Sídlo klanu Utsushi

First topic message reminder :







V sídle žije kromě členů klanu, mezi něž patří Daisuke Utsushi a Naoki Utsushi, také Mizukage Hitomi Yamada s dcerou Kairi Utsushi,
Jelikož byly na Hitomi podniknuty útoky před válkou, je sídlo hlídáno tříčlenným týmem ANBU, který se vždy vystřídá s jiným týmem.

Chodba s pokojemi, koupelnou a WC:

Obývák:

Ložnice:

Dětský pokoj:

Došla jsem před dům. Trochu mě pobolívala hlava z toho, jak jsem naspala moc hodin navíc. Povzdychla jsem si a došla až před dveře. Tady jsem zaváhala. Dlouho jsem nebyla doma. Navíc jestli Daisuke bude doma, tak to bude poprvé, co s ním budu mluvit pořádně. Trochu jsem se toho obávala. Schovávat jsem se ale nemohla.
Otevřela jsem dveře a zase je za sebou zavřela. Vyzula jsem se v předsíňce. ,,Tadaima!" zavolala jsem a došla do kuchyně, kde jsem si natočila do skleničky čistou studenou vodu. Opřela jsem se o linku i se skleničku a po menších douškách vody upíjla.

V panice jsem za ní vyběhl do kuchyně. "Šššš! Kairi spinká!" zašeptal jsem hlasitě. "A.. etto.. Vítej doma." usmál jsem se na ní a následně jí políbil. Jelikož už to bylo dlouho, co jsem se jí vůbec dotkl, tak jsem polibek dosti natáhl a okořenil. Následně jsem se od ní konečně odlepil a usmál se na ni. "Tak jaký byl dneska den?" zeptal jsem se. Nemohl jsem se však vynadívat do jejích krásných očí. Dnes mi přišli takové zvláštní.. jako by mne opět pohlcovali a chtěli mi něco říct. Nejspíš jsem věděl co to bylo. Její oči byli plné radosti, smutku, starostí, obav.. toho všeho v jednom a nejen toho. Nehodlal jsem se k tomu však vyjádřit slovně, ale raději zvolil čin. Objal jsem jí a políbil na tvář. "Jsem rád, že tě mám Himi-chii."

Když za mnou příběhl Daisuke, lekla jsem se. Naštěstí mě jeho důvod donutil zůstat potichu. Pousmála jsem a přikývla. Vítej doma...Píchlo mě u srdce, když to řekl. Bylo to ale štěstím. Jeho polibek jsem opětovala a s chutí. Jak mi tohle bylo chybělo. Zčervenaly mi tváře, jako bych od něj pusu dostala poprvé a zase jsem se usmála. On ale poznal, co všechno mě trápí. Zná mě už tak dobře, že to poznal. Položila jsem skleničku s vodou na linku a schoulila se mu v náručí.
,,Já taky, strašně moc." chytila jsem se jeho trička a tiskla se k němu. ,,Potřebuji tě." kníkla jsem a do očí se mi nahrnuly slzy. Tlak z posledních dní povolil a všechno vyšlo na povrch. Tohle jsem potřebovala, chybělo mi to a chěla jsem to. Zase se cítit v bezpečí a nebýt v osamocení.

"Všechny ty boje, práce, shinobiování .. to všechno je tak vytěžující, že si ještě málokdy najdeme čas na sebe." Povzdechl jsem si a zamyslel se nad tím. "A Kairi tím hodně trpí. Málokdy ji můžem vzít ven na procházku, nebo s ní jít někam za zábavou. Skoro nás nevidí oba najednou. Tráví víc času s mými rodiči. Měli by jsme se o ni více zajímat.." trochu jsem zesmutněl. "A taky si musíme udělat víc času na sebe my dva.." pousmál jsem se na ní. ".. a to mě vede k myšlence, že by jsme si zase někdy mohli udělat hezký večer s dobrým jídlem a svíčkami všude kolem, nerušeni okolním světem.." pohladil jsem jí po boku a sjel rukou na bříško.

