Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Zde Mizukage tráví většinu svého času. Vchod do budovy je hlídán ANBU, kteří se po určitém čase vždy vymění. V přízemí je velký prostor s automatem na kávu, horkou čokoládu a další pochutiny xD. Jsou tam křesla, ve kterých můžete počkat, než na vás přijde řada. Dole také najdete pořadová čísla, se kterými budete postupovat do kanceláře. Na konci chodby je kancelář.
V posledním patře, než se vstoupí na střechu, je místnost, kde jsou všichni poštovní opeřenci. Pověření lidé je posílají ze střechy budovy.



Kancelář není nijak zabezpečená, ovšem veškeré dokumenty ano. Každý dokument je zapečetěný a pečeť může odstranit pouze Mizukage. V případě nepřítomnosti Mizukage pečeť odstraní její sekretář/ka.

Otevírací doba xD :
Po-Pá      09:30-20:30
So-Ne      09:30-19:30
BTW: Neberte to doslova, Mizukage je taky jen člověk
BTW: Autorská práva na tenhle post patří Lady Hitomi Yamada, Hachidaime Mizukage. xD

Vzhledem k tomu, že jsem se blížil k budově Mizukageho, už jsem nebyl plný humoru a překypující smíchem. Šel jsem krokem pomalejší než je chůze, klidně a zamyšleně.
Tohle bude zase den. Proč tohle vůbec dělám?
Prošel jsem dveřmi, prošel okolo těch hlídacích psů bez hnutí brvou. Vzhledem k tomu, že se Yoko nějak šikovně skryla, přehlédl jsem ji a viděl jen ty tři. U nástěnky. A jeden z nich byl taky náš Mizukage.
Hm. můj názor na Mizukageho v kostce.
Ale nemohu nikoho soudit, aniž bych ho znal. Rozhlédl jsem se po Yoko, která tu nikde nebyla. Nebo byla a spíš jsem ji neviděl. Fak ma laf. Hlavou mi neustále probíhala myšlenka o našem prvním setkání, jež mi do hlavy zasadila nápad hodný jeho rozvíjení ...

Faito

"Pojď dovnitř..." řekl jsem a vešel do kanceláře. Tam jsem se posadil. Někdo by ekl, že zkouším jeho trpělivost, ale já měl na tohle prostě právo.
"Podle našich zvědů byla Sunagakure no sato zničena jediným, mocným útokem. Vše bylo pohřbeno v písku. V Sunagakure byla velká knihovna. Hádám, že bude v zachovalém stavu, byť pod vrstvou písku. V knihovně bylo speciální oddělení určené loutkařům a silným shinobi. A tam bys mohl najít pečetící svitek na Edo Tensei. Ten potřebujeme. Naše vesnice jím totiž nedisponuje a to mě neuvěřitelěn vytáčí... Teď jdi a pozvi sem dalšího..."

Faito

V některých chvílích jsem míval i záblesky dobré nálady. Jako třeba, když přicházeli lidé, kteří se mi nedívali do očí. jako kdybych neměl genjutsu body na špičkách bot. Ach, pořádné genjutsu už jsem sakra dlouho nepoužil.
"Vstaň a řekni, co potřebuješ..." řekl jsem a stále jsem si ho měřil pohledem.

Faito

"S misí nemám problém, kor, pokud chceš odpočívat. Upřímně si nemyslím, že by byla unesena..."
Vzal jsem svitky do ruky a začal je pročítat. Pak jsem se podíval na Toujoua.
"Proč mi ukazuješ ty svitky? Klanové svitky jsou většinou v trezorech, truhlách, hluboko pod zemí. Já sám v nich nebudu mít žádný užitek, nicméně pokud je chceš věnovat vesnici, rád je od tebe odkoupím, jsou to zajímavé doplňky a třeba klanu Hoozuki by se náramně hodily..."

Faito

Vytáhl jsem váček a vložil do něj patnáct set ryo.
"Kirigakure ti děkuje. Pokud bude svitky někdo chtít, půjde část z ceny, kterou zaplatí za půjčení, tobě."
Podal jsem mu balíček a na chvíli jsem se zamyslel.
"Z akademie k nim domů je to přes tržiště. Zkus to tam. Dům té dívky je na samém rohu tržiště, takže tam se můžeš také poptat..."

Já i můj doprovod jsme dorazili ke dveřím. Osoba za nimi mi posledně solidně napěnila krev. Byla jsem zvědavá na to, jak bude rozhovor probíhat tentokrát. Dokráčela jsem až ke dveřím a pořádně do nich zabušila. Nezbývalo nic jiného než počkat na odezvu.

Jestli to bude trvat, vlítnu tam třebas oknem...

