Cvičiště č. 1

First topic message reminder :

Civčiště, které se nachází venku.
Je to takové "hřiště", které je vybavené pro cvičení. Jsou zde terče, cviční panáci a další vybavení.
Uděljte si vždy sami svou představu, neumím to popsat ^^')

Faito

"Já se nespoléhám jen na sebe. Vím, že až přijde ta chvíle, bude muset každý udělat svou část. A cena za to je vysoká. Velmi..."
Pomyslel jsem na svitek, který ležel v pracovně Mizukage. Svitek, na kterém byl napsán návod na porážku Madary, avšak i velké riziko.
"Za poslední dva měsíce jsem překonal hranici KG našeho rodu a sepsal přelomovou techniku, která vyhraje tuhle válku. Co udělali ti, kteří se flákají po hospodách s kamarády a zakládají rodiny?" zeptal jsem se a hlas se mi zvýšil. Kairi určitě vycítila, že šlápla na tenký led. Odmlčel jsem se a vydechl...
"Promiň..." podíval jsem se jí do očí a pousmál se. "Myslíš, že rudé oči našich rodů z nás dělají rodinu? Zeptej se tatínka, co si o mně myslí..." řekl jsem pobaveně.

Faito

"Až na to, že ti, kteří pomáhají nejvíc, jsou zapomenuti a ti, co přijdou pozdě, mají tendenci brát si slávu pro sebe..."
Naruto Uzumaki opět ochránil svět před zkázou tím, že zabil nebezpečnou nukeninku jménem Reina Kana. Ještě teď mi ten novinový článek hýbe žlučí.
"Nepůjdeme. Cti otce svého i matku svou. A víš moc dobře, co řekl tvůj tatínek. Navíc, myslím, že ty věci, co se tam dějí, bys nechtěla vidět. Přeci jen, před branou se karty nehrajou, hádám, že je tam všude spousta krve, chaosu a nebezpečných technik..."
Kde je asi tak Kashike? Určitě v první řadě, jsem rád, že ho zase někdo protáhne, už mu ty mise začínaly chybět...
"Slyšela jsi někdy o Uchihovi Itachim?" zeptal jsem se. Zajímalo by mě, kolik se toho učí o nukeninech, zrádcích a nepřátelích.

Faito

"Ano, správně..." pochválil jsem ji. Vždy jsem měl za to, že s Uchihou Itachim toho máme společného velmi mnoho, včetně téhle nemilé události.
"Ale zapomněla jsi na jednu, velmi podstatnou část. Uchiha Itachi zabil svého nejlepšího přítele, aby získal Mangekyou Sharingan. Je to velmi temná stránka, ale i přes to prokázal pevnou vůli a věděl, že ani ztrátou nejlepšího přítele nebude trpět dlouho. I přes tohle všechno dokázal milovat vlastního bratra a na konci svého života mu předal své poselství. Uchiha Itachi dokázal ve svém životě vše, na co by mohl být hrdý: Dokázal se zapsat do dějin, dokázal rozvinout své síly a stát se obávaným protivníkem, dokázal překročit hranice svých možností jen, aby se stal silnějším, a přes to všechno se dokázal držet zásad a nikdy nezaprodal svou duši..."
Nechal jsem ji, ať si to projde hlavou.
"A teď schopnosti: Probereme si základních pět - Ninjutsu, Taijutsu, Kenjutsu, Genjutsu a Kekkei Genkai. U každého si řekneme slabiny a výhody, uvedeme si je v situacích a zkusíme ti vštípit několik rad, abys měla co největší šanci na přežití. Před tím se tě ale zeptám, zda nejsi unavená."

https://www.youtube.com/watch?v=D6btu54EAm0

Faito

Podíval jsem se k bráně a natáhl před sebe ruku, spíš, abych se ujistil, že je to opravdu sníh. Něco podobného už jsem viděl. Takováhle věc doprovází smrt člena klanu Yamada. A jelikož moc Yamadů tu není, věděl jsem, o koho jde.
Než jsem se nadál a byl tu ANBu. Poodešel jsem a chvíli jsem s ním mluvil. Pak jsem se vrátil a můj obličej byl zase takový, jaký si ho Kairi pamatuje z kanceláře.
"Je mi líto, Kairi...Lady Mizukage, tvá matka, zemřela...Upřímnou soustrast."
Klekl jsem k ní a objal jí, aby se mohla pořádně vyplakat. Zavřel jsem oči a také jsem uronil několik slz.

