Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Převzal jsem od ní svitek a přečetl si ho. Takhle to bylo? Proč? Co tím sleduje, byl to skutečně shinobi z Kiri? Porušení dlouholetých vztahů jenom díky vlastní nadutosti a pocitu nadřazenosti? První osoba, která by to měla zjistit však nebyl současný Mizukage, nýbrž minulá Mizukage Hitomi.
"Hmm, když se nad tím zamyslím, tak díky tomu, že ho takto nechali uprchnout, jsme si ušetřili složité vyjednávání s Mizukagem. Mezi námi, současnému Mizukagemu nedůvěřuji. Snaží se hrát na všechny strany a přitom s nikým. Obvinil mě z toho, že jsem neposlal žádnou alianční pomoc Kirigakure při obléhání Iwy, ale když jsme bojovali u hranic se Kaze no Kuni a bránili se proti ohromné invazní armádě, tak nám přišel na pomoc kdo? Amegakure! I v jiných našich bitvách, ve kterých jsme se vyznamenali jsme nikdy neviděli shinobi z Kirigakure.." dostával se na povrch dlouho potlačovaný vztek umocněný dalšími potlačovanými emocemi. Tvář mi potemněla a ve stínu se mi na obličeji rýsovali vrásky a pod očima jsem měl temné kruhy. Vypadal jsem trochu strašidelně.
"Poslat narušitele do Konohy, špiona, navíc tak špatně vycvičeného. Co tím sleduje?!"

Tiše jsem povzdechla a zamyšleně sledovala jeho gesta. Měl naprostou pravdu. Také se mi Mizukage ani trochu nelíbil.
"Naši shinobi s ním měli tak těžké pořízení právě proto, že byl tak špatný," dovolila jsem si sdělit své poznatky. "Bylo to jako... špatná komedie."
Těžko se mi hledala slova pro něco tak skandálního.
"Mám ihned použít svou techniku a nechat Amekage-sama trochu času na přípravu nebo začneme čtením mysli?" má otázka patřila napůl oběma. "Při druhé možnosti navrhuji přepravu do vhodnější instituce."
Předpokládala jsem, že použijeme stroj, kterým čteme mysl, i když to pro Amekage nebylo zrovna důstojné. Měli by vynalézt nějaký, který vypadá lépe. Nebo jsme ji mohli šetrně uspat, pokud by si to zvolila. Nebylo by to tak nepříjemné, nedůstojné a především by mi to usnadnilo vysledování patřičných informací v době, kdy by její ostatní myšlenky byly mnohem klidnější. Netroufala jsem si to ale navrhnout.

Chvíli jsem se díval před sebe a uvažoval o tom, co by bylo lepší.
"Pravděpodobně začneme hned, jestli Vám to nevadí. Dal bych se rád do další práce, " opravdu jsem toho měl na seznamu ještě hodně. Nejvíc ze všech věcí, jsem se musel postarat o samotné bezpečí Konohagakure a také pomoci našim spojencům Kumogakure no sato.
Bylo toho tolik a to válka fakticky skončila. Měl jsem pocit, jako kdyby ve světě shinobi byl chaos větší než v průběhu války. Než kdy předtím..

Ozvalo se další zaklepání na dveře. To by nešlo, na tuhle práci jsem potřebovala klid. 
"Amekage-sama, prosím, následujte mě," rozhodla jsem se vzít jí do své vlastní kanceláře, která přímo sousedila s Hokageho kanceláří. 
Byla to shodou okolností ta místnost, kde předtím vydržel několik dní pracovat. A tomu se říká Ohnivá vůle! Připravila jsem jí jednu židli, zatemnila okna. 
"Budeme hotové do půl hodiny," upozornila jsem ještě Hokageho a věnovala jsem mu poslední úsměv, než jsem za námi zavřela dveře.
"Chcete vědět, jak to bude probíhat? Máte nějaké otázky?"
Ptala jsem se pro jistotu. Potřebovala jsem, aby poté zůstala naprosto klidně sedět a aby věděla o všem, co se bude dít. I pokud by se neptala, menší instrukce jí dám. Hokage se zatím mohl věnovat lidem, kteří čekaly za jeho dveřmi. My tu máme práci na delší dobu.

A bylo vyřešeno. Takhle jsem mohl dál pracovat.
Seito odešel společně s Yaeko a Hanou vedle. (Promiň, že s Vámi manipulujeme ^^'')
"Další prosím!"

