Cvičiště č. 1

First topic message reminder :

Civčiště, které se nachází venku.
Je to takové "hřiště", které je vybavené pro cvičení. Jsou zde terče, cviční panáci a další vybavení.
Uděljte si vždy sami svou představu, neumím to popsat ^^')

Došel jsem na cvičiště kde jsem viděl několik jiných lidí, nikoli však své studenty. A proto jsem se rozhodl tu chvíli pobýt a vyčkat, pokud se tu neukážou nejspíš je půjdu hledat sám. Začal jsem si u jezera procvičovat své taijutsu. Bylo zapotřebí procvičovat nejen mysl, ale i tělo. Trénoval jsem různé bojové chvaty a manévry přičemž jsem nevnímal zdali mě někdo pozoruje.

Stráže ma niesli cez celú vesnicu až do stredu, k Mizukage. Prezeral som si budovy, domy, ľudí a očami hľadal niekoho mne známeho. V tom som ho zbadal. Práve sme prechádzali pri cvičisku, ak ma pamäť neklame, číslo jedna, keď som ho uvidel. Vôbec ma neprekvapilo, že som ho našiel práve tam. Môj starší brat trénoval...netrúfam si povedať čo to bolo a vo mne sa konečne prebudili pocity domova. V prvom rade som bol rád, že sme obidvaja chuunini, no potom som si uvedomil, že on sa tiež určite zlepšil. "Kataro!" Snažil som sa mu zakývať časťou ruky, ktorú mi nedržali stráže. "Asi budem u Mizukage. Tam sa stretneme!" . No stráže ma vliekli ďalej a čím viac som ich súril, aby sa ponáhľali, tým pomalšie šli.
/presun

Během tréninku mě tu navštívili už dva lidí. Nejdříve to byl můj bratříček Gats a teď i Akio. Měl jsem v plánu pak zajít za bratrem, ale nejdřív se budu věnovat Akiovi. Otočil jsem se proto k němu a přívětivě se na něj podíval a přišel k němu blíz. " Zdar Akio. Tak jak jde trénink? Od útoku bijuu jsme se neviděli. Měl jsem něco na práci. " Zeptal jsem se ho vlastně na základní věc a je pravda, že jsme se celkem delší dobu neviděli.

// Promiň Akio, že jsem se vám nevěnoval. Nějak jsem ztratil pojem o tom kde oba jste když jste opustili cvičiště a měl jsem pak nějakou práci.

" No tak jo. Potom můžeme zajít na tu misi. Při tréninku se ale musím držet zpátky, nechci nikoho pod svým dozorem zabít. Můžeme si dát zkušební zápas. Nové techniky tě asi nenaučím, už zřejmě teď umíš víc technik Youtonu než já. Já se nezaměřuji jen na získávání technik. Shinobiho neurčuje jen počet technik které ovládne. Nechám tě začít prvního. " Poodstoupil jsem o několik metrů zpět a zvažoval jsem zda si nenasadit masku.

Z kancelárie Mizukage som sa za pár minút dostal až k tomuto miestu. Odhadoval som, že sa tu bude Kataro nachádzať, pretože som ho tu videl, cestou k Mizukage a teraz som mal veľmi dôležitý dôvod za ním ísť. Prvá vec, ktorá mi prišla na um bola: -Ako to, že je Kataro Oinin, nemá masku, ale má vlastný tím? V kirigakure sa toho asi veľa zmenilo.- Videl som ale, že s niekým bojuje, tak som si ľahol pod zelený krík pri ihrisku a oddychoval. Na Gatsovi bolo veľmi zaujímavé, že sa z hyperaktívneho monštra dokázal rýchlo zmeniť na lenivého chlapca, ktorého si takmer nikto nevšimne.

" Hm tak ty takhle. Dobrá " Řekl jsem si sám pro sebe a připravil se. Hodil na mě kunaie, ale rozhodně je nehodil ze všech stran. By je musel mít přichycená chakrou nebo na vlasci, který v ruce neměl. Proto jsem udělal klasickou obranou metodu. Hodil jsem do středu kunaiů jeden svůj kunaie s výbušným lístkem. I když kunaie měli lávovou chakru tak neunesly tlak výbuchu, a proto se rozletěly do všech stran, ale mě nezasáhly. " Dobré, ale příště by si měl použít útok ve stinu toho prvního, který může nepřítele překvapit. " Teď jsem na řadě já, ale já si prozatím jen složil za zady pečetě.

Kunaie které jsem hodil se po jeho útoku rozletěli do různých směrů. Dva letěli do stran, dva byly v jeho zádech a jeden se zabodl do středu bitevního pole. Během výbuchu, který na chvíli snížil viditelnost senseie jsem se rozběhl přímo proti výbuchu a hodil další dva kunaie. Takže z kouře po výbuchu na něj přiletěli další dva prudce hozené kunaie. Byly to útoky spíš na rozehřátí. Hned po kunaiích jsem rychle složil pečetě "Kurashi Kaen: Tori" a z kouře vyletělo šest středně velkých ohnivých ptáků.  Neletěli na něj čelně, ale dva z vrchu, dva z prava, dva z leva aby je nemohl vykrýt jedním útokem. Další dva ohnivý ptáci mi seděli na rameni. Stále jsem běžel čelně proti senseiovi s kunaiem v každé ruce. Jeden jsem měl od začátku a druhý jsem sebral ze země.