Byla jsi skvělá, Hitomi. Krásná, chytrá, statečná. Věděl jsem, že z tebe něco bude, už když jsem tě poznal. Byla jsi mou přítelkyní dost dlouho. Budeš mi chybět, Hitomi...

Po chvíli jsem se trochu odtáhl a chytil Kairi za ramena. Určitě poznala, že jsem také plakal.
"Teď musíš být statečná. Tvůj otec je, zdá se v pořádku, ale myslím, že to viděl na vlastní oči. Musíš být moc statečná a jít za ním. Jít mu připomenout, že mu ještě jedno štěstí zbývá...Tak pojď..."
Mluvil jsem vlídně, ale bylo na mě vidět, že to myslím smrtelně vážně. Oblékl jsem se, vzal jsem ji do náručí (tak, aby mohla zabořit hlavu do mého ramene, a pomalu odcházel ze cvičiště.
"Musím toho hodně zařídit. Dokud nebude zvolen nový Mizukage, musíme přijmout bezpečnostní opatření, oznámit vesnici tu smutnou zprávu, opravit škody. A i když je mi líto tvé matky, teď není čas na truchlení. Alespoň z mé strany ne..."

//přesun

Prišiel som na cvičisko a moje túžby sa našťastie vyplnili. Všade okolo bolo ľudoprázdno. Čo mi vyhovovalo pretože to, čo som teraz chcel robiť nebolo práve pre všetkých. Chvíľku som prechádzal okolo areálu a hľadal čo najtichšie miesto. Nakoniec som si našiel jeden zahnutý strom, ktorý vytváral svojim krivým kmeňom prirodzený úkryt. Zašil som sa až úplne k starej kôre a rozložil som si dve zvitky a jednu knihu pred seba. Všetky som otvoril a v knihe som nalistoval potrebnú stranu. Mal som šťastie, že pod stromom bolo úplne sucho, čo sa v Kirigakure často nestávalo. Rozhodol som sa trénovať svoj tretí element Doton a spolu s ním 2 nové techniky, Doto: Domu a Doton: Moguragakure no Jutsu. Tréning ďalšieho elementu v technikách som si naštudoval už chvíľu pred tým a preto som sa pustil rovno do techník s malou pomôckou pred sebou. Narozdiel od knihy boli zvitky písané spôsobom, ktorý človeka skôr či neskôr unudí k smrti. Preto som sa snažil pobrať aspoň istú časť textu...

Byl jsem opět u tréninku a finální verzi techniky už jsem měl téměř na dosah. Chtělo to už jenom cvičit, cvičit a zase cvičit, přičemž udržovat tvar.  Tato technika byla dost silná a musel jsem si dávat velký pozor aby se mi nevymknula kontrole. Celý den jsem tu postával a vystřeloval z meče energii a každým výstřelem jsem se zlepšoval. Nakonec se mi i tak podařilo. Technika byla hotová, ale ještě jsem jí nedal jméno. Proto jsem si vzpoměl na první událost co se stala když jsem to chtěl vyzkoušet. Poprvé jsem touto technikou probodnul samotná nebesa což způsobilo celkem velký zmatek. Rozhodl jsem se ji pojmenovat po tom jevu. Probodnutí nebes neboli jak se může i říct Getsuga Tenshou. Zkusil jsem to tedy zároveň naposledy a soustředil jsem svou energii z meče abych vytáhl veškerou sílu. Když jsem vystřelil z meče zařval jsem " Getsuga..... Tenshou!!!! " Nebe se opět zatemnilo tou technikou a měla vskutku pozoruhodnou sílu. Nyní jsem však už potřeboval odpočinek, který jsem si zasloužil. Ten veškerý čas, který jsem tomu věnoval se nakonec vyplatil a já získal novou techniku s mečem, musel jsem se však brzy naučit i další abych mohl využít pravý potenciál meče a hned mi hlavou prošlo několik nápadů, otázka byla jak je zrealizovat. Nakonec jsem z tohoto místa odešel. (přesun)

Časom som si všimol svojho brata. Bolo to už okolo času, kedy som dokončoval prípravné čítanie. Každý mi hovoril, že môj brat sa zmenil a teraz trénuje s nejakým diabolským mečom. Ja som tomu veľkú pozornosť nedával. Môj brat bol vždy inteligentný a vedel čo je preňho dobré. Ak by sa aj zmenil, nikdy by nerobil nič, čo by nás malo znepokojovať. Preto som sa len viac zahĺbil do zvitku.

