Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Soshi

"Všechno přinese něco dobrého i něco špatného. Ale..."
chtěl jsem dokončit větu, když přišla Hokage. Vstal jsem, hluboce se uklonil a usmál se na ni. Když ale začala mluvit, tak jsem rychle zkameněl. Skvěle. Ambiciozní žena, co se dostala k moci... Možná se zase půjdu zašít na cvičiště...
Sklopil jsem smutně hlavu a opět se posadil na lavici. Stejně byla první na řadě Yaeko.

Zanechala jsem Soshiho jeho myšlenkám  a vešla. Samozřejmě jsem měla představu, co se uvnitř odehrálo. Jenom jsem si nebyla jistá, čím si to Kentaro zasloužil. Jutsu nebo zmizení klonu se na chakře podepíše, ale o kunaii jsem nic nevěděla. Po vstupu jsem ještě jednou pozdravila a přešla jsem k věci.
"Jak víte, byla jsem několik měsíců asistentkou Hokageho," začala jsem. "Ráda bych změnila práci. To rozhodnutí jsem učinila ještě před odchodem Assasina-sama. Nebude těžké mě nahradit."
Znělo to upřímně. Chtěla jsem jí ale víc přiblížit své důvody.
"Víte, nikdy jsem nikde nevydržela dlouho, pracovala jsem na mnoha různých místech. Pokud s tím ale budete mít problém, zůstanu."
Tím jsem prozatím skončila. Byla řada na ní, jak se k tomu postaví.

Její souhlas mě upřímně potěšil.
"Děkuji, Hokage-sama," uklonila jsem se. "Prvně jsem samozřejmě ochotná zaučit toho, kdo mě nahradí nebo zůstat, dokud si nenajdete někoho kvalifikovaného, kdo zaučení nebude potřebovat."
Někteří Kage si vše spravovali sami, ale dobře jsem viděla, jaký to mělo vliv na Assasina, co to s ním udělalo. Nová Hokage mé pohnutky odhadla dobře a byla jsem ráda, že se nezdálo jako kdyby je vztahovala na sebe. Bylo vidět, že má své místo zaslouženě.
"Nechám vás rozhodnout o mé budoucnosti," poznamenala jsem. "Pracovala jsem v archivu, ve všech zdejších informačních odvětvích, jako hlídka a před jmenováním klanu Hyuuga do funkce policie i v této sekci. Nezakrývám, že bych ráda do akce. Dělala jsem špionáže a stopovala nukeniny."
Všechny tyto údaje byly i v mé složce, kterou mohla kdykoli otevřít a přesvědčit se, že jsem opravdu rok co rok střídala zaměstnání. Kromě nemocnice. V nemocnici bych nikdy nemohla dělat nic jiného než administrativu, díky mé sotva překonané fóbii z krve.
"Umím skrýt své fyzické tělo i chakru, čtu myšlenky a ovládám chakrové řetězy, hijutsu mého klanu," seznámila jsem ji ještě s mými schopnostmi a nechala svůj osud v jejích rukou.
Bude to překvapení. A překvapení má vždycky kouzlo, minimálně pro toho, kdo je chystá. Jaképak asi bude tohle?

Čas udělat tu pořádek. Ne nadarmo jsem tu dlouho dělala sekretářku, tenhle vpád nebyl proti Kisukeho návštěvám ničím. Ale narozdíl od tohohle chlapce si je Kisuke mohl dovolit. Byla jsem si naprosto jistá, že se tu za celou dobu, co jsem zde pracovala, neobjevil. To znamenalo, že byl buď na dlouhé, výjimečné misi... a nebo se prostě flákal. Sázela bych spíš na druhou možnost, vzhledem k tomu, že vypadal zdravě a naprosto v pořádku, což nebývá po tak dlouhých misích zrovna obvyklé.

Nadhodila jsem okouzlující úsměv a kývla na znamení pozdravu. Nepatřilo to ale Azurashimu. Tenhle úsměv a pozdrav jsem věnovala Ryuukovi, než jsem zavřela dveře. Azurashi je jednoduše nechal otevřené a díky tomu mohl o něco mladší chlapec vidět dovnitř a zahlédnout tak novou Hokage o něco dříve, než měl. Doufala jsem, že se k Soshimu, který také čekal za dveřmi, bude chovat pěkně.
"Hokage-sama," začala jsem zdvořile, abych přerušila ono hulvátovo vystoupení. "Zdá se, že jste právě obdržela možnost si mé schopnosti vyzkoušet?"
Samozřejmě, že pokusným objektem by byl právě ten neslušný hulvát. Malou lekci by si zasloužil. Střetla jsem se s jejíma očima a čekala na jediné slovo, které mi ho umožní vyhodit za dveře. Nebo z okna. Bylo to nefér. Assasin si mohl po tolika letech ve službě dovolit to u některých přehlížet a ona nejspíš bude moci také, ale začínat tím první den v práci?