Bylo jasné že toho kouře využije. Přece by nebyl tak hloupý aby toho nevyužil. Proto jsem si předtím vytvořil ty pečetě a když na mě zaútočil tak se do mě zapíchli dva kunaie. Zdálo se že mě opravdu zasáhl, ale nebylo tomu tak po chvilce místo mě spadlo kmen stromu na zem se dvěma zabodnutými kunaii na který letěli ohnivý ptáci Akia, kteří krátce před sražením zjistili, že jsem se prohodil. Moment překvapení byl ale na mé straně když jsem se po provedení kawarimi no jutsu hned objevil v Akiových zádech zatímco běžel a dal mu omračující úder svou rukou do krku. Tak rychle by se nestihl ani otočit a jeho dva ohnivý ptáci co mu seděli na rameni taky nemohli tušit, že zrovna zaútočím za jeho zády.

V jednu chvíli jsem byl navrchu a v druhou jsem ležel na zemi. Ale nehodlal jsem se vzdát. Byl to jeden z mých zlozvyků. Stále jsem měl osm ohnivých ptáků. Zajímavost téhle techniky byla, že Kurashi kaen je technika s vlastní "duší". A jejich úkol je vlastně pořád stejný. V moment kdy mě sensei trefil ze zadu tak dva ptáci na mých zádech zaútočili přímo na jeho nohy a po zásahu mu uštědřili popáleniny a menší řezné zranění což ho trochu zpomalí. Dalších šest ptáků se proti němu otočilo ve stejném sledu a snažili se ho zabavit. Já jsem ležel na zemi a snažil jsem se trochu posbírat ze země. Cosi jsem si mumlal sám pro sebe a snažil se poskládat pečeť.

Podařilo se mi Akia trefit, ale ti dva ptáci zaútočili zákeřně v momentě kdy jsem se chystal uskočit. Stihli mi trochu podrápat a popálit nohy. Byl jsem celkem už na sežehnutí zvyklý, ale i tak to pálilo. Nebylo to však nejhorší a dalo se to vydržet. Avšak pár minut budu pomalejší než si schladím nohy ve vodě. Potom budou mé nohy opět v kondici. Mířilo na mě dalších šest ptáků. Byly přece z ohně, a proto jsem na ně musel použít vodu jako nejlepší obranu. " Suiton: Mizurappa " Trochu víc chakry jsem do toho dal aby se to pořádně rozšířílo jak do výšky tak do šířky a já do nich chytil všechny zbývající fénixe a dopadl na zem. " Au sakra, to pálí. " Začal jsem v momentech poskakovat. Akio se zatím válel na zemi a tak jsem se k němu začal přibližovat, ale ne abych ho dorazil, ba naopak abych mu pomohl vstát.

Něják jsem si byl jistý tím že tohle jsem už prohrál. *Docela rychle* problesklo mi hlavou když moji ptáčci zasáhli senseie, na tváři se mi objevil vítězoslavný úsměv. Rozhodl jsem se tomu udělat ještě o něco zajímavější finále. Už jsem neměl nic moc v zásobě a měl jsem složenou pečeť na kawarimi. jediné co jsem udělal že jsem přilepil výbušný lístek na svojí hruď a otočil jsem se na záda tak aby se tomu stihl vyhnout. Něco podobného se mi povedlo i při našem posledním boji.
Moje pravé já se bylo za keřem kde někdo polehával. Jenom jsem si vedle něj sedl a chytal se za krk "má docela páru,.. chm" pomyslel jsem si a sledoval jsem jak si s tím sensei poradí. Po dlouhé době jsem se zase od srdce zasmál, až na to že ta jeho rána docela bolela.

Zrazu sa pri mne niekto zastavil. Už z inštinktov som sa mykol a pootvoril jedno oko. -Ach, to je len ten chlapec. Ako poznám svojho brata, tak sa odtiaľto nemusím ani pohnúť.- Znova som zatvoril oči a trochu lepšie a pohodlnejšie sa usadil. -Musím si oddýchnuť. Dnes som mal dlhý deň...-Zadriemal som a myšlienkami som bol niekde úplne inde.