Nakoniec, chvíľku potom čo sa Kataro presunul, som sa pustil do samotného tréningu. Rozhodol som sa trénovať pomerne obtiažne techniky, takže si to vyžadovalo veľa sústredenia. Mal som síce krátkodobú pamäť, ale zato veľmi dobrú. Presne som si vybavoval odstavce na začiatku zvitku. Postupoval som doslova po každej čiarke, až sa mi podarilo vypustiť kúsok čakry. Nebola to žiadna technika, ale vedel som, že spôsob mám dobrý. Tak som neprestával. Moja zásoba čakry bola obrovská, preto som sa nezastavoval ani na sekundu. Skúšal som to znova a znova. Nakoniec sa mi podarilo ponoriť sa o pár centimetrov do vlhkej tvrdej zeme ako do čokoládového pudingu. Ale moje sústredenie poľavilo a bol som tam kde som začal. Stále som nezvládal techniku Moguragakure no jutsu. Ale ja sa nikdy nevzdávam, preto som pokračoval. O pár chvíľ sa mi to podarilo znova a teraz som už nebol tak rozčarovaný svojim úspechom. Pokračoval som ďalej a ďalej. O pár sekúnd som bol už po pás v zemi. Ale akonáhle sa pôda dostala k môjmu trupu pocítil som zvláštny pocit, ktorý ma vyrušil a ja som zostal uväznený uprostred zeminy. Po pár minútach som sa vyhrabal von a skúšal to stále znova a znova....
Po veľmi úmornom a dlhom čase som bol konečne pripravený prejsť k druhému kroku. Ponoril som sa hlboko do vlhkej zeme a pomocou chakry som v nej doslova plával. Bol to veľmi zvláštny pocit, ale už som sa tak ľahko koncentrácie nezbavil. Pár krát som si to ešte vyskúšal, ale teraz prišiel čas na druhú techniku.

Kedže som plánoval zosilnieť a zosilnieť čo najskôr, čakal ma veľmi veľmi tvrdý tréning, ktorý som si plánoval sám. Teraz som začal jeho prvú časť, ktorá ani zďaleka nekončila. Ešte ma čakala veľmi zložitá technika Doton: Domu. Postup tréningu bol veľmi podobný. Znova som sa postavil na našťastie už rovnú zem a krok po kroku si vybavoval postup. Najprv som nahromadil do pokožky čakru a snažil sa ju zmeniť na dotonovú podstatu. Bolo to omnoho ťažšie ako sa zdá a keď sa mi to už konečne podarilo, zistil som, že sa nič nestalo. V mysli som si vybavil ďalší krok. Podľa týchto krokov som postupoval a pomaly sa mi začínalo dariť. Nevidel som žiadne viditeľné zmeny, ale cítil som ich a to bolo dôležité. V rukách som začal cítiť silu, akoby mnou prúdila ako vlastná krv. A zároveň so silou prichádzala aj váha. Akoby sila, ktorá mnou prúdila vážila tonu, ale ja som vedel, že stále sa koncu ani nepribližujem. Týmto spôsobom som trénoval svoju B-rankovú techniku. Snažil som sa postupovať podľa krokov zo zvitku, až kým to nedosiahlo určitého postupu. V tomto čase sa vyžadovalo skôr neustále opakovanie, usmerňovanie toku čakry a osvojenie samotného prevedenia. Čas ubiehal ako stádo splašených kráv. Nevnímal som, či je noc alebo deň. Jediné na čo som sa sústredil bola čakra. Pomaly som začínal cítiť vyčerpanie. Aj napriek mojej obrovskej zásoby čakry, som začal dosahovať svoj limit. Každý ho má a ja som ten svoj práve objavil. No dnes som mal šťastie. Moje sily sa už blížili k vyčerpaniu, keď sa mi to podarilo. Moja ruka úplne zčernela, sila mnou prúdila ako samotná krv a vyčerpanie bolo skôr z únavy ako zo zle podarenej techniky. Nemienil som tu ale len stáť. Rozhodol som sa ju vyskúšať a vtedy som si uvedomil, že sa už zotmelo. V tom moja ruka narazila do stromu...Ten sa uprostred kmeňa roztrieštil. Na tejto technike bolo perfektné to, že jediné čo ste potrebovali bola rýchlosť, aby sa toto kombo stalo smrteľným. A ja som rýchly bol a to dosť. Strom sa doslova prelomil a rozvalil sa predo mnou s obrovským hlukom. Ten hluk v mojich ušiach znel ako pieseň lásky. Konečne som dotrénoval. No v tom ma opustili takmer všetky sily a zvalil som sa na zem po tom čo som dosiahol svoj limit...