Netrvalo dlouho a ven vyšel jakýsi mladík. Dveře nechal pootevřené. Zajímavé. Chudák, měl štěstí že je neotevřel o vteřinku dříve, jinak bych mu zabušila přímo do čela. Pochopila jsem to tedy tak, že smím vstoupit. Nahlédla jsem dovnitř a spatřila toho, koho jsem hledala. Na okamžik mi došla slova. Co říct, když můj výraz ve tváři mluvil sám za sebe? Zdál se možná lehce načuřený, zároveň však odměřený.

"Díky hoši, dál už to zvládnu sama." sladce jsem se usmála na Anbu za svým pozadím a zavřela dveře. Nazdar. Pozdravujte pocestné.

Faito

Před kanceláří se doprovod odpoutal a postavil se ke zdem, aby nebránil pohybu na chodbě.
když se ozvalo zabušení, svraštěl jsem obočí.
"Dále..." řekl jsem trochu zmateně, ale připravený na vše. Když jsem ale viděl, kdo vešel, na tvář se mi vyloudil úsměv, nehledě na to, jak naštvaně se tvářila osoba na druhém konci místnosti.
Vstal jsem a lehce se uklonil.
"Mikomi Hyuuga... čemu vděčím tak milé návštěvě?" řekl jsem a nabídl jí místo na křesle, kde seděla i minule.

Rychlými kroky jsem přistoupila až ke stolu našeho drahého Mizukage a ignorovala křeslo. Nechala jsem jej za sebou. Dlaněma jsem se opřela o desku a možná to mohlo vypadat, že popadám dech. Pravda byla, že jizva na zádech tu a tam podivně cukala a nebylo to právě příjemné.
"Co... je... to... za cirkus?" supěla jsem.
"Vy ze mně děláte idiota..." zavrčela jsem.

Faito

Trochu jsem poklesl na náladě. Byla škoda, že je takhle rozběsněná. Došel jsem k baru a vybral tam lahev jednoho zaprášeného, velice starého exotického vína a dvě sklenky. Položil jsem je na stůl jakoby nic. Je hloupost na ni zvyšovat hlas, takhle se uklidní rychleji. Tedy... alespoň z toho, co o ženách vím. Jakože nic...
"Posaďte se a řekněte mi, co se děje..."
V tu chvíli ve mně hrklo... proboha... ta malá práskačka z květinářství si pustila hubu na špacír! No... to jsem netušil, že jsem až tak strašná partie, že mi to musí vyřvat do ksichtu. Ale dobrá, to se nějak srovná...
"Takže?" dělal jsem jakoby nic a sáhl po otvíráku.

Zatím jsem měla k posazení celkem daleko. Spíš jsem přecházela po místnosti sem a tam. Nakonec jsem se zastavila od Faita sotva pár kroků, ignorujíc jeho alkoholovou posedlost.
"Jak jako co se stalo? Vy chcete předstírat že nevíte nic?" mračila jsem se ale přitom se usmívala jak osoba, jejíž mentální stav je narušený. V kombinaci s krvavýma šmouhama na obličeji to muselo vypadat rozkošně.
"Prostě to byl šok. Nečekala jsem že mě něco takového přepadne, tak najednou... Jak jste to mohl dopustit? Co když se o tom někdo dozví?" motala jsem páté přes deváté, ale snad mi to neměl za zlé. Byla jsem unavená, pod sedativy, tu a tam se v mém těle ozvala záhadná bolest. Co to mělo znamenat? Hitomi je naživu, ale jak je možné, že se toulá mimo vesnici? Co ten její nářek? Kdo to má na svědomí?

Faito

To její mlžení mě přestávalo bavit. už jen proto, že celkem křičela a někdo by nás mohl slyšet. Udělal jsem krok k ní a podíval sjem se jí do očí. Rozšířené nosní dírky a zúžené zorničky. Drogy? Vzhledem k tomu jak vypadá, možná morfium, anestezie...
Vzal jsem ji za zápěstí a druhou rukou kolem ramen.
"Uklidněte se..." rozhodl jsem se takticky přejít do vykání, třeba tak bude víc v pohodě.
"...a pojďte si sednout."
Ať chtěla nebo ne, "doprovodil" jsem ji do křesla.
"Tak, a teď mi povězte, co se děje. Já vím spoustu věcí. Jen mi řekněte, kterou máte na mysli."
Opět jsem obešel stůl a doufal, že už se z křesla nezvedne.

"Já jsem klidná..." odsekla jsem načuřeně. Trochu jsem se ošívala, ale nakonec jsem se nechala "vmáčknout" do křesla. Následně jsem vykulila oči.
"Vy toho víte víc? Proboha. Takže... Hitomi, plačící u jezera je jen jedna z mnoha perliček? Co tady ještě máte probůh? Když jsem cestou do Kirigakure spatřila ta mračna neznámých chemických výparů, myslela jsem, že mě už nic nepřekvapí." zabručela jsem dotčeně. Mluvila jsem tišeji, přeci jen ani já jsem si nepřála, aby někdo slyšel, co jsem viděla. Tak on se bude tvářit, že neví nic a potom že toho ví hodně. Stejný jako náš Hokage.