Přikývla jsem. ,,Já vím. Já trpím taky, když nejsem s vámi. Když nejsem s Kairi." pustila jsem slzy ven. ,,Moc vás potřebuji, nemůžu o vás přijít...A mě tak mrzí, že na vás nemám čas." fňukla jsem a přitiskla se k němu ještě víc. ,,Navíc teď, když mě čeká trénink. Na tak dlouho úplně od vás. Najednu stránku se mi tak nechce, na druhou se Nanabiho naučím ovládat, abych nikomu neublížila." podívala jsem se mu do očí. ,,Daisuke, Nanabi, moje Sedmička mi zachránila život, když jsme bojovali proti tomu Uchihovi."pokusila jsem se přes slzy o úsměv. Když mi přejel na bojíc rukou a pak po bříšku, zachvěla jsem se.
,,Umm.." zamumlala jsem, což měl souhlas. Chtěla jsem být s ním. Jen my dva spolu...a pak bychom spolu usnuli. A ráno by Kairi přiběhla do ložnice a skočila po nás, abychom vstávali..Tak moc jsem si přála klid a rodinnou pohodu.

Trochu mě zarazilo, co řekla. Nejspíš jí v tu chvíli nedošlo, že to ještě nevím. "A-Aha, takže ty nám odejdeš trénovat Nanabiho?" opět jsem trochu zesmutněl, ale věděl jsem, že to musí udělat. Jen škoda, že to nemohlo být v jiném prostředí.. a tím myslím někde poblíž. Věděl jsem, co pro ní ovládnutí Nanabiho znamená a nechtěl jsem, aby si myslela, že jsem za to na ní naštvaný, tak jsem se jí snažil motivovat. "Doufám, že se ti bude dařit, abys mohla být brzy doma. Můžeš to vlastně vzít jako takovou časovou výzvu." usmál jsem se na ni.

Kousla jsem se do rtu a zase si schovala obličej do jeho trička. Tak mě mrzelo, že budu bez nich. Já jsem s sebou chtěla oba.
,,Ale já...já nechci od vás pryč." vzlykala jsem. ,,Ty jsi půlka mého srdce a Kairi ta druhá. Nemůžete být pryč, srdce by se mi rozpadlo." brečela jsem mu na hrudi. Pak jsem se mu podívala do očí a i přes slzy nasadila vážný, i když stále uřvaný, pohled.
,,Vezmu si vás s sebou!" rozhodla jsem se a za tím jsem si stála.

Její reakce mě trochu zarazila. Nečekal jsem, že by si nás mohla vzít s sebou, to spíše naopak. Myslel jsem, že si nás s sebou vzít nemůže. Přesto mě to hodně potěšilo, líbila se mi představa, že budu u ní, abych jí mohl hlídat a ještě k tomu bych byl mimo každodenní rutinní práci na hlídce. "Mno.. fajn! Jdu si sbalit kufry, v kolik vyrážíme?" zeptal jsem se jí a hyperaktivně se nastartoval, že si půjdu sbalit.

Překvapila mě jeho reakce, ale zároveň dost pobavila. Zasmála jsem se a setřela si slzy. Natiskla jsem se na něj.
,,Máme ještě týden. Dozvíš se to včas. Musím toho ještě dost zařídit, ale dva dny si nechám jen pro vás." Stoupla jsem si na špičky.
,,A pro nás." usmála jsem se a políbila ho. Něžně, ale zároveň tak náruživě a hladově. Rukama jsem mu zajela do vlasů a pohrávala si s nimi.

K mému překvapení jsem se dozvěděl, že mám ještě dost času a tak jsem z hyperaktivity přepl zpět na ecchiaktivitu. "Mno v tom případě.." Přitáhl jsem si jí k sobě a následně jí vzal do nářuči a nechal jí, aby mě obmotala nohama kolem pasu. ".. si tě odnesu do postýlky, protože si potřebuješ odpočinout." řekl jsem a následně jsem ji políbil a vyrazil s ní vstříc ložnici.