Přišel jsem na cvičiště kde jsem doufal, že někoho najdu k misi a náhodou tu byl i můj bráška Gats. Přišel jsem k němu blíže abych si s ním promluvil. " Zdar, nechce se ti na jednu extra nebezpečnou misi. Kage mi zanechal rozkazy s tím že mám vzít sebou dva jouniny " Řekl jsem krátce o co jde a čekal zdali bude souhlasi, ale každopádně jsem musel sehnat ještě někoho.

Môj tréning dopadol tak, že som sa prebudil po pár hodinách na veľmi tvrdej zemi. Zase bolo ráno a čo ma prekvapilo ešte viac bol môj brat ktorý stál nado mnou a práve ku mne niečo hovoril. Pozval ma na misiu pre jounina. V tom som si uvedomil, že ja už jounin vlastne som. "Ale samozrejme, že pôjdem. Konečne budeme bojovať bok po boku." Tešil som sa na spoločnú misiu s bratom, pretože to znamenalo, že som sa konečne dostal na jeho úroveň.

Byl jsem rád že tak rychle souhlasil, ale i tak jsem ho vystavoval přílišnému riziku. Musel jsem na něj jako hlava klanu dávat pozor. Bylo to obtížnější než to vypadalo. Každopádně už jsme byli dva, ale jeden nám pořád scházel. " Nevíš o někom dalším koho bychom vzali sebou? Jinchuuriki vynech, takové riziko si na triko nevemu. Faito by mě zabil " Řekl jsem důrazněji a čekal na jeho odpověď.

"Hmmm, tak to vôbec netuším.Vieš predsa, že veľa jouninov nepoznám. Ale hodilo by sa trochu natiahnuť svaly, takže idem s tebou." Postavil som sa na nohy a poriadne sa ponaťahoval. Stráviť takmer celú noc na zemi a ešte k tomu vo veľmi nepohodlnej polohe mi neprospelo...

" Tak jdeme někoho najít, třeba budeme mít štěstí. Při nejhorším tam nakráčíme jako dva borci, kteří zachrání svět " trochu jsem chtěl motivovat Gatse, jelikož jsem si pomyslel že by to tak mohlo vyjít. Pak už nezbývalo nic jiného než jít se po někom podívat. (přesun)

"Hm tak takáto predstava sa mi páči" Premýšľal som nad tým, či naozaj potrebujeme aj tretieho človeka...
//presun