Byl jediný způsob jak deaktivovat výbušný lístek a to vyrušit ho vlastní chakrou. Byl to sice risk, ale nechtěl jsem další explodování. Ten samej trik sice použil už minule. Moc dobře jsem to věděl, ale chtěl jsem mu předvést, že se s něčím takovým umím vypořádat. Když jsem byl u něj chytil jsem výbušný lístek do ruky. Těsně před detonací jsem ho stihl stisknout a svou chakrou ho vyrušit. Byl to opravdu nebezpečný tah, ale vyplatil se. Stále jsem držel ten vyrušený výbušný lístek v ruce. Teď už to byl jen kousek papíru. Uslyšel jsem šustění keře a tak jsem promluvil " Není třeba se schovávat. "

Výbušný lístek byl deaktivovaný. Ale nebyl jsem tím moc překvapený. Jako žák jsem od svého senseie očekával i nemožné. Opravdu se od něj můžu ještě hodně naučit. Ze začátku jsem docela pochyboval, ale teď jsem si naprosto jistý. "Jednou,.. jednou ho porazím,..."
Seděl jsem s menším odstupem od neznámého člověka. Nevypadalo to že by ho zajímalo co se kolem něj děje. Místo nějáké ostražitosti jsem se posunul ke stromu o který jsem se natáhnul do takového polo-lehu a levou rukou si zakryl obličej, aby mi nebylo moc vidět do očí. "Dneska jste vyhrál" pronesl jsem klidným hlasem.

Bylo po všem a ani to netrvalo moc dlouho. Přišel jsem k němu a klidným hlasem mu pověděl " Ale zlepšuješ se. Jednou mě určitě překonáš. " Sklouzl mi úsměv když jsem uviděl svého bratříčka a zavolal na něj. " Hele co se stalo s tou eskortou která tě táhla k naší Mizukage? Nevytratil ses že ne? " Sotva se vrátil do vesnice a už je v rukou eskorty. Typický bratr.

"Prečo si o mne vždy myslíš to najhoršie? Bolo to neškodné nedorozumenie. A mám pre teba novinu. Bol som priradený do tvojho tímu. Čo ty na to?" Rozprával som sa so svojím bratom a pri tom som sa pozeral pred seba na plochu cvičiska.

" Do mého týmu? Nikdo mi o tobě neříkal. Máš nějaké potvrzení? Jsi sice můj bratr, ale když to nemám potvrzené tak tě za svého studenta nemohu považovat. Promiň " Otočil jsem se k Akiovi "Nevíš kde je Roku? Dlouho jsem ho neviděl "

Jen tak jsem tam ležel a čekal jsem nějakou kritiku, ale žádná nepřišla. Přivřel jsem oči a na chvíli jsem dělal mrtvýho brouka. Když jsem zjistil že máme v týmu dalšího člena, trošku jsem se zasekl a nenápadně jsem otevřel oči a rozhlédl se kolem sebe. "Další člen klanu Terumi, hmm,..." Věci se vyvíjeli zajímavě, ale nesnažil jsem se do jejich rozhovoru něják vnucovat.
"Ruko? Netuším,..." suše jsem utrousil a dál jsem se věnoval obloze. Naposled jsem ho viděl u Jezera když se mu podařilo zvládnout vytvořit Mizu bunshin. Ale kde je teď,...?!

Zamyslel jsem se nad něčím jak zabít na nějakou chvíli čas a hned neotravovat Mizukage, která má už tak starostí nad hlavu. Pak jsem šáhl do vesty z níž jsem vytáhl dva ze tří drahokamů, které měly tvar slzy. Když jsem je držel v ruce zavzpomínal jsem na staré časy se svými přáteli a senseiem. Na chvíli jsem se opravdu ztratil ve vlastních vzpomínkách kde jsem byl se svým starým týmem. Když jsem se vrátil zpět do reality stále byli ti dva na svých místech. " Mám pro vás úkol " Ukázal jsem na slzy " Tomuhle se říká měsíční slza. Nebudu vám říkat kde jsem ji získal ani nic podobného, ale vaším úkolem bude ji získat. Pokud se vám ji podaří získat zvu vás na oběd a půjdeme na misi. Samozřejmě mi je vrátíte. Pokud nezískáte, budu jíst jen já a vy se budete muset dívat plus na misi si počkáte déle. " Dal jsem ji návrh a slzy jsem si připnul na vestu, konkrétně k pozici kde mám srdce. Čekal jsem na jejich odpovědi.

Odklonil som zrak od zaujímavého kríku a pozrel sa na brata. "Beriem." Opriem sa na rukami o svoje kolená a namáhavo sa postavím. V hlave mi už kolujú taktické myšlienky. "Začneme hneď?"

Jídlo zdarma, hmm,... zamyslel jsem se nad tím kolik mám peněz a dál jsem líně polehával u stromu. Je pravda že mi docela vyhládlo, ale co když to nezvládneme. No při nejhorším to bude dobrý trénink. Pomalu jsem vstal a pro změnu jsem se o ten strom opřel ve stoje se založenýma rukama. Nic jsem neříkal, jen jsem přikývl a očekával jsem nějaký pokyn. Prohlédl jsem si člověka co má být můj "partner" a zároveň člen týmu. Nevěděl jsem o něm nic, takže jsem byl přirozeně celkem zvědavý. Nicméně jsem to nedal nijak najevo, však ono se ukáže. Teď.