Od té doby, co Daisuke ráno odešel na hlídku, já kmitala po baráku. Uklidila jsem, vyprala a i uvařila. Poprosila jsem také Daisukeho bratrance Naokiho, aby pohlídal malou Kairi. Tím jsem měla možnost připravit se na večer. Celkem brzy jsem uvařila domácí ramen a připravila i domácí dango jako zákusek. Prostřela jsem svátečně stůl a doprostřed dala svíčku. Pak jsem se šla osprchovat a převléknout se. Sedla jsem si do obýváku a čekala, než se Daisuke vrátí. Dnešní večer jsem si hodlala pořádně užít.

Dorazil jsem domů z hlídky, když jsem byl ještě na nádvoří sídla, už zdálky jsem zacítil krásnou vůni. Šel jsem po čichu až ke dveřím, kde jsem se zastavil a pomalu jsem otevřel. Vešel jsem, zul se a pokračoval směrem do kuchyně, odkud svítilo světlo svíčky. "Jsem doma lásko." řekl jsem a hned jak k ní došel, tak jsem ji políbil. "Koukám, že sis má včerejší slova vzala hodně k srdci."

Seděla jsem přikryta dekou. Nějak jsem neslyšela, že Daisuke přišel, byla jsem trochu mimo. Všimla jsem si toho, až když na mě zavolal. Nechala jsem ho, aby došel až ke mně a políbil mě. Místo podvědi jsem se jen usmála a shodila ze sebe deku. Postavila jsem se a uklonila se mu.
,,Okaeri nasai, Goshujin-sama." usmála jsem se na něj.
,,Pojďte se mnou." zvedla jsem ho do kuchně ke stolu a ukázala na židli.
,,Posaďte se, prosím, hned Vám připravím Vaše jídlo." poklonila jsem se mu a otočila se k lince, abych mu připravila jídlo. Měl pravdu, vzala jsem to opravdu vážně.

Byl jsem opravdu překvapen, když na mě vytasila maidkovské oblečení. "Etto.. no, ále.. já na to nejsem vhodně oblečený." řekl jsem s mírně nechápajícím výrazem. "Kdybych to věděl, rozhodně bych se na to ustrojil." šel jsem poslušně za ní a posadil se, kam mi ukázala.

,,To vůbec nevadí. Jsem tu od toho, abych Vám zpříjemnila večer, jak nejvíc to jde. Abyste si odpočinul a mohl relaxovat." řekla jsem mu, zatímco jsem do misek nalévala ještě teplý ramen. Vzala jsem mističky a jednu položila před něj a jednu na druhou stranu, pro sebe.
,,Dnes jsem Vaše osobní maidka. Splním Vám vše, co si budete přát." usmála jsem se a mírně se poklonila.
,,Dobrou chuť Vám přeji, Goshujin-sama." odešla jsem si sednout na svou židli a pomocí hůlek začala jíst. Po očku jsem se ale dívala, jak to chutná Daisukemu.

Pustil jsem se do libového rámenu a přitom přemýšlel o tom co mi řekla. "Takže opravdu vše co si budu přát?" zeptal jsem se a pousmál se. "Doufám, že jste si vědoma, jak moc náročný jsem zákazník." snědl jsem další výtečné sousto, po kterém jsem se olízl. "Jsem takový.. zvrhle náročný. Po dobrém jídle si jdu rád lehnout.." řekl jsem provokativně.

Podle jeho olíznutí, které navíc bylo pěkně ecchi, jsem usoudila, že mu to chutná. To mě potěšilo! Mohla jsem se proto zaměřit na jeho slova. Nedala jsem na sobě znát rozhození. Raději jsem přikývla.
,,Ano, splním Vám vše, co si budete přát. Přece jsem Vám řekla, že dnes jsem Vaše osobní maidka." usmála jsem se. ,,Pokud si tedy budete přát po večeři jít do postele, splním Vám to." pokývala jsem hlavou.

Přikyvoval jsem a spokojeně dojídal rámen. "Také mám rád, když se ke mě v posteli někdo přitulí." nasál jsem poslední nudli z rámenu a následně se opět mlsně olízl a odložil misku stranou. "Ale nevím, jestli maidky takové služby poskytují." řekl jsem, načež jsem o tom hned popřemýšlel a usoudil, že to asi maidky nedělají, ale jeden nikdy neví.