Dorazil som na cvičisko a už som vedel, čo presne budem trénovať, keďže Khairuni mi všetko po ceste vysvetlil. Vážne si myslíš, že to pôjde aj bez vejára, keď sa to zvyčajne robieva s ním? Opýtal som sa Khairuniho ešte pred tým, než som začal s tréningom. Asi stále zabúdaš na to, že budeš najsilnejším užívateľom fuutonu, keďže som v tebe. Podporil ma Khairuni a ja už som nepotreboval počuť viac. Preto som si vyhľadal vhodné miesto na tréning. Potom som zaujal vhodné miesto na tréning, kde nie je šanca, že by som niekomu ublížil. Vytiahol som z pochvy katanu a poprosil som Kharinuho, aby mi povedal ešte raz, ako začať. Potom, čo mi to povedal, som privrel oči a sústredil som chakru do katany. Keď som uvážil, že je tam tej chakry dostatok, švihol som mečom zo spodu smerom nahor a predo mnou vyšľahol slabší poryv vetra, ktorý by tak maximálne mohol potrhať oblečenie, ale to bolo asi tak všetko. Vyzerá to tak, že to bude na dlhšie. Prehovoril som zasa k svojmu drakovi a pokračoval som  v tom, čo som robil pred chvíľou. A čo si si myslel, že to budeš vedieť hneď? Prehovoril  ku mne môj drak a ja som to stále skúšal.Trvalo to, asi vyše dvoch hodín než sa vôbec ten efekt zlepšil a bol som naozaj poriadne unavený, preto som si dal na chvíľu prestávku. Musíš vystihnúť ten moment, kedy máš techniku vyslať. Čím viac chakry do nej vložíš, tým bude silnejšia, ale nezabúdaj: ak to preženieš, tak sa zasa ani nepodarí. Pritom ,ako som odpočíval, mi medzitým Khairuni dál zopár rád, ako na to. Ja som si ho pozorne vypočul a rozmýšľal som, ako to teda urobím. Nedalo mi to, musel som prerušiť odpočinok a ísť si zasa trénovať. Tentoraz tréning trval až do ďalšieho dňa, ja som ránu padol k zemi a vďaka únave som behom chvíle zaspal. Zobudil som sa v ten istý deň, ale až večer. Kurňa, to som spal naozaj dlho ... takto sa to tak skoro nenaučím. Pomyslel som si a rýchlo som vyskočil. Trocha som si prehrabol vlasy. nech nevyzerám ako strašidlo, a pokračoval som tam, kde som skončil. Vždy som sa snažil nahromadiť čo najviac chakry a potom ju vypustiť. Vedel som, že jedine tým, že to budem opakovať, sa to naučím a aj keď, sa to lepšilo len pomaly, tak som stále vytrvával. Takto som pokračoval na tomto mieste zopár dní, dokonca som nešiel ani domov, keďže som si zaumienil, že nepôjdem domov, než sa to naučím. Prešli 4 alebo 5 dní, pomaly som to už ani nepočítal. Mal som zničené ruky, ktoré ma neuveriteľne boleli a nohy na tom tiež neboli najlepšie. Možno nebolo dobré, že som to trénoval tak zbrklo ,ale toto bol môj spôsob. Slnko mi svietilo zozadu na hlavu a ja som mal privreté oči. Pomaly som zhromažďoval chakru a snažil sa vnímať chvenie meča. Teraz!! Skríkol som na okolie a tasil som meč. Predo mnou vyšľahol obrovský poryv vetra, ktorý zmietol a zničil takmer všetku kôru zo stromov. Jeden sa mi dokonca podarilo úplne skosiť. Ja som ale ešte neoslavoval, lebo som si to ešte dva, trikrát musel vyskúšať. Popravde, toto bol naozaj môj limit, ale musel som sa uistiť, že to naozaj viem. Nakoniec som vďaka únave padol na zem a netrvalo dlho, než som zaspal. Bol som úplne zničený, dokonca aj doráňaný, lebo sa mi podarilo aj párkrát porezať, či nejako inak zraniť pri tomto tréningu. Bol som proste šikovný ale zaspával som naozaj so srdcom na mieste, keďže som trénoval naozaj tvrdo. Predsa len sa hovorí, že trénuj tvrdo, alebo choď domov, a ja som sa tým akosi začal riadiť, ani neviem prečo.

Zobudil som sa o pár dní. Nemal som na pláne tu ostať nejak dlhšie, keďže som tu strávil už tak či tak dlhú dobu. Pobral som sa odtiaľto smerom k svojmu domu, aby som si mohol dať sprchu a dať sa do kopy.
(presun)