Uslysel jsem vezvani a vstuoupil do kancelare a zavrel za sebou dvere. Pote si klekl na prave koileno a spustil.
"Dobry den Hokage-Sama." Rekl jsem no hodne chladne vic nez by kdokoli rekl ze dokazu. Mozna by bylo pouze malo osob kterym by neprobehl mraz\ po zadech.

"Opustil jsem vesnici bez povoleni, ZXa valercneho stavu bez uvedomeni jakyvkoliv autorit. Takze jsem si prisel nest nasledky." Vyklopil jsem vse na stribrnem podnose. O Mikomi jsem se nezminoval nebylo treba ji do toho zatahovat. Stale jsem vsek mluvil chladne a muj pohled smeroval do zeme.

Vstoupil do kanceláře někdo, koho jsem už nějakou dobu neviděl.
Nezatvářil jsem se zrovna přívětivě.
"Trochu ses změnil," řekl jsem po chvíli. "Pokud by ses nevrátil, nechal bych tě prohlásit za nukenina a poslal pro byakugan tým ANBU, ale vzhledem k tvým skvělým výsledkům a minulým činům pro tentokrát tak neučiním. Teď tě nepotrestám, až poté, co splníš tuto misi, kterou ti právě přidělím. Nevím, jestli si četl noviny, ale chci, abys zkontroloval situaci v Tanzaku Gai a poslal mi zprávu o tom, co se ta děje. Až to dokončíš, tak vykonáš svůj trest..Přeji si, abys vyčistil a opravil sochy Hashiramy-sama a Madary v Údolí konce."

Normalne bych asi prostestoval. Ale nebyl jsem v rozpolozeni neco rozebirat. Hokage me znal dost dobre na to aby vesel ze ze me nic nedostane pokud nebudu chtit. Ma zmena byla zapricinena jedinym. Nedokazal jsem dodrzet sva slova a Sliby. Abych ocranil jine musel jsem obetovat jineho. Tohle bylo proti vsemu v co jsem veril. Muj cily byl jediny odprostit se od vseho a hlave odprostit ostatni ode me abych nebyl vazan na nikoho a nemusel v budoucnu celit podobne situaci.
"Hai Hokage-Sama a Dekuji. Jeste nejake podrobnosti popripade informace?" Normalne bych asi vystrelil hned ale mohlo byt toho vice.

Možná tady bylo něco, co bych mu mohl říct, nebo ho na něco upozornit, ale potřeboval jsem vojáky, kteří utíkají?
Ve světě ninjů jsou ti, kdo porušují pravidla a nařízení považováni za odpad, ale ti, co opustí své přátelé jsou horší než to!
"Ještě něco...Nevíme jak jsou nebezpeční. Všechno sleduj z patřičné vzdálenosti a buď neviditelný. Po této misi budeš oficiálně ANBU, uvolnilo se mi jedno místo.." dodal jsem. Ať už si Hikaru prošel čímkoliv, pořád to byl ninja z Konohagakure.
"Pamatuješ si přece co Tor Vizsla a jeho organizace dokázali před rokem. Tak si dávej pozor.."

"Hai Hokage-sama."
Po te co ale zacal mluvit o Tor Vizsla se mi malem zacala varit krev v zilach. To byl asi jeden z mych nejpotupnejsich boju co jsem kdy zazil. Ale na povrch jsem se tvaril stale stejne.
"Na to se neda zapomenout."
Mozna jsem byl Jounin ale me schopnosti i techniky stale tvrdly na urovni Chuunina a to jsem hodlal zmenit. Hned po tom co se snad vratim. Porad jsem byl nekne nebo se lecil ze svych zraneni. Nakonec jsem udelal jen jednoduchou pecet a zmyzel v oblacku koure. Mozna jsem si to chtel jednou taky vyzkouset jinde nez v boji.
(Presun- Za pomoci SHUNSHIN NO JUtsu)

Nevím proč, se mi najednou v hlavě ozvala stará vzpomínka, ale rozhodl jsem se svůj hněv nevylít na Hikara. Někdo by určitě namítl, že jsem jako Hokage příliš měkký, ale ne nadarmo se říká, že na kapku medu nalákáš více much než na kýbl žluči.
Hodlal jsem pracovat dál. Bylo toho ještě spousta.
"Další!"