Taktéž jsem svou porci dojedla, takže jsem se zvedla a odnesla jak svou, tak jeho misku. Dala jsem ji do dřezu a prozatím se nenamáhala s tím, abych ji umyla. Vytáhla jsem z kredence dango, které bylo pořád teplé. To jsem Daisukemu podala jako zákusek a zase si sedla na své místo. Dala jsem si tedy s odpovědí na čas.
,,Je-li to přání Goshujin-sama, pak to splním." odpověděla jsem mu vážně, ale usmála jsem se. Samozřejmě, že bych to udělala ráda!

Pousmál jsem se nad odpovědí a ještě víc nad tím dangem. "V tom případě mají maidky moc zajímavou práci." vzal jsem si dango na špejli a pomalým tahem jsem pusou ukradl jednu kuličku danga, kterou jsem následně začal vychutnávat. Když jsem zmíněnou porci snědl, spokojeně jsem se usmál a podíval se přitom na Himi. "Je to skvělé, už dlouho jsem neměl tak vynikající dango."

,,Um no..." zastavila jsem se uprostřed pohybu. ,,Ne každá maidka je takto vstřícná. Osobní maidky bývají pouze ve výjimečných případech." poznamenala jsem a doufala, že jsem si to nevymyslela. Totiž, neměla jsem ponětí, jak opravdové maidky vlastně pracují. Dělám pouze to, co jsem viděla v televizi. Z myšlenek mě vytrhla jeho reakce na dango. Moc mě to potěšilo.
Usmála jsem se. ,,Jsem vážně ráda, že Vám chutnalo." poděkovala jsem mu a postavila se.
,,Jestli tedy chcete, doprovodím Vás do Vaší ložnice." navrhla jsem mu, přičemž mi trochu zrůžověly tváře. Možná jsem byla nedočkavá, možná...No jo, byla jsem nedočkavá. Těšila jsem se na tuto chvíli..

Usmál jsem se na ni a vyšel ji vstříc. "Ano, smíte mně doprovodit. Ale jestliže by to mělo nějaký vliv na vaši práci, nemusíte to dělat, nechci porušit nějaký váš maidkovský kodex nebo něco takového." čekal jsem až mne zavede do mé ložnice a pozoroval její zrůžovělé tvářičky. "Myslím, že je vám v tom oblečku horko, měli by vám udělat nějakou odlehčenou verzi."

Abych pravdu řekla, vadilo mi, co říkal. Vypadalo to, jako by se mě snžil zastavit. Zakroutila jsem hlavou.
,,To je v pořádku. Já to udělám ráda." rozhodla jsem se pevně a vyšla k ložnici. U dveří jsem se zastavila a počkala, než jako první vejde Daisuke.
,,Odlehčená verze znamená, že bychom na sobě měly jen zástěrku a jinak téměř nic." namítla jsem a zčervenala jsem při té představě. To by bylo sakra ero!

"Hmm.. tak možná jen nějakou letní verzi, kde by byli nějaké .. nevím jak to popsat.. asi rozparky. Například na bocích nebo na zádech." Vešel jsem do svého pokoje a ulehl do postele. Čekal jsem, jestli si ke mě přilehne, nebo jestli půjde plnit nějaké jiné maidkovské povinnosti. Jelikož bylo v pokoji podstatně tepleji než v ostatních místnostech, svlékl jsem si tričko a odhodil ho stranou. Zavřel jsem oči a jen tiše oddychoval.

Tentokrát jsem neodpověděla, jen jsem ho násleovala. Zůstala jsem ale stát v místnosti a pozorovala ho. Když si sundal tričko, tak tak jsem se držela, abych se po něm nevrhla. Tak moc sem ho chtěla....
Přišla jsem k okraji postele a vylezla si na ni. Lehla jsem si vedle něj, co nejblíž u něj, ale stále jsem nebyla nalepená na něj a dívala se na něj, jak odpočívá. Nakonec jsem to nevydržela.
,,Máte ještě nějaké přání, Goshujin-sama?" optala jsem se tiše.