Cestou na cvičiště jsem to vzal ještě přes domov, kde jsem si vzal luk, toulec s šípy, meče a ZVN, které jsem dostal po dokončení akademie.
Taky jsem si koupil jídlo, pár rýžových koulí, takže jsem teď jen tak dřepěl u cvičiště a cpal jsem se.
Po jídle jsem se zvednul a vyvolal jsem dva stínové klony. Nechal jsem je se rozeběhnout do prostranství a pak jsem se vydal je "lovit". I když klony byli nehmotné, po kontaktu s mým mečem nebo kunaiem se rozplynou. Klony začali kličkovat a skrývat se za cvičnými panáky. Já jsem je stíhal pomocí Shunshinu, jenže po chvíli se projevila moje dnešní práce a tak jsem s plýtváním chakry musel polevit a stíhat klony normálně. Přeskočil jsem jednoho panáka s mečem kolmo dolů, takže kdyby za ním byl klon, tak bych mu při dopadu zasáhl hlavu. Jenže on se kotrmelcem dostal víc dopředu a zároveň uhnul hlavou, začal znovu kličkovat, mě už to ale přestávalo bavit a tak jsem ho zabil hozeným kunaiem do zátylku.
Druhý se mihnul za umělou stěnou, tak jsem vytáhl luk a šípy, namířil jsem na to místo, oběhl jsem stěnu a zastřelil ho.
Todle bych se měl odnaučit používat, podle všeho je to "nenijovské..."
Řekl jsem si, došel si pro šíp a kunai. Luk jsem si upevnil na zádech a pokračoval jsem v tréninku lehkým workoutem. Na zahřátí jsem odběhl několik koleček kolem hřiště, potom jsem začal dělat přítahy na hrazdě, abych posílil záda, při dalším cviku jsem udělal na hrazdě stojku a pokrčoval jsem ruce dokud jsem neměl tyč až za krkem a pak jsem ruce zase propnul. To bylo na posílen ramen, takže jsem si dal už jenom pár kliků na posílení hrudníku a rozhodl jsem se posilování pro dnešek zanechat.
Teď jsem se věnoval spíš pilování techniky. Stoupl jsem si k dřevěnému panákovi a do jeho kolíků jsem začal tlouct dlaněmi, předloktím a hřbety ruky. Údery byli velice rychlé a silné, ruce mě boleli, ale to byl účel. Smysl tohoto totiž spočívá v posílení částí ruky, které si otloukáme o dřevo(a také samozřejmě v posílení úderu). Důsledkem je i posílení kostí a menší riziko zlomení ruky při vykrývání úderu.
Když jsem skončil s tímdle, věnoval jsem se kopání do dřevěného sloupu, nártem, holení, patou a koleny. To mělo stejný účinek jako v případě panáka a rukou.
Nakonec jsem vytáhl své dva meče a začal jsem si procvičovat Niju ken'nomai. Složitý soubor seků, bodů a krytů s dvěma meči, to vše vedoucí proti imaginárnímu protivníkovi, jdoucí rychle za sebou. Podobně jako katy v karate má tento soubor za cíl vštípit techniky seků a krytů do paměti bojovníka, aby je kdykoliv a kdekoliv byl schopný použít naprosto automaticky.

Když jsem skončil, už bylo pozdě a nějak se mi nechtělo domů, tak jsem si lehnul pod nejbližší strom, usnul jsem a čekal na ráno.
Ráno jsem se probudil trochu rozlámaný, ale oproti proutěné posteli to zase tak extrémní rozdíl nebyl. Abych si trochu protáhnul zkřehlé tělo pomocí jedné sestavy tai chi. I když jsem sestavu dělal velice rychle, zabralo mi to zhruba půl hodiny. Rozhodl jsem se pokračovat ve včerejším tréninku. Měl jsem dneska za úkol udělat pět set kopů a pět set úderů do toho dřevěného sloupu. Šlo hlavně o zlepšení techniky úderů a kopů a posílení nohou a rukou.
Došel jsem tedy ke sloupu a začal jsem s kopy. Snažil jsem se kop provést co nejlépe, abych s minimem energie vyvinul co největší sílu. Po dvě stě padesáti jsem nohy prostřídal a pak jsem zase vyměnil ruce za nohy.
Tréning probíhal jinak než jsem si představoval, protože bouchat do holého suchého špalku bez kůry bylo jiné než tlouct do živého stromu s kůrou.

Zrovna jsem dokončoval sérii úderů, když jsem si všiml že se někdo blíží. Vzpomněl jsem si na Mizukageho, který mi nakázal vyprášit nějaké geniny na cvičišti, tak jsem instinktivně sáhl po jednom z mečů, který mám dole na zádech a chtěl jsem se Shunshinem dostat k příchozímu a trochu ho proklepnout, když jsem se ale otočil, zjistil jsem že je to chuunin(hmm, třeba podle vesty? :/ nevím jestli ji nosíš nebo ne ).
Oou... to není dobrej nápad... Pomyslel jsem si a chycení zbraně jsem se pokusil nějak zamaskovat... no nenapadlo mě nic jiného, než se podrbat na zadku...
Pak si ale ta holka dala hlavou o strom, začala na něj křičet, kopla do něj a začala křičet znovu.
To-snad-ne... I když jsem všude známý morous, i já měl co dělat, abych se nezačal smát.
Snažil jsem se ji ale "neuvést do rozpaků", nebo ignorovat, jedno z toho... a pokračoval jsem v mlácení do stromu.
Mám to dneska ale smůlu... místo genina mi sem skočí chuunin... sice neohrabanej chuunin, ale pořád bych ještě mohl dostat nakládačku, kdo ví co tydle lidi uměj... Budu dělat jako že tu nejsem a třeba si ani nevšimla, že jsem chtěl útočit... ano, to bude nejlepší.
Byl jsem možná trochu paranoidní, ale vážně jsem měl pocit, jako bych měl každou chvíli skončit s kunaiem v zádech.