklou povahu a začal mluvit. 
Ani jsem nečekala, že počká. Ale tentokrát to ničemu nevadilo, mohla jsem to vyřešit rychle. Nemohla jsem se přestat usmívat, když mi automaticky začal tykat. Nevadilo mi to, ale bývala bych dala přednost dodržení starého pravidla, které říká, že tykání nabízí žena. A my se zatím viděli sotva třikrát, tak nač spěchat?
"Stačí mě, Kisuke-san," odpověděla jsem hbitě. "Ať se můžete brzy vrátit k rodině. Nemohla jsem malé hlídat sama, jak vidíte, je tu celkem živo."
Doufala jsem, že omluva bude přijata.
"Dala jsem je ale na starost své dobré přítelkyni, které má sama tři starší děti. Měla by s nimi být i teď. Až se vrátíte domů, pozdravujte ji. A můžete jí vyřídit, ať se staví za mnou v kanceláři. Hlídání dětí během válečných misí jde na vesnické konto."
Mohl být jen spokojený. Věděla jsem, že jsem jeho děti nechala na starost té nejlepší matce, jakou jsem kdy v kom viděla. A taky jsem viděla, že se jim hned od začátku zalíbila. Třeba se ještě domluví na pozdější spolupráci. Její děti už jsou dost staré na to, aby mohly být doma samy a dávají tomu přednost. (Tomu se asi říká puberta.) A tak má spoustu času a může se přizpůsobit jakémukoli rozvrhu, ve kterém bude Kisuke potřebovat hlídání. Každopádně měl rozhovor o dětech všeobecně trochu zpříjemnit atmosféru. Děti jsou přece naše budoucnost.

To že jsem něco udělal zle. Potom co mi vykala jsem si uvědomil že sme si ještě nepotykali. "Ah... omlouvám se za to tykání... nějak jsem si nechal uvědomil. " Uklonil jsem se na náznak omluvy. "A děkuji že ste to pro mě zřídila. No... co se týče mise. Při doražení na místo Fu zjistila že se na mostě nachází karavana. Před umístěním naloží jsem se rozhodl prozkoumat dění na mostě a vydal jsem přímý rozkaz pokračovat v misi, který se rozhodla Fu ignorovat. Při dosažení mostu jsme zjistili že se jednalo o karavanu Kirigakure vyvážející válečnou kořist." Nadchl jsem se a pustil se do toho nejdůležitějšího. "Nevypadalo to jako by iwu dobili včera. Chci se zeptat proč jsme o tom nebyli informováni nebo aspoň upozorněni že tam je Kiri... málem jsme vyvolali válku kvůli nedostatku informací. Yaeko-san, jak dlouho je Assasin opět v kanceláři a má to na starosti ? Odhaduju dobře že je to v tu dobu co ste nás vyslala na naší misi ?" V mém tónu bylo slyšet rozhořčení a to právem.