Soshi

Poděkoval jsem Yaeko, a když odešla, vzal jsem nějaké staré noviny a začal jsem na ně psát různé věci, které bych chtěl dělat.
Z dumání mě vyrušil hluk. Nějaká katastrofa, zjevně neznalá společenského chování, se řítila ke dveřím nové Hokage.
"Hej, tam..." křikl jsem, ale to už rozrazil dveře.
"...nesmíte..." dořekl jsem už potichu a přemýšlel, co se tam asi tak může dít. Jelikož můj první názor na Yaeko byl, že se chovala jako má maminka, pak jsem také věděl, že Azurashi dostane pořádně na zadek a půjde spát bez večeře. Samozřejmě obrazně, i když...
To už tam dorazil další shinobi. Tenhle byl ale od pohledu klidnější.
"Klidně jdi přede mnou, já nikam nespěchám..." řekl jsem s úsměvem a upřel sjem na něj své sytě fialové oči.

Hurá. Konečně jsem byl na konci cesty a následovala jen krátká debata s Kentarem a pak odpočinek. Jakmile jsem došlápl na poslední schod, malém mohli volat rychlou. Jako vždy zde bylo narváno. Bohu dík jsem mel jisté privilegia, které mi dovolovaly předběžhnout těch pár podřadných rádoby ninjù přede mnou. Poté co jsem tedy dorazil ke dveřím, nedbal jsem přítomných a, prostě je otevřel. "Kenta-" Nedokončil jsem ani první slovo když jsem si všiml Amekage s Yaeko. "Amekage-san, Yaeko-san... Kde je Kentaro.. neměl tady zastupovat Hokageho ?" Zeptal jsem se dost vyveden z míry. Přece jen i když tady byla Yaeko, nevím zda se hodí aby zde byla i nepovolaná osoba.

"Kisuke-san," povzdechla jsem. "Obávám se, že dáváte našim shinobi ne zrovna vhodný příklad. Ne každý sem může vpadnout tak jako ninja vaší hodnosti a zkušeností a přesto vás před chvílí tenhle mladík začal napodobovat."
Ukázala jsem na Azurashiho alias neznámého v kanceláři.
"A to nemluvím o tom, co si teď musí o našich lidech myslet Osmá Hokage," naznačila jsem, co se stalo.
Věřila jsem, že pochopí a tuhle situaci zvládne s grácií. Já se musela věnovat své misi a navíc tu na mě začínalo být příliš plno.

Její řešení se mi líbilo. Možná by si zasloužil i trest, ale zároveň si každý zaslouží druhou šanci. Jedno pokárání je v normě. Přikývla jsem.
"Děkuji, nemám žádné otázky."
Moje mise byla jasná a já ji hodlala vzít zodpovědně. Navíc pro ten typ, který se nám před chvílí vloupal do konverzace, by tohle mohl brát i jako trest. Přece jen jsem byla žena a ještě k tomu sekretářka. Bývalá. A dostala jsem důležitou misi, což se jemu po tom výstupu nemůže stát. To by mohla být vkusná trefa přímo do jeho ega.
Rozloučila jsem se, přidržela neznámému dveře, aby mohl odejít a za dveřmi ještě kývla na Soshiho. Určitě ho brzy zase uvidím. Doufejme, že se rozhodne správně. Než jsem se vytratila, všimla jsem si ještě, že si něco zapisuje. Napadlo mě, že možná použil moji metodu. A i když jsem si tím nemohla být jistá, zahřálo mě to u srdce.

//Přesun

Ten hrozně dlouhej den zdá se ještě neskončil. "Osmá Hokage ?" Výraz v mém obličeji mluvil za tisíce nesouhlasných slov. "Promiňte Ho-Amekage... ale zase tak dlouho jsem pryč nebyl.. v zájmu vesnice se tedy musím zeptat.. jakto že byl zvolen nový hokage tak náhle ? Nevím o tom že měla proběhnout rada o zvolení nového vůdce vesnice." Z jejího tónu když přišlo téma Kentaro šlo poznat že on ji sem nedosadil... Takže Assasin ? Co si to dovolil zvolit hokageho bez vědomí Kentara a tím i jednotek Sabisu, to neočekává vzpouru ? Kentaro teď přece ovládal hezkou část konožanů kteří s timhle souhlasit nebudou.

Otočil jsem se zády k ní a pomalu vycházel ven. "Nesouhlasil by... máte pravdu. Jen doufám že nebudete vést stejnou vládu jako Assasin a přesvědčíte Kentara o tom že vám opravdu jde o blaho konohy... zatím nashle Hokage-sama" Dopověděl jsem a na dobro opustil kancelář, hned na to se vydal pryč (přesun)

Po delší procházce a návštěvě domova jsem zamiril opět na toro místo. S urcitym plánem a kupou otázek jsem vyšel všechny ty schody. Doufajíc že zde už nikdo nebude jsem pohlédl za obzor schodů, ovšem čekalo mě zklamání. Tentokrát jsem ale nepředbíhal, nespěchal jsem. Poslušně jsem pozdravil přítomné a posadil se. Mou pozornost upoutal pes škrábající na dveře. Ten pes vypadal dost divně a očividně se mu nikdo nechystal otevřít. Zvedl jsem se tedy a přikročil ke dveřím které jsem po zaklepání otevřel. Amekage-sama ?" Oslovil jsem slušně Hanu a pokračoval jsem. "Ten pes chce jit očividně za vámi." Tušil jsem čí je to pes, už jsem měl možnost zjistit jeho schopnosti, tudíž jsem tušil vážnost toho psa.