Faito

Dop*dele! Ze všech koutů světa, ze všech možných jezer a říček, ze všech možných časů, a ona si vybere přesně místo, kde ji najde šéfka policie z Konohy. Tak, milá Hitomi, máš znova zaracha.
"Byl jsi tu jednou a šla jsi od brány ke kanceláři a zpět. Víš toho asi tolik, kolik toho vím já o vaší vesnici..."
No...možná méně, jsem důkladnější než Hokage.
"Ano, Hitomi Yamada je naživu. Ale nebyla. Sora no Sen ji zabil. Ovšem několik minut po útoku na Kiri se objevil před branou mladík ze Země Čaje, který obětoval svůj život za její kvůli nějakým svým pohnutkám. Já mu nebránil, ale nehodlal jsem riskovat, že se Sora no sen dozví, že je Hitomi Yamada naživu. Protože by se vrátil, a podruhé už by to Kirigakure nemusela rozdýchat... Chránil jsem své lidi a vím, že v tu chvíli to bylo nejlepší rozhodnutí."
Podíval jsem se na Mikomi, zda jí stačí takováhle odpověď.

V křesílku jsem se pohodlně sesunula. Dostalo se mi vysvětlení. Opět jsem si potvrdila jenom to, že žijeme v šíleném světě. Takže od té doby, kdy Sora no Sen zaútočil na Kirigakure se Hitomi musí ukrývat. Možná proto nenávidí svůj život.
"Nechápu, proč ji v tom případě necháte jen tak pobíhat po venku. Nepodceňuju ji, ale bojovat s Edo Tensei je dost nepříjemné." ušklíbla jsem se. Toliko asi k ochraně tvých lidí.

Stál jsem doslova jako smyslů zbavený opodál dveří. Zahlédl jsem ten symbol co nosila.
Konohagakure no Sato.
Od někoho jako jsou oni jsem očekával lepší způsoby než předbíhání geninů ve frontě. Co už, v Konoze jsem nikdy nebyl a tohle mi utvoří část mého názoru podle kterého se rozhodnu, jestli vůbec někdy budu chtít. Zatím jsem cítil jen jakousi pachuť.
"Si ze mě někdo dělá srandu, ne?" zeptal jsem se ironicky sám pro sebe, zatímco jsem bez hnutí nadále postával.
"Jestli se dovnitř dostanu ještě dnes, bude to zázrak. Jestli se tam dostanu ještě dnes a s Yoko, asi se přidám na víru."

Faito

"Ach ano, když dělá průšvihy venku, mám ji zavřit doma, ale kdybych jí skutečně držel v zajetí jejího vlastního domu, byl bych tyran..." Nebylo třeba dalšího vysvětlení. Mikomi se jevila mile, ale ne v případě, kdy se vrtala ve věcech jiných vesnic.
"Nikdy jsem ji nedržel doma. Bylo to jen doporučení a já jsem rád, že jej uposlechla. Navíc, teď už je Kiri znovu obnovena, předtím měla značně poničenou obrannou strukturu, takže druhý útok už by zasáhl i civilní obyvatelstvo."
Bojovat s Edo Tensei?
"Edo Tensei?" zeptal jsem se, abych trochu odvedl řeč jinam.

"Máte to těžké." ucedila jsem napůl vážně, napůl ironicky. Alespoň mě mohlo hřát u srdce, že Hitomi sice nevede život takový, jaký si vysnila, ale aspoň se nestala obětí jakéhosi dalšího fanatického magora, který se rozhodl připravit světu "mír a pokoj ve svém podání". Alespoň takto to někteří prezentují ne?
"Věřte nebo ne, někdo si tu hraje s Kakashim. Nebyl sám, ale toho druhého shinobi jsem bohužel neznala." dodala jsem.

Faito

"S Kakashim... no bezva, jako by Madara a Kana nebyli málo..."
Koukám, že Hokage to má skutečně pod kontrolou. Ale co, když si ani nesrovná vlastní vesnici, nemůže zvládnout větší problémy.
"Ne, nemám. Mám za sebou spoustu lidí, kteří dělají svou práci, jsou dobře vycvičení a loajální vesnici. Já jen říkám, co se má udělat. A oni plní mé rozkazy bez váhání.
Mají to mnohem těžší, než já. A nemysli si, že mě to netrápí. Už by to chtělo mír a pohodu... vlastně jsem chtěl odejít z tohoto chaosu už po eliminaci Kany..."
Trochu jsem zvážněl a snad i posmutněl. Věděl jsem, co ve mně vidí - monstrum, krutovládce, namyšlence. A po právu.