Seděl jsem v klidu v kanceláři a poslouchal jejich rozhovor. Sem tam jsem přikývl, ale pak tu začal být pořádný ruch. Jedno klepání za druhým, až jsme se museli přesunout do vedlejší místnosti, kde bude mít Yaeko klid na svou práci. Postavil jsem se do kouta a i když tu byla docela tma, tak je pozoroval. Teď jsem si spíš připadal jako bodyguard Hany. Nic jsem však neříkal a čekal až bude hotovo.

Překvapeně jsem pohlédl na svobodnou kunoichi, která si vždy přecházela z vesnice do vesnice. Její osud byl jistě trpký.
"Killunia, že?" optal jsem se ze zdvořilosti. Nerad bych jí komolil jméno.
"A co uděláš potom, až se zase váhy nakloní? Zase utečeš? Kam? Zase do Oto, do Iwy nebo snad do Kiri?"

Byl jsem šokován. Nikdy jsem se nesetkal s takovou osobou, tak temperamentní a zároveň křehkou.
"Počkat! Neřekl jsem, že tě tady nechci!!" křikl jsem, když se otočila na podpatku. Nedala mi ani příležitost něco vysvětlit. Vyskočil jsem z křesla a vydal se za ní. Co to s ní bylo? 

Mírně jsem se pousmál.
"Myslíš si, že vidíš do lidských srdcích a vidíš v nich pravdu a co si skutečně myslí? To nedokáže nikdo, i když Hyuugové tvrdí něco jiného." nyní jsem se tvářil velice vážně. 
"Jistě, chápu tvůj osud, je trpký a velice smutný, ale nechápu proč proti němu nebojuješ..To je jedno, já chci jen jednu věc..Budu respektovat tvé zvyklosti i tvou paměť, nenechám nikoho, aby si v tobě četl, ale za to chci tvé čestné slovo, že budeš držet jazyk za zuby a neprozradíš nic z toho, co se tady dozvíš a za žiješ." dokončil jsem svou řeč.

Byl čas podat o tom krátkém čase co jsme byli pryč hlášení. Slyšela jsem však hlasy, a proto jsem jen zaklepala na dveře, aby věděli, že někdo taky čeká za dveřmi. Slyšela jsem dívčí hlas, ale neposlouchala jsem za dveřmi. Jen jsem opřela o stěnu a vyčkávala na vyzvání abych to měla konečně za sebou. Tentokrát to byla opravdu rychlá mise a po jejímž dokončení se vrátím do bordelu, to snad není možný.

Celá ta mise mě nějak unavila. Vlastně ne ani ta mise, jako to pochodování. Ihned, jak jsme vyšlapali ty hrozné schody, jsem usedl na lavičku a opřel hlavu o zeď. Škoda, že doteď neumím Shunshin. Občas by se hodil.
O zaklepání a takové věci se už postarala Shiranui, takže mně zbývala ta nejdůležitější věc- odpočívat. Možná bychom tu dlouho/ krátkou chvíli mohl urychlit povídáním, ale mne zrovinka nic nenapadlo. Nejradši bych tu usnul.
Z kanceláře se ozývali různé hlasy, ten ženský mi byl převážně nějak povědomý. Ale nemohl jsem si vzpomenout odkud.

Nevěděl jsem co říct, na její první půlku vyprávění. Přemýšlel jsem, že bychom drakům mohli jako kagové dát naprosto odlišné postavení a vymyslet jim novou hodnost, ale pak jsem si vzpomněl na to, že pět kage už vlastně neexistují. Místo toho jsem sklonil hlavu.
"Svět je v chaosu, rovnováha je zničena. Nenávratně...Mohu se jen obávat dne, kdy před Konohou se objeví armáda bývalých aliančních spojenců." ani nevím, proč jsem na tohle zavedl řeč. Možná proto, že ona to mohla cítit ze všeho nejvíc.
"Do hlavy ti můžeme dát bariéry, které nedokážou prolomit obyčejné čtecí techniky, dokázal by to snad někdo z klanu Yamanaka." otočil jsem se a posadil se zpátky do křesla. Považoval jsem to za vyřízené.
"Pokud toužíš po čelence Konohy, tak si ji můžeš vyzvednout v kancelářích v dolních patrech."